Mokrosuky, Velhartice, Lešišov (27 km), projeto 5.7.2010

Cestopisy

Pila na Ostružné u Velhartic • Fotografie (6) • Foto: Forstos

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Chata Jana Wericha u Velhartic

Kaplička pod hradem Velhartice

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

V létě 2010 jsem s několika kamarády strávil týden v okolí Sušice, kde jsme podnikali okružní výlety na kolech. Jedním z nich byla i cesta z Mokrosuk do Velhartic, Čeletic, Zámyšle, Lešišova a zpět.
Orientovali jsme se podle turistické mapy KČT (zelené barvy) měřítka 1:50 000 číslo 64 - Šumava železnorudsko.
Byl to pěkný výlet kopcovitým podhůřím Šumavy. Kopce zde sice jsou, ale dají se celkem dobře zvládnout. Navíc se během cesty otevírají nádherné výhledy do KRAJINY.
Vyjeli jsme ze železniční stanice MOKROSUKY (510 m n. m.), která leží na trati ze Sušice do Klatov. Po vystoupení z vlaku jsme jeli po silničce vpravo, s kopce. Po 150. metrech jsme přijeli na silnici, kde jsme odbočili vlevo do kopce, do centra obce MOKROSUKY (540 m n. m.). Je tu architektonicky zajímavý zámek, který však zvenčí působí značně zuboženým dojmem. Na kraji obce je malý krámek s potravinami, kde zrovna malovali, takže jsme se zde nemohli zásobit na cestu. Hospoda ve vsi není.
Z Mokrosuk pokračuje silnice do HOR MATKY BOŽÍ (670 m n. m.). Tady nějaká hospoda je, ale v pondělí nebyla v provozu. V Horách Matky Boží se zprava připojí cyklotrasa č. 2092, po které jsme jeli dále do DROUHAVCE (650 m n. m). Za Drouhavcem je křižovatka tvaru Y, kde jsme se dali vpravo dolů, do lesa po cyklotrase č. 2091 na můstek přes říčku Ostružnou (590 m n. m). Za můstkem vlevo od silnice je rekreační chata pana Wericha navržená Jiřím Trnkou a vpravo pěkná pila, která byla dozajista dříve na vodní pohon a vypadá, jako by byla dosud. Od pily je to do Velhartic pod hrad (630 m n. m) ještě pěkně do kopečka. Od hradu jsme jeli opět do kopečka na velhartické náměstí, kam je to z Mokrosuk 8 km a lze zde dobře pojíst a popít na zahrádce hostince U Bílého Beránka s pěkným výhledem na klasicistní kašnu z roku 1857.
Z náměstí jsme pokračovali stále po cyklotrase 2091 vlevo dolů mezi domy až na křižovatku, kde jsme odbočili vlevo na cyklotrasu č. 38. Po ní nejdříve po rovině kolem kostela Sv. Maří Magdaleny (jehož původ sahá až k roku 1373) a rybníka Bušek, kde je možnost koupání (630 m n.m). Za rybníkem jsme protnuli silnici č. 171 a začali stoupat do táhlého kopce. U rybníka bylo ještě vedro k padnutí. U odbočky na Stojanovice se začalo zatahovat, potom krápat, následně pršet a na křižovatce u ČASTONIC (755m) už byla bouřka jako bejk. Nacpali jsme se do rozpadající se dřevěné čekárny a v ní čekali. Co také jiného? V čekárně!
Po bouřce jsme jednak nebyli nijak významně vysušení, a jednak už vůbec nebylo vedro, takže jsme vděčně přijali skutečnost, že křižovatka nad Čeleticemi leží v nadmořské výšce 870 m a my jsme se do kopce mohli trochu zahřát. Během pěti kilometrů od Buška jsme tedy nastoupali 240 výškových metrů.
Nad Čeleticemi jsme odbočili vlevo na cyklotrasu č. 2092 a dlouhým sjezdem přes ZÁMYŠL (800m) jsme, zmrzlí na kost, dojeli do HLAVŇOVIC (680m). 210 metrů na čtyřech kilometrech – slušný sešup. V Hlavňovicích, kam je to z Velhartic 10 km, byla naštěstí otevřená hospoda, kde to alespoň nefoukalo. Měli tam však jenom kořalku, pivo, kafe a grog (pišingry, oříšky a brambůrky ani nestojí za zmínku). Zvesela jsme usedli a očekávali obsluhu. Dostavila se úděsně zpruzená číšnice, která dávala celou svou osobností najevo, že by nás raději, než ve své hospodě viděla v urnovém háji. Kromě toho byl lokál strašidelně vyzdobený hlavami mrtvých zvířat. V hospodě jsme setrvali až do doby, než zase začalo krápat. Někteří byli tak podchlazení, že nepokračovali dále a kamarád Mirek pro ně navečer dojel autem.
Ostatní pokračovali po cyklotrase č. 2092 vzhůru do PŘESTANIC (710m) a dolů do obce CIHELNA (680m). V Cihelně jsme odbočili vpravo na červenou turistickou značku a po ní dojeli zprvu po silnici a potom po pěšince lesem pěkně dolů, údolím Kalného potoka do SVOJŠIC (580m).
Ve Svojšicích jsme potkali cyklotrasu č. 2090, po které jsme jeli vlevo, směrem na Břetětice. Na silnici za Svojšicemi je slušný stoupák, kde jsme na pěti stech metrech nabrali 70 metrů výšky. Z 640.m těsně za Svojšicemi až do 710.m před Břetěticemi. Z BŘETĚTIC (690m) jsme pak už v pohodě sjeli kolem hospody Ztracenka do LEŠIŠOVA a dále dolů do MOKROSUK. Ten den jsme ujeli 27 km.