Jedeme znovu na severovýchod - 10. den - Vápenná - jeskyně Na Pomezí, Rychlebské hory - cca 10 km dlouhý okružní výlet: Písečná - vápenná pec Supíkovice, rozhledna Hemberk na úbočí Křemenáče - Písečná

Vstáváme po 8. hodině, spala jsem špatně, pořád jsem se budila. A to nebylo horko, dokonce k ránu jsem vytáhla ještě jednu tenkou deku.

Po snídani odjíždíme - vracíme se k jeskyni Na Pomezí -  kde jsme si včera před výletem zjišťovali, zda je otevřená. Kdybychom přijeli o 3 minuty dřív, šli bychom na prohlídku hned, takhle musíme skoro půl hodiny počkat. Ale aspoň si v klidu prohlížíme fotky a připravujeme si na sebe ještě jednu vrstvu. Uvnitř je prý stálá teplota 7,7 stupňů, venku už je skoro 30. Zbytek času jsme si povídali s jedněmi našimi vrstevníky z Kutné Hory, takže to uteklo hodně rychle.

Skupina 10 lidí byla baprosto vyhovující. Průvodkyně moc hezky povídala, spousta krápníků má své názvy. Jeskyně je skutečně moc hezká. První jeskyně v této oblasti byly objeveny díky těžbě mramoru v letech 1934 - 36. Dnešní Jeskyně Na Pomezí byla objevena r. 1949. Speleologové do ní vnikli komínem o rozměrech 25 × 50 cm. Jeskyně je dvoupatrová, zpřístupněné je jen jedno patro, a to od 16. května 1950. Jeskyně je největším naším jeskynním systémem, který vznikl rozpouštěním mramoru (tj. krystalického vápence). Celková délka prozkoumaných chodeb měří 1700 metrů, návštěvní trasa má délku 390 metrů. Prohlídka trvá cca 45 minut.

Po prohlídce se už nezdržujeme a odjíždíme. Neustále se motáme na skoro jednom místě. Znovu projíždíme Jeseníkem, ale už nejedeme na sever do Lázní, ale na severovýchod do Písečné. V plánu máme udělat okruh, který by měl vést přes rozhlednu. Ota se už těší, ale s rozhlednou to je nějaké zvláštní. Když jsem to doma asi vloni plánovala, byla na mapy.cz značka rozhledny. Když vyrážíme, už je na mapy.cz označeno jen rozcestí Hemberk - rozhledna. Jsme tedy zvědavi, co nás čeká.

Podobně zajímavé je to s lomem Písečná, který je údajně určen ke koupání. V jeho blízkosti je velké parkoviště a také restaurace, hotel. Jenže i tady je vše jinak. Na parkoviště i do lomu, nyní označeného jezero Florián, mohou pouze ubytovaní hosté. I když jsme tam zajeli, tak nemáme odvahu tam auto celé odpoledne nechat. Ale aspoň jsme se všimli, že auta parkují kdesi kousek nad parkovištěm. Zajíždíme se tam podívat. Je to na cestě na modré turistické značce. Moc místa tam není, ale ještě se tam vejdeme. Je tu dokonce i stín, takže i ideální místo na přípravu oběda.

Po obědě vyrážíme po modré - pokračujeme po pěšině, na které parkujeme. Zpočátku jdeme jen nepatrně do kopečka, aspoň se trochu rozejdu. Modrá vede k jeskyni Na Špičáku, my v zatáčce odbočujeme po zelené. Procházíme národní přírodní památkou Na Špičáku. Jeho součástí je skalní hřbet s podzemními krasovými jevy.

Jdeme samozřejmě do kopečka. Od silnice vede lesem široká cesta, ale značená odbočuje vpravo. Proč jsme nešli po té široké pohodlné cestě? Nakonec se sešly. Jenže to jsme netušili. Prodíráme se ostružiním, vysokou trávou. Je vidět, že se tudy chodí, je trochu vyšlapaná, ale i tak je to běs. Snad jen zralé jahody zpočátku cestu zpříjemňují. Nakonec jsme došli na tu širší cestu, o chvíli později na další pohodlnou cestu, která vede z hlavní silnice do Supíkovic - části Horní Dvůr. Je neskutečné vedro. Cestu občas zpestřují výhledy na polskou stranu i k nám.

Na okraji obce u rozcestí Stará vápenka je technická památka vápenná pec Supíkovice. Stojí ve starém lomu na mramor. Ten se tady lámal již v 16. století. Většinou se pálil v drobných pecích jako vápno. Až od 19. století se těžil jako stavební kámen. Tato pec je novější typ - má vzduchové kanálky. Byla přistavěna k vysoké stěně. Využívala se v letech 1856 - 1908. Je 14 metrů vysoká, její obvod je 38 m. Je dobře zachovalá. Okolí je upraveno jako parčík, kde je celá řada dřevěných soch i zajímavých dřevěných laviček. Tudy vedla Svatojakubská cesta do Santiaga de Compostela.

