Na sever za dalšími rozhlednami - 8. den - odpoledne: Bílá Třemešná - vodní nádrž Les království - muzeum - Štěrbova vila; Zvičina - Raisova chata s rozhlednou, kostel sv. Jana Nepomuckého

Po obědě pod Krkonošskou vyhlídkou přejíždíme dál na východ do Bílé Třemešné. Právě tam je vodní nádrž Les Království. Nebyli jsme tam ani jeden a oba jsme na ni byli zvědavi.

V rádiu neustále hlásí, že večer mají přijít bouřky, vichřice a krupobití. V návaznosti na to jsme se rozhodli, že už o moc dál na noc nepojedeme, že přespíme na Zvičině u Raisovy chaty. Tam je jistota, že na nás žádný strom nespadne. Máme tedy docela dost času. Uvidíme, jak s ním naložíme. Zatím je skoro jasno, ale už to docela dost fouká.

U vjezdu k přehradě je placené parkoviště. Automat je mimo provoz. To nám vůbec nevadí. Až později se mi dostal do ruky článek ze 16. 7. l. r., že přehrada má konečně své parkoviště se 75 místy a že za hodinu se vybírá 20,- Kč za osobní automobil. Vypadá to, že v době naší návštěvy nebylo ještě zkolaudované a tak se nemohlo parkovné vybírat. To byl asi i důvod, proč byly zavřené veřejné toalety, které se budovaly současně s parkovištěm.

Tato přehrada byla na Labi postavena v letech 1910 - 1919. K tomuto rozhodnutí napomohly rozsáhlé záplavy v červenci r. 1897. Podle objemu zadrženého množství vody to byla ve své době největší nádrž u nás. Dokonce měla i nejdelší zděnou hráz. Její délka je 218 m a je 41 m vysoká. Jejím účelem je nejen ochrana před povodněmi (však se také osvědčila letos při povodních v září), ale také hydroenergetické účely. Na hrázi jsou postaveny pseudogotické stavby. Domek hrázného vypadá jako malý hrad. Je to sice hodně nezvyklé, ale v tomto údolí Labe to je romantické. V letech 1920 – 1923 byla pod hrází na pravém břehu řeky postavena průběžná vodní elektrárna. Zajímavostí je, že elektrické zařízení dodala firma Křižík.

Z parkoviště vidět přehrada, ani její hráz není. Zahlédli jsme ji až za chvilku za zatáčkou, ale také jsme na malém kopečku zahlédli občerstvení, kde točí pivo z hradeckého pivovaru Beránek. Točí tady desítku a dvanáctku. Oba si dáváme malé, Ota desítku, já dvanáctku. Ať v případě potřeby můžeme brzy odjet.

Současně jsme si přečetli, že se občerstvujeme na zahradě historické Štěrbovy vily, která byla postavena v letech 1916 - 1919. Tu si postavili bratři František a Emil Štěrba, aby tady mohli žít se svými rodinami a odtud řídit stavbu přehrady. Je postavena ze stejných kvádrů jako přehrada. Nad vchodem do vily má být ručně tesaný nápis "1874 Výlet Sokola Královedvorského". Jenže ten jsme nenašli. Vila byla ve vlastnictví rodiny Štěrbů až do 50. let 20. století, kdy byly nuceni vilu prodat, prý dost možná z důvodu měnové reformy r. 1953. Noví majitelé vilu používali jako odpočinkové sídlo až do r. 1989. Další majitel ji měl jako letní a víkendovou chalupu až do r. 2016, kdy ji koupil nynější majitel. Objekt částečně zrekonstruoval a umožňuje tak celoroční ubytování. Nabízí i občerstvení vč. domácích pochutin z kamenného grilu a udírny. Udělal revitalizaci přilehlé zahrady. Tento venkovní prostor slouží v létě i ke kulturnímu vyžití, např. ke koncertům. Vila má dokonce vlastní původní 20 m hlubokou studnu, stále funkční, s přečerpávacím zásobníkem, který je ve skále hluboko pod pískovcovým klenutým sklepem vily. Je tam také Informační centrum města Dvora Králové nad Labem.

