Na sever za dalšími rozhlednami - 7. den - okruh cca 10 km-NS Okolo Rokytnice: Sachrův hřeben-Stezka rokytnických rodáků-kaple Matky Terezy-Pašerácká stezka-Rokytnice nad Jizerou (radnice, kostel sv.Michala s křížovou cestou); pivovar Valteřickej Strojník

V noci bylo jasno a svítilo množství hvězdiček. Možná i proto bylo skutečně chladno. K ránu klesla teplota v autě pod 10 stupňů. Ještěže jsem večer vytáhla peřinu.

Spalo se však krásně - do 6. hodiny. To začali z lesa stahovat dříví. Vždy ho 15 minut třídili a nedaleko nás skládali, pak bylo 3/4 hodiny klid - to si připravovali asi dříví v lese. Tak tohle a tak brzy jsme ve svátek nečekali. Vždy jsme na chvíli ještě usnuli, aby nás zase vzbudili. Mezitím 2x lehce sprchlo.
V 9 hodin už vstáváme. Viditelnost je špatná, všude v údolí i na kopečcích se válí mraky. Přejíždíme zpátky pod stromy, ale hlavně ke stolku. Tam máme i víc soukromí. Bylo to akorát. Během 15 minut začali přijíždět první turisté a opět lesáci. Že je ošklivo a zima nikomu nevadilo. Venku to studeně fouká a teplota z 11 klesá k 10. Ani kávu v té zimě nedávám. Vytahujeme oblečení do zimy a deště - v autě jsme vybaveni na všechny alternativy počasí.

Počasí neodrazuje ani nás. Ono to ani nejde. Přece nebude celý den zalezlí v autě. Jdeme si projít naučnou stezku Okolo Rokytnice, která měří 12 km i s odbočkou na rozhledny Stráž - ty jsme si prošli včera. Vede přes město a její okolí a nabízí daleké výhledy. Na 14 zastaveních seznamuje návštěvníky s řadou zajímavostí z oblasti těžby nerostů, historie i současnosti.

Z rozcestí Sachrův hřeben, kde je 9. zastavení Krkonošský nábytek se vydáváme kousek po žluté stezce Dřevosochání, kterou jsme si prošli včera večer. Po chvíli však žlutou opouštíme a pokračujeme po naučné stezce a po červené turistické trase. Jak jsme později zjistili, jdeme stezku opačně. Mám pocit, že se to stává u nás pravidlem.

Ještě než jsme došli k rozcestí Sachrova cesta, čteme si 8. zastavení Hornictví. Na rozcestí, kde je náš dnešní nejvyšší bod, se nejdříve rozhlédneme. Výhledy by byly asi pěkné, kdyby se všude neválely mraky. Tady červenou trasu opouštíme - naučná stezka vede vlevo po zelené. Začínáme mírně klesat.

Přicházíme k prvním domkům Rokytnice nad Jizerou. Město bylo zřejmě založeno kolem r. 1574 jako sklářská osada. Později zde obživu zajišťovala těžba dřeva, mědi, stříbra a olova. V 18. století, kdy význam dolů upadal, byly založeny první textilní podniky. Rozvoji průmyslu napomohla i výstavba železniční trati r. 1899. Nyní je to převážně horské letovisko.
Na hlavní silnici a Horním náměstí jsme nějak ztratili načnou stezku a tím vynechali 7. zastavení. Zato jsme na rozcestí Rokytnice nad Jizerou - Horní náměstí setkali s posledním zastavením naučné stezky Rokytnických rodáků, která měří 1,8 km a vede z Dolního náměstí. Tady se dozvídáme o lékaři Prof. MUDr. Karlu Maydlovi, který je považován za zakladatele české chirurgie.

Ztratili jsme naučnou stezku, ale neztratili zelenou značku, která nás k naučné stezce zase dovedla. Po obou trasách obcházíme severní okraj města. Tam také je kaple Matky Terezy z Kalkaty, která pravděpodobně r. 1768 nahradila původní dřevěnou kapli. Patří mezi nejznámější a nejstarší kapličky ve městě. To si čteme na 6. zastavení. Na 5. zastavení se dozvídáme, že r. 1562 právě tady byla založena sklářská osada, která dala vznik dnešnímu městu.

Na rozcestí Hadí vrch odbočuje žlutá trasa, označená jako Pašerácká stezka. Tady se seznamujeme s Joskou, pašerákem, který své "řemeslo" převzal po otci.

Tam, kde naučná stezka odbočuje do města a druhá cesta vede ke ski areálu, je 4. zastavení Horská služba, která byla založena tady ve městě již r. 1935. Cesta je příjemná, jen mírně zvlněná, jde se dobře, dokonce i mně. Sice dvakrát lehce sprchlo, ale nakonec se oteplilo a dokonce vylezlo sluníčko. Ráno jsme navlékli, teď postupně odkládáme dvě vrstvy

Přicházíme do centra, kde je 3. zastavení. Tady je pozdně barokní kostel sv. Michaela, který byl dostavěn r. 1758 na místě protestanského dřevěného kostela z r. 1598. V ohradní zdi kostela jsou výklenkové kapličky s malbami křížové cesty.

To už přicházíme na Dolní náměstí, kde celá naučná stezka začíná. Na 1. zastavení se dozvídáme o historii města, na 2. o zdejší nádherné historizující radnicí s 37 m vysokou věží, jejíž základní kámen byl položen 12. 4. 1902. Tam je náš dnešní nejnižší bod.

Otovi se podařilo koupit pohlednici včera navštívených vyhlídek Na Stráži a získat několik zajímavých brožurek. Je naprosto spokojený.

Na náměstí se zastavujeme v restauraci Roky na pivo, ale nakonec dáváme také polévku. V autě máme od včerejška zbytek čočky s uzeným, ale je to menší porce, tak si dáváme předkrm.

Do cíle nám zbývají 3 km, ale musíme do kopečka. Opět se zvedá vítr, mraky se honí, ale neprší. A to je hlavní. Opouštíme město, kocháme se celou řadou moc hezkých nejen roubenek.

Na zítra hlásí výrazné oteplení, pravděpodobně se mění tlak, že najednou se nám už nejde tak dobře. Dokonce i Ota říká, že to není ono. Využíváme dalších dvou zastavení na trase, abychom si je v klidu přečetli a lehce si odpočinuli. Tedy hlavně Ota to čte. Já si je většinou vyfotím, když nezapomenu. Odcházím dřív, Ota mne dojde. Ještě u 10. zastavení na rozcestí Rokytnice nad Jizerou - Horní Ves jdeme společně. Tam je kamenný kříž. Takových a podobných je prý v okolí 12.

Jsme na poslední odbočce. Do cíle zbývá cca 500 m. Najednou Ota vyráží a mizí mi v dálce. Většinou ho takhle přitahuje pivo, ale chceme po večeři odjet, tak snad mne nebude přesvědčovat, abychom tady ještě jednu noc zůstali. Já sotva jdu. Očima přitahuji Sachrův hřeben. Když konečně vidím stříšku altánu na rozcestí, mám radost jako malé dítě. Když vidím střechu našeho auta, už vím, že to zvládnu. Ale mám toho dneska skutečně dost a to to tak dlouhé nebylo.

Dnes je tady živo, spoustu lidí má i paní v kiosku. Je dobře, že jsme se domluvili, že odjedeme. Asi tady bude živo hodně dlouho.

Oba jsme upocení, převlékáme se a jdu ohřát oběd. To je za chvíli. Já si ještě udělala kávu, že ji vypiji za jízdy. Jenže auto už na nás zase jen chrochtá. Včerejší dobíjení, startování a krátké popojíždění nedělá baterce dobře. Dokonce jsem měla už zase asi 15 minut zapnutou lednici.

Startovací powerbanka zase zafungovala, ale musíme být opatrní. Také se jednou vybije. Potřebovali bychom ji někde dobít. Jen nevím kde, když se nikde moc v interieru nezdržujeme.

