Letní putování po kantonu Ticino ve Švýcarsku 2.díl

Vypravili jsme se do kamenného srdce Ticina, do údolí Verzasca (Valle Verzasca). Je to krásné hluboké údolí kudy protéká smaragdová průzračná řeka Verzasca, je to údolí zelené vody. Obdivovali jsme se nádherné přírodě, velkým žíhaným kamenům, krásným vyhlazeným valounům, vodopádům, úžasné obří přehradě, kamenným domečkům, pokoseným pastvinám, horám i lesům. Všude bylo vidět, jak si Švýcaři přírody váží a udržují ji.

Některé kamenné domečky (sýpky) jsou postaveny na plochých kamenech, nožkách, kvůli hlodavcům.

Horami kantonu Ticino protékají dva velké vodní toky, řeka Verzasca a řeka Maggia.

Naši první zastávkou byla obří přehrada Diga si Contra, která je 220 m vysoká, 380 m dlouhá, má 25m v úpatí a 7 m v koruně. Je to nejvyšší evropská přehradní hráz.

Odpoledne se zde skáče bungee jumping, který je však pouze pro velmi odvážné lidi.

Když jsme si přehradu prohlédli, s respektem pohlédli do hlubokého údolí, koupili si v malém obchůdku pohledy a suvenýry, vydali se na cestu dále do hor k poznání starobylých kamenných vesniček. Cestou jsme viděli v kopcích domečky postavené celé z kamenů včetně střech. Bylo to jako z nějakého středověku. Dodnes tam žijí lidé, údajně je to tak, že je zde stále stejný počet obyvatel.

Naši další zastávkou byla kamenná vesnička Sonogno, kterou jsme si pěkně užili. Popovídali jsme si i s místními obyvateli, kteří tam žijí. Jsou milí a veselí, drsný život v horách je netrápí, ke svému životu nepotřebují ani velké supermarkety jako naši lidé. Na zimu si upletou tlusté svetry.

Svou radost ze života podtrhují tím, že všude mají krásné pestrobarevné květiny. Jsou věřící, tak nechybí ani místní kostelík a na některých domech jsou náboženské obrázky.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve vesničce Lavertezzo, která byla založena v roce 1327.

Jako atrakce tam slouží velké ploché kameny a zelená tůň (60m dlouhá, 9m hluboká, voda má 7-9 stupňů Celsia) na řece Verzasca, nad nímž se klene římský dvouobloukový kamenný most (Ponte di Salti). Je zde mnoho mladých turistů, kteří do jezírka skáčou s kamenů a ti odvážnější přímo z mostu.

U mostu je velká tabule s varováním pro turisty, protože zde už nejeden odvážný turista svůj život ukončil.

V řece jsou neviditelné proudy, nebezpečná místa, voda je chladná, hrozí podchlazení a utopení. Větší srážky mohou přinést nárazově velké množství vody. Během hodiny se může zvednout voda i o dva metry.

Je to zde zřejmě velká atrakce, protože kameny jsou obleženy turisty a mnozí opakovaně do tůně skáčou za velkého obdivu přihlížejících.

My jsme tak odvážní nebyli, my jsme si jen smočili nohy v ledové vodě. Na občerstvení jsme si zašli do blízké kamenné vesničky s dominantní stavbou, kostelíkem, Lavertezza.

Ve švýcarských horách zajišťuji Dopravu žluté poštovní autobusy, které jsou přizpůsobeny svými rozměry provozu na úzkých hornatých silnicích.

Tento den jsme zakončili návštěvou švýcarského Monte Carla, městečka Locarna.

Locarno leží na břehu jezera Lago Maggiore při ústí řeky Maggia. Je zde několik kostelů, kterým vévodí klášterní komplex a chrám Madonna del Sasso (skalní Madona, patronka města) z roku 1480.

Tento nádherný chrám se nachází na hoře nad městem. Je zde možno vystoupat po schodech nebo použít lanovku. U kostela je i vyhlídková restaurace. Z vrcholku je pěkný rozhled do okolí.

Locarno je hlavní město okresu Locarno. V Locarnu se každoročně od roku 1946 koná v srpnu Filmový festival (poslední 4.8.-8.8.2016). Přesný název je Festival Internazionale del Cinema.

Od roku 1958 do 1966 byly zde udíleny ceny nejlepším filmovým snímkům Zlatá plachetnice a Stříbrná plachetnice. Od roku 1970 se udílí nejlepšímu filmu cena Zlatý leopard (Leopardo d´oro).

Locarno má také svůj hrad a další kostely, ale ty jsme si z důvodu nedostatku času nemohli prohlédnout. Proběhli jsme Piazzu grande s mnoha obchůdky a kavárničkami s posezením venku, promenádu s vyhlídkou na jezero, koupili si báječnou italskou zmrzlinku a jeli do hotelu.

Cestou jsme viděli výstavné vily movitých občanů Locarna.