Po zelené procházíme obcí a stoupáme přes rozcestí Nad Moráskem a Pod Křemenáčem. Výhledy z cesty jsou zajímavé. Na rozcestí čteme na informační tabuli, že r. 2011 byla na úbočí Křemenáče postavena rozhledna Hemberk. Naše zvědavost je ještě větší. Stoupáme po svahu Křemenáče vzhůru. Ne zrovna na vrchol, ale v tom horku to stačí. Vrchol obcházíme po vrstevnici. Je tady moc hezky. Jsme ve výšce 650 metrů, ale horko je neskutečné. Výhledy se nám nabízí občas i z kamenité cesty. Je tu nádherně.

Na mapě mám označeno, kde je zmiňovaný rozcestník Hemberk rozhledna. Ještě tam nejsme a najednou koukáme, že nižší dřevěná rozhledna stojí ve svahu vpravo od cesty. Tedy skoro stojí. Má 2 patra, střecha leží opodál, schody chybí. Je vidět, že prkna nahoře jsou nová. Takže ji opravují. Výhled je pěkný už z cesty. Shora to musí být fakt nádhera. Ota je spokojený. Má rozhlednu.

Možná o 500 metrů dál je ve svahu rozcestník, kde je psáno, že byla postavena r. 2011. Vedou k němu částečně upravené schody.  Dáváme si to dohromady. Dřív stála zde, ale stromy ji přerostly, tak ji přestěhovali, opravují ji a bude stát tam. Později na internetu jsem našla, že si ji postavili supíkovští občané svépomocí a bez dotací. Když to teď píšu a koukám na mapu, tak už tam není označeno ani to rozcestí.

Pokračujeme dál po vrstevnici. Na rozcestí Liščí seč odbočujeme my i zelená - jak jinak než prudce z kopce. Ještě jsme chtěli zdolat protější vrchol Bílé kameny. Je vedro a když vidíme to prudké stoupání, shodli jsme se na tom, že tam vlastně nemusíme. Na rozcestí Pod Bílými kameny odbočujeme vlevo po modré a až na rozcestí Potok Žlebník poměrně prudce klesáme. Dál už je to konečně mírnější, i když až k autu jdeme z kopečka. Jdeme přes parkoviště u jeskyně na Špičáku. Ta je už zavřená. Shodli jsme se, že by se tu nechalo dobře přespat. Je to stranou silnice, je tu i hezké prostředí. Jen toalety, které jsou venku, na noc zamykají.

Od auta jsme ještě zašli do nedaleké restaurace Rezidence u jezera. Jdeme zjistit, zda mají otevřeno a co točí. Je to skvělý. Je otevřeno, mimo jiné točí Radegast - Ratar, je to výborná desítka, a také mají volbu sládků - hořký speciál Radegast ROG IPA. Kupujeme obojí a ještě jsem si nechala natočit 3 l vody. Nějak nám pitná voda dochází.

Autem přejíždíme na parkoviště k jeskyni na Špičáku. Nad parkovištěm je pěkně ukrytá vydlážděná plocha - tam přesahuje silná větev, na kterou se nechá krásně připevnit naše sprcha. Tak to je luxus. I kdyby někdo šel po značené cestě, asi by si nás nevšiml.

Dnes je skutečně teplo až do večera . V osm hodin je ještě 24 stupňů. Asi bude v noci opět horko. Každý den je jinak. Jen komáři nás tady otravují. Uvidíme, kdo vyhraje. Vytahuji protikomáří spirálu a zapaluji ji. Komárům se to nelíbí. Vyhráli jsme. Je tu nádherně a klid. Skoro do 10 sedíme venku. Užíváme si nádherného teplého večera s dalekými výhledy.

Když se setmělo, jdeme spát. Musíme se pořádně vyspat - zítra nás čeká poměrně dlouhý výlet z Rejvízu. Zjišťujeme, že pohybová čidla u zamčených toalet fungují. No to je radost, vždycky se rozsvítí, když půjdeme v noci na záchod. Naštěstí tu blízko nikdo nebydlí, tak ať si svítí. Nikam přejíždět nebudeme. Tady máme skoro ideální rovinku.

Jedeme znovu na severovýchod - 10. den - Vápenná - jeskyně Na Pomezí, Rychlebské hory - cca 10 km dlouhý okružní výlet: Písečná - vápenná pec Supíkovice, rozhledna Hemberk na úbočí Křemenáče - Písečná na mapě