Nizozemsko - Rotterdam - město architektury - historie města - věž Euromast, krychlové domy, starý přístav a památník T. G. Masaryka; odjezd domů

Po návštěvě květinového parku a prohlídce Květinového korza máme ještě na programu přejet do Rotterdamu. S Otou jsme se shodli na tom, že jsme tak unavení, že bychom už klidně jeli na hotel, ale nereptáme. Stejně by nám to nebylo nic platné. Tam musíme, protože někteří účastníci zájezdu využili nabízené možnosti a na 19. hodinu si zakoupili vstupenky na vyhlídkovou věž Euromast.

Konečně projíždíme za světla a můžete tak v rovinaté krajině vidět celou řadu mlýnů, které slouží k odčerpávání vody. Často vidíme tři skoro u sebe. Některé jsou v provozu, některé se netočí.

Cestou nám Katka povídá o historii města. Osada na břehu řeky Nieuwe Maas (Nové Mázy) – jednom z ramen delty řeky Rhein (Rýna) před ústím do Severního moře vznikla r. 1230. Již v pol. 12. století tady byla dokončena stavba vodního kanálu, čímž se osada stala námořním a obchodním centrem, ale také významnou dopravní křižovatkou.

Na město byla povýšena r. 1340 hrabětem Vilémem IV. Holandským. Dne 14. května 1940 Němci dali nizozemské vládě ultimátum, aby se země vzdala. V opačném případě bude město bombardováno. Nizozemsko sice hned druhý kapitulovalo, ale bombardéry již byly na cestě a rozkaz o zrušení útoku k nim dorazil pozdě. Během 90 minut bylo téměř celé historické jádro srovnáno se zemí. Zemřelo asi 900 obyvatel.

Po válce se řešilo dilema, zda obnovit původní historické město nebo postavit město moderní po vzoru amerických velkoměst. Tato varianta vyhrála. Ve městě se začalo se stavbou moderních výškových budov. Rotterdam je nyní město moderní architektury, ale velkého historického významu, druhé největší město Nizozemska a do r. 2004 také největší přístav Evropy.

Silnice jsou stále ucpané, je objjížďka, jedeme krokem. Skupina mající vstupenky na věž začíná mít obavy, aby to stačili. Dopadlo to dobře. V 18,59 vystupují těsně u věže Euromast. Je to nejvyšší vyhlídková věž v Nizozemsku a patří do městského panoramatu. Byla postavena v letech 1958 – 1960. Je to betonový tubus o průměru 9 m, stěny jsou 30 cm silné, který byl ve výšce 96 metrů ukončen vyhlídkovou terasou s restaurací, kam se dostanete pouze vnitřním výtahem. Aby věž byla při této své výšce stabilní, stojí na betonovém bloku o váze 1 900 000 kg. Tím bylo její těžiště přesunuto pod zem. Již tehdy to byla nejvyšší stavba ve městě. R. 1970 byla na vrchol přidělána 85 m vysoká štíhlá nástavba, okolo které se pohybuje výtah se skleněnou podlahou tak, že se točí okolo této věže a umožňuje tak vyhlídku na všechny strany. Tím se stala opět nejvyšší stavbou města.

My ostatní i s Katkou jedeme ihned dál do centra. Autobus nám pro výstup zastavil u historické budovy umělecké Akademie Willema de Kooninga a vrací se na parkoviště k věži. Když to dobře vše dopadne, přijede pro nás za 1,5 hodiny. Nejdřív jdeme na tržiště, kde prodávají spoustu věcí. Katka doufá, že by tady mohli prodávat i cibulky květin. Ale ty tu zrovna nemají. Jsou tu i dvě prodejny sýrů. Jenže ty nás při snídani zase tolik nezaujaly, takže sýry nekupujeme. Možná to byla jedna z levnějších variant sýrů, jenže když tomu nerozumíme, tak raději nekupujeme nic. Zato si v Albertu kupujeme na večer lahvové pivo, které vyjde výrazně levněji než předražené točené pivo v hotelové restauraci.

Na malém náměstíčku před tržištěm je šest metrů vysoký zajímavý památník Homage to Marten Toonder (Pocta Martenu Toonderovi). Byl postaven r. 2002 k jeho 90. narozeninám (1912 - 2005) - byl to zdejší rodák, holandský tvůrce komiksů.

