JESENÍKY 2007 - 7.Zlaté Hory, Čertovy kazatelny a Javorník

Brzy ráno vyjíždíme dle přání mé ženy do Zlatých Hor. Autobusová linka vede přes nám už známý Rejvíz ... a Horní a Dolní Údolí, což jsou osady s roztroušenými chalupami a čarokrásnou horskou krajinou, přímo žadonící o obdiv turistů a dlouhodobou návštěvu rekreantů. Městečko, které bylo ještě poměrně nedávno proslavené těžbou zlatonosných a jiných vzácných rud, má ve svém centru městskou památkovou zónu. Nečekejte tu ale běžný rozlehlý "rynek". To zdejší náměstí, je vlastně poněkud rozšířená hlavní ulice, na níž v délce 1 kilometru uvidíte po obou stranách mnoho honosnějších renesančních a barokních domů a budov. Opravena je prozatím bohužel jen radnice a velice hezká "Stará pošta" - ( nyní sídlo městského muzea se zajímavou expozicí o hornické minulosti městečka ) - dnes ale samozřejmě zavřeným ! Zbytek domů je rozbitý, fasády oprýskané ... tak tady čeká městské radní a stavebníky hodně práce a starostí, než to tu bude zavaleno turisty !! O shánění peněz na opravy ani nemluvě ...

Na náměstí je otevřena jen jedna maličká prodejna s potravinami, zde si odstojíme pořádně dlouhou frontu - ( a zavzpomínáme tak na doby našeho socialistického mládí ) - a pak vedle do trafiky na pohledy. Necháme si poradit zkratku na vlakové nádraží, protože to dnešní počasí je velmi nevalné. Navíc pofukuje ledový vítr a tak si návštěvu -Zlatorudných mlýnů, Zámecký vrch se zříceninou hradu Edelštejna a znovupostaveným poutním kostelem Panny Marie Pomocné, Příčný vrch se skálami a pavučinou štol při Naučné hornické stezce a Biskupskou kupu s rozhlednou - musíme nechat na "příště" ...

Než nám přijede vlak, protivný vítr rozfoukává šedé mraky a žene je pryč a na nebi nechává prostor jem těm mráčkům sněhobílým a hezky tvarovaným a pak taky vykukujícímu sluníčku. Vláčkem "kodrcáčkem" se vezeme hezkou příhraniční krajinou přes Mikulovice ( s hraničním přechodem do Polska) a pak přes Novou ves do Jeseníku. Zde si zajdeme do nádražní restaurace na kávu a po 11 hod pokračujeme v další cestě, směr Javorník !

Napřed nahoru na kopec k jeskyním Na Pomezí. Od nich klesáme serpentinu za serpentinou hluboko do údolí k Vápenné. Trať vede snad 100 m vysoko nad silnicí v zářezech v úbočí Studničního vrchu a klesání je tu takové, že vlak musí před každou zatáčkou brzdit !! Vedle nás sedí mladí sympatičtí kluci, kteří jedou do tohoto odlehlého kouta na čundr - je nám nabídnut i "pravý" božkovský rum - s díky ale odmítáme a dáváme řeč. Nechávají si ode mne poradit, co je zde v nejbližším okolí hezkého. Už ve Vápenné ale vystupují a tak si vzájemně zamáváme a my jedeme dál ... Následuje Žulová a Kobylá, zde se pozorně rozhlížím po nejbližším okolí zase já, protože na tato místa zavítáme na zítřejším výletu ... Teď ale Velká Kraš s přípojem do Vidnavy. Pak jedeme přes nížinu Slezské Hané a v těsné blízkosti polských hranic - abychom se od nich v závěru cesty odklonili a velikým obloukem se vrátili pod hlavní pásmo Rychlebských hor, na jejímž úpatí leží městečko Javorník.

Od nádraží je to do historického středu asi 1 km. Na stavebninách visí nápis s moderně upraveným "komančovským" sloganem, dnes zaktualizovaným : LIDÉ ZDĚTE !! Ulici lemují velmi hezké vilky, tak tady se to nedá s "rozbitými" Zlatými Horami vůbec srovnat ! A navíc se jim tady na návrší jen kousek nad náměstím blyští skvostná barokní stavba Jánského Vrchu. Původní hrad z konce 13.století byl v časech mnohem pozdějších přestavěn na zámek a stal se oblíbeným letním sídlem vratislavských biskupů. Ve století 18. zde trvale sídlil jeden velmi osvícený pán biskup, který se nevěnoval jen věcem církevním, ale velmi ho zajímaly i ty světské a za něhož zámek dostal svoji barokní vizáž, kterou můžeme spatřit i dnes. ( Vlastně nemůžeme - napřed se musí dokončit oprava fasád a z jeho zdí zmizet lešení ! I tak je ale dnes tento "hradozámek" nádhernou ozdobou městečka !!)

