Norimberk - adventní trhy a procházka po historickém centru

Letos jsme se rozhodli vyrazit na adventní trhy do Norimberku. Kromě trhů nás lákalo i samotné město, kde byla po rozbombardování obnovena velká řada památek v původní podobě. Kromě hradu, tří velkých kostelů, hrázděných domů a dalších zajímavostí, je možno prohlédnout si i hradby s baštami.

TIP: Advent & vánoční trhy Norimberk 2023

Využili jsme akční nabídky cestovní kanceláře České kormidlo, kdy nabízeli zájezd pro dva za cenu jednoho. A to se vyplatí. Nemusíme přemýšlet, kde necháme auto, a ještě si oba můžeme dát svařák a ochutnat norimberské pivo.

Město bylo pravděpodobně založeno v letech 1000 až 1040, když bylo opevňováno pohraniční území na křižovatce důležitých strategických cest mezi Saskem, Bavorskem, Východními Frankami a Čechami. První zmínka o císařském hradě na kopci nad řekou je z r. 1050 v listině císaře Jindřicha III.. Od té doby až do r. 1571 se město rychle rozvíjelo. Brzy se stalo jedním ze dvou největších obchodních středisek na cestě z Itálie do severní Evropy.
Norimberský hrad se stal neoficiálním hlavním městem říše - zde se scházely říšské sněmy a konaly soudy. R. 1219 povýšil císař Fridrich II. Norimberk na svobodné říšské město, směli zde razit mince a vybírat clo. Za svou rezidenci si město zvolila i řada římskoněmeckých císařů. Navštěvoval ho často i Karel IV.. Nechal zde postavit některé reprezentativní stavby. Tady se narodil i jeho syn, pozdější král Václav IV.. Od r. 1423 až do poč. 19. století byly ve městě uchovávány a vystavovány říšské klenoty.

Během 15. a 16. století zaznamenalo město kulturní rozkvět. Stalo se centrem německé renesance. Na přelomu těchto století zde působil slavný zdejší rodák - malíř Albrecht Dürer.

Během třicetileté války město dobito nebylo, takže si stále zachovalo svůj původní ráz. I přes nepokoje vnitřního rázu se v 19. století rozvíjelo jako jedno z průmyslových center Bavorska. R. 1835 odtud vyjel do Furtu první vlak pro přepravu osob v Německu.

Ke zničení téměř celého starého města a části nové zástavby došlo až při spojeneckých náletech dne 2. ledna 1945. Co se zachovalo, bylo zničeno v pětidenní bitvě o Norimberk v dubnu 1945. Po válce se uvažovalo i o tom, postavit nové město o kus dál. Nakonec se podařilo většinu staveb zrekonstruovat do původní středověké podoby a zachovat i historické uličky. Některé původní hrázděné domy však nahradili novostavby.
Současně probíhala i moderní výstavba - r. 1955 bylo zprovozněno letiště, r. 1967 se začalo se stavbou metra, r. 1972 byl dokončen přístav na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj a r. 1973 bylo postaveno nové veletržní středisko, kam byl přesunut veletrh hraček, který se ve městě každoročně koná od r. 1950.

Z Plzně jsme odjížděli v 6,30 hodin. Až cestou jsem si uvědomila, že jsem doma nechala foťák. Mobil mám nabitý, není to žádný zázrak, obyčejná tlačítková Nokie, ale snad něco na fotkách bude vidět. Jenže má být dost deštivo. Tak uvidím, jak to dopadne. V půl desáté nás vysadili pod hradem, takže hned na okraji historického centra. Byla s námi průvodkyně, takže jsme mohli zvolit společnou cestu na tržiště přes zajímavosti v severní části historického centra - ve čtvrti St. Sebald, ve 13. hodin společnou prohlídku jižní čtvrtě St. Lorenz a v 18, 30 společný odchod k autobusu. Jenže jsme jeli patrovým autobusem a nám se nechtělo se sedmdesátičlenným davem chodit po městě. Doma jsem si vytiskla mapu a zakroužkovala si hlavní zajímavosti, další mapku jsme dostali v autobusu s dalšími informacemi. Takto vybaveni jsme už od autobusu vyrazili sami.