Pak jdeme společně ještě na krátkou procházku. Vidíme jednu z mála historický památek - protestantský kostel Grote of Sint-Laurenskerk. Byl postaven jako první kamenná stavba ve městě v letech 1449 - 1525. R. 1621 byla věž zvýšena dřevěnou nástavbou. Kvůli špatné kvalitě dřeva musela být r. 1645 stržena. Pro bohoslužby protestantské církve se stále využívá. Při bombardování dne 14. května 1940 byl těžce poškozen, vydržela kupodivu věž a zdi. Uvažovalo se o demolici, kterou zakázala tehdejší holandská královna. Přestavba kostela byla ukončena r. 1968.

My k němu nejdeme. Směřujeme na opačnou stranu ke Starému přístavu okolo ukázky moderní architektury. Vidíme vysoký bytový dům ve tvaru tužky, proti němu je stanice metra. Nejvíc nás zaujala stavba vedle obytného domu - Cube Houses, krychlový dům nebo také domy z kostek. Je to celý blok domů, který byl postaven v letech 1982 - 1984. Tvoří ho 37 soukromých obytných domů z kostek. V 38. kostce je muzeum se vstupným 2 Eura. Vypadají, že jsou postaveny na střeše klasického domu. Některé domy jsou opravdu trvale obydlené a některé se pronajímají - jedna noc vyjde zhruba na 2000 Kč. Je to nezvyklý pohled - jediná strana není svislá ani vodorovná. Snad ještě zajímavější je pohled do průchodu domem. Škoda, že nemáme víc času, že to nemůžeme vidět uvnitř. Určitě bych měla chuť do muzea zajít.

My procházíme okolo těchto domů ke Starému přístavu, prvnímu zdejšímu přístavu, který byl postaven již ve 14. století. Kotví zde i mnoho historických lodí z Námořního muzea. V malé historické loděnici jsou obnovovány plachetnice do jejich původní krásy. Tento přístav je vyjímečný i tím, že se zde mísí starý a moderní design.

Tady, prakticky v přístavu, je první nejvyšší mrakodrap Evropy Bílý dům, který byl postaven již r. 1898 v secesním stylu podle mrakodrapů na Manhattanu v New Yorku. S výškou 43 metrů to byla dlouho první nejvyšší kancelářská budova v Evropě. Výtahem se nechalo vyjet na výhledovou plošinu v nejvyšším patře, to byla v té době úplná novinka. Dnes je v přízemí pěkná kavárna.

Proti tomuto domu je na břehu památník T.G. Masaryk en Rotterdam. Masaryk v době od 14. do 24. září a od 14. do 28. 10. 1914 byl ubytovaný v tomto městě v tehdy neutrálním státě. Chtěl získat informace o mezinárodní konstelaci, válečných cílech a plánech mocností Dohody. Vždy byl ubytován hotelu Weimar v pokoji č. 106. Mezi dvěma světovými válkami byl v tomto pokoji umístěn jeho portrét. Při bombardování v květnu 1940 byl hotel zcela zničen. Proto v říjnu 2015 byl nedaleko bývalého hotelu odhalen na jeho počest pomník. Na sloupu je podobizna T. G. Masaryka. Pod ní je umístěn text v holandštině a angličtině, ale také v češtině a slovenštině. Na sloupu je obrysová mapa meziválečného Československa. Zde umístěným kukátkem je vidět na protější břeh, kde je dnes luxusní restaurace Weimar.

Tady jsou i dvě muzea. Netherlands Marine Corps Museum (muzeum nizozemské námořní pěchoty) tady sídlí od r. 2014. Tlačný člun RENE SIEGFRIED byl v letech 1990/1991 přestavěn na plovoucí muzeum Openlucht Binnenvaart Museum (muzeum vnitrozemské plavby pod širým nebem) a restauraci se 70 místy.

Všechno jsme si zvládli v klidu a kupodivu i bez deště prohlédnout, od rozhlednové skupiny jsme dostali zprávu, že se nic mimořádného nestalo a že pro nás přijedou podle plánu. Byli jsme tam všichni raději o chvilku dřív, aby tam autobus na nás nečekal. Stát se tam nesmí.

Konečně jsme zase všichni pohromadě a odjíždíme do našich hotelů. Katka nás seznamuje s plánem B. Nemůže se smířit s tím, že nemáme koupené cibulky květin. S řidiči a možná i s centrálou se domluvila, že tam ještě jednou zajedeme zítra ráno. Je to malá zajížďka a budeme všichni spokojeni. S jásotem to je přivítáno.

