JESENÍKY 2007 - 4. Žulová, Nýznerovské vodopády a Vápenná

A druhý den se budíme opět do překrásného rána, po nebi plavou bílá oblaka a mezi nimi na svět vykukuje usmáté sluníčko. Po snídani si jde Jana barvit vlasy a přepírat prádlo a já vyrážím sám do ulic města Jeseníku, bývalého Frývaldova. Toto jméno vzniklo zkomolením německého názvu, ktterý znamenal holé místo - ono na zdejších rozsáhlých štěrkovištích v okolí říčky Bělé vlastně původně město vzniklo. Jeho obyvatelé se napřed živili těžbou rudy a drahých kovů. Později, když už nebylo co ze země vyhrabat, tu začal vznikat průmysl textilní a ten dosáhl časem velikého věhlasu. Z historických památek toho v tomto krásném menším městem moc neuvidíme, ale z toho mála, co zde můžeme spatřit, je absolutní jedničkou zachovalá renesanční vodní tvrz a na hlavním náměstí je velmi zajímavá budova radnice.

Já při své pochůzce městem napřed navštěvuju Infocentrum, kde si vybírám nějaké ty prospekty a od slečny za pultem lovím informace o provozu a ceně lanovky na Šerák. Pak si prohlížím knihy v malém knihkupectví "Domeček" hned u kostela a mají tady tu krásnou fotopublikaci o Jeseníkách. Jako "suvenýr" z cest by to pro nás byl moc hezký dárek, kniha je ale "trošičku drahá" - uvidíme ... Zatím si zde kupuju soubor šesti pohlednic - obrazů místního výtvarníka - na nichž "vymalovány" městská zákoutí. Pak procházím kolem vodní tvrze. Stará paní tam zametá dlažbu Kamenného mostu a já z ní jdu vytěžit informace, kterak je to zde veřejnosti přístupno. Pak na hlavní náměstí, kde u radnice systém nových, velmi hezkých vodotrysků, na busové nádraží vypsat spoje, do Albertu na drobný nákup a pak už pro manželku. Napřed na oběd do lidové jídelny. Dáváme si hovězí vývar a dšťkovou polévku. Zajímavostí je, že porce polévky tu mají rozděleny na plné a poloviční a ta poloviční = normální talíř. Jako hlavní chod pak každý veliký selský talíř se zelím a knedlíkem. Co se týká cen, tak ty jsou tady opravdu lidové - a to myslím opravdu smrtelně vážně a ne jako ironii !! Poté odcházíme do "Domečku" a kupujeme si tam tu krásnou knihu o Jesenických horách, jejímž autorem je fotograf Ivo Netopil. Příbuzenstvu posíláme kopu pohledů a pak už konečně na bus nádraží a konečně odjezd na výlet !

Napřed projíždíme lázněmi Lipová, pak stoupáme serpentinami k jeskyním Na Pomezí, odtud zešup do hlubokého údolí, projíždíme osadu Vápennou a zanedlouho vystupujeme v městečku Žulová, jen kousek od největší zdejší pozoruhodnosti - " hradokostelu". Jdeme se na něj samozřejmě neprodleně podívat ! Na malém ostrohu nad městečkem tu najdeme vysokou věž a kostel, ke kterému vede přes hluboký příkop Kamenný most. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem ta kulatá věž ( bergfrit) nebyla původní částí starého hradu. Ten vznikl na tomto místě r.1290 a stavebníkem byl Jan Wustehube, který si ho tu, na území vratislavského biskupství, svévolně postavil. Mimochodem - to samé udělal i na území nynějšího městečka Branná, nad nímž vznikl jeho Hrad Kolštejn. A protože to byl rytíř chamtivý a navíc loupeživý, měli obyvatelé zdejšího kraje o starosti postaráno ! Hrad v Žulové ( Frýdberk) normálně fungoval až do 30 leté války, kdy byla jeho podoba "upravena" dobýváním švédského vojska. O něco později hrad přestavěn ( i s hradním palácem) na pivovar, později odbourávání hradních částí a k zachovalé kulaté hradní věži r.1820 přistavěn klasicistní kostel sv.Josefa. Na věži nádstavba pro zvonici a ten Kamenný most před "hradokostelem" taky vznikl až v 19.století...