Výhoda je, že snad u všech vstupů do vnitřního starého města jsou umístěny informační tabule, kde je i mapka starého města s označením bodu, kde právě stojíte. Orientace je tedy výborná.

V klidu jsme si nejdřív prošli areál hradu (Kaiserburg), na který navazují hradby s příkopem, věžemi a branami, které se odtud táhnou až k vlakovému nádraží. To vše patří mezi nejúžasnější evropské opevnění. Nejstarší část hradu je z doby kolem r. 1000. K rozšíření došlo v letech 1027-1125, nový hrad byl postaven v letech 1138-1254. Pak už probíhaly jen různé úpravy a modernizace. Hrad měl i vlastní víc jak 50 metrů hlubokou studnu. Po třicetileté válce ztratil na významu. Po náletech během války zůstala velká část hradu v troskách. Jen císařská kaple z doby kolem r. 1200 a pětihranná věž zůstala téměř neporušená. Během dalších zhruba 30 let ho znovu postavili do zhruba původní podoby. Jen kulatá věž byla zvýšena o jedno patro. Nejstarší původní horní románská kaple, kterou tvoří dvě kaple nad sebou, propojené pouze otvorem ve stropu, je přístupná veřejnosti. Vstupenky se prodávají v nedalekém bývalé obytné budově (Kemenate), kde je nyní malý obchod s upomínkovými předměty. Nově byla postavena i císařská konírna z r. 1495, kde je nyní hostel. Z nádvoří hradu se otevírají i nádherné výhledy na staré město. Tam se nachází i buňka, ve které jsou toalety zdarma.

Když jsme opustili hrad, vyrazili jsme vpravo, ale trochu šikmo dolů. Myslím, že zabloudit ani nejde. Dostali jsme se opět skoro k hradbám, na moc hezké náměstí Beim Tiergärtentor. Tato část města byla méně poškozená, proto se tam zachovalo i několik velkých hrázděných domů. Nejvýznamnější je Albrecht Dürer Haus - dům z r. 1420, kde od r. 1509 až do své smrti r. 1528 bydlel tento zdejší rodák, renesanční malíř a kde má nyní muzeum. Na náměstí je i slavná socha králíka podle jeho známé kresby.

Pokračovali jsme podle hradeb k nedaleko stojící věži Neutoturm a do prostoru za věží. Tudy se nechá opustit staré město. My jsme ho však opustit nechtěli, opustili jsme jen hradby a směřovali úzkými uličkami ke kostelu St. Sebald. Domy zde mají různě zdobené vikýře. Na prvním rohu jsme najednou objevili zdejší minipivovar - St. George Bräu. Tak to je překvapení. Už tedy víme, kam se půjdeme ohřát, až nám bude zima.

Jen kousek před námi je zmiňovaný luteránský trojlodní kostel sv. Sebalda s halovým vysokým chórem a dvěma štíhlými věžemi. Je to jeden z nejstarších a nejvýznamnějších kostelů ve městě. Stavba trvala od r. 1225 až do r. 1275, kdy byl dostavěn jako románská bazilika. Během 14. století byla provedena pozdně gotická přestavba, obě věže jsou z 15. století, v pol. 17. století byla barokní přestavba. Jméno Sebald je podle poustevníka, který zde žil v 8. století. Z původního kostela jsou vitrážová okna z 15.-16. století a řada původních soch. Kostel je volně přístupný, i když byla mše, byl do zadní části kostela vstup povolen. Interiér je hezký, ale uvnitř je poměrně temno, tady se skutečně fotit nedá.

Obcházíme kostel a před námi je blok, který tvoří Stará radnice. Tato pozdně renesanční stavba má gotické křídlo z r. 1340. Hala budovy je volně přístupná. Je tam interaktivní plocha, kde můžete sledovat vývoj starého města. Jsou tam i bílé makety historických budov s několika malými obrázky interiéru. Uvnitř je velký sál, kde Albrecht Dürer vytvořil největší nástěnnou a stropní malbu v Evropě. Byla překonána až o 10 let později v Sixtinské kapli. Do sálu a také do vězení v suterénu je vstup zpoplatněn, pravděpodobně s průvodcem, pouze však v omezeném počtu. Fronta je na vstupenky i na prohlídku.