Velké překvapení tady zažili v létě 2018, kdy sem neohlášeně zavítal vnuk bratří Štěrbů, ing. Ivo Štěrba, dnes švýcarský občan a také stavitel. 

Jenže nakonec jsme si zastávku tady trochu prodloužili. Ještě jsme toho moc z přehrady neviděli, ale o kousek dál je občerstvení Na vyhlídce. Tam mají pivo z Hořického pivovaru JungBerg. Prostě samé dobroty. Tentokrát dáváme jednu desítku dohromady. Vždyť nikam nespěcháme, na déšť to zatím nevypadá, můžeme se zdržet. Ale nakonec jsme se stejně zdrželi déle, než jsme předpokládali. Je to tu nejen hezké, ale jsou tu i zajímavé popisky, které si zvlášť Ota poctivě čte.

U hráze je šoupátkový uzávěr o průměru 1 m, který byl demontován z přehrady Labská ve Špindlerově mlýně při rekonstrukci v letech 2018 - 2019. Stejný typ je nainstalovaný tady na levém obtoku přehrady.

Jdeme se podívat budovat i k budově muzea, kde je expozice Les království. Už zavírají, ale my stejně dovnitř nechtěli. Je umístěna v původním domku hrázného - v malém zámečku. Tady státní podnik Povodí Labe prezentuje svoji firmu, ale samozřejmě představuje historii a současnost tohoto vodního díla, které je národní kulturní památkou. Za příznivých
podmínek se návštěvníci dostanou i na vyhlídkovou věž, která je součástí budovy. Tak ta jediná by nás zajímala.

Samozřejmě se jdeme podívat přes hráz na druhou stranu přehrady. Tady vidíme zajímavou kulatou podzemní stavbu. Další jsem zahlédla i na druhé straně, když jsem obcházela domek muzea. Jak jsme se dočetli a snad správně pochopili, jsou to šachtové přelivy, které jsou spojeny s obtokový tunelem a ústí do koryta pod hrází.

Po víc jak 1,5 hodině nakonec odjíždíme. Tady se nám skutečně líbilo. I když mají večer přijít bouřky a má být velké povětří, zatím se nic nezměnilo. Je stále skoro jasno a stále fouká silný vítr. Jak jsme se domluvili, odjíždíme na Zvičinu. Tam je to na kopečku, vítr asi bude ještě silnější, ale je to tam bezpečné. Stromy v dohledu parkoviště nejsou.

Jsme tam za chvíli. Už jsme tady byli několikrát, takže sem jedeme skoro jako domů. Před třemi lety jsme tady viděli i nádherný západ slunce. Na velkém parkovišti parkujeme tak, aby nám bylo do auta vidět co nejméně. Obzory jsou proti ránu zamlžené. Na sluníčku je nesnesitelně.
Jdeme se podívat do zdejšího barokního kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Myslíme, že už jednou byl otevřen, ale to nám nevadí. Stejně si to nepamatujeme, jak to vevnitř vypadalo. Je to už druhý kostel na tomto kopci. R. 1854 tady byl postaven dřevěný kostel mistra Jana Husa. Nynější kostel postavil majitel zdejšího panství r. 1706. K vysvěcení došlo ale až r. 1711. Při opravách v 19. století byla přistavěna věž.