Pak odcházíme na náměstí městečka, které působí docela zanedbaným dojmem. Je vidět, že na opravu náměstí a fasád domů bude třeba ještě moc a moc peněz, než se toto městečko stane přitažlivějším pro už teď nedočkavá hejna turistů. Přitom byla Žulová centrem zdejší rozsáhlé oblasti, která je plná lomů zaniklých ( některých i zatopených) - i těch dodnes funkčních na těžbu hodnotné žuly - a v městečku vznikla už před koncem 19.století význačná kamenická škola. Dnes na náměstí nacházíme jen jednu restauraci a ještě i ta je zavřena !! Kávu a zákusek si dáváme v bufetu, který je docela přeplněn místními , "věčně žíznivými" štamgasty. Pak vyrážíme k Nýznerovským vodopádům, které jsou odsud 6 km vzdáleny. Hned za osadou míjíme zarostlý lom a první žulové skály. Podle mapy je toho v širém okolí opravdu požehnaně. Pak otevřeným terénem přes čtvt místních, kteří si žijí na poněkud vyšší noze než ti druzí dole v městečku. Na okraji obce Nýznerov nás u hned u silnice vítají dva krásní koníci, pasoucí se před velkým statkem. Pokračujem přes protáhlou osadu s řídce rozhozenými domy kol cesty, míjíme hezkou kamennou kapli a zde chvilku oddych a svačina. Na konci Nýznerova nacházíme Rybářskou baštu s příjemným posezením venku a neodolatelnou vůní, která dráždí chřípí hladových poutníků. My ale jdeme dál, protože k vodopádům už to není daleko ...

Konečně vcházíme do hlubokého lesa - už toho slunce nad hlavou bylo dost - a procházíme kolem chalupy, kde sídlí nějaký mládežnický tábor. Venku ale vidíme jen samá děvčata ... Aa pak konečně slyšíme hlasitý " řev" vodního živlu. Bohužel je to jen velký splav ! Řečiště nad ním ale už začíná vykazovat první známky divočiny - už to opravdu nebude daleko. Hladina potoka se ve svitu "nebeského lustru" leskne jako stříbro, teď už víme, proč dostal potok své jméno, ale možná se tu drahý kov opravdu i někde těžil ...

A pak už před sebou mezi stromy vidíme soutok potoků a hlavní kaňon s vodopády. Já si beru svůj i Janin foťák a sbíhám ze svahu dolů strmým chodníčkem k říčce a honem fotit, dokud aspoň trochu svítí slunce ! Nalevo vidím romanticky upravený most a pod ním kaskády, napravo hlavní rokle se dvěma většími vodopádky. Po kamenech přeskákat řečiště na druhou stranu a co nejvíce se ke kataraktům přiblížit ! Kameny i skály kluzké od vodní tříště, na nohách tenisky a kanady si odpočívají v hotelovém pokoji !! I tak je ale zblízka na ten nejvyšší - asi 4 metrový vodopád - moc pěkný pohled a já se spokojeně vracím poskoky na druhý břeh, na kterém k mému velikému údivu čeká moje drahá žena ! Ona ten prudký sráz přece jen sešla sama !! Chvilku si ještě prohlížíme koryto potoka a shodujem se na tom, že ta cesta sem stála za to, že jsou Nýznerovské sice maličké, ale velice hezké vodopády...

Poté se vydáváme na zpáteční cestu. ( Vy kteří to tu znáte, se možná divíte, že jsme nepokračovali po silničce nad vodopády na prohlídku celé rokle a dalších zajímavých míst v okolí. Ale my tu byli v roce 2007, internet doma byl ještě hudbou daleké budoucnosti a kromě mapy o okolí tehdy informace víc než kusé ! Aspoň máme důvod se tu do Rychlebek vracet ..!)

V Rybářské baště se stavujeme na točenou kofolu a hned za Nýznerovem to "řežeme" zkratkou podle mapy po cestě přes jeden Ostrý vršek, protože na bus do Žulové bychom to asi už nestihli ... Stoupání naštěstí ani nestojí za řeč a pak už polní cestou mezi lukama po rovině a obdivujeme krásný výhled na část Rychlebských hor u lázní Jeseníku a na jejich podhůří, které tu přechází do zvláštní vrškovité a oblíkové KRAJINY. Před obcí Vápenná - (jak název napovídá, tak se v okolních lomech netěžila jen žula, ale i vápenec a vápenky tu stojí dodnes) - už melem z posledního, ale musíme to vydržet ! Taky, když přejdeme přes obec s barokním kostelem na zastávku busu, tak zjišťujem, že nám to jede za 6 minut !!!

"Doma" v Jeseníku si jdeme z pokoje posedět vedle do té "Modré kavárny", pak už na pokoj a pod sprchu a příprava na zítřejší výlet.

( V noci se ale budím a ono venku prší, ba přímo leje jako z konve !! Když nás ráno budí mobil a za okny pořád déšť, tak znovu usínáme a necháváme věcem volný průběh ...)