Loading...
Uznávaný kulturní svatostánek v polském Krakovu byl postaven v letech 1891 až 1893 podle vzoru pařížské Opery. Podobu tohoto divadla, označovaného původně „titulem“ Nová národní scéna v Krakově a později Scéna hnutí Mladé Polsko, navrhl polský architekt židovského původu Jan Zawiejski. Původní divadlo, vyznačující se mnohými prvky ve stylu neobaroka, se ovšem oficiálně jmenovalo Městské, vešlo se do něj 922 diváků a mnozí obyvatelé i umělci Krakova mu zazlívali, že na jeho místě stával klášterně-špitální komplex s kostelem sv. Ducha ze 14. století, který musel být pobořen. Své současné jméno získalo divadlo teprve v roce 1909, kdy země slavila sté výročí narození romantického básníka Julias Slowackého. A počet míst v jeho hledišti později výrazně poklesl, což vedlo – při zachování plochy hlediště - k nárůstu pohodlí návštěvníků divadelních představení.
Divadlo bylo slavnostně otevřeno 21. října 1893 a je považováno za vynikající ukázku polské klektické architektury. Průčelí divadla zdobí sochy ženských postav, které jsou alegoriemi divadelního umění. Vlevo tak můžeme vidět Poezii, Komedii a Drama (autorem je Tadeusz Blotnicki), vpravo pak Hudbu, Operu a Operetu (Alfred Daun). Pod atikovou římsou jsou umístěny busty, představující Radost (Humor) a Smutek (Tragedii) od Mieczysława Zawiejského, na vrcholu pak stojí sochy mladého muže Tadeusze (v županu) a ženy Zosie (v rouchu šlechtice). Jejich autorem je Michal Korpal. Zajímavým prvkem v interiéru jedné z prvních elektrifikovaných budov v Krakově je krásná opona, pocházející z roku 1894. Ve vnitřních prostorách zaujme rovněž foyer v prvním patře, ke kterému vede eklektické schodiště, kvalitní štuková výzdoba od Alfreda Putze a busty významných polských umělců i divadelníků.
Někdejší avantgardní scéna, nacházející se na náměstí Svatého Ducha (plac Swietego Ducha) bývá spojována zejména se znovuobjevením romantického dramatu, ale i nastudováním „politického“ představení Bratr našeho Boha v roce 1980.