Křížem krážem za krásami Moravského krasu II. (Blansko, Punkevní jeskyně, Macocha, Blansek a Křtiny)
Úterní program dne byl jasný: podruhé navštívit město Blansko a odsud se následně přesunout k místům spojovaným zejména s ponornou říčkou Punkvou a propastí, jejíž jméno má navždy připomínat jednu nehodnou nevlastní maminku. Čekal nás další horký letní den, takže možnost ukrýt se před pálivými slunečními paprsky byla variantou více než lákavou.
Dvacetitisícové Blansko je nazýváno Bránou Moravského krasu a většinou sem zajedeme na kratší čas a za nějakým konkrétním cílem. Tím byl tentokrát zdejší čtyřkřídlý renesančně – barokní zámek a muzeum v něm sídlící. Tady zaujaly zejména zámecké sály s dřevěnými kazetovými stropy a vynechat jsme nemohli ani část expozice věnovanou Moravskému krasu nebo salmovskou litinu. Mě osobně zaujalo i jihozápadní nároží, do kterého je zakomponována kamenná válcová věž, o které se můžete dočíst, že pochází z 19. století nebo původní středověké tvrze.
Poté již následoval přesun ke Skalnímu mlýnu za účelem navštívit slavné – a mezi příznivci Sex Pistols i Visacího zámku velmi oblíbené - Punkevní jeskyně. Náhlasili jsme povinnou rezervaci (jj, už tenkrát) a zjistili, že máme od správce kempu Olšovec špatně objednáno (nevím už dnes, jestli o měsíc, o dva nebo dokonce o rok, ale špatně). Naštěstí jsme byli jen dva, takže nás přidali k jiné výpravě a během malé chvilky bylo po problému. Času bylo dost, takže jsme se prošli Pustým žlebem, nasedli do lodiček a jako šipka letěli …
Z prohlídky si – kromě těch lodiček - pamatuji začátek v Předním dómu objeveném roku 1909, chodbu s Babylonskou věží, pohádkového Anděla, dno Macochy a kouzelný Masarykův dóm. A taky fakt, že mi díky počasí bylo i v temné vlhké jeskyni (a nátělníku) pořád vedro. V každém případě se nelze divit, že se jedná o naše nejnavštěvovanější jeskyně … i když např. ty Javoříčské mám raději.
Po tepelném šoku při výstupu z jeskyně jsme se vydali na zříceninu hradu Blansek neboli Staré Zámky. Ta je krásná, což se ovšem nedá říct o cestě k ní. Navíc nějaký vtipálek z KČT uvedl na směrovek vzdálenost pouhých 0,5 km, což nás zbytečně natěšilo. Po 40 minutách namáhavého výstupu (v tom vedru to fakt bylo strašné) jsme narazili na TZ a „oznam“, že už to máme jen 300 m.
Odměnou za překonané příkoří nám byly romantické zbytky biskupského hradu založeného olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu roku 1278. K vidění tady toho je poměrně hodně (přední a zadní hrad, plášťová hradba), ale kombinace hustého stromoví a prudkého slunce výrazně snížila fotogeničnost celého areálu. Nejzachovalejší částí zříceniny je severozápadní nároží paláce zadního hradu, kde jsme se také zdrželi nejdéle.
Sestup do údolí říčky Punkvy už byl podstatně příjemnější a do horních sfér propasti Macocha jsme se následně svezli kabinovou lanovkou jako páni. Macocha vznikla propadem stropu gigantické jeskyně a je hluboká 136 m. My se zde tentokrát zdrželi jen velmi krátce – chtěli jsme pouze z horního i dolního můstku pohlédnout na její dno, po kterém jsme se nedávno procházeli.
Následoval návrat do Jedovnice, kde jsme pojedli i něco popili a vydali se na krátkou prohlídku městyse, jehož nejvýraznější a nejvýznamnější památkou je kostel sv. Petra a Pavla z roku 1785. A pak už jen tradiční nekonečné tuc-tuc dunění do časných ranních hodin.
Nastala středa a s ní druhá polovina našeho pobytu na břehu rybníka Olšovec. Ráno jsem opět sedl na kolo a vyrazil směrem na Křtiny. Jednak jsem se tam chtěl podívat, jestli se mi minule Santiniho poutní chrám Jména Panny Marie tolik líbil oprávněně, jednak jsem si tam chtěl něco domluvit dříve, než s tímto místem seznámím svou zákonnou choť.
Svatostánek z poloviny 18. století opět nezklamal ani v nejmenším, prohlédl jsem si znovu (konečně pořádně) monumentální průčelní plastiky Ignáce Lengelachera, nástěnné malby J.J. Etgense, varhany A. Umlaufa nebo Schweiglovy sochy andělů. Tento mariánský kostel je považován za „nejkrásnější barokní církevní stavbu v českých zemích“ a musím přiznat, že se s tímto názorem – minimálně do jisté míry – ztotožňuji.
Odpoledne pak bylo věnováno relaxaci v Jedovnici a na březích Olšovce. Koneckonců jsme měli následující den oblast Moravského krasu opustit a oddat se radovánkám v jihomoravské metropoli, resp. v jejím nejbližším okolí.