Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 3. den: zřícenina zámku Neulust; Zámrsk – zámek a kostel sv. Martina biskupa; Dobříkov – dřevěný kostel Všech svatých; Borohrádek - písník Na Zámlýní

V noci bylo horko, teplota se držela nad 21 stupňů. K ránu nás otravovaly mouchy. Já vstávám po sedmé, dávám stále ještě vlhké povlečení a deku na sluníčko. Jediná dobrá zpráva je, že už to po pivu nesmrdí. Kdo jste nečetli včerejší zpravodajství, tak Otovi do postele vytekly cca 2 deci piva z originál zavřené lahve pivovaru Dašice.

V 8 vstává i Ota, ale konstatuje, že by ještě spal, zda to není brzy vstávat v osm. To už je skoro hotová snídaně.

Po snídani uvádíme interiér auta do původní podoby. V dece, kterou jsem Otovi vyndavala na spaní, byly zabalené demižony od slivovice, které vezeme zpátky do Přerova. Teď to tam zase musím zabalit, abychom je dovezli vcelku. Povlékáme karimatku, deku. Konečně jsme vlastně rádi, že je takové vedro, že to tak dobře uschlo. Co bychom s tím dělali v dešti, nevím. Ale v 9 hodin 28 stupňů je přece jen moc.

Jdeme se podívat k nedaleké zřícenině zámku Neulust. Je téměř u silnice, po které jsme včera přijeli. Jen se nám už tam nechtělo zastavovat. Parkoviště je tu malinké, spíš je to rozšířená odbočka k zámku. Ale stát se tam nechá a na silnici nepřekážíme.

Tento kdysi lovecký osmiboký patrový zámeček byl postaven v rokokovém stylu r. 1780 tehdejším majitelem Filipem Kinským. Pojmenoval ho po své ovdovělé sestře Terezii. Okolo byl francouzský park. Nový majitel ho nevyužíval a nechal ho zchátrat. V polovině 19. století byla zbořena boční křídla, r. 1906 středová budova a křídlo s kuchyní. Zůstaly tam jen zbytky základů a zdí. R. 1883 částečně zbořený zámeček navštívil Alois Jirásek a tak na něj zapůsobil, že se o něm zmiňuje ve své povídce Z malých cest.

R. 2016 byl celý areál vkusně upraven na odpočinkové místo s lavičkami a s výhledem do kraje. Nejlepší výhled je východním směrem z původního domu zahradníka. Do objektivu svítí sluníčko, fotit se nedá. Na své si tady přijdou i děti. Jsou tu dva přístřešky ve tvaru domečku, kde jsou fotky živočichů s informacemi. Děcka mají poznat, jaké zvířátko to je. Odpověď najdou na druhé straně obrázku. Při procházce parkem se na cedulkách dozvíte, co tady roste. Prostředí je zde hezké, jen to horko je otravné.

Odjíždíme v 10 hodin, ve stínu je už 32 stupňů. Nejedeme daleko. Zastavujeme v obci Zámrsk, kde nás zajímá zámek. O obci je první písemná zmínka z r. 1349 v zápisu o připojení zdejší fary k litomyšlskému biskupství. Kdy tady byla postavena tvrz, to historie neříká. Stála na kopečku nad obcí a nad řekou Loučná. První zmínka o ní je z r. 1469, kdy byla vypálena vojsky Matyáše Korvína.

Byla obnovena a v 16. století přestavěna v renesančním slohu. Asi v 1. polovině 17. století byla přestavěna na barokní zámek. Další úpravy byly v 18. století a po požáru r. 1924. Zbytky tvrze (mimo jiné i okrouhlá věž) se dochovaly v jeho východním křídle. Zámek má barokní fasádu. Arkády v patře jsou zazděné. Po 2. světové válce byl zámek znárodněn. Stal se z něj výchovný ústav pro mladistvé delikventy, po r. 1948 zde byly vězněni odpůrci tehdejšího režimu. R. 1959 sem byl umístěn Státní oblastní archiv. Zámek není přístupný veřejnosti. Na nádvoří s podloubím se pořádají koncerty.

K zámku patří zámecký park. Při jeho založení v 1. pol. 18. století byl u západního průčelí zámku. Současný park byl založen ve 2. pol. 19. století na místě kuchyňské zahrady a ovocného sadu. Je tam skupina 8 chráněných památných stromů. Jednou z nich je uprostřed parku šestikmenná lípa malolistá, která dosahuje výšky přes 20 m. Její stáří je cca 200 let.

Dnes park na jihu končí bývalým palmovým skleníkem.  Dnes už prosklenný není a využívá se ke zcela jiným účelům. Za ním byl ještě zahradnický domek s ovčínem - nyní je tam mateřská škola a pošta.

Blízko zámku je pozdně barokní kostel sv. Martina biskupa, který byl r. 1782 postaven na místě staršího gotického kostela, postaveného pravděpodobně současně s obcí. Z něho pochází 96 cm vysoká pískovcová křtitelnice ve tvaru kalicha. Do nového kostela byly přeneseny náhrobky tehdejších majitelů z r. 1531 a jejich vnuka z r. 1590. Současně s novým kostelem byla postavena i samostatně stojící věžová zvonice. Od kostela k zámku hledí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1729. Kolem ní se zachovalo původní kamenné balustrové ohrazení.

Procházím okolo památek a zámeckým parkem a sotva jdu. Tato horka prostě nesnáším. Ale zase mne to zajímá. Vzdát to nechci.

Hledáme, kde by se nechalo koupat. Ještě však popojíždíme kousek na sever do Dobříkova, kde je dřevěný kostel Všech svatých. Ten nemůžeme vynechat.

Parkujeme na nedalekém parkovišti u pěkné, i když novodobé roubenky Cedrového penzionu, který je postaven z kanadského červeného cedru. Poskytuje ubytování, ale také možnost zahrát si golf.

Nás však zajímá nádherný dřevěný kostel. To je naše slabost. Však také, když jsme poznávali Slovensko, jsme celou řadu dřevěných kostelíků navštívili.

Kostel je oplocený, na vrátkách je napsáno, že je možno si domluvit prohlídku. Volat však v pátek v poledne asi není ideální doba, ale zkouším to. K mému překvapení je paní doma a dokonce je ochotna sem takřka ihned přijet.

Za normálních okolností bychom si to tady trochu prošli a zjistili, že s golfovým hřištěm téměř sousedí tvrziště Na Valech. Tvrz tady byla již r. 1415. Kolem r. 1600 byla znovu postavena, ale koncem století již pustla. Dnes je tam nasypaná plošina v rozích s výběžky, které připomínají baštu. Okolo je široký příkop, místy i val. Má tam být prý přístupný sklep, do kterého vede šnekové schodiště z altánu, jsou tam vidět zbytky nalezených kachlů. Z materiálu z tvrze byla postavena barokní myslivna, kde je od r. 1997 muzeum V. J. Klofáče. To byl významný politik a zakladatel České strany národně sociální.

Vedle muzea je Klofáčova vila, kterou si politik nechal postavit na poč. 20. století jako své víkendové sídlo. Byl to on, kdo sem dřevěný kostel r. 1930 dovezl a tím ho vlastně zachránil pro další pokolení.
Kostel Všech svatých má však zajímavou historii. Z ručně tesaných dubových fošen v byzantsko-gotickém slohu byl vyroben r. 1679 a postaven ve Velké Kopani na Podkarpatské Rusi. R. 1857 byl přestěhován do Chlomce u Sevljuše. Tam ho v dost dezolátním stavu objevil p. Klofáč. Dovezl ho sem, nechal zrekonstruovat a pak ho předal Církvi československé. Kostel má 17 m vysokou hranolovou věž s ochozem.

Dnes jsme na procházku nešli, čekali jsme ve stínu, až paní dorazí. Přijela na kole během 10 minut. To v tom horku oceňuji. Jak odemkla, hned jsme žasli. V interiéru se nachází velice hodnotný a kvalitní barokní ikonostas z konce 18. století s vyřezávanými ikonami. Sem byl převezen v 60 letech 20. století. Jen ta přední část tam není, právě proto že ho využívá Církev československá.

Paní byla moc sympatická, o kostele nám řekla spoustu zajímavostí, také o panu Klofáčovi, který v obci žil. Bylo to hodně zajímavé. Společně jsme zavzpomínali i na slovenské kostely, také některé viděla. Dostali jsme se i na kostel ve Staré Pace, ke kterému jsem se hodně pracně dostávala.

