LONDÝN - Tower Bridge, City of London, The Shard, Belfast, Greenwich - nultý poledník a další...

Po klidné noci, strávené v periferii  Londýna, jsme se  dostavníkem v dopravních zácpách dostávali hlemýždí rychlostí   do jeho centrální části. Londýnská doprava je jednou z největších a nejrušnějších ve světě. Připadala jsem si jako ET, stahoval se žaludek z obrovského množství  vozidel, hluku, z troubení i  z průjezdů ne příliš čistými ulicemi.

Tak jako jsem vždy  dokázala ocenit um řidičů především ve vysokohorském terénu, i zde bych chtěla profíkům za volantem (busu CK ABC - Tours) poděkovat  za bravurní výkon. Pánové bez jakéhokoli bičování nervů, s noblesou a  naprostým klidem  kličkovali (v levém pruhu) v londýnských postranních ulicích, aby se vyhnuli nejhorším ucpávkám.

Úspěšně nás vyplivli před chloubou  viktoriánské architektury, nejznámějším  a nejfotografovanějším mostem v Londýně.

Do poloviny 18. stol. byl jediným spojením břehů Temže  London Bridge. Později bylo postaveno mostů více, ale město se rozrůstalo,  přibývaly dopravní prostředky  a rozšiřovala se průmyslová výstavba. Dopravní zácpy byly na denním pořádku. Přepravní potíže nevyřešil ani tunel pod Temží (Tower Subway – r. 1870).  Postavit most bylo nutností. Z několika desítek přihlášených návrhů byl vybrán nápad architekta Horace Jonese. Ve spolupráci  s  Ing.  Johnem Wolfem Barrym (který po smrti Jonese pokračoval v práci daleko  odvážněji) navrhli design Tower Bridge.

Dílo bylo započato roku 1886 a  dokončeno  v roce 1894. Ve své době se stal Tower Bridge nejdůmyslnějším zvedacím mostem na světě a pyšnil se propracovaným ovládáním.

Mostu dominují dvě neogotické věže, které v sobě skrývají ocelové konstrukce s mechanismem.  Díky  němu je  umožněno zvedat silniční přejezd. Už tenkrát  se  oba rámy zvedly  až do úhlu 86 stupňů za pouhou 1 minutu.

 Otevřený prostor je dostačující i pro velké (vysoké) lodě.  Most se zvedal  pomocí hydrauliky. Energii dodávala  voda – tedy  pára. Nyní  se  hydraulický posilovač používá také, ale páru vystřídala elektrická energie. Původní parní stroje se vystavují v rámci prohlídky  Tower Bridge Experience.

Vrcholy věží (42 m) jsou spojeny  dvěma výškovými lávkami (34 m nad úrovní vozovky), které  sloužívaly chodcům k přechodu mostu, když byly mostovky zvednuté. Protože se však  lávky  staly rájem pro zloděje a prostitutky a také oblíbeným cílem sebevrahů,  byly v roce 1909 uzavřeny. Nyní jsou  veřejnosti zpřístupněny v rámci výše zmíněné exkurze.

Kratičkou procházkou jsme  se dostali k nejznámějšímu ze všech středověkých anglických hradů - pevnosti Tower  - Paláce a pevnosti Jejího Veličenstva,  nacházející se v těsné blízkosti řeky Temže na východní hranici finančního obvodu City.

O první (římské) opevnění se zasloužil Claudius.  Kamenná Bílá věž (White Tower), postavená 1078 Vilémem I. Dobyvatelem, se stala základem tohoto velkého komplexu.

Historie Tower of London  byla krvavá a krutá,  Bílá věž v ní  sehrála významnou roli.(zde blíže o historii)

Později byly zbudovány hradby a příkopy. Ve 13. stol. zde byl zřízen i zvěřinec.

Součástí Toweru jsou tvrze. Podstatnou část  velkého londýnského hradního komplexu tvoří 21 věží.

Tower fungoval v různých dobách  jako palác, mincovna, klenotnice, pevnost, vězení, zbrojnice  i observatoř. Hradní trávník sloužil jako slavné popraviště.

