Mariánské Lázně a okolí (Kladská, Miniaturpark Boheminium) a Františkovy Lázně

Mariánské Lázně, Kladská, Boheminium park, Pivovar Chodovar, Klášter Teplá, Bečov nad  Teplou, Loket, Františkovy Lázně

FOTOALBUM MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

Kvůli okolnostem  jsem měla letos  v zimě možnost na pár  týdnů pobýt na  Karlovarsku,  ve světoznámém  lázeňském městě Mariánské Lázně. Zcela právem tento skvost, patřící mezi nejpopulárnější  destinace v Česku, vlastní titul světového kulturního dědictví UNESCO. Město  se nachází v CHKO Slavkovský  les. Je  vsazeno do kotliny, kterou ze všech stran obklopuje zeleno. Zdejší hluboké, čisté  a  neuvěřitelně tiché   lesy se mi  každé mrazivé odpoledne stávaly doslova  rájem a  přidanou hodnotou lázeňské péče. Ale  zpět do města. Díky přednášce emeritního  primáře hotelu Nové Lázně,  MUDr. Pavla Knáry, jež se  balneologií  v Mariánkách zabývá od  roku 1976, jsem se o zdejším lázeňství  dozvěděla spoustu zajímavých informací a dostala jednu vzácnou radu.

Historie

Ještě před 250 lety   se na místě města nacházely  nepřístupné bažinaté prostory.  V 16. století byla  zaznamenána první písemná informace o  zdejších „úšovických“ pramenech, ze kterých byla  snaha získat  (kdysi) vzácnou sůl. Glauberova  sůl, kterou vyplavoval Slaný (Ferdinandův) pramen však  byla  projímavá

Postupem  času  se o tepelských kyselkách objevují další zmínky. Johann Josef  Nehr, lékař tepelského kláštera, je považován  za medicínského  otce  Mariánských lázní.  Pozemky lázní  tenkrát premonstrátům patřily. Koncem 18. stol. začal  Nehr tuto nehostinnou krajinu, bohatou na prameny, prozkoumávat.  Lázeňství pak zasvětil celý  svůj život. Prováděl první  léčbu (využíval k ní především účinků Křížového pramene) a  napsal první knihu o Mariánských lázních. Jeho rané pokusy o osídlení pustiny  byly velmi těžké. Po smrti Nehrova příznivce a podporovatele, opata, Kryštofa Heřmana z Trauttmansdorffu (jež  za  úplatu a ztrátu  pozemků nechal na prostranství dnešního města zrušit  lesní rezervaci a  zpřístupnil  tam tak stavební činnost), ustal  další zájem ze  strany kláštera o  založení lázní. Nehr tedy  (v roce 1808) postavil  v tehdejší osadě „Na kyselce“ vlastní  ubytovací dům. Až poté, co  zde  bylo v  sezoně velmi přeplněno, tepelské sídlo řeholníků opět zareagovalo a v tomtéž roce nechalo  postavit u Mariina  pramene první lázeňský dům. Pak následovaly další.  Osada dostala název Mariánské lázně (Marienbad).

Od  roku 1812 se díky  novému opatovi kláštera, Karlu Kašparu Reitenbergerovi, stala  samostatnou obcí. Tento významný muž, který  začal investovat do lázeňské infrastruktury, je  považován za zakladatele města. Od  roku 1817 se  podařilo geniálnímu uměleckému   zahradníkovi, Václavu Skalníkovi, architektu J. Fischerovi a  staviteli A. Turnerovi, z nehostinného bažinatého  kraje postupně vytvořit  lázeňské  místo  s krásnými domy, parky, kolonádami, pavilony a altány. V roce  1818 bylo místo vyhlášeno lázněmi a v roce 1865 povýšeno na město. Opat Reitenberger se zasloužil o neskutečně rychlý vývoj nových lázní. Tohle „utrácení“ se však nelíbilo většině  tepelských premonstrátů. Jejich zásluhou Reitenberger strávil (od  roku 1827) 33 let ve vyhnanství v klášteře Wilten v Tyrolsku. Mariánské Lázně už nikdy nespatřil.  Jeho ostatky byly převezeny  do hrobky v Teplé a na kolonádě má postavený pomník.

