Krakov – Hlavní náměstí (Kraków - Rynek Główny)
Hlavní nebo také Tržní náměstí je bezesporu největším, nejvýznamnějším, nejreprezentativnějším a svým způsobem i nejkrásnějším náměstím Krakova. A také jedinečným centrem městského života, tedy místem, kde probíhaly snad všechny důležité a slavnostní události v dějinách Krakova. Na tomto konstatování nemění nic ani fakt, že církev nebo pan král by se zřejmě spíše shodli na Wawelu. Rynek Glówny je v podstatě čtverec se stranou o délce více než 200 metrů, což představuje plochu převyšující hodnotu 40.000 metrů čtverečních. A součástí této prostory se staly takové perly mezi krakovskými památkami, jakými bezesporu jsou kostel Panny Marie, středověká tržnice Sukiennica, Radniční věž nebo kostel sv. Vojtěcha. Ty ještě doplňují asi čtyři desítky domů, z nichž většina si zachovala své středověké jádro.
Někdejší Tržní náměstí se na tomto místě nachází již od poloviny 13. století. Ve středověku se jednalo o prostor proti dnešku zřejmě podstatně zaplněnější a centrálně umístěné náměstí plně odpovídalo typovému modelu středověkého města. Jediné místo, kde se tehdy mohlo v Krakově obchodovat, nemělo ve středověku ještě podobu čtverce. Charakteristickým rysem Tržního náměstí byly tří odchozí pravoúhlé nárožní ulice a jedna ulice šikmá, která snad bývala původně vstupem na trh, tvořený tehdy dvojicí ulic, k sobě navzájem kolmých. Všechny čtyři ulice se protínaly ve středu trhu a jakoby – po vzoru římských měst – dělily trh i celý Krakov na čtyři administrativní čtvrti, a to Grodzki, Garncarski, Rzeĺniczy a Sławkowski.
Jestliže na náměstí od počátku stála kamenná budova uzavřené tržnice (současná arkádová Sukiennice byla ovšem založena Kazimírem Velikým teprve v polovině 14. století a sloužila skutečně prodejcům sukna i jejich „administrativě), kterou obklopovalo množství prodejních stánků (využívaly je zejména prodejci ryb, pekařských výrobků, olejů, keramiky nebo produktů ševců a koželuhů a prodávaly se zde také šperky, drůbež nebo sůl), tak na přelomu 13. a 14. století zde přibyla nově postavená Radnice se sýpkou. V průběhu 14. století následovaly zděné domy a budova vážnice. Ve II. polovině 14. století byl pak povrch náměstí poprvé pokryt dlažbou.
Největší rozkvět náměstí nastal v období renesance a raného baroka. Náměstí už tehdy nebylo jen důležitou „tržnicí“, ale také místem pořádání významných světských i náboženských obřadů. Jednalo se zejména o vzdávání holdu králi (naposledy v roce 1734) a akce krakovské diecéze. A právě v tomto období, tedy koncem 16. a v I. polovině 17. století, došlo k velké architektonické změně podoby náměstí, kterou si vyžádal ničivý požár v roce 1555. Sukiennica získala renesanční vzhled a byly přestavěny fronty domů. V nich se - díky jejich zvýšení - také poprvé objevily prodejny a sklady zboží. Tehdejší podobu si pak náměstí udrželo takřka beze změn až do přelomu 18. a 19. století.
Postupně se pak na náměstí objeví např. klasicistní objekt vojenské posádky a tzv. Dům důstojníků, který vznikl rekonstrukcí jednoho z gotických domů. Později byla stržena sýpka, což poškodilo sousední budovu Radnice natolik, že musela být zbourána také. Plánovaná rekonstrukce Sukiennice byla zahájena ve II. polovině 19. století. Následovala demontáž starých stánků a nové vydláždění celého náměstí. Po dokončení rekonstrukce renesanční Sukiennice (1875-1879, Tomasz Pyrliński a Jan Matejka) získalo náměstí Rynek Główny definitivně svou současnou podobu. Tehdy totiž byly rovněž nově postaveny některé zničené středověké domy. A v roce 1882 se oficiálně mění název, tedy Hlavní náměstí střídá stovky let staré náměstí Tržní.
Současně se změní číslování domů a na náměstí vjedou první tramvaje. Ty odsud mizí během předposlední rekonstrukce náměstí, tedy v letech 1962 až 1964. Ta poslední pak proběhla v období od roku 2002 do roku 2007 a týkala se hlavně historického dlaždění kostkami, chodníků podél domů a nových podzemních rozvodů. Někdejší Tržní náměstí se tak definitivně stalo oblíbeným místem setkávání i posezení na venkovních zahrádkách, půvabnou pamětihodností i galerií pod širým nebem. Zkrátka místem, které by žádný návštěvník Krakova rozhodně neměl minout.