Jedeme znovu na severovýchod - 30. den - dopoledne: cca 6 km dlouhý výlet: Rabštejnská lesovna - zřícenina hradu Rabštejn

V noci na parkovišti Rabštejnská lesovna, kam jsme včera večer dorazili, bylo nezvykle teplo, dokonce jsme měli nedovřené dveře i pootevřené okénko. Byl klid, přesto jsem se stále budila. Že by byla změna počasí? Uvidíme. Během snídaně chladíme pivo v potoce, ať nám do večera vydrží studené.

Nikam nepřejíždíme, rovnou z parkoviště vyrážíme na zříceninu hradu Rabštejn. Nachází se ve stejnojmenné přírodní rezervaci, kde je chráněný přirozený les, převážně buk lesní, javor klen, jasan ztepilý. V malém množství je zastoupen jilm horský a jedle bělokorá, které bohužel celkově u nás ubývají. Na vrcholu - uprostřed rezervace je mohutná skupina skal vysokých 30 - 40 metrů, kde jsou pozůstatky hradeb středověkého hradu.

U parkoviště je rozcestí Bedřichov - hájenka. Odtud pokračujeme po červené, převážně lesem. Je dusno, nástup je hodně prudký. Je to tedy docela náročné. Zhruba po 2 km nás čeká příjemné překvapení - otevřené občerstvení v horské chatě Rabštejn. Nabízí zde i ubytování. Podle toho, že tady pár stanů stojí, tak se tu může asi i kempovat. R. 2013 zde byla odhalena pamětní deska Františka Kvapníka, rýmařovského rodáka, sportovce, který vynalezl první kluzky, až později nazývané lyže. Propagoval lyžování, pořádal závody.

Pro nás bylo podstatné, že si tady můžeme koupit pivo. Mají Horskou 10 od Holby, na osvěžení je skvělá. Je tady i pramen, doplňuji si pitnou vodu. Tudy až na hrad vede i naučná stezka Janovice - Rabštejn. Vede od zámku z Janovic (celkem 12 km) a sem přišla po žluté ze severu. Tady je 9. zastavení - pověst o zřícenině hradu. Odtud stezka, stejně jako my, pokračuje po červené.

Zbývá nám cca 1 km. Zpočátku jdeme poměrně pohodlnou cestou, která v závěru prudce stoupá ke skalám. Míjíme zbytky zdiva hradu Rabštejn. Byl založen ve 2. pol. 13. století. R. 1318 jej získal Jan Lucemburský, na poč. 16. století Žerotínové. Když si r. 1586 nechali upravit tvrz v Janovicích na zámek, kde si zřídili nové centrum panství, tento hrad opustili. Bydleli zde jen služebníci a bylo zde vězení. Během třicetileté války - v letech 1645 - 1646 jej zabrali Švédové. Od 2. pol. 17. století je definitivně opuštěn. Zachovaly se jen zbytky okružního zdiva a stopy hradního příkopu.
Cesta však stoupá dál. Tam mne čeká Ota s tím, že to ještě není konec, že tamhle pokračuje cesta se zábradlím. Kam vede, nevíme. Moc velké nadšení z něj nečiší, ale jde. On prostě na zříceniny chodí jen kvůli mně. Klidně by je vynechal. Najednou vidí skalní hřeben, odkud tuší, že by mohl být pěkný výhled. Už šplhá s elánem po skále. Když vidí ve skalní štěrbině žebřík, tak jen koukne, zda jsem se mu neztratila a už šplhá nahoru. Já ho následuji, samozřejmě pomaleji. Na malé plošince Zadní skály na konci žebříku na mne čeká a nadšeně vykládá, jaká to je krása. Něco takového prý nečekal. To ostatně na něm bylo vidět. Dokonce prohlásil, že je to lepší než rozhledna. Nahoře jsme sami, nikdo se sem nehrne, i když pár lidí jsme tu viděli. O to víc si to užíváme.

Pro mne nastává největší problém, když mám po žebříku slézt dolů. Najednou zjišťuji, že se nemám čeho nahoře chytit. Cestou tam to bylo dobré, to jsem lezla naprosto nesportovně (ale bezpečně) po kolenou. Ale jak dolů? Ota mi naštěstí podal záchrannou ruku a najednou už slézám v pohodě dolů. Jsem nadšená nejen z výhledů, ale samozřejmě i z toho šplhání po skalách, i když s tím mám občas problém.

Zpátky z hradu jsme sešli po neznačené cestě okolo skalisek Přední skály na rozcestí Rabštejn - louka. V horské chatě jsme se už nezastavovali a dál klesali po červené. Z té jsme odbočili na neznačenou cestu a po ní se pohodlněji dostali k autu. Na parkovišti jsme si ohřáli oběd a spěchali do Malínské rokle.

 

Jedeme znovu na severovýchod - 30. den - dopoledne: cca 6 km dlouhý výlet: Rabštejnská lesovna - zřícenina hradu Rabštejn na mapě