Lipník.n.B. - Vodopád Podhůra - hrad Helfštýn ( 2004)
Příroda si dělá co chce - pravidelně už měsíc každý víkend proprší - a tak ji chceme ošálit a bereme si volno na pátek. V našem diáři máme z loňska veliký rest : nebyli jsme spolu ještě na hradě Helfštýně a tak vyrážíme už o 7.hod ranní na vlak. Ráno je sice pošmourné a nevlídné, ale tím se nenecháváme zastrašit. Cena lístku je Velkým překvapením - zpáteční za oba dva stojí jen 132 Kč - no to je přímo cenová bomba ! Sice 2 x přestup - Otrokovice a Přerov, ale v půl 9. už jsme ve městě Lipník nad Bečvou a procházíme si jeho krásné historické centrum. Zámek je sice nepřístupný, protože v něm sídlí městský úřad, ale oko turisty potěší zbytky zachovalých středověkých městských hradeb a bašt, renesanční zvonice vedle kostela sv.Jakuba, na níž můžeme obdivovat krásné sluneční hodiny a pak historické centrum s uličkami, které vybíhají z náměstí tvaru L. Pod nádhernými měšťanskými domy, které mají svůj základní sloh gotický a později byly přestavěny renesančně a barokně, tak pod nimi se můžete skrýt v podloubí. Obkružuje nejen skoro celé náměstí, ale najdeme jej i v přilehlých uličkách. Ve městě bychom našli i synagogu a 2 židovské hřbitovy.
Postupně si s Janou procházíme celé historické centrum, které potřebuje ještě moc a moc peněz na opravu a pak se stavujeme na polévku v bufetu. Když potom procházíme kolem hřbitova, zaujme nás "pokrokový" automat na svíčky - jedna za 20 Kč - no nekupte to !! V jedné maličké cukrárně se ještě stavujeme na zmrzlinu a čokoládu. Protože nikde nenacházíme žádné veřejné WC a to dokonce ani v supermarketu Penny, tak to bereme nazdařbůh kolem garáží na periferii města k blízkému lesu u řeky Bečvy. Na stromech tu visí zajímaví cizopasníci - vypadají jak liány - pod mostem nad řekou dovádějí rackové... Pak absolvujeme asi 1 km úsek po hlavní silnici. Je tu nebývale rušný provoz, míjí nás desítky osobních vozů a řvoucích náklaďáků z blízkého lomu a tak se radíme s mapou a k vesničce Podhůra míříme přes pole. Kopec vpravo nad vesnicí je rozhlodán krátery obrovského funkčního kamenolomu.
V Podhůře nás přichází od jedné vilky přivítat roztomilý a umazlený trojbarevný kocourek. Pořád se o nás otírá - za kousek řízku by s námi šel snad světa kraj - jde s námi až do lesa nad dědinu a teprve když ho důrazně upozorním, že už by se měl vrátit domů a pro výstrahu zadupu, tak se s námi konečně loučí...
( Teď předbíhám, ale po návratu domů ze sebe tahám dva klíšťáky a dva mi zůstanou zavrtané v kůži a řeším to až v pondělí na chirurgii - Jana to samé - a moc bychom za to nedali, že nám je věnoval na rozloučenou ten roztomilý " čičák" ...!!!)
Cesta nahoru po modré značce vede lesem kolem jedné skalnaté rokle, pak přicházíme smyčkou ke druhé a u ní je šipka a odbočka k nádhernému, asi 4 m vysokému vodopádu, který tu překonává zajímavou skalní stěnu. Její tvar nám připomíná scenérii z Islandu. Je tu hrozně kluzká skála a balvany a tak mi Jana půjčuje i svůj foťák a na průzkum jdu sám. Je to tu fakt o hubu, ale moc krásné a zvláštní, vodopád si zaslouží své jméno asi jen při Jarním tání nebo v období dešťů, jinak v něm moc vody zrovna neteče. Vracím se k turistce Janě, ještě se podívám na pokračování zajímavé skalnaté rokle dole pod cesatou, ale na průzkumy už není čas a tak jdeme dál...
Lesem pokračujeme pořád vzhůru do kopce. Z několika pasek je moc hezký výhled na město Lipník a část Oderských vrchů. Pak prostupujeme jedním obzvlášť strmým odlesněným svahem a Jana chytá závratě - asi to bude nedostatkem kofeinu. Výhled je fantastický, jen kdyby bylo trochu lepší počasí ! Lesnatý hřeben nás vyvádí k rozlehlému lánu s řepkou, jejíž kýčovitá žlutá barva nás úplně oslní. Pokračujeme po jeho okraji, je to tu ale bez výhledů a tak se po chvíli pokorně vracíme na modrou značku, která nás vede dolů do údolíčka a pak zase stoupání a z jedné Paseky už vidíme hrad Helfštýn, upřímně řečeno jsou to ale prozatím jenom špičky jeho věží. Přes silnici, podlézt svodidla, strmé stoupání přes další Paseku a pak už kratičký úsek po silnici k velikému parkovišti a nad námi se vypíná MORAVSKÁ HRADNÍ POHÁDKA !!!
