Zámecký areál v Lipníku nad Bečvou
Zámecký park je od vlakového nádraží dostupný po žluté tur.značce a vchod do něj vede z ulice Na Zelince. Obdélníkové prostranství plné zeleně (o stranách asi 200 x 120 m) bylo založeno v polovině 17.století knížetem Dietrichštejnem a v první fázi to byla jen okrasná zahrada s ovocnými stromy. Její další vývoj ovlivnily francouzské vzory, ale po zvětšení její plochy nakonec zvítězil ten albionský. Prostá krása s bohatými trávníky a roztroušeným stromovím stejně zámeckým parkům sluší nejvíc a navíc je přírodě nejblíž. Z doby jeho založení pochází jedna kuriozita – neobyčejně přerostlý a rozkošatělý buk lesní, nesoucí přezdívku „Opičák.“
Od něj máme výhled na sousední piaristický klášter s kostelem sv.Františka Serafinského (odděleného spolu s klášterní zahradou zdí), na hlavní průčelí zámku a nejbližší zámecký trakt, který byl hospodářskou budovou. Prostory, v nichž se kdysi nacházely kočárovny, stáje pro koně a byty kočích, byly roku 2010 velkolepou rekonstrukcí přeměněny na společenský sál a výstavní síň. Součástí bývalých Koníren je i stylová kavárna. Na střeše objektu se nachází originální terasa, známá jako Střešní zahrada. V době vzniku byla první takovou na sever od Alp. Tehdy ji navrhl a upravil stavitel Josef Zurk a zahradník Ferdinand Wenzl. Současná podoba pochází z roku 1911, kdy byla přebudována dle projektu firmy Eduarda Asta z Opavy. Samozřejmě je dnes i ona po rekonstrukci a veřejnosti je přístupná od 1.apríla do konce října.
Patrová budova zámku, shlížející do zahrady, nese do poloviny 19.století novoklasicistní podobu a je nepřístupná, neboť v ní sídlí Městský úřad. Feudální objekt vznikl díky umu vlašských řemeslníků za Jiřího Bruntálského z Vrbna roku 1609 a byl vystavěn v renesančním slohu. Po necelých dvaceti letech se stal sídlem panských vrchnostenských úřadů, přenesených do něj z blízkého hradu Helfštýna.
Při východu z parku se u brány mezi zámkem a kostelem sv.Františka Serafinského můžeme potěšit pohledem na zamřížovanou studnu, kterou zdobí velmi podařená kovářská plastika obojživelníka:
„Sedí žaba na prameni....“