Jedeme znovu na severovýchod - 6. den/dopoledne - Rychlebské hory - cca 6 km dlouhý okruh: Račí údolí - Tančírna - zřícenina Rychleby - Čertovy kazatelny - Račí údolí

V noci u lomu Pelnář bylo skutečně teplo, snad už ani nepršelo. Spalo se krásně. Neslyšeli jsme rybáře odjíždět, ani přijíždět. Jen auta se přes noc vyměnila. Když vstáváme, svítí sluníčko. Hned tvrdíme, že se jdeme vykoupat. Když jsme z auta vylezli, fouká hrozný vichr, navíc studený. Stejně se jdeme k rybníku podívat, jak to tam vypadá. Je tu zase spousta rybářů. Přesto na jednom místě za větrem není nikdo. To už neváháme. I voda se zdá teplejší než včera. Je to úžasně osvěžující. Horší to bylo, když jsme z vody vylezli. Teplo vypadá jinak.

Naštěstí kousek od nás je chatka, kde se nechá schovat před větrem. Tam se převlékáme a snídáme.

Chvíli váháme, zda nezměníme program, zda v neděli v Račím údolí nebude moc lidí. Doufáme, že po dešti a v tomhle počasí to snad tak hrozné nebude. Je 14 stupňů a vítr je stále docela studený.

Jedeme na parkoviště Račí údolí. Včerejší festival asi přerušil déšť. Stany už jsou z větší části zbourané, lidí je tam minimálně. Na malém parkovišti je několik aut, ale vešli jsme se. Je zde i velký přístřešek, který slouží pro turisty. Uvnitř je ohniště s krbem, takže je možno si zde na ohni i uvařit. Jen o kousek dál je i pramen. O tom, že je pitný nic nepíšou, ale vzhledem k tomu, že se u něj cyklisté zastavují a plní si lahve, tak si myslíme, že pitný je.

V plánu máme asi 6 km dlouhou procházku po části naučné stezky Rychlebskými horami. Ta vede z Javorníku ke zřícenině Rychleby s okruhem přes Tančírnu. Je na ní 6 informačních tabulí. My vyrážíme z parkoviště Račí údolí po NS a po modré značce k Tančírně.

Račí údolí, dnes přírodní památka, je hluboké údolí s řadou skalisek, kterým protéká Račí potok. Lesy na svazích mají místy charakter pralesa. Jsou zde buky, duby, lípy i javory, z jehličnanů borovice. Od nepaměti tudy vedla solná stezka. Později se údolí stalo vyhlášeným výletním místem. Bylo zde celkem asi 5 míst, kde bylo možno se občerstvit, příp. ubytovat, konaly se zde i taneční zábavy - žilo se zde bohatým společenským životem.

Na místě dnešní Tančírny byla koncem 19. století dřevěná parní pila, která patřila vratislavskému biskupství. Blízko měli malou pekárnu s prádelnou a naproti obytný úřednický domek. Právě tady na poč. 20. století nechal vratislavský biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906 - 1907 postavit Tančírnu v secesním slohu, který je v tomto případě někdy označován jako švýcarský styl. V patře se samostatným vchodem byl 20 metrů dlouhý lokál a taneční sál. Vše bylo ze dřeva a skla. V oknech byly barevné vitráže v modrém a zeleném tónu. U sálu byla zastřešená dřevěná veranda s barevně nalakovaným obložením a plastickými ornamenty na trámech. Byla zde tančírna s restaurací a hostinskými místnostmi, původní obytný dům byl adaptován na restaurační a hostinský objekt. Byl přistavěn dům podkoního a stáj pro koně, dnešní hájovna; bývalá pekárna s prádelnou byla přestavěna na malý lokál zvaný - Myslivecká jizba. Byla to nejkrásnější stavba v okolí Javorníku a brzy se stala cílem výletníků. Již tehdy sem byla zavedena elektřina. V okolí byl parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými dřevinami a příjemným venkovním posezením. Do současné doby se v parku zachovala většina původně vysázených dřevin. Bylo však nutno odstranit náletové dřeviny.

Chátrání objektů začalo po 2. světové válce, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva, byla nezaměstnanost a tím pádem i málo peněz. Přesto tehdejší nájemce Tančírnu držel při životě. Ještě v 50. letech 20. století se zde konaly tradiční tancovačky. R. 1954 se bohužel stává státním majetkem. Vlastní ji postupně Československé státní lesy, Jednotné zemědělské družstvo a Československé státní dráhy. Nikdo ji však neopravuje, jen využívá. Až r. 2006 to začíná s Tančírnou vypadat lépe. Starají se místní obyvatelé, hnutí Brontosaurus i místní samosprávy. Vlastníkem se nakonec stává obec Bernartice. Zajistila projekt na rekonstrukci a další využití Tančírny. Dnes je v přízemí stálá expozice o historii a současnosti objektu, Račího údolí a Rychlebských hor. Je tam infocentrum, kavárna a WC. V sále v patře se konají kulturní a společenské akce - koncerty, výstavy, přednášky, taneční večery a literární čtení. Opravené jsou i ostatní budovy. Tady musím fakt ohodnotit, jak to nyní pěkně vypadá. Zvlášť když tu jsou foto, jak to vypadalo.