V  roce 1872 byla do města  zavedena  železnice, což  umožnilo příliv lázeňských hostů. Nastal další  prudký stavební rozvoj. Koncem 19. stol. a  počátkem  20. stol. sláva   lázeňského města vrcholila. Nemocní sem  jezdili  ve  víře v uzdravení se  přírodními léčivými zdroji a pro ty  zdravé  byla návštěva  místa s neuvěřitelnou pověstí vizuálním, kulturním i duchovním zážitkem. V lázních relaxovalo a čerpalo nové síly v různých časech mnoho vladařů, šlechticů, průmyslníků, podnikatelů, prezidentů, umělců i dalších populárních osobností ze všech koutů světa: J.W. Goethe, S. Freud, T.A. Edison,  M. Twain, B. Němcová, N.V. Gogol, J. Straus. I. Olbracht, V. Nezval, F. Seifert, F Chopin, J. Neruda, A. Nobel,  G. Mahler, R. Wagner, J. Werich, J. Masaryk, J.K. Tyl, M. Gorkij, F. Kafka, E. Beneš, A. Zápotocký, K Gottwald a mnoho dalších… Lázně se staly kulturním, společenským i politickým centrem.

Dovolenou zde devětkrát trávil anglický král Edward VII. V králově  soukromé kabině (s vanou a váhou) v Nových lázních jsme s  panem doktorem Knárou brebtali nejen o panovníkově rekreačních pobytech, jež vždy  přitáhly  pozornost  celého světa, ale také o golfu, o honech, procházkách, o procedurách, o Edwardově  slabosti k půvabné  kloboučnici Mizzi, či o jeho neposlušné váze. Edward se zde v roce 1904 setkal  s rakouským císařem Františkem Josefem I. Oba  pány (v bronzové podobě) jsem  často zdravila při vycházkách   do města v sadech Václava Skalníka. Sousoší monarchů bylo zhotoveno  v roce 2014 u příležitosti 110. výročí jejich  setkání. Ale ještě na  chvíli  zpět do minulosti.

V první světové válce  město zničeno nebylo, zachovalo si svou  historickou krásu,  jeho rozvoj byl  však pozastaven. Po válce a po pádu Rakousko – Uherska  bylo až do ekonomické krize  lázeňství opět na vzestupu. I v druhé  světové  válce  byly Mariánky  z velké většiny ušetřeny. Staly se však součástí „Říše“. Z lázní se staly  lazarety, uprchlická centra a nemocnice. V květnu 1945  město osvobodily americké jednotky.

Za komunismu byly  domy znárodněny. V 50. letech zde probíhaly  odborářské rekreace ROH. Pro místní obyvatele byla vystavěna sídliště. Přestože se město rekonstruovalo, kvůli nízkým investicím do infrastruktury se lázně  dostávaly do špatného stavu. Renovace a modernizace   budov a okolí nastala  až po pádu komunismu.

Díky překrásné architektuře, udržovaným parkům, kolonádám, přírodním léčivým pramenům, bohatému kulturnímu programu, sportovnímu vyžití, neposkvrněné přírodě, výborné lázeňské péči, bohaté na procedury, patří nyní Mariánky mezi perly světových  lázní.

 Léčebné procedury

V Mariánských Lázních se  léčí obrovské spektrum nemocí:  degenerativní a zánětlivé nemoci pohybového ústrojí (svaly, kosti, klouby, páteř), urologické nemoci, nemoci dýchacích cest,  dále metabolická, onkologická, gynekologická, gastroenterologická, kardiologická a  neurologická onemocnění a od  roku 2021 zde probíhá doléčování po prodělaném onemocnění Covid-19

K terapii jsou využívány  přírodní  zdroje:

