Loading...
Pokud přijedete do Bílovce vlakem, je tato feudální stavba tím nejvýraznějším, co z města při pohledu zdola uvidíte. Zámek se vypíná na okraji návrší jižně od Slezského náměstí, odkud je k němu také ten nejsnazší přístup.
Na samém začátku zde namísto něj stávala goticko-renesanční tvrz. Pražmové z Bílkova ji v polovině šestnáctého století přestavěli na renesanční zámek, který měl v nárožích umístěny válcové věže. Od roku 1648 patřil až do konce druhé světové války Sedlnitzkým z Choltic. Za celou tu dobu zámek několikrát vyhořel. První požár na stavbu zaútočil roku 1736, další se do ní zahryznul o dvacet let později a po něm byl barokně přestavěn. Při krutých osvobozovacích bojích v dubnu 1945 opět lehl popelem. Obnovoval se až do roku 1953 a dlouhá léta pak byl využíván jen jako sklad léčiv. To se změnilo po roce 2010, kdy se začalo s jeho postupnou rekonstrukcí. Dnes už je veřejnosti přístupný a jsou v něm umístěny muzeální expozice.
Při jeho návštěvě nás turistická značka v barvě nebeské modři z náměstí přivede až k němu a my se nejprve můžeme pohledem zvenčí potěšit na dvoupatrový objekt (dnes s klasicistními fasádami a empírovými vikýři na střeše)), jehož tři křídla mezi sebou svírají menší nádvoří. Tudy vede i hlavní vstup zachovalým renesančním portálem dovnitř.
Tam nás čeká prohlídka několika stálých expozic. V době naší návštěvy byla zámecká kaple, Dětská zbrojnice a expozice o kolech uzavřena, ale k vidění toho bylo v těch dalších – Ukázka bydlení socialistického člověka, Zámecká historie, Rod Sedlnitzkých z Choltic a Lov a myslivost v proměnách doby – víc než dost.
A to vše za dobrovolné vstupné...