Porto Cervo, letovisko milionářů.
K cestě do Porto Cerva mě zlákala pověst o nebývale luxusním letovisku, které vyhledává bohatá klientela z celého světa. Na Smaragdovém pobřeží nemá prý konkurenci a pokud významná osobnost tady občas nebydlí nebo v jeho přístavu nekotví se svoji jachtou, jakoby nebyla. To jsou trochu ve stručnosti slova naší průvodkyně. Už silnice č. 59, kterou jsme přijížděli k městu od Olbie naznačila, že to zřejmě bude pravda. Je v perfektním stavu a jízda po ní je příjemná. Samotné městečko je rozložené kolem více jak kilometr dlouhé zátoky se šířkou mezi 400 až 500 metry. Nad městem se na západní a severozápadní straně tyčí Ostrá skaliska a ty nejvyšší mají okolo 250 m.n.m. Obě strany zátoky severní a jižní jsou z velké části pokryté vkusnou zástavbou. Hlavní část města je na jižní straně zátoky okolo prostranství La Piazza. Jedinou průchozí ulicí je Via Sa Conca, která městem prochází od jihu k severu. Z ní odbočuje řada slepých uliček. Porto Cervo bylo kdysi nevýznamnou rybářskou osadou a v současné době se stále rozrůstá.
Autobusy končí svou cestu na parkovišti při jižní části města. Odtud pro pohodlnější odjíždí vláček, který projíždí kolem místních zajímavostí. Volíme druhou, pěší variantu, při které toho člověk přeci jen více uvidí. Na první pohled upoutá zdejší stavební styl. Domy se staví spíše do šířky a nějaké vysoké domy zcela chybí. Jedinečná je i parková úprava. Trávníky jsou vzorně udržovány a všude to kvete. Jako jinde ve Středomoří i tady převládají oleandry, které doplňují desítky druhů keřů. Mezi stromy převládají listnáče a v menší míře tu rostou i jehličnany. Okrajová část města je celkem klidná a čím blíže docházíme ke středu, hustota turistů rychle stoupá. La Piaza je středem města s výhledem na nový i starý přístav. V okolních domech jsou většinou kavárny, restaurace a Obchody prestižních značek. Bary, různé kluby a diskotéky jsou známkou rušného nočního života. Na pořádek dohlíží řada policistů, kteří na rozdíl od jiných měst Sardinie jsou na každém kroku.
Co je nepřehlédnutelné jsou květiny. Vysazují je tu snad všude a ve středu městečka není místo, kde by chyběly. Hezká pastva pro oči. Jednotlivé domy si jsou dost podobné, ale dá se říci, že jsou hezké. Starší stavební památky tu zcela chybí a tou jedinou novou stavbou, která je tak trochu výjimečná je kostelík Stella Maris. Stojí na návrší nad přístavem a ze středu se jde ulicí Via Sa Conca. Při ulici je spousta obchodů a jedna její část je dlouhé podloubí nad chodníkem. Je tady jeden obchůdek vedle druhého a k přístavu míří několik úzkých uliček, které jsou označeny jako privátní a nepřístupné. Průhledy na střechy domů a přístavjsou ale kouzelné. Po několika stech metrech se z ulice odbočí vpravo a po schodišti se sestupuje ke kostelu. Je to zajímavá stavba, kterou navrhl italský architekt Michel Burisi Vici. Kostelík je celý v bílém a jeho zajímavá věž vládne celému okolí. Vnitřek je zařízen velmi jednoduše a je v něm příjemný chládek. Zbývá sejít k přístavům, kde moje procházka městem končí. Jen na žádnou „významnou osobnost“ jsem nenarazil, při třiceti nad nudou se ani nedivím. Fotografie jistě tento článek rozšíří.