Minerální voda

Minerální  voda je základem lázeňské  péče. V okolí vyvěrá přes  100 minerálních pramenů, ve  městě  samotném je 40 pramenů. Mezi nejznámější léčivé prameny, které se tu využívají, patří: Lesní pramen, pramen Křížový (jeden z nejstarších), velmi slaný a projímavý, využívající se k léčbě trávícího ústrojí.  Ambrožův  pramen, či také „pramen lásky“,  je spojen s legendou. Básník J.W. Goethe jej tu popíjel, aby „stíhal“ svou  velmi mladičkou milenku Ulrikou von Levetzow. Kdo se  tedy  chce  v Mariánkách zamilovat, měl by se  tohoto pramene napít.  Protože tam  nebylo do koho se zamilovat,  ujížděla  jsem na prameni Rudolfově…  nepáchl, nebyl přesolený, nebyl ani železitý či projímavý jako prameny jiné. Rudolfův  pramen neobsahuje příliš  sodíku a  má hodně  vápníku a  také magnesia, jež bylo nařízeno si doplniti. Koupila jsem si lázeňský  hrnek  s násoskou a    skoro  každý den chodila usrkávat lahodný mok do nedalekého Pavilonu Křížového pramene  na Kolonádě. Vyšší obsah hořčíku má i pramen Karolinin. Nachází se zde   dále  Ferdinandův  pramen, nejstarší písemně doložený pramen  v oblasti Mariánských Lázní,  obsahující  Glauberovu projímavou sůl. Vhodný je na zažívací potíže  a metabolická onemocnění.

Přírodní minerální vodu  jsme využili  i v podobě léčebné koupele o teplotě  34 °C. Právě v této teplotě  se rozpuštěný CO2  vstřebá kůží a tím dojde ke zlepšení prokrvení tkání a k urychlení  regenerace a hojení.  Marně jsem  prosila lázeňské pracovnice, aby mi vodu  trochu  přihřályJ.

Plyn

Plyn Mariin pramen dal městu jméno. Jeho hlavní  složkou je  CO2 a pak další plyny. Suché vývěry pramenů  se  rozpouští v podzemní vodě a pěkně  smrdí. V lázeňství se používá  ve formě plynových injekcí, které se aplikují podkožně do postižených míst.  Píchance vůbec  nebolí. Dále jsme se s plynem setkali v podobě suchých plynových koupelí – obálek. V pytli, který se pod  prsy  zaváže tkanicí a  nafoukne tímto léčivem, se  tráví 20 minut. Oxid  uhličitý, prý,  prokrví úplně  všecičko. V hotelu  Maria Spa  se  léčí kysličníkem  uhličitým i koupelí v jezírku. Tuto metodu jsem ale  nevyzkoušela.

Slatina, neboli  bahno

Rašelina se těží ve zdejších lesích.  Na  lůžku se aplikují  teplé bahenní  zábaly. Nejlépe  jít na proceduru jen v  župánku. Bahno jde  totiž hůře z těla a je  třeba důkladné očisty.

Když  už  se zmiňuji o procedurách,  užili jsme si   také  masáží, léčebného tělocviku  v bazénu, či na  balonech, dále elektroléčby a vodního lůžka se systémem řízených vodních trysek. Bazén  jsem využívala skoro  každý večer i na plavání.

 TIPY na  výlety  v okolí:

V čase  pobytu v lázních byly   velké mrazy.  Mimo hlavní tahy se autem   dalo  po místních špatně ošetřených komunikacích vyjet jen občas a na malou chvíli, protože  lednové dny  byly velmi krátké. 

V drsných  podmínkách jsme jedno odpoledne doslova  vybruslili do městečka Teplá, ležícího na  náhorní  plošině 20 km  od  Mariánek. Na konci 12. stol. byl  v   této  oblasti vystavěn  premonstrátský  klášter. Během staletí si několikrát prošel těžkými časy a ne vždy sloužil řeholníkům. Navrácen byl v roce 1990 a díky nim se  klášter opět rekonstruuje.

Následoval průlet (prokluz) nedalekého Bečova nad  Teplou.

Zavítali jsme  také do nedaleké Plané, kde stojí Rodinný pivovar Chodovar. Vnořili jsme se do obrovských  žulových sklepů bývalého chodského hrádku ze 14. stol. na ochutnávku piva. Právě  v tomto  místě vznikl na konci 16. stol. pivovar. O necelých 100 let byly kvůli požáru původní objekty  zničeny. V roce 1862 byl nad sklepními prostory vystavěn pivovar nový. Chodovar  nabízí širokou škálu zlatavého moku, včetně ležáků a také speciálních piv. Kromě samotné výroby piva je  též pivovar  známý  svým pivním lázeňstvím. V pivním wellness centru mohou milovníci piva i ti, kteří hledají zcela netradiční druh lázeňského zážitku, relaxovat a vychutnat si pivní koupele (s pivní pípou, umístěnou vedle vany), masáže a další lázeňské procedury. My se  decentně a levně dokázali  „zrelaxovat“ v žulových sklepích a pak jsme krokem klopýtavým a  ruměncem na tvářích následovali paní průvodkyni, která nás provedla areálem a  velmi ochotně a záživně povyprávěla o historii pivovaru a výrobě pivečka.

