Londýnské metro - London Underground

Turistické cíle • Žel. stanice

Fotografie (12) • Foto: TondaJ

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Baker Street (Circle Line)

Baker Street (Bakerloo Line)

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Londýnské metro je nejstarším systémem podzemní dráhy v Evropě. Pro tento podzemní systém se používá hned několik označení. Nejpoužívanějším jsou Underground a Tube, dále se používá i výraz Subway a nepříliš často i Metro. První vlak vyjel na koleje 10. ledna 1863 na části dnešní Circle Line mezi stanicemi Paddington a Farringdon. Až do roku 1908 zajišťovaly provoz parní lokomotivy. Ty byly nahrazeny elektrickými soupravami, které jsou pro provoz v podzemí mnohem vhodnější. Postupem času se síť londýnského metra rozrostla až na délku přes 400 kilometrů, což je nejrozsáhlejší síť v Evropě a třetí na světě. Dnes provoz podzemní dráhy pod Londýnem zajišťuje 11 linek, které obsluhují téměř 300 stanic. Trasy jednotlivých linek jsou vedeny jak v podzemí, tak i po povrchu. Povrchové úseky linek se nacházejí hlavně v okrajových částech Londýna. Jednotlivé trasy metra jezdí většinou odděleně a v přestupních stanicích mají trasy až na výjimky oddělená nástupiště. V tomto ohledu je „nejsložitější“ stanicí Baker Street, která má nástupišť celkem deset.

K orientaci pomáhá, že každá z tras má vlastní název a barvu. Ve stanicích se k rozlišení jednotlivých směrů používají světové strany. Některé z linek metra se před koncem rozdělují do různých větví a proto je potřeba si v těchto případech zkontrolovat cílovou stanici na čele vlaku či na cedulích nad nástupištěm. Ve stanicích s velkou frekvencí cestujících je v nejvytíženějších časech na nástupišti pracovník metra, který pomocí mikrofonu usměrňuje cestující ve stanici, informuje jakým směrem jaká souprava jede a dbá na to, aby se k odjíždějícím vlakům nepřibližovali cestující. Někteří z těchto pracovníků si svou roli vyloženě užívají a pokud nikam nepospícháte, doporučuji jejich výkon chvíli sledovat.

Vozový park se postupem času modernizuje, do provozu jsou nasazovány moderní kloubové soupravy místo starých souprav složených z vagónů. Se staršími typy souprav se cestující setkávají hlavně na trasách s malým průměrem tunelů, kde jezdí i nižší vozy. V některých stanicích se k nástupišti nevejdou celé soupravy a poslední dveře se zde proto neotevírají. Ve stanicích s nástupišti do oblouků dochází k situacím, kdy mezi vozem a nástupištěm vzniká větší mezera, než je obvyklé u rovných stanic. V těchto případech je na zemi hned několik nápisů „Mind The Gap“ (Pozor mezera), stejné hlášení je neustále opakováno monotónním hlasem do staničního rozhlasu a varování před větší mezerou je oznamováno i v soupravách při příjezdu do stanice. S trochou nadsázky se dá říci, že toto hlášení utkví návštěvníkovi Londýna v paměti déle a intenzivněji než zvuk Big Benu.

Kromě linek podzemní dráhy jsou v Londýně provozovány další dva městské železniční systémy, které jsou zakresleny v mapách metra. První z nich je London Overground, která od roku 2007 zastává funkci příměstské železnice. Již z názvu je patrné, že vlaky jezdí pouze po povrchu a jsou velmi podobné soupravám jezdícím v klasickém metru. Druhou drahou je DLR – Docklands Light Railway. Tato dráha se dá označit jako systém lehkého metra. V provozu je několik linek ve východní části Londýna ve čtvrti Dockland. Provoz zajišťují kloubové soupravy s automatickým řízením, to znamená, že v soupravách nejsou strojvedoucí a cestující vidí přímo na trať před sebe. DLR obsluhuje i nejmenší londýnské letiště City.

Jízdné je pro neznalého cestujícího velmi komplikované. V londýnském metru se používá rozdělení stanic do zón. Zóna 1 je vnitřní zóna s hranicemi odpovídajícím zhruba trase Circle Line. Zóna 6 je vnější zóna, která obsahuje i stanice letiště Heathrow. Zóny 1 – 6 pokrývají celé území Velkého Londýna. Celkem logicky platí, že čím větším počtem zón projedete, tím se jízdné zvyšuje. Nejdražším typem jízdenek jsou jednorázové jízdenky, které si koupíte pro konkrétní cestu. Mnohem výhodnější je cestování pomocí karty Oyster Card. S ní platíte částku dle počtu projetých zón, ale na rozdíl od jednotlivé jízdenky má tato karta stanoven denní limit a při dosažení tohoto limitu už do konce dne neplatíte. Čím více tedy jezdíte, tím jezdíte v průměru na jednu cestu levněji. Oyster Card funguje jako předplacená karta, kterou si dobíjíte v automatech. Při vstupu a výstupu přiložíte kartu ke čtečce na turniketu a systém sám odečte adekvátní výši jízdného. Místo Oyster Card se dá za stejných podmínek použít i vlastní bezkontaktní platební karta, kterou si však musíte zaregistrovat na stránkách www.tfl.gow.uk. Tento způsob je asi nejpohodlnější, protože si nemusíte obstarávat zvláštní kartu a hlavně neřešíte, co s neprojetý kreditem, protože se platby strhávají přímo z vašeho účtu. Oyster Card i bezkontaktní platební karty se dají použít i pro cesty ostatními druhy dopravy v Londýně (ty mají vlastní denní limit). Existuje i mnoho dalších typů jízdenek a přehled najdete ve stanicích nebo na webu www.tfl.gow.uk.

I když londýnské metro slouží hlavně k přepravě cestujících, svezení s ním by neměl vynechat žádný turista. Díky historii mají stanice svůj Genius loci, který by bylo škoda nepoznat. Mnoho stanic je zajímavých i architektonicky např. Baker Street, Notting Hill Gate (Circle Line) nebo Westminster. Zájemcům o historii dopravy mohu vřele doporučit návštěvu londýnského dopravního muzea - London Transport Museum, které se nachází u stanice metra Covent Garden (Piccadilly line).

Více fotografií - tondajezek.zonerama.cz

Zdroj: wikipedia.org, tfl.gov.uk

Poslední aktualizace: 29.10.2017

Nadmořská výška:

4 metrů nad mořem

WWW stránky:

www.tfl.gow.uk

Londýnské metro - London Underground na mapě