KORSIKA - Monte Cinto, Lac de Nino, Lozzi, Corte, Bastia
Z prosluněného portského zálivu jsme ujížděli (D84) do vnitrozemí, vysoko do hor. Dostavník nás vysypal v horském sedle Col de Vergio (1 477 m.n.m.). Shlédli jsme sochu Krista a vydali se na túru k horskému jezeru Lac de Nino (6 hod, ↑ 700 m, ↓ 800 m). Lesní stezku nahradila cestička vedoucí po souřadnicích hor. Na protější straně se vypínala nejvyšší hora Korsiky - Monte Cinto. U jezera jsme si vydechli a pak se kutáleli kamenitým terénem prudce dolů k salaši. Následoval opět les. Cesta byla nekonečná a poměrně náročná, nedokážu si představit, že bychom ji měli scházet v dešti.
U silnice čekal autobus, který nás vyvezl pod nejvyšší horu. Z hlavní (D84) jsme po 11 km (u přehrady Calacuccia) odbočili doleva a směřovali uzounkou silničkou vzhůru do Lozzi, osady, zasazené vysoko ve strmých svazích.
Lozzi nás přeneslo do minulosti. Některé domečky tu byly výrazně poznamenané zubem času. Na samém vrcholu vísky jsme zaparkovali v kempu. S úsměvem jsme ho nazvali retrokempem, protože byl až neskutečný. Umyvadla i dřezy s ledovou vodou se nacházely pod širým nebem. Záchody měly prkýnka, což bylo super, protože jsme se s touto vymožeností doposud na Korsice nesetkali, ale toaletní papír se nekonal. Sprchy (kupodivu i s teplou) neznaly pojem tlak. Občas ale netekla voda vůbec.
Bylo tu velmi chladno a větrno. Své příbytky jsme museli obložit balvany, abychom neuletěli. Noc byla očistcem, protože jsem se na takovou zimu nenabalila. S jektajícími zuby jsem, zamotaná ve všem co kufr nabídl, vzpomínala na teplo v Portu, v kempu u moře. Přes všechny výše popsané nesnáze byl kempík na konci světa velmi příjemný.
Večer jsme v hospůdce ochutnali výborné vínko a pastis. V mnohých z nás se rvaly obavy s pokušením a adrenalinem. Čekal nás totiž výstup na Cinto, nejvyšší horu Korsiky. U mne zvítězil strach, pokora a holý rozum. Nejsem sice lenoch, ale ani trénovaný sportovec. Průvodci nabídli kompromis. Vzdala jsem se sice (11 hod, ↑ 1800 m, ↓ 1800 m) nejvyšší hory Korsiky, ale vystoupala k jezeru Cinto.
Až později se ukázalo, že výškový rozdíl mezi plesem Monte Cintem (2 706 m.n.m.) byl pouhých 400 m.
Banda, která vyrazila pokořit Cinto, opustila v siberii kemp po páté hodině ranní. My ostatní jsme se na cestu vydali o pár hodin později. Nejprve jsme putovali (po oranžových tečkách) pastvinami. Terén byl lehce vysušený, cesty velmi prašné. Vystoupali jsme k ruině Refuge de Petra Pinzuta. Kromě pískotu větru a švitoření ptáků jsme si užívali nádherného ticha. Krajina později výrazně zezelenala. Refuge de l ́Erco (1 650 m. n. m. ) - příjemná útulna - se stala cílem těch, kteří se již neměli zájem lopotit. My, "pološneci", pokračovali výš a výš k nebi. S přibývající nadmořskou výškou měnila oblast charakter. Zelenou trávu nahrazovaly zakrslé keře, kamínky, kameny, valouny, skály a suť. K cíli nás vedly kamenné mohyly. Šplhali jsme žlaby, překonávali římsy, oblézali skály… Finální výstup do skalního kotle dal zabrat. U Lac du Cinto (2 289 m. n. m.), zdobeného sněhovými lízanci, jsme se potkali s naší ranní skupinou, která nejvyšší horu Korsiky zdolala. Poté jsme se všichni skutáleli zpět do našeho kempu v Lozzi.
Následujícího rána jsme sbalili své příbytky do kufrů, zamávali panenské přírodě a sjeli zpět do civilizace… Nahlédli jsme do Corte, srdce ostrova, čtvrtého největšího města Korsiky. Nebýt turistů, stalo by se nám malinkaté zachovalé historické jádro městečka, obehnaného mohutnými masivy hor, kratičkou návštěvou do hluboké minulosti.
Corte je studnicí historických událostí, které hýbaly dějinami Korsiky. Zažilo mnoho bitev proti janovské nadvládě. Roku 1731 zde byla sepsána první demokratická ústava v novověké Evropě. Zasloužil se o to revolucionář Pascal Paoli ("otec korsického národa" - viz úvodní článek). Jediná korsická universita byla založena též díky Paolimu. Kvůli nájezdu Francouzů však brzy došlo k jejímu uzavření. Znovuotevřena byla až po 212 letech, tedy v roce 1981. Žije zde 6 700 obyvatel, z nichž výraznou část tvoří právě studenti univerzity.
Dominantou městečka je citadela z poč. 15. stol., vypínající se na vrcholu skalnatého výběžku nad soutokem řek Restonica, Orta a Tavignana. V její části se nachází od roku 1998 velké muzeum Korsiky.
"Orlí hnízdečko" se stalo naším hlavním cílem. Propletli jsme se nahoru uzounkými uličkami a užili si odtud výhledů na střechy Corte, do hor, údolí i do širokého okolí.
Na Place Paoli, kde se nacházelo mnoho restaurací a obchodů, jsme zakoupili dárečky pro své blízké, zamávali soše Paoliho a pak upalovali k dostavníku. Dovezl nás do Bastie, největšího korsického přístavu, který je hlavní vstupní turistickou bránou ostrova. U moře (v teploučku) jsme strávili poslední noc ve stanu. Předcházela jí procházka městem a závěrečný večírek v přístavišti s výhledem na gigantické trajekty.
Moc pěkný pohled na druhé největší korsické město i okolní horskou scenérii se naskytl následujícího dne z trajektu, který směřoval na italskou Savonu… Čekala nás pak dlouhá cesta autobusem zpět do reality…
Vůbec se nám z té nádhery nechtělo.
Podrobné trasy výletů - viz průvodci CK Alpina
(VIDEO)
Poděkování za skvělou společnost Olči, Vendě a Monči
Články související:
KORSIKA - historie, Monte d´Oro, Punta del Oriente, Spelunca
KORSIKA – Calanche - Capu d’Ortu, Piana – Vendeta, Capo Rosso
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Lozzi
Půjčovna autPříspěvky z okolí KORSIKA - Monte Cinto, Lac de Nino, Lozzi, Corte, Bastia