Dnes máme štěstí. Konečně je otevřena restaurace i rozhledna, můžeme se tedy jít podívat dovnitř. A také se trochu víc zajímat o historii stavby. Zvičina (671m) je nejvyšším kopcem 17 km dlouhého horského hřebene, je vidět zdaleka - o 300 metrů převyšuje nedaleký Dvůr Králové. Hlavně v době Rakouska-Uherska se sem konaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu. R. 1891 tady majitel zdejšího hospodářství postavil jednoduchý dřevěný hostinec. I to byl důvod, proč sem začali vyrážet čeští i němečtí turisté. Když se r. 1898 KČT podařilo stávající hostinec od původního majitele odkoupit, rozhodli se Němci zde postavit rozhlednu Eckartovu vyhlídku. Základní kámen položili již 22. října 1899, ještě dřív, než dostali povolení ke stavbě. Jenže skoro současně požádali o povolení stavby rozhledny Češi. Jak to dopadlo? Ani jedna stavba povolení nezískala. Tím se rivalita ještě více přiostřila. Češi začali chatu rozšiřovat a vylepšovat, Němci vysazovali les na severním okraji hřbetu, aby z vrcholu nebyly vidět „německé" Krkonoše. O velikonocích r. 1909 neznámí pachatelé zdemolovali vybavení chaty. Až r. 1925 byla ke stávající chatě přistavěna 10 m vysoká věž s unikátní otáčivou prosklenou nástavbou. Dokonce sem byl umístěn velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. R. 1927 byla chata pojmenována po spisovateli K. V. Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu, který r. 1926 zemřel. Od poloviny 80. let 20. století byla věžička kvůli špatnému technickému stavu uzavřena. R. 2007 se uvažovalo o postavení nové vyšší rozhledny, ale obec byla proti, nebyly na ni ani prostředky. Proto prý byla r. 2010 v okolí chaty vytyčena okružní naučná stezka Zvičínské vyhlídky s pěti zastaveními, ale té jsme se tam nikdy nevšimli, ani na mapě není zakreslena. Jinak bychom ji určitě už dávno prošli. R. 2009 byla věž opravena, již se však neotáčí. Přesto se prý neustále uvažuje o postavení rozhledny nové.

Začínáme rozhlednou. To je kupodivu důležitější než zahnat žízeň. Vstupné se platí u baru. Nejdřív se stoupá po koberci (červený není), který je položen na dřevěném schodišti, pak užším dřevěném schodišti a na závěr po kovových točitých schodech. Celkem je nutno vystoupat 65 schodů. To ještě není nejhorší. Horší je to vedro. Čím víc stoupáme, tím je větší. Věž je zastřešená, okna jdou otevřít, ale moc se to tu ochladit nedá. Výhledy jsou zamlžené, panoramatické tabule tady nejsou, má být vidět Kunětická hora, Železné hory, Říp, Milešovka, Bezděz, Lužické a Jizerské hory, trochu i Krkonoše. Výhled severním i východním směrem je omezen vysokým lesem.
Ani restauraci nemůžeme vynechat. Mají tady volbu sládků - višňový kyseláč. Ota už ho pil, je prý moc dobrý. Nakonec jsem neodolala a dáváme si ho oba. Využíváme dostupnou zásuvku - dobíjíme startovací powerbanku, Otovo mobil a můj tablet. Tady se také připojuji na wifi, abych zjistila, zda se předpověď počasí nezměnila. Nevypadá to. Pršet má až od jedenácti, ale celou noc. Ani zítra to nemá být o moc lepší. Jen v noci má být docela teplo.

V 6 hodin si jdeme k autu dát večeři. Ota tam má klobásu. I když je v chladné lednici, je už třeba ji sníst. Já dojídám zbytky. Než jsme se najedli, pěkně se to zatáhlo a ochlazuje se. Raději to v autě upravujeme na spaní - pro případ, že začne pršet dřív, než předpovídají.
Pak jdeme večeři zapít do restaurace, tedy hlavně Ota. Mne honí mlsná. Také pokračujeme v dobíjení. Zavírají ve 22 hodin, tak dlouho jsme tam však nevydrželi. Ota dal 2 Prazdroje a já hořické trubičky s čokoládou a se šlehačkou. To byla mňamka.
V 8 hodin se stěhujeme do auta. Je zataženo ještě víc, fouká to, na posezení venku už je skutečně zima. Sedíme v kabině a posloucháme rádio, luštíme sudoku a křížovky. Na severu jsou vidět blesky.
V 10 hodin skončil v rozhlase zajímavý pořad, už utichl i ruch na parkovišti, jdu se umýt. V autě je 20 stupňů, tak snad peřinu už v noci vytahovat nebudu.

Vyšlo to perfektně. S prvními kapkami lezeme do auta. Spadlo však jen pár kapek, pak ještě 2x. Zdá se, že jsme na okraji mraku. Jen jsme zvědavi, zda jim předpověď na zítra vyjde. Je sucho, pršet by mělo, ale na výlety se lépe chodí, když neprší. Když se trochu víc rozpršelo, usínám.