Kromě hradeb z doby římské správy je tu možné shlédnout britské korunovační klenoty a kolekci brnění. Turistickou atrakcí jsou „slavnostní strážci“, nazývaní také jako Beefeaters. Jejich úkolem je chránit korunovační klenoty, ale v praxi působí na Tower of London jako průvodci.

Jsou zde chováni krkavci. Každý má své jméno. Jeden z opeřenců  mi skvěle  zapózoval na zábradlí u  Temže. Podle legendy na těchto ptácích  závisí existence britského království. Pokud krkavci  opustí Londýn, padne anglická monarchie.  Je o ně tedy náležitě  pečováno. Strážci dbají o jejich pestrou stravu. Aby tito proroci (nepotvrdili mýtus) nefrnkli mimo Tower, zastřihují se jim křídla.

Místo  návštěvy této jedné z nejvýznamnějších památek Londýna  jsme se s  holkama rozhodly ve vymezeném čase vyrazit po vlastní ose -  po březích řeky Temže. Vrátily jsme se zpět k Tower Bridge. Protože právě proplouvala   veliká loď,  most se nám předvedl v plné parádě  a otevřel se. Působivá podívaná.

VIDEO

Z populárního krasavce  se nám (po pravé ruce) naskytl pohled na pevnost Tower (podle ní nese most svůj název). Pozadí historické stavby tvořil až šokující  kontrast -  City of London finanční čtvrť. Mrakodrapové čtvrti  dominovaly monumenty Heron Tower 230m, Leadenhall Building (225m), 20 Fenchurch Street (160m), Tower 42 (183 m) či  prosklený kolos st Mary Axe (180m), přezdívaný okurka.

Po straně levé se nedal přehlédnout  nejvyšší mrakodrap  Velké Británie (a druhý nejvyšší v Evropě) s názvem The Shard (Shard of Glass, Shard London Bridge – po našem střep), pyšnící se   výškou 310m. Jeho výstavba  byla na místě bývalého  kancelářského komplexu Southwark Towers po 3 letech práce zakončena roku 2012. Stejně nepřehlédnutelná byla v městském obvodu Southwark (v rozvojové oblasti zvané More London) i Londýnská radnice (2002  - City Hall). Prosklená budova měla velmi těžko definovatelný tvar. Nejspíš se snad podobala helmě.

Vydaly jsme  se pak  od konce mostu po nábřeží dále na východ. Naskytl se nám pohled na Tower Bridge s již zmíněnou finanční čtvrtí, nacházející se v  pozadí. Velmi zvláštní pocit. Vzpomnělo se v tu chvíli  na  brněnský falus, modernu „krášlící“  historické brněnské náměstí Svobody. Po pár desítkách metrů jsme se vnořily do srdce čtvrti Butler's Wharf. Potemnělou uličkou Shad Thames (s mostíky nad hlavou) jsme se vrátily zpět k Tower Bridge a pěší zónou pokračovaly po břehu Temže  směrem  k Londýnské radnici. V její bezprostřední blízkosti  se nacházel venkovní amfiteátr  The  Scoop.

Míjely jsme kancelářské budovy, pomníky, sochy, různé vodní  prvky, restaurace, kavárny  a obchůdky.

Děvčata náhle zmizela  v obřím obchodním centru a já opět trpělivě, jako pejsek, čekala, až se uspokojí. Na pár minut vykouklo slunko a něžně pohladilo. Mladé dámy  vůbec nemrzelo, že přišly o tuto vzácnost. Vítězoslavně  se  pochlubily zakoupenými peněženkami. Pokračovaly jsme  dále po nábřeží. Po levé ruce   na řece Temži spokojeně dřímal HMS Belfast (C35 – lehký  křižník britského válečného námořnictva – Royal Navy. Kdysi byl  tento 187 m dlouhý a 20 m široký hrdina aktivně zapojen do bojů - především  v druhé světové válce. Pojmul přes   800 členů  posádky. Z obávané válečnické lodi se stalo od roku 1971 muzeum (za symbolickou 1 libru  ji odkoupil provozovatel  Imperial War Museum). 