Pro mne je tento hrad "srdeční" záležitostí už snad od 14 let, kdy jsem poprvé viděl fotografii jeho tehdy ještě nezastřešených věží a od té doby toužil po jeho návštěvě. Sen se mi splnil o rok později, kdy jsme sem s rodiči zajeli naším autem Spartak a my mohli objevovat romantiku těchto míst. Kromě hradní restaurace a Kostkovy věže jste tu nezavadili o opravený objekt. Po rozlehlé zřícenině se proháněli trampové s dřevěnými flintami a gumami od zavařovaček a hráli tu bojovou hru na " 7 životů". Na konci největšího nádvoří byla umístěna ohrada s černými kozami a hnutí Brontosaurus, díky němuž je hrad nyní takový, jaký je - tak to bylo teprve v plenkách a začínaly se teprve čistit hradní příkopy. I tak ale byla prohlídka hradní zříceniny nesmírně romantickým zážitkem !!! Já jezdím navštěvovat tento můj nejoblíbenější moravský hrad čas od času a vždycky jsem překvapen něčím novým a hrad je rok od roku krásnější...
Jana je na Helfštýně poprvé v životě a jak vidím, tak už ho budeme ze Zlína milovat nejméně dva !! ( Prostě - taky je to láska na první pohled !!)
Oba jásáme obdivem nad jeho krásou, procházíme podél mohutné štítové hradby a věžemi a přes padací most se dostáváme do útrob mohutné středověké pevnosti a kupujeme si lístky. Protože je prohlídka skoro až za hodinu, jdeme zatím ptozkoumat opravenou budovu u restaurace. V přízemí je prodejna suvenýrů a mají tu vystaveny repliky palných zbraní a v patře je výstava krásných historických hodin. Pak se po schodech dostáváme na vyhlídkovou věž a je tu i model hradu. Je to tu moc pěkné... Ještě do hradní restaurace na kafé a jdeme se připravit na prohlídku.
A je to Velká sranda - na ni jdeme jen my dva a správně ukecaný dlouhán průvodce. Žene jak blázen - Jana nestačí - naštěstí se zastavujeme na konci nádvoří před plánem hradu a jeho stavebního vývoje a zde se dozvídáme ve zkratce celou historii hradu a jako bonus jednu pověst o hradu. Na průvodcův potměšilý dotaz, zdali vím, co je to za budku na zdi nad hradním příkopě, tak správně odpovídám, že prevét - ( no bóže - takové záchody máme u nás na Valachoch už aspoň 300 roků ) - a tím borce na chvíli umlčím a jdeme dál... Procházíme další brány a nádvoří, pak se nás průvodce ptá, zda chceme slyšet pověst o Zeleném jezírku a Zelené paní z Helfštýna. Chceme....
Kolem ubytovny pro umělecké kováře, kteří tu mívají tábory a pravidelná soustředění a okolo opravené a dostavěné Husitské věže vcházíme na nádvoří hradního paláce. Zde se k nám připojuje minystryně Buzková se svým chotěm - Pardon, je to jen párek turistů ze Slovenska, ale ta podoba je ohromující !!! Společně prohlídka podzemí, kde je nám napřed předvedena mincovna a pak v 6 sklepeních obdivujeme sochy a jiné umělecké výrobky mistrů kovářů. Je to moc pěkné !!
Pak se s námi průvodce loučí - pěkně mu poděkujeme za zajímavý výklad a hezký zážitek - a protože další prohlídka je už individuální, prolézáme si hradní palác, jehož stěny se nad námi týčí až do výše 2.patra a snažíme se fotit ta nejkrásnější místa a průhledy z oken a že teda je co !!! Pak se z paláce vracíme na 4. nádvoří a lezeme na Husitskou věž a fantastický rozhled z ní je pro nás ZLATÝM HŘEBEM dnešního výletu !!! Na hlavním nádvoří ještě svačina a pak už se loučíme s tímto nádherným hradem a pomaličku ho - za občasného cvaknutí závěrky fotoaparátu - opouštíme...
Dolů ze strmého kopce na silnici a po ní jdeme na horní konec vesnice Týn n.Bečvou. Po vrstevnicové asfaltce těsně pod úbočím hradního kopce se dostáváme k prvnímu útesu Skal pod Hefštýnem. Ty útesy jsou celkem čtyři, jsou ukryty v lese a nejvyšší dosahuje výše až 40 m ! Lokalita potěší především horolezce, kteří na zdejší drobě najdou pěkné plotnovité lezení. Pro běžného turistu je přístup do strmého kopce a pohyb po kluzkých skalách nebezpečný - a jde tu o hubu !! ( Odvážní tu ale mohou obdivovat hezké skalní okno !!)
Okolo zahrady s pasoucími se ovečkami na Týnskou náves a odtud po značce mezi poli a loukami směr Lipník. Občas se ještě otočíme a potěšíme se výhledem na vzdalující se hradní kopec. Teď pozdě odpoledne se nad ním utvořily obzvláště hezké mraky a Janě se povedla 1 parádní fotka !!!
Kolem PP Škrabalky - rameno Bečvy s tůní a vzácnou flórou a faunou - zpět do města Lipníku. Procházíme uličkami, kde jsme ještě nebyli, ještě jednou se stavujeme na kávu a dobrou zmrzlinu a pak už na vlak a cesta domů. Na to, že máme ujíto slabých 18 km, tak noženky bolíja dosť ...