Letmá prohlídka Banské Bystrice

Jak jsem se zmínila v minulém článku, jela jsem na oslavu významného výročí narozenin mého bratrance. Oslava se konala někde v salonku v Banské Bystrici – název jsem už zapomněla, což ale není podstatné. Podstatné je to, že mě bratranec provedl částí města, kde jsem sice kdysi byla, ale to už je tak dávno, že jsem na ni měla jen matné vzpomínky.

Bánská Bystrica je jednou z prvních míst na Slovensku, které bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Jeho nejdůležitější a nejcennější pamětihodností je areál městského hradu (Barbakanu), náměstí s dvěma kostely P. Marie a sv. Kříže, dále stará Radnice, Matějův dům a zbytky městského opevnění. A tam jsme měli namířeno…

Je tu sice mnoho dalších starých historických staveb, které by stály za prohlídku, ale na to by nám nestačil čas, který jsme na to měli vyměřený.

Z obce Šalková jsme jeli autobusem a vystoupili na okraji města. Pokračovali jsme přes Vajanského náměstí Dolní ulicí, kde bylo také spousta zajímavých domů. Šli jsme mírně do kopečka přes náměstí Slovenského Národního povstání, cestou jsme si prohlíželi okolní architekturu, bratranec vysvětloval – co je co, ale to už tak doslova moje paměťové buňky do mého mozku neuložily.

Udělali jsme zkrátka takový okruh, dostali jsme se na náměstí Š.Moysesa, kterému dominoval městský hrad Barbakán s dvěma cibulovitými věžemi, které ale nejsou z různých úhlů najednou vidět. Tato kulturní památka pochází z 12. – 13. století a je souborem jak církevních, tak světských objektů. Celý areál se skládá z kostela Panny Marie, tzv. Matějova domu - nebo též tzv. Slovenského kostela, Radnice, fary a kamenného opevnění s baštami a dále vstupní branou s barbakánem, (předsunuté opevnění) kterým se do areálu vcházelo. Slovo barbakán asi dalo později podnět k názvu hradu a celého areálu.

Kostel P. Marie pochází okolo 13. století a kdysi ho obklopoval hřbitov, kde se nacházela až do 19. století románská kostnice. Krátce před tím, než byla dostavěna radnice, okolo r. 1500, byl dostavěn i kostel sv. Kříže, nazývaný též Slovenský kostel. V 15. století byl prostor okolo kostela opevněn a postavily se další budovy – mimo jiné i gotický dům krále Matyáše Korvína – později se mu říkalo Matějův dům. Byla to gotická budova s portálem, nejstarší světskou památkou. Na jeho fasádě je reliéfní erb krále Matěje Korvína spolu s městským erbem. Vedle něj se přejde přes železnou bránu na historický hřbitov, kde je pochováno několik spisovatelů a národních buditelů.

Do městského hradu byla později vestavěna i městská radnice. V pozdějších letech prošla několika úpravami, jež jí vtiskly dnešní ráz.

Hrad vznikl vedle hornické osady, která založení města předcházela. Scházeli se tu zástupci církve, i městská rada. Na hradě sídlil zástupce samotného krále. Je to významná kulturní památka. Barbakán je hlavní a nejviditelnější dominanta areálu s věží – zvonicí, která byla původně průjezdná a pravděpodobně byla kdysi obklopena příkopem. Na věži byl později instalován zvon a okolo r. 1480 také hodiny. Tato věž prošla různými stavebními úpravami, a je dokonce vychýlená od svislé osy o 68 cm.

Musím říci, že mě oči neustále k ní a nejen k ní, ale k celému areálu přitahovaly. Je to zajímavý soubor budov a přitom ne až tak rozsáhlý…

Před kostelem sv. Kříže stojí dvě sochy kněží v nadživotní velikosti, jestli to byli Cyril a Metoděj, to nevím a nikde jsem se nedozvěděla jejich identitu…Také mě zaujala stará zděná klenutá brána, za níž byly dveře do kostela, o níž mě řekl bratranec, že se lidé u ní nechávají dost fotit. Asi měla svůj význam, je to zajímavý detail.

Vedle prostoru před kostelem byla stará historická stavba asi z mnoha předcházejících století s kulatou věží, která mě také velmi zaujala.

Ale naše prohlídka pokračovala dál…

Vešli jsme na rozlehlé náměstí Slovenského Národního povstání. A tam byla pro oči vyloženě historicko-kulturní pastva…Zkrátka jeden dům hezčí než druhý, každá stavba jiný sloh a tak jsme se nestačili jen rozhlížet, co tu všechno je…Nacházela se tu radnice, kde měla moje sestřenice svatbu. Tak jsem je tam pro vzpomínku „cvakla“ na památku. Sluníčko svými zlatými paprsky dělalo divy a tak se nedalo někdy dobře zamířit na cíl. Jinak bylo fajn, že nám počasí přálo na naši průzkumnou prohlídku a vůbec po všechny dny, které jsme trávily na Slovensku.

Pokračovali jsme po náměstí, na kterém se tyčil do výše Památník padlých vojáků Rudé a Rumunské armády v r. 1945.

Na náměstí se dále nacházel gotický kostel sv. Františka Xaverského a naproti němu barokní Mariánský sloup z r. 1719 na podstavci s plastikou Neposkvrněné Panny Marie.

Protože se nám čas nachýlil a přibližovala se hodina, kdy jsme měli zasednout v salonku našeho oslavence, museli jsme si pospíšit a sešli jsme ulicí, kde bylo Diecézní centrum Jana Pavla II. s jeho sochou před budovou a dále pokračovali k Vojenskému muzeu, před kterým se skvělo letadlo zn. Dakota, (podle bratrance). Dále jsme pokračovali k památníku SNP, jež je další kulturní památkou. Pro časovou tíseň jsme si jej nemohli prohlédnout, ale aspoň jsme se podívali do pietní síně, která je v prostoru mezi dvěma skulpturami. Nachází se tu sousoší a symbolický hrob neznámého vojína, a hoří tu věčný oheň. Na zdi se nachází pamětní deska všech zemí, které se zúčastnily bojů ve Slovenském Národním povstání a vedle ní další dvě pamětní desky obětem holocaustu jak Slováků, tak Romů.

Tím jsme naši prohlídku zakončili a mířili k místu, kde jsme oslavovali bratrancovy narozeniny.

Další výlet bude v příštím článku…