Do Moravské krásy pt. 3

19.8.2016

Klidně bychom mohli dnešek (pátek) označit za vrchol zájezdu, neb je naplánovaná jeskyně. Co by to bylo za návštěvu krasu bez podzemí.

Tentokrát tedy vyrážíme opět jižní výpadovkou, ale hned na okraji Blanska činíme odbočku do údolí Punkvy, tedy říčky, se kterou je krasová krajina spojená snad nejznáměji. Říčka vytváří v okolní vrchovině poměrně zaříznuté údolí, které je podle mapy dokonce dosti skalnaté. Ovšem z těchto skalních útvarů toho zase tak moc vidět není, v prvních kilometrech od vstupu do údolí je totiž zastavěné továrními provozy. Ne všechny ovšem fungují, ale stále se v objektech slavného ČKD dosti vyrábí. Umístění hal má vcelku prozaický důvod. Řada z nich byla postavena za války (ale i po). A protože ČKD vyráběla i zbraně, objekty byly těžko bombarbovatelné.

Ulice, spíš cesta která se údolím vine nese název Gellhornova na paměť Arnošta Lepolda z Gellhornu, který u Blanska vystavěl první železný hamr a vlastně založil tradici průmyslové výroby.

Průmyslové objekty se vinou i za odbočkou od cesty na Vilémovice, ale jde již o menší objekty a brzy se ocitneme již téměř v čisté přírodě (ačkoliv ještě dosti dlouho je cítit smrad z fabrik).

Míjíme rybníček Jakubovo jezero, konečně vidíme pár slíbených skal, a jsme u Skalního Mlýna.

Dnes jen atrapa vodního kola připomíná fakt, že kdysi tu zřejmě stával běžný vodní mlýn, již dlouho tu ale nikdo obilí nezpracovává. Mimo výletního hotelu je tu i pár kiosků s občerstvením, suvenýry a zejména informační středisko CHKO Moravský kras. Děvčata předem avizovaly zájem, že by se chtěly projet na lodičkách, tak už nějakou dobu mám zamluvené vstupenky (kapacita je omezená, zájem vysoký), když je vyzvednu předem, nemusíme zase tak spěchat, na jinak se musí vstupenky vyzvednout min. 45 minut před objednanou dobou (nakonec to vyšlo tak akorát).

Kupodivu oproti předpovědi se dostavila malá přeháňka, ale naštěstí nejde o žádnou průtrž a po pár minutách je po všem.

Poměrně novou atrakcí u Skalního mlýna je Dům přírody Moravského krasu, taková expozice přírody, kterou kolem můžeme najít. My už ale míříme do Žlebu. Tím první je ten Suchý. Asi nejkrásnější části krasu jsou právě dvě údolí, Pustý a Suchý žleb, které se stýkají nad Skalním mlýnem. Suchý směřuje zhruba na východ až k severovýchodu. Hned z kraje velkolepá skála střeží vstup do Kateřinské jeskyně. Tu mám relativně v paměti z návštěvy před cca 11 (léty), takže pro neznalé, jeskyně je bohatě zdobená krápníkovou výzdobou, pokud se pamatuju, je zde snad největší přístupný podzemní dóm, dokonce se tu konávají koncerty.

Ty si tedy necháme ujít, ale skalní divadlo, které se v Suchém žlebu odehrává rovněž upoutá poutníkovu pozornost. Vše jsou samozřejmě vápence a pokud chytré knihy nelžou, projíždíme pravým kaňonem. Co chvíli je ve skále nějaká díra či otvor, většinou slepý, ale některé jsou i komíny a průduchy do podzemních prostor.

