Na kole na Falkenstein, k pohádkové zřícenině jen kousek od hranic

Je to už nějaký ten pátek, co jsme vyrazili na výlet na kolech do Rakouska. Prý pro změnu, ať pořád nejezdíme kolem Pálavy a po hrázi kolem jezer, ale hlavně mě zlákala vidina krásné zříceniny hradu Falkenstein, která byla naším cílem. Takže foťáky určitě s sebou, protože tenhle hrad stojí za to.

Je to ne moc náročná trasa, sice sem tam nějaký ten kopeček, ale víceméně se jede pěkně po rovince a hlavně po dobré asfaltové cestě, ne hlavní komunikaci, ale auto tu skoro nepotkáte, hlavně tedy ne o víkendu. Je tu božský klid.

Vyrazili jsme z Dolních Dunajovic po vedlejší silnici lemující hlavní komunikaci. Do Mikulova je to nějakých zhruba 8km, my jsme to vzali cestou kolem hlavní silnice až k nádraží, a tam po Jiráskově jsme přejeli přes koleje a dál už vede pěkná cyklotrasa až na hranici, kde je bezvadné odpočívadlo pro cyklisty. Podle velké turistické mapy se tam snadno zorientujete, jsou tam vyznačeny všechny cyklistické trasy moravských vinařských stezek. Zatímco jsme okukovali trasy, projelo kolem nás několik menších skupinek cyklistů. No jo, byl tehdy krásný letní den, ještě k tomu víkend, což jsou všechna pro šlápnout do pedálu a vyjet na výlet.

Od hranice jsme pokračovali po pěkné asfaltce směrem na vesnici Ottenthal, cestou nás minulo tak jedno dvě auta, není to hlavní komunikace, takže provoz je tu vážně minimální a jede se dobře. Najednou máte pocit, že jste úplně někde jinde. Cestu lemují krásná zelenající se pole, všude je klid a pořádek, taková zvláštní harmonie, no prostě jako byste se překročením hranice ocitli v jiném světě.

Projeli jsme vesnici, kde o víkendu nepotkáte pomalu živou duši. Kde jsou ti Rakušáci zalezlí, napadá mě, ale pravda je, že v době našeho výletu bylo celkem horko, a tak kdo by se procházel v tom vedru po venku, že?

Z Ottenthalu jsme jeli krajinou jako z obrázku, cesta je tu pohodová, většinou vede po rovince a celou cestu – už vlastně od Mikulova – sledujeme cíl naší trasy. Zřícena hradu Falkenstein se totiž vypíná na vápencovém kopci nad stejnojmennou vesnicí Falkenstein, a silueta romantických trosek někdejšího velkolepého hradního sídla jde vidět skutečně již od Mikulova.

Krásně ospalá vesnička Falkenstein je vinařskou obcí, v době našeho příjezdu se tu zrovna konal nějaký festival, od vinných sklepů se nesly tóny dechové hudby ale i zpěv, žádný div, podle ukazatelů se tady zrovna probíhaly nějaké slavnosti se spoustou hudby, zpěvu a hlavně jídla a pití. My ale směřujeme dle turistických značek k hradu.

Rovnou se přiznám, že na kole až nahoru k hradu jsem nevyjela. Naštěstí pod cestou k samotnému hradu, což je na mě vážně dost prudký kopec na to, abych to vyšlapala, je odpočívadlo s lavičkami a my se nezdráhali nechat zamčená kola právě tady, zvláště když jsme viděli, že nejsme jediní, kdo si tady kola zamknul, nechal je tu a bezstarostně šel nahoru na hrad, který se vypíná na vápencovém kopci v nadmořské výšce asi 299m.

Takže poslední úsek cesty jsme vyšmatlali pěšky a před námi se konečně objevil vznešený hrad Falkenstein, který jak jsme záhy zjistili, je v návštěvních hodinách zcela přístupný veřejnosti, a to i s průvodcem. My jsme si koupili vstupenky, k nimž jsme dostali i mapku zříceniny hradu, a šli jsme si po vlastní trase.

Z mapky a stručného popisu dějin hradu jsem díky své ne zrovna nejlepší němčině dokázala přeložit, že hrad byl založen pány z Falkensteina někdy v roce 1050, a díky své strategické poloze se stal důležitou pohraniční pevností. Samozřejmě několikrát změnil své majitele, jak už to chodí, ale paradoxní je, že největších škod sice hrad utrpěl poté, co jej dobyli Švédové v roce 1645, ale do stavu v jakém je dnes se dostal někdy až na počátku 18. století, kdy byl hrad opuštěný, špatně dostupný, a z nepohodlné pevnosti si lidé udělali zdroj levného stavebního materiálu a začali hrad prostě rozebírat. Naštěstí to nedokončili, a tak součastný majitel zříceninu zachraňuje, započal s úpravami hradu a konečně také hrad zpřístupnil veřejnosti. Jak jsem se také dozvěděla, v létě se na hradě koná spousta zajímavých akcí, historické turnaje a také koncerty a divadla pod širým nebem, což v prostředí nádherné středověké tvrze musí být opravdu nádherný zážitek.

A tak jsme se ještě pokochali výhledem z hradu, který je ze všech stran naprosto fantastický, vidět je odtud samozřejmě Mikulov se svým zámkem i Svatý kopeček a celé širé okolí, kam jen oko dohlédne. No, člověk by tu stál bůhví jak dlouho a díval se do KRAJINY, ale nám nezbylo než se vydat opět dolů. A když už zrovna probíhaly ve vesnici slavnosti, rozhodli jsme se, že se tam na chvíli zastavíme. Je přece potřeba si před zpáteční cestou také trochu odpočinout, ne?

No, nakonec jsme se zdrželi o trošku déle, ale bylo to příjemné, odpočinuli jsme si ve stinné zahrádce restaurace, občerstvili jsme se a potom už nás čekala zpáteční cestu domů.

Najeli jsme celkem cca 40 km, ale byl to příjemný výlet i s kulturním zážitkem a já na něj ráda vzpomínám. A snad se mi i letos podaří někoho ukecat, aby mi dělal společnost a jel se mnou na výlet na hrad Falkenstein.

Autor: mysakdd

Další články autora: 8

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli