Loading...
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Po stopách dávných pašeráků se můžete vydat z Rokytnice nad Jizerou. Tématická Pašerácká stezka začíná 400 metrů nad Dolním náměstím u křížení místního poznávacího okruhu Okolo Rokytnice se žlutě značenou turistickou cestou stoupající z Dolního náměstí ve směru na Ručičky. S touto žlutou značkou je Pašerácká stezka souběžná až po rozcestí ve Studenově na Kostelní cestě, kde končí.
Celková délka stezky 1.300 metrů, její začátek ve výšce 590 m n.m. a konec ve výšce 780 m n.m. napovídají, že se při výšlapu nejspíš trochu zapotíte. Odměnou za výstup po svahu hory Studená (989 m n.m.) vám budou pěkné výhledy na Rokytnici nad Jizerou, protější kopec Stráž neboli Strážník (782 m n.m.) a na Vlčí hřeben východně od horského střediska. Navíc na čtyřech panelech umístěných podél stezky se dozvíte o historií pašování v Krkonoších a o pašerácích samotných.
Na prvním panelu se dočtete, že pašování se v Krkonoších rozšířilo po slezských válkách za Marie Terezie ve 2. polovině 18. století. Po odtržení Slezska vznikly hospodářské disproporce mezi oběma stranami Krkonoš. Toho pružně využili místní horalové, kteří se rychle rekvalifikovali na pašeráky. Přes horské hřebeny přenášeli sůl, látky, výrobky ze železa, cukerín, tabák, alkohol a další zboží. Pašeráci se v horách dobře vyznali, proto ostraze hranic bez potíží unikali. Ve 2. polovině 19. století se pašování natolik rozmohlo, že se jím živil každý druhý horal. Jako měla Šumava svého krále, měly i Krkonoše svého krále pašeráků. Byl jím majitel boudy Kőrbrovka (dnes Světlanka) v Horní Rokytnici.
Na druhém panelu se píše o pašerácích v legendách a mýtech. Pašeráci byli mezi obyčejnými lidmi velice oblíbení. Na svých cestách využívali pohostinnosti horalů. Za přespání a stravu štědře zaplatili, levně prodali různé nedostatkové zboží. Byli i dobrými vypravěči. Rádi se pochlubili o svém skrývání a prchání před ozbrojenými strážci hranic, kterým říkali strnadi, krancáci, auseři či financové. Ani když byl pašerák dopaden, neznamenalo to konec jeho kariéry. Zboží mu sice strážci zákona zabavili, zaplatil i tučnou pokutu, ale v pašování nepřestal. Lid v pašerácích viděl dobrodince a hrdiny. Vyprávěl o nich různé historky, které se zdokonalovaly, jak šly od ucha k uchu. Až vznikly legendy, ve kterých slavní pašeráci žijí dál.
Třetí tabule je věnována krkonošským pašerákům v literatuře a filmu. Historky o pašerácích, o kterých píšu v předchozím odstavci, se staly vděčným tématem povídek a dalších literárních děl. Připomeňme si alespoň povídku „Pašerák“ od spisovatele Josefa Šíra (1859 – 1920), rodáka z Horní Branné. Dále film „Krakonoš a lyžníci“ natočený v roce 1981, jehož děj se odehrává na začátku 20. století. Financové v něm marně honí proslulého pašeráka, který jim uniká na lyžích, tehdy novém vynálezu dovezeném z Norska. Pašeráci se objevují dokonce i v opeře Bedřicha Smetany.
Poslední tabule je pozvánkou na „Sjezd pašeráků“, který se již celá desetiletí koná vždy v době masopustu (v polovině února) v lyžařském areálu ve Studenově (dnes součásti Rokytnice nad Jizerou). V den sjezdu po setmění sjíždějí z kopce desítky pašeráků se zapálenými pochodněmi. Oblečení jsou do starých dlouhých kabátů, pletených svetrů, dlouhé vousy je chrání před mrazem. Na zádech mají staré ruksaky, proutěné nůše a pytle napěchované pašovaným zbožím. V patách jim jedou četníci, kteří se je snaží polapit.
Pašeráckou stezku projdete s přečtením všech čtyř tabulí za 30 až 45 minut. Těšit se při tom můžete i z pěkných výhledů, které stoupání nabízí. Stezku můžete začlenit do svého pěšího nebo cyklistického výletu. Po zelené značce lze sejít do Horní Rokytnice nebo v opačném směru vystoupat nad Studenov, po žlutém značení vystoupáte na Ručičky a dál například na Dvoračky. Variant je více. Určitě si po prostudování mapy nějakou pěknou trasu vyberete.