Odjíždíme na jih, také proto, že chceme opustit Krkonošský národní park, kde je vždy se spaním problém. Spojujeme příjemné s užitečným. To příjemné je pivovar Valteřickej Strojník ve Valteřicích, které jsou částí Horní Branné. Pivovar založili dva nadšenci a dlouholetí kamarádi, kteří již jako děti jezdili s rodiči po různých pivovarech - fungujících i zaniklých. Již tehdy získali lásku k pivovarnictví, v dospělosti k pivu. A nakonec se rozhodli splnit si sen a dne 13. 7. 2018 se jim podařilo uvařit doma v hrnci první domácí várku ležáku. Povedla se, chutnala nejen jim, jen místo dvanáctky to byla sedmnáctka. Další várky už vycházely, tak jak si to spočítali. Zatím fungují jako létající pivovar, ale už by rádi měli pivovar vlastní. A ještě něco k názvu. Bydlí ve Valteřicích, takže to je jasné, ale museli k tomu přidat koncovkou -ej, typickou pro kerkonošské nářečí. Sládek Lukáš je vystudovaný strojař a Strojník se jim zdál pěkně zvučný. Na jejich stránkách je psáno, že mají otevřeno pondělí a pátek do 17 hodin, lépe je však předem se domluvit. Nedomluvili jsme si nic, dnes sice je pátek, ale svátek a už je po 17. hodině. Přesto se tam jedeme podívat. Ota se diví, kam ho naviguji. Cesta končí skoro na dvoře jednoho domku. Cedule Pivovar jsme si nevšimli, ale v otevřených vratech vidím lahve, Ota sudy. Jsme tu dobře. A je otevřeno. Tak to snad dopadne dobře.

Majitel nás vede do lednice. Kupujeme 6 sedmiček. Mají moc hezké etikety a je to snad první pivovar, který přes víčka má "kolky". Mají dokonce stylovou podobu francouzského klíče. Moc se mi to líbí. Pán nám s tím pomohl i do auta, 3 se vešli do lednice, 3 jsou v peřině, však je za chvíli vypijeme. Tedy pokud najdeme šikovné místo na spaní.

Abychom se nemuseli zítra daleko vracet, mám vytypované odpočinkové místo Horní Branná na červené turistické trase jižně od obce. Není to tu špatné, ale asi tu bude docela živo. Jedeme se podívat, kam se nechá dojet. Daleko to nejde. Za rohem je velká plocha - parkoviště u střelnice. Nikdo tam není, je to tak ideální, až se to Otovi zdálo divné. Prostě jemu se jeden nezavděčí. Pořád mu vadilo, že je všude rušno, že nemáme ten pravý klid. Tady to vypadá, že klid bude. Podle cedule je otevřeno pro členy klubu ve čtvrtek odpoledne, pro veřejnost v neděli dopoledne. Soboty jsou vyhrazeny závodům dle plánu soutěží na stránkách. Může se tedy stát, že tu zítra bude soutěž, ale těžko začne v 8. hodin. Maximálně nám ráno vynadají, když přijdou ty soutěže chystat. To přežijeme. Zůstáváme tady.

Sluníčko sice nesvítí, je pod 20 stupňů, ale na zábradlí u schodiště rozkládáme propocené oblečení, batoh i boty, ať to schne a vyvětrá se. Pak dáváme pivo a večeři, i když po pozdním obědě moc hladu nemáme.

Večer je tady úplná idylka. Někde nedaleko občas projede vlak, ale nehouká, takže neruší a nebude rušit ani v noci. Je 10 hodin, jdeme spát. Dnes je o trochu tepleji. V autě je 17 stupňů. Opět odkládám peřinu, ale nechávám ji v pohotovostním režimu. Třeba budu v noci ráda, že se pod ní mohu zavrtat.

Na sever za dalšími rozhlednami - 7. den - okruh cca 10 km-NS Okolo Rokytnice: Sachrův hřeben-Stezka rokytnických rodáků-kaple Matky Terezy-Pašerácká stezka-Rokytnice nad Jizerou (radnice, kostel sv.Michala s křížovou cestou); pivovar Valteřickej Strojník na mapě