Pondělí 8. 8. 2022/1. část
Po slabé snídani jedeme
do Svitav. Musíme na náměstí do infocentra, které bylo o víkendu zavřené. Tam je však placené parkoviště. Parkujeme jen o blok dál na
parkovišti kulturního centra Fabrika. To vzniklo v letech 2005 – 2008 rekonstrukcí chátrající části bývalé továrny bratří Etlů z r. 1926. Uvnitř je divadelní sál a moderní knihovna.
Pak už jdeme do infocentra. Ota získává pár prospektů rozhleden. Je tedy spokojený. Naproti je pekařství. Potřebujeme pečivo, ale i nějakou sladkou tečku po snídani. Ráno jsme se moc nenajedli, chleba nám došel.
Pokračujeme dál na západ - do Koclířova. Tam je celá řada památek, a to na obou stranách silnice. My zajíždíme na parkoviště vlevo pod poutní místo Českomoravská Fatima.
Až do r. 1848 tady byla nenápadná obec. Toho roku sem přišli redemptoristé a r. 1852 položili základní kámen pro svůj klášter. O 3 roky později se sem stěhovali první kněží - byli z Čech i z Německa a začali sloužit lidem v okolí. Téměř ihned zde byl založen i první řádový hospic v českých zemích. R. 1887 byl ke klášteru přistavěn novogotický klášterní kostel Svatého Alfonse a Panny Marie Fatimské s polygonální věží, který areálu nyní dominuje. Kněží zde žili až do r. 1896, kdy se přestěhovali do nového kláštera v Lánech u Svitav. Zdejší prostory získaly školní sestry III. řádu sv. Františka a zřídily zde školu pro dívky. Během války byla škola proměněna na chudobinec, po válce na domov pro řádové sestry. R. 1995 se stal sídlem Českomoravské Fatimy - Fatimského apoštolátu v ČR. Klášter nabízí k přespání pokoje s vlastním sociálním příslušenstvím.
Východně od kostela stojí kaple Panny Marie Nazaretské. Původně byla postavena jako márnice při domově řádových sester. Jako kaple byla upravena a otevřena na památku putování sochy Panny Marie z Nazareta r. 1999.
Prohlédli jsme si interiér kostela i kaple a vystoupali do parku nad klášter k soše Jana Pavla II., která tam byla umístěna r. 2011. V areálu staví ještě kapli Zjevení – Capelinhy východní Evropy. Základní kámen byl položen 3. 10. 2020, ale stále ještě není ani hrubá stavba. Všude je to rozkopané. Máme co dělat, abychom prošli ke křížové cestě, kterou tvoří 14 zastavení se zastřešenými dřevěnými skříňkami. Ta vede šikmo lesem do mírného kopečka. Viděli jsme první 3 zastavení, jenže nás moc nenadchla, tak jsme dál ani nešli. Dokonce jsme nenavštívili ani klášterní cukrárnu. Zašli jsme se podívat k Lurdské jeskyni, prohlédli si hezky upravený park, kde jsou mimo jiné billboardy připomínající století královéhradeckého arcibiskupa Karla Otčenáška.
Pak jsme se šli ještě podívat na druhou stranu silnice, kde je poutní kostel sv. Jakuba Staršího a sv. Filomény. Jeho pozdně barokní úprava je z r. 1770. Otevřenou vstupní gotickou bránou jsme se dostali na hřbitov a ke kostelu, který byl zavřený. Zaujala nás zrestaurovaná unikátní pozdně barokní křížová cesta s kamennými reliéfy ve výklencích v ohradní zdi z roku 1856 a také několik náhrobků. Kaple božího hrobu z r. 1836 byla zavřená. Uzavřená asi byla i neogoticky přestavěná bývalá poustevna se sochařskou výzdobou nebo jsme ji v zápalu dojmů přehlédli.
Když jsme se chystali odejít, přišla paní, otevřela Lurdskou jeskyni a když viděla náš zájem, pozvala nás do kostela, který šla právě otevřít. Pustila nás dovnitř sakristií, něco nám pověděla o historii kostela i o sv. Filomeně. Uvnitř je hezký dřevěný oltář a k němu ladící varhany. Stejnou cestou jsme kostel opustili, protože paní kostel sice odemkla, ale návštěvníci se mohou dovnitř podívat jen přes mříže. Zase jsme byli ve správný čas na správném místě.
Dnes je to počasí všelijaké. Za větrem na sluníčku je horko, ve stínu je to horší, zvlášť když to studeně zafouká.
Teď potřebujeme někde uvařit. V Žipotíně odbočujeme vpravo směrem ke kapli Panny Marie. Ještě před ní na rozcestí cest v klidném prostředí vaříme. Tady by se dokonce nechalo i přespat, kdyby bylo nejhůř.
My však jedeme dál na západ – jedeme až do Mohelnice. Oblast města byla osídlena již v pravěku, dokonce r. 1999 byla nalezena pravěká loď, vydlabaná z jediného kusu dřeva. Později zde žili Keltové, Germáni a od 3. století i Slované. První písemná zmínka je až z r. 1131. Od 13. století se centrum kvůli pravidelným záplavám přesunulo na malou vyvýšeninu, která tvoří dodnes centrum města - centrální náměstí a prstencovitě uspořádané ulice. Tam byla r. 1992 vyhlášena památková zóna.
Parkujeme na parkovišti v Zábřežské ulici. Do centra je to kousek. Ota se těší, že zapije oběd. Hned u začátku našeho okruhu je hospoda U Pivních znalců. Má však smůlu. Teď je ještě zavřená.
Procházíme jedinou dochovanou bránou do centra. Tato Severní, také Vodní pozdně gotická brána je z r. 1540. Nad portálem při vstupu do města je latinský nápis, který povzbuzuje obránce města.
Za bránou hned vlevo na rohu je Pekařský dům s kamenným vstupním portálem. Ve štítu jsou ve výklenku sochy sv. Donáta a Floriána. Mezi nimi jsou letopočty 1597, kdy byl dům postaven, a 1927, kdy byl dům opraven.
Zatáčíme okolo domu a Hřebíkářskou ulicí jdeme k měšťanskému domu na rohu Smetanovy ulice. Tudy vedly městské hradby, které jsou patrné i v domě. Pilíř jedné z městských bran vyčnívá z fasády – je na něm znak olomouckého arcibiskupa Stanislava II. Pavlovského.
Stáčíme se vpravo a na náměstí jdeme okolo radnice. Tato budova byla postavena r. 1564. Město ji koupilo a od r. 1631 zde sídlí městská správa. Současná podoba je z r. 1923. Pro potřeby města nyní slouží i dům na náměstí. Tyto domy jsou v patře přes Smetanovu ulici propojeny proskleným mostkem.
Konečně si můžeme prohlédnout náměstí Svobody, které je od 13. století přirozeným centrem města. Má tvar obdélníku 110 x 47 m. Zajímavá je dlažba, která je dvoubarevná a připomíná tak znak města, který tvoří šest bílých trojúhelníků na červeném podkladě.
Uprostřed náměstí je morový sloup, který byl postaven r. 1717 na paměť odvrácení moru ve městě r. 1715. Východně od něj je litinová kašna se sochou Hygie z pol. 19. století. Na východní straně náměstí je novodobá fontána - kovová kašna ve tvaru mísy s vodotryskem.
Domy okolo náměstí mají vesměs středověký půdorys, ale byly upravovány během 19. a 20. století. Na jihozápadním rohu náměstí je Dům kultury, kde je infocentrum. Tam získáváme mapku města s informacemi o zajímavých objektech města. Pokračujeme Lazebnickou ulicí – tam je Hradební restaurace. Točí tu Prazdroj a Kozla. Chtěla jsem si dát nealko, ale za ½ l kohoutkové vody s citronem chtějí 40,- Kč. To si raději za stejnou cenu dávám řezaného Kozla.
Vracíme se na náměstí. Procházíme jeho západním okrajem do ulice S. K. Neumanna. V bývalém renesančním měšťanském domě mauhauzového typu s klasicistní fasádou z 19. století (č. p. 971) je dnes základní umělecká škola.
Sousední měšťanský dům č. p. 970 také mauhauzového typu se zelenou fasádou je z 16. století. Dnes je tam městská knihovna.
Rohový Grimmův dům č. p. 358 byl majetkem olomouckého arcibiskupství. Snad jen zázrakem se mu vyhnul velký požár města r. 1739. Od r. 1905 ho vlastnil obchodník Grimm.
Vpravo vidíme kostel sv. Tomáše z Canterbury, který je společně s městskou hodinovou věží dominantou města. Tento gotický kostel byl postaven r. 1480 na místě původního románského kostela Panny Marie ze 13. století, který byl husity vypálen. Věž byla postavena již po r. 1322 jako hlásná věž. Dnešní 72 m vysoká věž je z novogotické přestavby r. 1876. Má 8 pater, 36 pískovcových a 136 dřevěných schodů. Po rekonstrukci je věž zpřístupněna veřejnosti jako rozhledna. Za příznivého počasí jsou vidět panorama Jaseníků s Pradědem, zámek Úsov na Litovelském Pomoraví, hrady Bouzov a Mírov a Mohelnická jezera.
Za kostelem je jedna z nejstarších budov města. Stála tu již ve 13. století, na počátku 14. století byla označována jako Biskupský hrádek. Později zde byla fara. Dům byl přestavěn po ničivém požáru v roce 1841. Dnes je tam Vlastivědné muzeum.
Vedle kostela je galerie Lautner nebo také Čarodějnický domek. Dům byl součástí obranného systému města, byla v něm farní škola, pravděpodobně první na severní Moravě. Během čarodějnických procesů zde byl vězněn děkan Kryštof Alois Lautner, který byl po několikaletém mučení r. 1685 upálen. Vedle domu jsou ještě zbytky hradeb s fortnou z r. 1540, která vede do parčíku, odkud je při zpětném pohledu vidět i bašta z 15. století, ke které byl tento domek přistavěn. Tady se nachází další menší i větší pozůstatky pozdně gotického městského opevnění.
V Třebovské ulici z domu vyčnívá další pilíř jedné z městských bran, opět s mohelnickým erbem.
Na konci Třebovské ulice je nádherný dům - Brusova hospoda. Původně patřil ke mlýnu, který tady stál již r. 1275, a sloužil již tehdy k ubytování. Mlýn byl r. 1976 zbourán, naštěstí ke zbourání této budovy nedošlo. R. 1990 ho koupila soukromá firma, zrekonstruovala exteriér a interiér a v září 1998 otevřela restauraci. Pojmenovala ji po nejslavnějším mohelnickém rodákovi Antonínu Brusovi, který se narodil 13. února 1518. Jako kněz dosáhl nejvyšších poct a uznání u nás i v zahraničí. Císař Ferdinand I. ho jmenoval nejvyšším polním kazatelem císařské armády. Stal se dokonce císařským zpovědníkem. R. 1552 byl zvolen velmistrem řádu křížovníků s červenou hvězdou, r. 1558 se stal biskupem vídeňským a o tři roky později pražským arcibiskupem. Na své rodné město však nikdy nezapomněl a pomáhal mu, jak mohl. Jeho náhrobek je v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Bustu má ve slavném chrámu sv. Štěpána ve Vídni.
Procházíme parkem, ale na odjezd je ještě brzy. Ota patrně pivo ještě nevytrávil. Jdeme se proto ještě podívat k původně hřbitovnímu renesančnímu kostelu sv. Stanislava, který byl postaven v letech 1577 - 84 na místě kaple sv. Barbory. Základní kámen zde r. 1577 položil právě výše jmenovaný Ant. Brus. Kostel byl později barokně upraven. Hřbitov byl r. 1905 zrušen, připomíná ho jen vstupní brána se znakem Ditrichštejnů a města Mohelnice a náhrobky ve zdi kostela.
Vracíme se k autu a hodnotíme dnešní zastávku. Město je to zajímavé, je tu celá řada hezkých domů, ale bohužel celá řada by potřebovala novou fasádu. Ale snad i k tomu časem dojde.
Dlouho se však nezdržujeme, Ota se už těší
na další rozhlednu.
Poslední aktualizace: 22.3.2023
Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 6. den/1. část: Koclířov – poutní místo Českomoravská Fatima, kostely sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské a sv. Jakuba Staršího a Filomény s křížovými cestami; Mohelnice – městská památková zóna na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 6. den/1. část: Koclířov – poutní místo Českomoravská Fatima, kostely sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské a sv. Jakuba Staršího a Filomény s křížovými cestami; Mohelnice – městská památková zóna
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!