Čtvrtek 4. 7. 2024 - odpoledne
Náš okruh po části naučné stezky Okolo Rokytnice a s odbočkou po červené na vyhlídky Stráž měří jen 3,5 km. To je pro dnešní odpoledne akorát. Celá naučná stezka měří 12 km a vede přes město a jejím okolí a nabízí daleké výhledy na krajinu. Na 14 zastaveních seznamuje návštěvníky s řadou zajímavostí. Dnes si projdeme její menší část. Když to vyjde zítra, projdeme si tu její delší část.
Z našeho rozcestí Sachrův hřeben nás červená značka vede do nově upraveného mírně skalnatého lesoparku Hlídka na Stráži. Název kopce i lesoparku je odvozen od velkého množství strážných ohňů, které zde udržovali strážci švédského vojska za třicetileté války.
Součástí lesoparku jsou čtyři vyhlídky - Horník, Liška, Ovce a Medvěd. Využívají zdejšího skalnatého povrchu a tím jsou o to zajímavější. Vstup na ně je na vlastní nebezpečí, je zakázán v dešti a za bouřky a je stanoven max. počet 6 lidí, které mohou být společně na vyhlídce. Konstrukce je kovová, plošiny, schody a obložení je dřevěné. Nebezpečné úseky na skále jsou zabezpečeny řetězy.
Jsou z nich krásné výhledy na celé město Rokytnici nad Jizerou, Studenov, Lysou horu, Paseky nad Jizerou a typickou dominantu západních Krkonoš horu Kotel. Jen popisy těchto výhledů zde nejsou. V lesoparku jsou i lavičky se stolky.
Po červené přicházíme na rozcestí Na Stráží a po červené, nejkratší cestou jdeme k vyhlídkám. Téměř současně vidíme dvě vyhlídky. Jdeme k té vpravo - to je vyhlídka Liška. Napsáno je to na černé tabulce, která je u každé vyhlídky a slouží pro lepší orientaci. Liška má dlouhé tělo na skále a ocas, který vystrkuje do údolí. Hlídá celou Rokytnici a okolní kopce a sleduje, co se děje na svazích Lysé hory. Nahoru se dostanete po žebříku. Tady jsme to moc nepochopili, protože v těsném sousedství je ještě jedna menší plošina na skále, na kterou se také stoupá po žebříku a která také ční do údolí, o které se však nikde nepíše. Vyhlídka z obou plošin je stejným směrem.
Vyhlídka Medvěd je ukrytá v lese nedaleko od Lišky. Stojí na velké skále mezi borůvkami a dívá se hlavně do korun stromů. Medvěd má široký hřbet, proto i vyhlídka je široká. Jde se na ni po pohodlných schodech. Nejdřív je nutno se na na ně však dostat. Ten vstup nemůžeme najít. Až pak jsme si všimli, že je skála oplocená a tam vede cesta po skalisku k plošině. Dál už je to jasné. Jen výhled není žádný. Ota předpokládá, že porazí ty suché stromy, aby bylo něco vidět. Ale to už se asi nedozvíme.
Vracíme se na červenou a okolo zajímavě udělaného odpočinkového místa jdeme k vyhlídce Ovce. Je schoulená v lese mezi borůvkovými keři. Je to malá obdélníková vyhlídka. Po strmém kovovém žebříku se dostáváme přibližně doprostřed plošiny. Prohlásila jsem, že tohle není to pro starou babu. Dalo mi to práci se nahoru dostat, špricle jsou dost daleko od sebe, ale jsem nahoře. Jen výhledy nejsou opět žádné. Ale stačí mi pocit, že jsem tam ještě vylezla a dokonce se dostala i dolů.
Jako poslední jsme navštívili vyhlídku Horník, která stojí na vysoké skále známé místními horolezci jako Ká Pětka. Je vzpomínkou na rokytnickou hornickou minulost. Jako mohutná postava shlíží do údolí Jizery. Nejdřív je nutno se dostat na nižší skalku, po krátkém kovovém žebříku vystoupat k dlouhé lávce, která vede mezi dvěma skalami a pak vystoupat po dřevěných schodech na štíhlou věžičku, odkud je nádherný výhled na panorama svahů za řekou. Je to tu opravdu úchvatné. Tato vyhlídka svým prostorem láká k tomu nedodržet limit šesti osob. O to víc mne překvapila parta mladých lidí, kteří tento počet skutečně dodržovali a jak se postupně vraceli, tak na ten vrchol další odcházeli.
Z prostředních dvou vyhlídek není prakticky nic vidět, ale ta první a poslední to vše nahradí. Je to hezky udělané a jen doufám, že si toho město bude hledět, udržovat, opravovat, aby to hodně dlouho vydrželo. Řada dřevěných rozhleden se po cca 10 letech uzavírá z důvodu chátrajícího stavu a jen málokdy dojde k opravě. A je to škoda.
Zpátky se vracíme po červené trase a po naučné stezce. Začíná poprchávat. To nám to pěkně vyšlo. S drobným deštěm přicházíme k autu. To už jsme rozhodnuti, že tady zůstaneme. Je tady klid a předpokládáme, že tu bude i v noci. Parkoviště tu sice není, ale na kraji u lesa je místa hodně.
Ota stačil ještě otevřený kiosek a koupil si pivo. Já dávám nabíjet snad vše, co mám, baterku do foťáku, tablet, hodinky a jdu dělat večeři. Mezitím přestalo pršet a dokonce vylezlo sluníčko.
