Jedeme znovu na severovýchod - 36. den - odpoledne: Toulovcova rozhledna; Proseč - město, kostel, rozhledny Terezka (v části Paseky) a U Marešů (v části Martinice); Kolajova studánka

Včera večer jsme okolo Toulovcovy rozhledny jen projeli - bylo už pozdě a byla zavřená. Dnes dopoledne jsme se prošli po přírodní rezervaci Toulovcovy maštale, odpoledne se k rozhledně vracíme. Ještě není tak pozdě, je otevřeno. Postavit na Jarošovském kopci rozhlednu - na tom se shodlo všech jedenáct obcí, kteří spolupracují v rámci Sdružení obcí Toulovcovy Maštale. Je to další způsob jak zatraktivnit region pro turisty.

Toulovcova rozhledna se stavěla od září 2001 do května 2002 ze dřeva a ze železa. Je 15,6 metrů vysoká, na zastřešenou plošinu ve výšce 12 metrů vede šedesát točitých schodů na ocelových táhlech. Za dobré viditelnosti jsou vidět Orlické hory, Krkonoše, Železné hory a Jeseníky. My bohužel měli výhledy hodně špatné. Nahoře to fouká, v rozhledně to hvízdá. Říkám, že si rozhledna zpívá.

Jenže špatná viditelnost nás neodradí od návštěvy dalších rozhleden. Horko nás však odrazuje od dalších pěších výletů. Možná je to i únava po 5 týdnech cestování. Původně jsme chtěli udělat cca 7 km dlouhý okruh z Proseče přes dvě rozhledny po části planetární stezky. Nakonec jsme se shodli na tom, že je objedeme autem.

Opouštíme přírodní rezervaci Toulovcovy Maštale. Projíždíme Prosečí. Na chvilku se zastavujeme. Pravděpodobně ve 2. pol. 12. nebo ve 13. století tady - na pozemcích benediktinského kláštera byl postaven útulek pro pocestné putující po stezce od Chrudimi na Moravu. První písemná zmínka o obci je z r. 1349 - to už tady stál kostel, který byl zasvěcen sv. Mikuláši, patronu obchodníků a lidí na cestách.

R. 1719 získává obec první městské privilegium, má právo konání dvou týdenních a dvou výročních trhů, získává městský znak. U kostela je postavena první škola a začala výstavba nového náměstí s dřevěnými domky s podsíňkami. Jeho podobu změnil požár r. 1868, kdy dřevěné domky lehly popelem. Němým svědkem této pohromy je jediný domek z 1. pol. 18. století. Obýván byl až do r. 1955. Dnes je v něm Muzeum dýmek. Je hned vedle infocentra, kam se šel Ota podívat. Vrací se spokojený, má spoustu zajímavostí i pohlednic.

Ještě se jdeme podívat k nedalekému farnímu kostelu sv. Mikuláše - vidíme, že vchodové dveře jsou otevřené. Aspoň nakoukneme i dovnitř. Původní stavba ze 14. století byla několikrát rozšiřována. Současný kostel byl postaven v letech 1912-13 v neogotickém stylu. Z původní gotické stavby se zachoval presbytář a východní kaple. V interiéru jsou malby vytvořené podle šablon Mikoláše Alše. Kostel vypadá pěkně.

Déle se však nezdržujeme a pokračujeme na jižní okraj města - do části Paseky k rozhledně Terezce. Parkoviště je kousek od ní. Stejně jako Toulovcova rozhledna byla postavena v rámci Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, aby byla tato oblast atraktivnější a přilákala sem turisty.

Jméno Terezka má připomínat spisovatelku Terézu Novákovou, která v Proseči trávila léto 1901 a 1902. R. 1903 tady manželé Novákovi koupili chalupu a jezdili sem častěji. V letech 1903-06 tady napsala román Děti čistého živého. Když ovdověla, usadila se zde natrvalo. Ve svých dalších románech zpracovávala náměty z výletů do okolí.

Rozhledna ze dřeva o oceli byla postavena během roku 2004. Je celkem 28 metrů vysoká, má tři mezipatra a dvě vyhlídkové plošiny. Ta nejvyšší je zastřešená - je ve výšce 25 metrů a vede na ni 125 točitých schodů. Za hezkého počasí je kruhový výhled - je vidět Hlinsko, Chvaletice, Svratouch, Žďárské vrchy, Polička, Moravská Třebová, Toulovcova rozhledna, Budislav, Litomyšlsko, Jeseníky, Proseč, Krkonoše, Perálec, Hluboká, Chrudim, Pardubice, Kunětická hora.