NS pokračuje prudce vzhůru na Čertovy kameny. My se tam také dostaneme, ale trochu oklikou. Zatím pokračujeme po modré Račím údolím. Vede tudy asfaltka, ale je sem zákaz vjezdu. Najednou jsme tady sami. Cestou nás doprovází jen bublání Račího potoka. Cestu lemují skaliska. Vlevo je za jarního tání a prý i za deštivého počasí vidět Jarní vodopád. Za sucha mizí. Asi tedy pršelo málo, vodopád jsme neviděli, ani neslyšeli.

Mírně stoupáme až k rozcestí Pod Rychleby. Tady odbočujeme do kopce vpravo a přecházíme na červenou, která nás vede ke zřícenině hradu Rychleby, který byl postaven pravděpodobně ve 2. polovině 13. století na nepřístupném skalnatém výběžku nad ohybem Račího potoka. Nedochovaly se o něm žádné písemné zprávy. Neví se, ani jak se jmenoval. Název dostal vlastně až v 19. století podle Rychlebských hor. Hluboký příkop byl překlenutý padacím mostem. Hned proti vchodu stála mohutná válcová věž o průměru 10 metrů se čtyři metry silnými zdmi. Ze zbytků této věže se nabízí výhled na okolní lesy. V areálu byla ještě menší věž nebo stavba kruhovitého půdorysu. Dochovaly se zbytky dvou obytných budov obdélníkového tvaru. Pod jednou byl asi 4 metry hluboký sklep. Mimo hradby byly nalezeny ještě dvě budovy, patrně konírny. Někdy na přelomu 15. a 16. století zůstal opuštěn a pomalu se měnil ve zříceninu.

Na poč. 20. století místní milovníci historie zříceninu opravili podle svých představ o vzhledu středověkých hradů. Zdi zvýšili a zasadili do nich okenní rámy, které v sutinách nalezli. Ke zříceninám obou věží přistavěli kamenné schody. Při této úpravě byly nalezeny předměty denní potřeby - zámky, dveřní kování, podkovy, hroty k šípům i groš z doby Jana Lucemburského. Nejzajímavější je tzv. destičková zbroj ze 14. století. Nalezené zbytky keramiky jsou dokladem toho, že se na hradě žilo ještě v 15. století.

Není to tady velké, ale je to zajímavé a díky dodatečně přistavěným schodům se to nechá pěkně prolézat. 
Hradem procházíme po červené. Opouštíme ho možná zbytkem původní kamenné brány. Tady také začíná, resp. asi končí NS Rychlebskými horami. Když se k naší cestě zleva připojuje cyklotrasa, jsme na na nejvyšším bodě dnešní procházky. Až na malé výjimky nás čeká jen klesání. Po chvíli se zleva připojuje další cesta - podle památníku je to Šálkova cesta - ing. Jaroslav Šálek pracoval na lesním závodě Javorník v letech 1966 - 1988.

Na rozcestí Čertovy kazatelny se dozvídáme, že o kousek níž je skalní rulový útvar s 13 metrů kolmou jižní stěnou, která připomíná kazatelnu. Dnes je tam udělána vyhlídka, odkud je vidět Račí údolí s hustými původními lesy. Tam je i dřevěný přístřešek. O kousek níž (musí se kousek klesnout po NS) je ještě jedna menší vyhlídka. Dokonce si zde přečteme i pověst o vzniku názvu skaliska.

Společně scházíme k první vyhlídce po NS, která končí u Tančírny. Výhled je podobný jako z hradu, ale skaliska se mi líbí. Musím samozřejmě vidět i tu druhou vyhlídku. Ota nechápe, že kvůli pár kamenům jsem ochotna prudce klesnout a zase se škrabat nahoru, ale to se mu ani nesnažím vysvětlit. Stejně by to nepochopil. Prostě skály je moje slabost. A nezáleží na velikosti. Z 2. vyhlídky je však výhled jiným směrem - k Javorníku. Jsou vidět polské roviny, i když částečně zamlžené. Podobný výhled se však na chvilku otevřel i o kousek dál z naší cesty.

Mezi zříceninou hradu a kazatelnami prochází pár lidí. Drží se vlastně na trase Tančírna, kazatelny, hrad. My se vracíme nahoru na červenou značku a po ní a po NS pokračujeme k rozcestí Svatý Antonín, kde je kaplička a zázračná studánka sv. Antonína. Kaplička byla postavena r. 1896 v novogotickém slohu. Samozřejmě i k tomuto místu se váže pověst.

Scházíme na cyklotrasu, kterou jsme kousek za kazatelnami opustili. Ta pokračuje do Javorníku, my tady po NS scházíme k Tančírně. Opouštíme les a na chvíli zahlédneme i kopečky Jeseníků, ale také opětně polské roviny. Počasí je naprosto nevyzpytatelné. Když svítí sluníčko a jsme za větrem, je horko. V opačném případě je pěkná zima.

Na parkoviště jsme dorazili ve dvě hodiny, máme hlad, ale tady se nám vařit nechce. Máme rádi soukromí. U zdejšího pramene doplňujeme vodu a odjíždíme do Bernartic.

Jedeme znovu na severovýchod - 6. den/dopoledne - Rychlebské hory - cca 6 km dlouhý okruh: Račí údolí - Tančírna - zřícenina Rychleby - Čertovy kazatelny - Račí údolí na mapě