My si napřed na náměstí ve "Večerce" kupujeme minerálky a něco na zub na zpáteční cestu a pak se stavujeme na čepovanou kofolu v restauraci na javornickém náměstí. Pak už přes hezký park s nádhernými vyhlídkovými terasami nahoru k zámku. ( Momochodem - z těch zámeckých teras je výborný výhled až do Polska, kde nás zaujmou obrovské vodní plochy Otmuchovského a Nyského jezera, významné to rekreační oblasti - ještě že sebou máme dalekohled !) Jdeme si do pokladny zakoupit lístky na hlavní okruh - ( ještě tu mají jeden s prohlídkou hospodářského zázemí ) - a pohlednice. A protože by se nám čekání na prohlídku poněkud protáhlo, když tu mají hned dvě svatby, tak vyrážíme ještě na kratší vycházku do okolí.

Napřed okolo aut a rozjásaných svatebčanů do anglického parku a polní cestou ke kapli na okraji lesů. Lesní asfaltka nás pak přivede k vyhlídkovému útesu Čertových kazatelen. Hlavní, velmi bizarní skála, je vysoká téměř 20 m, pás skal a skalek se táhne při turistické spojnici po úbočí strmého svahu až dolů do Račího údolí a všecko toto "kamení" je tvořeno rulou. My jsme ale trochu zklamaní, protože nám opět nepřeje počasí a osvětlení a k naší hrůze velmi poskočil čas ! A tak se naší nesmírné lítosti musíme urychleně vrátit k zámku, abychom "neprošvihli" jeho prohlídku ! Takže : milá zřícenino Rychlebského hradu a milé Račí údolí, bohužel se uvidíme až někdy "příště" ...

Prohlídka zámku Jánský Vrch začíná trošku nezvykle : širokou chodbou s velice pěknými, dřevěnými sochami "smějících" ! se "svatých" až nahoru do předposledního 3.patra, kde teprve fasujeme papuče a začíná vlastní prohlídka. Ta zestává z průchodu a okukování 28 komnat a sálů ve dvou nejvyšších patrech zámku. Je to tady překrásné, nejvíce se nám líbí kulatý hudební salón ve věži, kde nás čeká i "živá" ukázka hudby -( skladba pro spinet a zobcovou flétnu ) - a pak vyhlídkový salonek o patro výš. Tady měl pan biskup umístěn mosazný dalekohled, zamířený dolů na městečko a tak mohl sledovat "cvrkot" v podhradí... On byl pan biskup F.G.Schaffgotsche vůbec zajímavý člověk a dost se odlišoval od svých přísných a stále zamračených bratrů ve zbrani, pardon - v církvi... No považte - tento pán rád sbíral různé věci a například přenádherná sbírka dýmek, umístěná v zámeckých prostorách, je druhá největší u nás ! Zajímal se i o cestování a zasloužil se o stavbu chaty na Šeráku a o rozvoj turistiky v Jeseníkách. Především ale nesmírně miloval hudbu a jeho zámeckou kapelu mu záviděli až v daleké Vídni ...! ( Budiž mu za za to vše na nebesích chvála a náš vděčný dík !!)

Na nás na oba zámek zapůsobil opravdu velikým dojmem, myslíme si, že patří k těm nejzajímavějším u nás a rozhodně se sem a do Rychlebských hor určitě zase jednou vrátíme ... Když zestupujeme po zámeckých schodech dolů do městečka, slyšíme zdola tóny falešně hrané, zato břeskné dechovky. A oni tam dole na náměstí stojí polští mládenci v hornických krojích, hrají "Černý muž pod bičem otrokáře žil" a do toho jim cvičí mažoretky !!!

Honem pryč !!! Na náměstí si kupujem zmrzlinu a pak už na vlak. V Jeseníku na nádraží ještě na kávičku, pak do bankomatu pro penízky a na večeři. Moje choť si objednává uzené se šťouchanými brambory a já se věnuju skvělému maďarskému guláši ...