Kontrasty Číny: Setkání minulosti a budoucnosti na jednom místě
Čína mě vždycky fascinovala. Možná to bylo kvůli příběhům o císařích a bojovnících, kteří vládli rozlehlé zemi za Velkou zdí, nebo díky starodávným filozofiím, které se prolínají životem lidí už tisíce let. Ale nebyla to jen historie – Čína pro mě byla taky symbolem moderního světa na steroidech, zemí, kde jsou mrakodrapy vyšší než ambice a kde se technologie stává součástí každodenního života způsobem, který je jinde nepředstavitelný.
Představoval jsem si místa, kde se historie setkává s budoucností na každém rohu, a chtěl jsem to zažít na vlastní kůži. Očekával jsem, že mě Čína zaskočí, a přesně tohle mě lákalo – tajemná země kontrastů, kde starobylé svatyně stojí vedle blikajících neonů a kde mobilní aplikace dokážou vyřešit všechno od jídla až po modlitbu.
První den: Zakázané město a mobily
Vyrazil jsem do Pekingu, abych se ponořil do dějin. V Zakázaném městě, domově císařů, jsem byl připraven vnímat majestát staleté kultury. Ale když jsem se rozhlédl, kolem mě byli jen lidi s mobily, davy turistů s tyčemi na selfie, jak se fotí před bránami paláců. Někteří v tradičních kostýmech, jiní v tričkách s logem nějaké západní značky.
A pak jsem uviděl ochranku. Důstojníci v uniformách střežili brány paláce, vážní a nehybní – dokud jsem jednoho z nich nezahlédl, jak nenápadně kontroluje WeChat na telefonu. Musel jsem se usmát. Císaři by asi nebyli moc nadšení, kdyby věděli, že jejich kdysi zakázané město je dnes rozlehlé Wi-Fi zóny plné „lajků“ a „sdílení“.
Večerní Peking: Kachna a drony
Večer jsem vyrazil na slavnou pekingskou kachnu. Jídlo bylo výborné, ale restaurace byla plná obrazovek, kamarádi se navzájem přestali bavit a sledovali své telefony, zatímco rozkládali kachní kůži na palačinky. Připadal jsem si jako na technologické konferenci, a ne na tradiční hostině.
Poté jsemvyrazil na Náměstí Nebeského klidu, kde jsem doufal, že ucítím ducha historie. Místo toho mě překvapil roj dronů vytvářejících barevné obrazce na nočním nebi. Jako by Peking říkal: „Ano, jsme městem císařů, ale jsme taky technologickou metropolí.“
Další zastávka: Ven na venkov
Zvědavost mě zavedla na venkov, kde jsem doufal, že spatřím „pravou Čínu.“ Přijel jsem do malé vesničky, kde měl každý obyvatel mobil a několik aplikací pro online nakupování, i když jejich domy vypadaly, že pamatují dynastii Ming. Po chvíli jsem se posadil na plastovou židli, která nevypada zrovna stabilně, spíš to druhé - že praskne každou chvíli, a mě jen napadlo, jestli se moje cestovní pojištění vztahuje i na případ, kdy se plastová židle v Číně zřítí. Když ke mně přišel postarší farmář a zeptal se, jestli se chci připojit k jeho livestreamu, zjistil jsem, že tady opravdu nejsou žádné hranice mezi tradicí a modernou. Ano, byl to opravdu farmář – jenže měl více sledujících než průměrný influencer.
„Tohle je váš každodenní život?“ ptal jsem se. „Jo,“ odpověděl a zamával do kamery. „Moderní technologie, ale staré kořeny.“ Pak si upravil tradiční slamák a začal streamovat o svých slepicích, zatímco kolem pobíhaly děti s tablety.
Velká čínská zeď
Stát na Velké čínské zdi bylo jako ocitnout se v živé historické pohádce. Konečně se mi povedlo utéct před technologiemi, tedy né tak úplně. Místo, které kdysi střežilo celou říši, se teď prohýbalo pod proudem turistů z celého světa. Slunce pálilo, davy se vlnily a já se pokoušel představit si, jaké to muselo být, když po téhle zdi pochodovali vojáci v plné zbroji, chránící své rodiny před nájezdy nepřátel. Dnes je ale na zdech více mobilů než mečů – každý fotí, natáčí, posílá, lajkuje. Já si sedl na jeden z opotřebovaných kamenů, přemýšlel o všech těch generacích, které po zdi chodily přede mnou, a připadal jsem si maličký vedle téhle monumentální stavby, která přežila říše, císaře i časy.
Gastronomie budoucnosti
Ve městě Šanghaj jsem na chvíli doufal, že se dostanu do jiného století – nejspíš do budoucnosti. Restaurace byly plné robotických číšníků a samoobslužných systémů. Místo menu jsem obdržel QR kód. Objednal jsem si jídlo dotykem na obrazovce a s mírným znepokojením sledoval, jak ke mně přijíždí robot s talířem smažených nudlí.
Navštívil jsem i tradiční čínskou čajovnu. Myslel jsem, že tady alespoň uniknu technologiím. Omyl. Mladí lidé seděli u stolů, držíc telefon a porovnávali své čajové zážitky online. Čajovou konvici sice stále zahřívali nad ohněm, ale do tepla jim hrála playlistová hudba z telefonu.
Poslední den: Přehlídka budoucnosti a minulosti
Když jsem se v den odletu otočil k Číně naposled, napadlo mě, že bych asi měl cítit nějaký klid. Místo toho jsem byl víc zmatený než kdy jindy. Cestoval jsem po místech, kde vedla dávná Hedvábná stezka – kdysi hlavní tepna obchodu mezi Východem a Západem, kde se nesly karavany s hedvábím, kořením a myšlenkami, které měnily svět. Dneska po ní místo velbloudů jezdí rychlovlaky, které vás teleportují z historických center přímo do zářivých metropolí plných mrakodrapů.
Zatímco jsem se snažil zjistit, kde se zastavuje minulost a začíná budoucnost, Čína mi se svým úsměvem plným tajemství říkala: „To je jedno, hlavně si to užij.“ Vracel jsem se domů s úžasem, trochou kulturního šoku a s vědomím, že mi Čína nahlodala představy o čase a historii – asi tak, jako když se do kamene Velké zdi zahryzne mech, který je tam možná už tisíc let. V letadle jsem si pomyslel, že bych si mohl odpočinout, ale místo toho mě ve snu pronásledoval dron s hedvábnou šálou, který mi do ucha šeptal Konfuciovy citáty.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Peking
Půjčovna autPříspěvky z okolí Kontrasty Číny: Setkání minulosti a budoucnosti na jednom místě