Lodičce  jsme jenom  zamávaly a  pokračovaly dál podél břehu Temže. 

Přešly jsme London Bridge. V King William Street jsme se odměnily v kavárničce   a pak  jsme  se probloudily k sídlu  londýnského arcibiskupa  -  katedrále sv. Pavla (St Paul's Cathedral), nacházejícímu se na Ludgate Hill v londýnském obvodu City. Původní  kostel   tu stál už v 7. století. Během let byl několikrát rekonstruován či znovu postaven. Např. kvůli ničivému  požáru Londýna  v roce 1666 bylo rozhodnuto o jeho nové stavbě. Návrhem  byl pověřen Sir Christopher Wren. Současné architektonicky mistrovské dílo, vystavěné  v letech 1675-1710, se  považuje  za pátou katedrálu, zasvěcenou patronu města, apoštolu Pavlovi. Působivá stavba je inspirována bazilikou svatého Petra v Římě.  

Začal nás  lehce tlačit čas, přidaly  jsme do  kroku a vrátily se  zpět do Toweru, kde jsme se připojily k ostatním účastníkům zájezdu a všichni společně  vypluli lodí po  proudu řeky Temže. Londýn kolem nás začal ubíhat. Naskytly se nám pohledy, které ze souše  nebylo možné  zachytit. Podpluli jsme Tower  Bridge, rozloučili se s pevností  Tower, s  finanční čtvrtí, s Blakfeastem, radnicí i nejvyšším mrakodrapem. I když foukal ostřejší vítr,  jízdu jsme si užívali. Cílem plavby  byla  Greenwich  (JV část Londýna).

Z břehu nás  přivítal  čajový clipr Cutty Sark (1869), který kdysi býval součástí flotily, jež vozila z Číny do Evropy koření a čaj.

Ve své době  byla tato loď (nazývaná „Královnou oceánu“) považována za nejrychlejší nákladní  plachetnicí na světě. Nyní je plavidlo muzeem.

Poblíž lodi se asi 15,5 m pod  Temží  nachází 371 m  dlouhý pěší tunel z roku 1902.

Prošli jsme dalším  klenotem z dílny  Christophera Wrena – Staré královské námořní akademie (The Old Royal Naval College). V barokním komplexu se v současnosti  nachází University of Greenwich. Pokračovali  do National Maritime Museum, největšího muzea  námořnictví ve Velké Británii k němuž patří i Královnin dům  (Queen's House  - Christopher Wren - 1635 )  

Kolekce exponátů, vztahující se k historii britského námořnictva,  moc nezaujala. Nacházela se tam spousta kýčovitých prvků. Ještěže byl vstup bez poplatku.

Vyšlápli jsme na nedaleký kopec a dostali se ke  Královské observatoři  (Royal Observatory - 1675), kterou prochází Nultý poledník (Prime Meridian).

Z tohoto místa se určuje   východ a západ. Národy po celém světě jej používají pro mapování a měření času. Londýnské nebe je osvětleno laserem, vedoucím nultým poledníkem z královské observatoře.

Naskytly se nám krásné výhledy na  londýnskou moderní výstavbu (Canary Wharf) a na kupolovitý dóm, připomínající  ježka s dlouhatánskými bodlinami - Millennium dome  - O2 Arena Building, která byla v roce 2012 využita pro letní olympijské hry.

 Z observatoře  jsme to v podvečerních  hodinách  procházkou  (podzimem zbarveným) Greenwich parkem  vzali kolem královské hvězdárny (Royal Planetarium) na  Charlton way, kde  čekal  náš dostavník. Ucaprtaní jsme si v autobusu rozestlali provizorní pelíšky a vydali se  zpět   na Moravu.

Jak říká můj kamarád Tom – nejdůležitější z každého výletu je šťastný návrat.

 

 

FOTOGALERIE LONDÝN

 

Články s výletem související:

LONDÝN - London Eye, Trafalgar Square, Palace of Westminster, Big Ben, Piccadilly Circus… Eurotunel

 

Bruggy - Benátky severu - BELGIE

 

 

 

CK ABC Tours

 

Poděkování Markétce a Vendě za prima společnost.