V den, kdy jsme se rozhodli navštívit městečko  Loket,   ledy sice povolily, ale začalo hustě pršet, takže jsme  čas  strávili formou samoprohlídky  hradu, tyčícího se  na skalnatém ostrohu nad řekou Ohří. Nejdéle jsme pobyli ve strašidelném vězení, kde bylo možné shlédnout expozici útrpného práva (týráné a mučené byly za doprovodu drásajících zvuků  figuríny). Hrad ze 13. století je považován za jedno z nejzachovalejších středověkých opevnění v České republice. Po následné kratičké uplakané  vycházce na vyhlídkové  místo nad  městem jsme  opět (překvapivě) skončili v místním pivovaru.

Vlakem jsem si jedno odpoledne po povinných procedurách udělala na dvě hodinky  výlet    do Františkových Lázní. Františkovy Lázně pochází z konce 18. stol., ale prameny používali lidé již od 15. stol. Léčí se tu onemocnění pohybového aparátu, krevního oběhu a srdce a problémy gynekologické, včetně neplodnosti. Kromě pramenů zde vyvěrá i léčebný plyn. Ve Františkových Lázních byl objeven léčivý účinek bahenních koupelí. Jsou prvními slatinnými lázněmi na světě. Jedním ze symbolů lázní je socha Františka (sedícího na kouli, držícího v ruce rybu), střežícího místo poblíž zdejšího nejznámějšího Františkova pramene. Podle legendy se traduje, že žena, která si sáhne na kloučkovu levou nožičku, do roka otěhotní. Chlapec je pěkně vyleštěný nejen na nožkách:-)

Odpolední  volný čas  jsem většinou využívala k dlouhým túrám  v místních  smíšených lesích. Větve  stromů byly  obaleny  bílou námrazou. Měly svůj půvab a vytvářely krásné scenérie. Kromě  stromů se tu nacházejí slatinné louky, vřesoviště, mokřadí, rašeliniště, také bučiny, bublající  minerálky a smrduté mofety.

Lesy jsou protkány hustou sítí značených turistických cest a  v okolí města také naučných stezek (zelené Metternichovy,  červené Goethovy a  žluté Královské cesty). V blízkosti centra  jsem  v rámci vycházek navštívila Mesceryho a Clementsovu vyhlídku, rozhlednu Hameliku, či altán Bedřicha Viléma, golfové hřiště i Ski areál.  Za pomocí  gps  jsem se pouštěla  i do okruhů   po neznačených cestách.

Několikrát jsem navštívila  kapličku Lásky. Takto ji začali po válce  místní nazývat. Štíhlou  novogotickou stavbičku nechal  v roce 1909 postavit Julius  Laska, ředitel místního divadla, na památku své zesnulé maminky a z úcty  k Panně  Marii. Podařilo se vejít dovnitř a zapálit svíčku. Bylo mi správkyní sděleno, že Panenka Marie  plní přání. Tuto skutečnost potvrzuji, rychlost plnění je až turbulentní. Tajná přání  jsem si ale raději ještě   v rámci výletu pojistila  u Velké pískovcové sochy Krakonoše, stojícího  vedle hotelu Nový Radhošť.  Po zadání požadavku bylo třeba  Krakonoši sáhnout na knoflík a třikrát sochu obskákat po jedné noze.