Proto jsme se rozhodli, ze si dáme večerní procházku. Vše se dobilo, odcházíme. Vydáváme se na druhou stranu - po žluté - po stezce Dřevosochání. Už na mapě je vidět, že cestu lemují sochy, předpokládáme dřevěné. Stezka vede do Františkova a je dlouhá 1,1 km. Cestou se otvírají pohledy na Kotel a Lysou horu.Také si čteme, co to je dřevosochání a kdy to tady vzniklo. Je to vlastně týdenní oslava práce umělců se dřevem a s bohatým doprovodným programem. Tuto tradici založili majitelé Starého kravína Jana Brožová s manželem r. 2005. Vždy na začátku července se zde chlapi, ale i ženy ohání motorovou pilou a později dlátem, aby tomu všemu dali požadovaný tvar. Zde vytvořené sochy jsou pak rozmístěné podél cesty, spousta jich je u muzea. Někdy si je koupí lidé k sobě na zahradu nebo je vystaví ve své obci.
Přibližně za 20 minut mírného stoupání přicházíme do Františkova - malé obce, kde obyvatele živila hlavně těžba dřeva a sklářská výroba. Je tu řada domů i statků původní lidové architektury. Mezi původní budovy patří i Starý kravín, který majitelé zrekonstruovali a upravili na muzeum a galerii. Je zde vystavena stará hasičská technika, nářadí a náčiní, které se dříve používalo, konají se zde výstavy malířů, fotografů a dalších umělců. U kravína je vystavena celá řada dalších soch, některé jsou i v kombinaci s kovovými prvky. Jen nás překvapuje zdejší klid, když všude jsme četli cedule, že Dřevosochání vrcholí o víkendu.
Až tady jsme si přesněji přečetli leták, kde je psáno, že se dřevosochání koná ve Františkově na Háskově. Protože nejsme místní, netušili jsme, že Háskov je osada odtud vzdálená cca 500 m dál po žluté a po místní komunikaci. To jsme zjistili až podle reklamy na Hostinec u Hásků.
Však se také odtamtud ozývá něco, co by mohla být motorová pila. Jdeme se tam podívat. Otu samozřejmě láká i hostinec.
Jdeme mírně do kopce březovo-modřínovou alejí po místní komunikaci s mírným provozem. Současně se kocháme nedalekými mírnými kopečky. Za zatáčkou vpravo vidíme kapli na Zvonivém vrchu. Byla zakreslena již na staré mapě z přelomu 18. a 19. století. Nad vstupem je datace 1884 - není známo, zda je to rok výstavby této kaple nebo rok její opravy. Vlastní ji město Rokytnice nad Jizerou, ale stará se o ni majitel zdejšího hostince pan Petr Hásek se svojí rodinou.
Na louce naproti vidíme další dřevěné sochy.
Konečně vidíme penzion U Hásků a hned naproti 2 chlapy a ženu, jak se tam perou s motorovou pilou. Chvíli mezi nimi procházíme a díváme se na ně a jdeme do hostince, který je dnes otevřen. Já se jdu samozřejmě podívat i do samobslužného občerstvení, které je v jednom dřevěném domečku. I tam je to otevřené.
Jak Ota prohlásil, je to pěkná krkonošská hospoda. Dnes tam není moc lidí, ale už teď je tam skvělá atmosféra Dřevosochání. Účastníci se už asi sjíždějí. Ota dává pivo, já víno. Mám pocit, že toho piva za poslední dobu už bylo dost.
Nějak jsme se tu zasekli, je tady fajn a veselo. Dokonce tady ví, že dole na rozcestí Sachrův hřeben budeme spát. A to jsme se paní v kiosku zmínili jen tak mezi řečí. Inu jsme na vesnici, tady se ví o všem. Mezitím začalo pršet a jak nám místní dobráci hlásí, má pršet asi 2 hodiny. Tak dlouho už tady být nechceme. Když se v 9 hodin zvedáme, že je nejvyšší čas odejít, venku už skoro neprší. Nechtěla jsem se tu déle zdržet. Nechci jít potmě. Jsem šeroslepá a ve tmě si připadám skoro úplně slepá a jdu ještě pomaleji než normálně. Vůbec se necítím bezpečně. Padám i za světla, to mi stačí.
Nakonec to vyšlo perfektně. Vidíme nádherné červánky a páru, která stoupá z lesů. Jen se silně ochlazuje. Jdeme hned spát. Jen Ota přejíždí na 2. stranu, abychom nespali pod stromy. Stále z nich vydatně kape. V autě máme 12,7 stupňů. To už vytahuji peřinu, kterou jsem měla uschovanou až pro podzimní nečas. Nakonec se hodí i v červenci. Je to tím, že spíme zhruba v 700 m?
Doufáme, že zítra nebude pršet. Chtěli bychom odtud vyrazit
na delší výlet.
Poslední aktualizace: 20.10.2024
Na sever za dalšími rozhlednami - 6. den - odpoledne: Rokytnice nad Jizerou - procházky 3,5 km (Sachrův hřeben-část NS Okolo Rokytnice-vyhlídky Stráž: Liška, Medvěd, Ovce, Horník) a 4 km (Sachrův hřeben-stezka Dřevosochání-Františkov-Hýskov) na mapě
Diskuse a komentáře k Na sever za dalšími rozhlednami - 6. den - odpoledne: Rokytnice nad Jizerou - procházky 3,5 km (Sachrův hřeben-část NS Okolo Rokytnice-vyhlídky Stráž: Liška, Medvěd, Ovce, Horník) a 4 km (Sachrův hřeben-stezka Dřevosochání-Františkov-Hýskov)
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!