Cesta zpátky už byla v pohodě. Konečně ve čtvrt na deset vystupujeme. Ota tvrdí, že je ještě od oběda nacpaný, jakékoli jídlo odmítá. Já si dala něco malého v autobuse, už také nechci nic jíst. Ani na pivo nejdeme. Dáváme si pivo zakoupené v Albertu. Máme dohromady čtyři třetinky za cenu nižší, než bychom zaplatili tady v restauraci za jednu třetinku. A aspoň ochutnáme zase něco jiného. Poctivě se o to dělíme. Já mezitím balím. Do příručního zavazadla, které máme v autobuse pod sedačkou, dávám jídlo na cestu. Moc jsme toho nevezli a stejně nám toho zbylo víc, než jsem předpokládala. Ostatní dávám do batohu. Ten se dá do zavazadlového prostoru a vyzvedneme si ho až v Plzni.

Ve 23 hodin je vše hotovo - je sbaleno, pivo vypité, my umytí a jdeme spát.

Po včerejších zkušenostech vstáváme raději už v 7 hodin, ať se v klidu najíme. V půl 8 jsme v jídelně. Dnes je tam jiná směna a vše je výrazně lepší. Stoly ihned uklízí, jídlo je okamžitě doplňováno, stejně tak i nádobí. I my už víme, kde co je, takže se lépe orientujeme. Po 8. hodině jsme po snídani, tentokrát v klidu a v pohodě. Vracíme se na pokoj, balíme poslední drobnosti a po půl deváté opouštíme pokoj.

Na stanoviště to je pomalou chůzí zhruba 15 minut, raději počkáme. Včera to bylo vše závod s časem. Dnes je krásně, sluníčko svítí, jen je samozřejmě zima a vítr je také stále. Než jsme našli místo, kde je to na sluníčku a za větrem, přijel autobus. Sešli jsme se všichni perfektně a v 9 hodin už jsme na cestě do Keukenhofu. U prodejny cibulek dnes není nikdo, aspoň si vše v klidu můžeme prohlédnout a vybrat. Výběr je veliký, jen bohužel orchideje tu nemají. Po chvíli váhání kupuji jedno balení (5 kusů) cibulek tulipánů - červených s bílým krajkovím na okraji. Zahrádku nemáme, ale moji synové ji mají u domu a můj nejstarší sedmiletý vnuk je už teď nadšený zahradník. Kdyby je nikdo jiný nechtěl, tak vím, že on bude mít radost. Většina lidí tady však kupují cibulky ve velkém - mají hned několik tašek.

Pak už odjíždíme směr domov, jen s nutnými hygienickými přestávkami. Bohužel začínáme objížďkou, pak ještě jsou zácpy, protože silnice se opravuje a tři pruhy jsou svedeny do jednoho. Snad víc jak hodinu popojíždíme krokem. Ovšem, co se dá dělat. My se v duchu radujeme, že vystupujeme jako první, i tak to vypadá, že budeme rádi, když to bude v 10 hodin. A to ty poslední to mají domů ještě přes celou republiku. Není jim co závidět.

Podle předpovědi mělo být dnes hezky. Nakonec jsme byli rádi, že neprší na jednotlivých zastávkách. Máme zprávy z domova. Na severní Moravě napadl sníh, v Plzni prší a je zima. Takže ani doma se neohřejeme. Když jsme přejeli hranice, vidíme zbytky sněhu v trávě. Vše nasvědčuje tomu, že časně rozkvetlé stromy zmrzly. Prostě to počasí se zbláznilo.

Jídlo na zpáteční cestu máme po ruce. Hlady tedy netrpíme. Ani žízní. V autobuse prodávají pivo, vaří i kávu. Teď jsem ráda, že nám toho zbylo víc. Původně jsem myslela, že si doma dáme teplou večeři. Už však vím, že doma určitě už jíst nebudeme.

Nakonec jsme do Plzně přijeli až okolo půl 11. Jdeme na tramvaj, jenže nám ujela skoro před nosem. Domů to máme 3 zastávky. Než pojede další jsme doma. Je to rozhodně lepší, než čekat 15 minut na zastávce a klepat se zimou.

Je 23 hodin, jsme doma, ale musím říct, že spokojení. Zájezd se nám líbil. Vždy si říkám, že mohlo být ještě hůř. Klidně mohlo pršet oba dva dny a pořádně. Na zimu jsme byli připraveni.

Venku jsou tři stupně. Moc teplo nemáme ani doma, protože jsme plynové topení trochu ztlumili. Nečekali jsme, že se tak ochladí. Ale za chvilku už to pěkně hřeje. Na závěr dáváme ještě pivo a jdeme spát. Vybalovat budeme až ráno. To na to bude času dost.

Nizozemsko - Rotterdam - město architektury - historie města - věž Euromast, krychlové domy, starý přístav a památník T. G. Masaryka; odjezd domů na mapě