Kraków (Krakov) – Jarmark Bożonarodzeniowy 2024

Jestliže v roce, kdy pomalu končily omezení proti jednomu asijskému viru byla naším předvánočním cílem starobylá Vratislav, pro rok 2024 padla volba na město ještě slavnější a i starobylejší. Tedy Krakov (klidně můžeme psát česky, ačkoliv na rozdíl s předchozím jmenovaným jsme byli ve společném státě poněkud kratší dobu.

Termín výletu je stanoven pěkně na přelom předposledního a posledního měsíce roku. Vyrážíme v obdobné sestavě jako loni (předloni, předepřed atd.). Rozdíl je ve faktu, že Boris má nové vozidlo.

Pro cestu tam volí jednodušší způsob, tedy po dálnici na Olomouc a Ostravu. Důvod je prostý, vyjíždíme odpoledne a brzy je tma (navíc několikrát cestou zaprší). Musím být trošku přesnější, do Mohelnici máme dálnici (nebo motorovou silnici) jen v útržcích. Naštěstí kruháč v Olomouci bývá pravidelně zasekaný hlavně ve směru od Brna, Přerova a Ostravy, z té naší severní bývá kolona menší, leckdy i žádné (29.11.2024 byla menší).

Až na drobné výjimky (zúžené opravované úseky) je cesta do Ostravy klidná, my co tak trošku klimbáme jsme vybuzeni proslulo vlnovkou, která naznačí, kde to stavaři v Ostravě oje….

Přes státní hranici projíždíme bez povšimnutí příslušných orgánů (však tu ani žádná úřadovna není). Dálnice na Katowice se stavěla za peníze EU, tak tady nehrozí žádné poplatky, čili kolem hornického centra nás nic nezdržuje.

Přeci jen, do Krakova je starší autostráda s poplatky a tentokrát se chce řidič těchto formalit zdržet, čili občas se vydáváme mimo dálnice do uliček přilehlých vesniček a městeček. S naděj, že narazíme i na nějakou útulnou hospůdku, k menší zastávce. Nakonec účel splnila méně útulná benzinka.

Do druhého největšího města Polska (přes 800 000 obyv.) dorážíme kolem 19. hodiny. Nějakou dobu trvá nalezení parkoviště, poblíž naší rezidence (apartmán na ulici Karmelicka). Děvčata si zaberou manželskou postel, na zbylé zbývá rozkládací otoman.

Ovšem k dispozici máme i kuchyňku, slušné sociálky a cena vskutku lidová (cca 500 Kč za noc). Menším problémem byl jen vyluštit správné zadání kódu u vstupu. Pak už to bylo v pohodě.

V blízké adrese bydlí i kamarádi z Brna, takže p osmé večerní můžeme vyrazit do víru velkoměsta.

Ten vír velkoměsta máme vskutku na dosah, k Głównymu Rynku (kde se odehrává většina adventního veselí) to máme snad jen nějakých 0,5 k, tedy cca 10 minut. Předposlední den listopadu zde trhy začínají, ale náměstí je už zaplněné trhovci, osvícené a značně zalidněné. Středu náměstí vévodí Sukenice, tedy budova tržnice, která je v základech věkovitá ze 13. století, později goticky vystavěná a ještě dále doplněná patrem. Jak známo, v časech lidového Polska ba rozdíl od našich zemích neproběhla totální kolektivizace a znárodnění všeho, takže tady (sice s omezeními) zůstal účel budovy zachován a dnes patří budova k hlavním atrakcím města (ovšem nabízený sortiment trhovců bych tam neřadil).

Nejdříve si jen tak projdeme stánky k okouknutí, kterouže to tretku nebudeme potřebovat. Samozřejmě i to, kde je nějaký ten punč, svařák, klobása.

Bohužel se trošku rozpršelo, což nás nahnalo do nějaké skrýše. Bohužel mi trošku navlhl aparát, takže další den jsem musel něco fotit i mobilem. Naštěstí je aparát už opět v provozu…

Zpět do apartmánu jsme vyrazilo asi po desáté, nicméně ještě jsem něco málo podebatovali se sledováním polských sportovních kanálů (přesněji polsky komentovanému Eurosportu).

30.11.2024

Ranní výpravu máme smluvenou na devátou hodinu, při snídani pozorujeme vítěznou Ester Ledeckou na paralelním snowboardu kdesi v Číně, čímž nám holka udělal radost.