Kdybychom ale měli každý takový zdokumentovat, asi bychom nikam nedojeli. Suchý Žleb jak vystoupá do vyšší polohy vlastně přechází v široké údolí, vpravo zahlédneme Vilémovice, pokračujeme ale silnicí k Ostrovu. Před Ostrovem u Macochy narážíme na pár skal s jeskyňkami, přírodní rezervace Vintoky tvoří větší chráněnou plochu s protější Balcarovou skálou. U Balcarky mají vcelku pěkný bufet, takže ačkoliv tedy jeskyni vynecháme, alespoň to kafe nás tu zaujme. Nicméně Balcarka mě vcelku láká k nějaké samostatné akci, vlastně je to jediná, kterou jsem navštívil coby malý hošík s rodiči (asi ve 4 létech), takže si z ní nepamatuju vůbec nic, a to je údajně na Blanensku ta nejhezčí.

Do centra Ostrova je nutno překonat poměrně brutální kopeček (prudkostí stoupání ne délkou).

Krátce odpočineme u kostela a můžeme na plošinu. Ostrovská plošina je známá řadou závrtů, a hlavně tím, že je to pěkná rovina.

Ta netrvá věčně a sjezd ke Sloupu je pěkně svižný. Jako jediný se podívám na poněkud dezolátní vápenku Na Bradinách. U hotelu Břoušek je celkem veselo, potkáváme i pár známých tváří našich spoluzájezdníků.

Další známí nás míjí při příjezdu do samotného centra Sloupu. Povinností je zastávka u skal s jeskyněmi. Ve Sloupsko-Šošůvských jsem byl snad nejposledněji a kdo v nich v životě nebyl, upozorním na obrovské propasti ve sloupské části i krápníky v šošůvecké části.

Mimo jeskyní je velkým lákadlem obce krásný barokní poutní chrám Panny Marie Bolestné. Italský architekt Canavele ovšem vytvořil rafinované dílo na oválném půdorysu, které převyšuje svým významem i kvalitou běžné venkovské poutní místo.

Na doporučení známých míříme do penzionu Stará škola. Bohužel meníčko už je snědené a protože hlad nějaký je, doufáme že ty objednávková jídla nebudou tak trvat.

Vyšlo tak akorát, nicméně tím druhým hlavním žlebem, tedy Pustým musíme projet poněkud rychleji. Jinak bychom se taky mohli věnovat velkolepým skalám i občasným jeskynním otvorům, které se tu dají najít.

U vstupu do Punkevních jeskyní jsme ale zavčas, vstupenky zakoupené, tady jen zamknout kola a vzít si do podzemí něco teplejšího. Prohlídka je v 16.00. Už tedy uplynula nějaká doba, naposledy jsem navštívil zdejší podzemí na vojně. Nedaleko je obec Veselice, u ní byl muniční sklad, který jsme ondy strážili. Trvalo to asi měsíc a protože byl mimo službu i čas na vycházky, vypravili jsme se i sem. Coby vojsko tenkrát za polovic, to snad byla pětka (=10,- Kčs). Dnes je to krapet víc (170,- Kč).

Ačkoliv se sice Punkevní jeskyně neuvádí, že je mimořádně krásná, hezká je víc než dost a atraktivitu dotváří jak průchod Macochou, tak i plavbou na lodičkách po podzemní říčce Punkvě.

O celých jeskyních i s propastí a plavbou byly už napsány stohy papíru i megabyty textu, takže myslím, že se nemusím příliš rozepisovat, jak to tady vypadá a funguje.

Snad jen že určitým překvapením pro měl byla zastávka u Masarykovy jeskyně, tu si nějak nepamatuju (zastávku), možná se tenkrát jezdilo jinak.

Být u Punkvy a nenavštívit Macochu (shora) by byl skoro hřích. Mohli bychom sice zvýšeným fyzickým úsilím překonat těch zhruba 136 m výšky, ale když tu máme lanovku, volíme zbabělou formu výjezdu. Díky tomu jsme nahoře v pěti minutách. Tak akorát, abychom zaslouženě posvačili u útulny Kčt.

Pokročilá doba velí k rychlejšímu návratu, což znamená sjezd ke křižovatky pod Vilémovicemi a již od rána známou cestou Suchým Žlebem ku Skalnímu mlýnu a údolíčkem do Blanska.

1.

2.

3.

4.