Dalším opakovaným turistickým  cílem se stal  hotel  Alm (nyní urbex), nacházející se Na Polomu (805 m.n.m.). Bylo velmi dobrodružné a zároveň i smutné  spatřovat   v těchto troskách  křehkost a pomíjivost všeho… Vyguglila jsem si pak, jak tato (kdysi krásná) budova v letech minulých vypadla a žila. V roce 1887 zde byla  postavena kavárna  Alm.  V roce  1905 kavárnu navštívil  král Eduard VII. Trávíval  čas  na nedalekém golfovém hřišti, které zde i  otevíral. Mimochodem golf  hraje v rozvoji  a historii Mariánek  důležitou roli. Na zasněženém  hřišti   místo golfistů v čase mého pobytu řádili běžkaři. Ale opět ještě chvíli zpět v čase. Z kavárny  byl  v roce 1913 postaven patrový hotel. V roce 1937 se tu stavil na kávu prezident Eduard  Beneš. Po druhé světové válce byl hotel již s názvem  Polom znárodněn a později se stal domovem důchodců. Protože objekt nebylo  jednoduché v zimě vytápět a neinvestovalo se do něj, po pár  desítkách let začal chátrat. Po roce 1995 byl zpustošen a vykraden. Po roce 2003 začala  přestavba, ale nebyla dokončena a budova se  opět rozpadá.

Parádním výletem je Kladská, lovecká osada   z roku 1875. Nachází se 9 km  od Mariánských lázní.  Stojí zde  bývalý lovecký zámeček  knížete Schönburga-Waldenburga. Kolem nedaleké vodní plochy Kladský rybník  vede národní přírodní rezervací Kladské rašeliny nově opravená 2,3 km dlouhá naučná stezka. Pro veřejnost byla zpřístupněna 14. září  1977 a patří tak k nejstarším naučným stezkám v České republice.  Dřevěný povalový chodníček, tvořící cestu, je vybaven lavičkami a  14 informačními panely. Atraktivní  území, pokryté námrazou, bylo soustem pro  oči a odměnou za nachozené kilometry. Tuto odměnu jsem si navýšila o svařák  v Restauraci u Tetřeva a vyrazila na cestu zpět, abych se místními lesními stezkami   za světla  vrátila zpět na základnu.

Dalším možným cílem cesty  je Přírdní rezervace  Smraďoch. Název má tohle  rašeliniště, vyskytující se v oblasti tektonického zlomu,  právem. Z nitra  země tu trhlinami vyvěrají  plyny a minerální  prameny. Na povrch   proniká z mofet (malých bahenních sopeček)  smrdutý sirovodík a oxid  uhličitý. Tahle  činnost je pozůstatkem  sopečné činnosti z dávných dob.

Nedaleko  od smradlavého Smraďochu se nachází Farská kyselka. Ve výšce 767 m.n.m.  zde   ve vyzděné šachtě, umístěné v altánu, vyvěrá mňamkový minerální pramen.

Ještě na  chvíli do centra:

Kousek nad  centrem Mariánských Lázní se nachází Boheminium, čtvrtý největší park miniatur v Evropě. Park vznikl v roce 1999 a postupně  se rozrůstá. V současnosti  se tu nachází   75  detailně  propracovaných modelů   českých památek. Postaveny jsou v měřítku 1:25.   I když bylo velmi mrazivo,  s kamarádkami jsme si na ploše 6 hektarů,  perfektně  vsazených do přírody,  dosyta užily  průlet  Českou republikou.

Při procházkách městem jsem obdivovala  překrásné  a rozmanité  architektonické budovy. Procházela jsem se  sady Václava Skalníka a dalšími parky.  Topem  Mariánek  je  Kolonáda Maxima Gorkého  se  zpívající  fontánou, která však v lednu netryskala ani nezpívala, protože byla  „uložena“ do zimního spánku. V přilehlém  pavilonu Křížového pramene se daly  čepovat různé druhy pramenů. Do křížového (kdysi „slaného“) jsem se raději nepouštěla. Protože byla velká zima, odměňovala jsem se ráda svařáčkem. V místních obchůdcích se  dala zakoupit lázeňská oplatka.   Místní divadlo ani kino jsem nevyužila.

Tři týdny utekly  jako voda. Na Moravu jsem se vracela  neskutečně obohacena  zážitky ze zdejších přírodních krás, z pokladů v podobě minerálních pramenů i z výjimečné architektury budov  lázní (hotelů a rezidenčních budov), kolonád, pitných hal  i obytných domů.  

Poděkování Libušce a  paní Štěpánce, poděkování MUDr. Pavlu Knárovi.

Pozdravy (s přáním pevného zdraví) všem spřízněným dušičkám:-)

Poděkování zaměstnancům hotelu  Svoboda za výbornou péči, příjemné vystupování a  vynikající  stravu !!!