Než jsme sem dojeli, zvedl se silný vítr. Vstupenky se prodávají v malé dřevěné chatce kousek od rozhledny. Při výstupu mám chvílemi pocit, že mne to ze schodů sfoukne. Zdá se, že se něco přižene. Doufali jsme, že vítr aspoň obzory vyčistí, ale nestalo se tak. Pěkný výhled jsme si neužili, ale co se dá dělat.

K 2. rozhledně je to 2 km přes les. Ale ani to se nám dnes nechce jít pěšky. Samozřejmě to svádíme na to, že možná bude pršet, tak ať nezmokneme.

Autem to musíme objet - vrátit se zpátky do Proseče, ale jen její jižní části a jet směrem na Martinice, které jsou také vlastně částí Proseče. Rozhledna U Marešů je součástí stejnojmenné restaurace. Už předem hlásím, že si nejdřív dám limču a až pak jdu nahoru. Ota neodolal a dává jedenáctku z Poličky. Máme čas, nikam nepospícháme, tak se můžeme zdržet.

Tato soukromá rozhledna byla otevřena r. 2000 a je příjemným zpestřením pobytu v této restauraci. Je to zděná věž, v horní části obložená dřevem, stejně jako uvnitř a vypadá naprosto úžasně a bytelně. Na uzavřenou vyhlídkovou plošinu ve výšce 9,4 metry vede 47 dřevěných schodů. Na jihu a východě jsou vzrostlé stromy, je tedy výhled omezen jen na severní až severozápadní směr. Při dobré viditelnosti lze spatřit Orlické hory, Krkonoše či Jizerské hory. Nad okny, které lze otevřít, jsou umístěny šipky pro lepší orientaci. Také je tam mapa s výřezem, kde je vidět, co vše by mohlo být z rozhledny vidět. Pro lepší pokoukání se je nahoře dalekohled se 75x přiblížením.

Na večer jsme si nechali natočit pivo do petky a mezi tím se dali s majitelkou do řeči. Někde cestou jsem četla, že tu má být vodní nádrž. Tady však už žádné šipky nikde nejsou. Ani na mapě nikde nic nevidím. Zajímáme se, kde je. Koupel by se nám po dnešku hodila. Vyšlo to. Je to malá nádrž na konci obce se studenou protékající vodou. To nám však nevadí. A když jsme si tak pěkně povídali, tak jsme se dozvěděli i o místečku, kde bychom mohli přespat. Na konci obce - skoro u bazénu máme odbočit vlevo po prašné cestě. Dojedeme k lesu a tam prý občas parkují i karavany. Tak to jsou dvě naprosto bezvadné informace. Jak je dobře, že jsme přijeli autem.

Je pět, končíme s poznávacím programem.  Jedeme hledat vodní nádrž. Pěšky se jde skutečně jen kousek. Koupačka  je fantastická, ani nebyla zase tak ledová. Až večer jsem zjistila, že na mapě kousek za obcí je malý modrý flíček na Martinském potoce. To je ta jejich vodní nádrž. I místo na spaní je skvělé. Ota sice ještě zajel do lesa, jestli by tam nebylo ještě něco lepšího, víc utajeného, tam jsme však našli jen hezky upravenou Kolajovu studánku. Ta tady je prý dlouho. Když tudy Rusové r. 1813 táhli proti Napoleonovi, tady se zastavili a vodu si velice pochvalovali - byla studená i v největších letních parnech. Podle hrnečku je možná pitná, ale nemá viditelný přítok. Voda se musí z hluboké studánky nabírat, bereme ji tedy jako užitkovou. Její spotřeba v tomto horku je taky velká.

Ve stínu je ještě vedro, jen mírně to profukuje. Sedíme venku v křesílkách a konečně si užíváme teplého letního večera. Obloha je najednou jako vymetená. Na zítra však hlásí přívalové deště, krupobití, vichřici. Uvidíme, jaká bude noc. Pod stromy nejsme, tak to přežijeme.

Večeříme, popíjíme pivo a plánujeme program na další dny, resp. ho seškrtáváme. Rozhledny však vyškrtnout nesmíme. To by se Ota hodně bránil. Já se však všeho taky nevzdám, ale záleží i na počasí. Upřesnění uděláme ráno. Určitě budeme mít zítra částečně odpočinkový den.

Občas tu projede auto nebo projdou lidé, kteří venčí psy. Jinak je klid. Když jdeme spát, od západu se to zatahuje. Je horko. Necháváme dveře pootevřené a doufáme, že případný déšť nás vzbudí.

Jedeme znovu na severovýchod - 36. den - odpoledne: Toulovcova rozhledna; Proseč - město, kostel, rozhledny Terezka (v části Paseky) a U Marešů (v části Martinice); Kolajova studánka na mapě