Dopoledne začíná trh až v deset, naštěstí holky chtějí na kafe, což se podaří na nároží Hlavního náměstí a pak vyrážíme přímou ulicí na Waweł. Tedy na hrad. Krakov byl po staletí hlavním městem Rzeczpospolite, tedy toho jak si porůznu říkalo polské království (někdy spojené se sousední Litvou). Byla to však republika šlechticů a jak nás učí dějepis právě časté rozpory mez potentáty vedly k tomu, že středoevropská mocnost se v průběhu 18. století rozpadla a rozdělily si ji okolní mocnosti. I díky tomu jsme měli na nějakou dobu Krakov ve společném státě (tedy coby hlavní město Haliče, državy Habsburků).

Samotný Krakov býval hlavním polským městem do roku 1596, po spojení s Litvou bylo sídlo přesunuto do lépe položené Varšavy, to však neznamená, že Krakov zpustnul.

Nicméně máme tu na Wawelu katedrálu s hroby králů a královen, katedrální muzeum, výhledy na zamlžené město a Wislu. Původně gotická (renesanční, barokní) katedrála má zasvěcení sv. Stanislavu a potěšitelně i sv. Václavu. Co je všechno k vidění se musí čtenář dozvědět v patřičných odkazech, prozradíme, že v rámci prohlídky je k vidění například i mohutný zvon (jakoby náhodou se nazývá Zikmund). Valná část náhrobků zavazí v samotné katedrále, co se nevešlo, je umístěné v podzemních kryptách, což jsou ovšem obrovské prostory, kde kromě králů spočívají i jiní potentáti, včetně havarovaného u Smolensku, prezidenta Kaczyńského.

V katedrálním muzeu jsou k vidění různé liturgické předměty, ale i římské kopí, ne tedy Longinovo, ale sv. Mořice (toho Švýcara). Trošku kněžských rouch, a samozřejmě i pár upomínek na největšího Poláka, který je uctíván snad v každé polské vísce, tedy Karola Wojtylu.

Waweł zabere dosti času, tak míříme pod hrad k nějakému obědu, což se daří v poměrně nevzdálené restauraci Santos.

Na vstupenku z Wawełu nám ovšem zbylo ještě jedno muzeum, které už je dole ve městě a je to opět muzeum s duchovním zaměřením, tedy Arcidiecézní. Kromě bohatství liturgického zaměření je tu k vidění i něco z památky na Jana Pavla II., snad celá jeho garderoba (asi 6 biskupských a kardinálských oděvů, ten papežský je na hradě).

Malé zařízení papežovy pracovny, když ještě nebyl papežem. Mimo to i něco z dějin, spíše nedávných, až do časů Solidarity (ta je ve sklepě).

Doba se opět trošku pohnula, tak míříme k centru, z části se posilnit (klobásou a svařákem) i probít se tlačenicí v Sukenici.

Na další už podvečer nám připravila Majka malou bojovku, tedy orientační pochod do čtvrti Kazimerz. Trošku nám tají, co že tu hledáme. Odhalením je ve tmě skrytá synagoga Tempel, kde se měl mimo jiné natáčet Schindlerův seznam. V synagoze je ovšem temno, čili po vyčerpávající pouti na chvíli zasedáme v blízkém baru u piva ze Žatce, minerálky a coly. Když už jsme u těch památek, googlím, jaké jsou v Krakově památky jiného zaměření a zaujme mě přítomnost vlastně nedalekého baru Propaganda. No to se nesmím popisovat, to se musí vidět, myslím že od zákazu kouření se tu nic nemění, svérázná výzdoba starožitností, kusů trabantů, nefunkčních gramofonů, nepojízdných kol, patrně živých pavouků patřičně navodilo atmosféru před večerním rynkem. Než tam dorazíme, nahlédneme ještě do otevřeného kostela sv. Petra a Pavla (v kryptě mají další slavné zvěčnělé Poláky). On se nám ten podvečer tak nějak protáhl, takže jsme skončili u šašliku (pro ty co se chystají, bohatě stačí 10 cm).

Ani jsme už moc neponocovali, takže jsme ani nedokoukali na druhé kolo obřího slalomu v Kilingtonu a na pád Mikaely Schiffrin jsme si počkali až v neděli ráno. To byl ale před námi ještě jeden cíl, který vydá na celou galerii.