Když jsme se loučili, poptali jsme se i na koupání, co by nám paní doporučila. Kromě koupaliště ve Vysokém Mýtě nám doporučila písník Na Zámlýní u obce Borohrádek. Tam se jí prý nejvíc líbí. I my preferujeme přírodní koupání, jedeme tam, i když je to docela zajížďka. Parkuje se tu zdarma – to je sympatické. Hned u vstupu píšou, že vodu tu nekontrolují, ale voda nevypadá špatně a koupe se tu spousta lidí. Je už jedna hodina, ale nad obědem zatím nepřemýšlíme. V tom horku jsme oba totálně zničení, ale vůbec ne hladoví.

Všichni se tady opalují, my jdeme do stínu. Naštěstí i ten tady je. Nejdřív se jdeme vykoupat. Jsou tu toalety. Je tady stánek s občerstvením, ale ten je zavřený. Včera jsem uvařila i na dnešek. Teď se to hodí. Z rozpáleného auta si to neseme k dece, kde si to ohříváme a pěkně ve stínu obědváme. Ota žádostivě kouká ke kiosku, zda neotevřou. Dal by si pivo, ale má smůlu. Po obědě relaxujeme, jdeme si zovu zaplavat a nakonec se chystáme k odjezdu. Tady se spát nedá. Když nastupujeme do auta, přichází obsluha kiosku, ale to už je pro nás pozdě.

Jedeme přes Choceň. Ve Vysokém Mýtě se napojujeme na trasu. Tady jsou dva pivovary, oba známe, ale nic jiného. Původně jsme se chtěli po městě projít, protože r. 1990 bylo historické jádro vyhlášeno městskou památkovou zónou. Jenže i přes osvěžení nás oba ničí jen představa toho, že bychom měli ve městě vystoupit. Udělat si tam okruh cca 4 km, to by nás dnes snad zabilo. Vždyť teploměr ukazuje 37 stupňů. Tak snad někdy jindy.

Zastavujeme se jen v pivovaru Kujebák, kupujeme 3 lahve piva, do 2 petek jsem si nechala natočit studenou vodu. Pokračujeme směr Litomyšl. V Cerekvici nad Loučnou odbočujeme vlevo do obce Horky a zajíždíme k Netřebskému rybníku. Přejíždíme po hrázi a doufáme, že tam by se někde nechalo šikovně zaparkovat. Rybník není ke koupání, navíc to nejde tam ani zaparkovat. Stáčíme se k vlevo k rybníku Heřmánek. Tam vedle cesty je naprosto ideální místo, ale je to na dohled od krásně opraveného statku. Dokonce před domem parkují dvě auta. Možná je to i jejich upravený prostor. Tentokrát je to Ota, který mne posílá pozeptat se majitelů, zda bychom tu mohli přespat. Dopadlo to dobře, povolení máme, stín také. Víc nepotřebujeme. Vytahujeme křesílka. Chvilku odpočíváme a až pak jdu dělat večeři. Ota dává pivo, ja zatím odolávám a doplňuji tekutiny vodou. Je mi nějak divně. Nakonec jdu na slivovici, tvrdím, že snad zkolabuji. Tlak se asi skutečně mění. Zítra má být o 10 - 15 stupňů měně. To jsou hrozné teplotní šoky.

Najednou se začínají od západu tvořit mraky, ale také se skutečně rychle ochlazuje. V 8 hodin je už jen 23 stupňů. Snad bude konečně v noci příjemně.

Ochlazuje se skutečně rychle, o hodinu později je už o 3 stupně méně. Než bychom vytáhli tepláky a mikiny, jdeme spát. Auto je však vyhřáté. Tam se to ještě nevyvětralo. Necháváme opět otevřené boční i zadní dveře. Ota samozřejmě padnul a usnul. Já nemohu zabrat. Už se sice cítím nepatrně líp, ale na spánek nemám ani pomyšlení. Ještě jsem pořádně neusnula, když si najednou uvědomuji, jak to začíná v autě protahovat. Venku sílí vítr, na západě se blýská. Boční dveře zavírám, když začínají padat první kapky. Zadní dveře jsou zvedací, těmi nám sem snad nenaprší. Za chvíli je po dešti, jen bouřka se přibližuje. Ale obešlo nás to, za chvíli je po všem a já konečně také usínám.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 3. den: zřícenina zámku Neulust; Zámrsk – zámek a kostel sv. Martina biskupa; Dobříkov – dřevěný kostel Všech svatých; Borohrádek - písník Na Zámlýní na mapě