Hned vedle Staré radnice je nová radnice. V přízemí této budovy jsou toalety, tentokrát již za 0,50 Euro. Je dobře však o nich vědět. Za rohem - ze strany náměstí je vchod do infocentra, kde jsme získali lepší mapu města i centra.

To už jsme na náměstí Haupt Markt, které je nyní proměněno na velké vánoční tržiště. Zdejší trh Christkindlesmarkt je údajně největší v Evropě a má 400 let starou tradici. Vždy ho zahajuje vánoční anděl - symbol zdejšího předvánočního času.

Hned na rohu náměstí je 19 metrů vysoká gotická bohatě zdobená Krásná kašna (Schöner Brunnen) z roku 1396. Má tvar gotické věže s figurální výzdobou, která znázorňuje výstavbu Říše. Tady nás mrzí, že je ze všech stran obestavěná stánky.

Další víc jak hodinu jsme věnovali prohlídce trhů, abychom viděli, co kde nabízí a hlavně se trochu pokochali. S přibývajícím časem budou přibývat i návštěvníci. Všude jsou hezké dřevěné stánky, plné zajímavých věcí - norimberských specialit a nejrůznějších dárků nejen ze dřeva, skla, keramiky a vosku. Nechybí ani dřevěný betlém.

Dominantou ve východní části náměstí je gotický kostel Panny Marie (Frauenkirche), který zde na místě zničené synagogy nechal postavit v letech 1352-1362 římský císař Karel IV. pravděpodobně podle plánů architekta Petra Parléře. Hlavním jeho účelem měly být císařské ceremonie. Proto není uvnitř příliš vyzdobený. Pozdně gotická fasáda je z r.1506.

Nad nádherně zdobeným vchodem je orloj. Hodiny byly instalovány v době mezi r. 1506 a 1509. Římský císař Karel IV. sedí pod hodinami. Každý den, když dozní polední zvonění zvonů, se orloj aktivuje. Náměstí se v té době vždy zaplňuje a všichni se dívají na dva trubače, jak zvedají své barokní trubky, ale žádný zvuk není slyšet. Pak přijde na řadu bubeník. Zdá se mi, že víc slyším řetězy, které ho rozpohybují, než zvuk bubínku. Pak se již otevřou dvířka a okolo Karla IV. 3x pochoduje 7 kurfiřtů, před králem se vždy ukloní. Na závěr ještě v horní části zazvoní zvonečky. Je to hezké, ale s naším pražským orlojem se to srovnávat nenechá.

V kostele byla ve 12 hodin mše, takže na jeho prohlídku jsme si museli ještě počkat. Šli jsme si tedy koupit něco k jídlu. Tradiční dlouhé bílé klobásy, které jsme kupovali v Regensburgu, tady téměř nemají, ale všude nabízí zdejší specialitu Norimberské párečky (Nürnberger) - jsou to 3 krátké opečené párečky vložené do housky za 3 Eura. Volně přístupné jsou nádobky, kde si můžete přidat libovolné množství kečupu nebo hořčice. Za stejnou cenu byly i dva párečky v housce doplněné zelím. Jako moučník a hlavně na ochutnání jsme si koupily velký plátek ovocného chlebíčku (Frucht Brot). Později jsem to samé koupila vcelku ve větším balení, vyjde to výrazně levněji. Alespoň něco zajímavého dovezu dětem. Ještě všude nabízeli Norimberské perníčky, ale nemusíme mít vše.

Na zapití jsme si koupila za 3 Euro svařák (někde ho měli i za 3,50 Euro). Záloha 3 Euro na hrneček je vratná. Ota si za stejnou cenu raději koupil jemu neznámé pivo Glossner Bier a s údivem konstatuje, že je příjemně hořké, že to není typické německé skoro sladké pivo.

Na náměstí se nevracíme a pokračujeme okolo stánků - k řece a vlevo. Po pravé straně nás zaujala budova, mající podobu kostela, ale vchod nikde nevidíme a ani na mapě zmínka o kostele není. Došli jsme na náměstí Hans Sachs Platz, které je upraveno pro dětské návštěvníky. Je tam kolotoč, houpačka a další atrakce, ale také řada stánků s nabídkou pro děti. Snad na každém stánku jsou tématické pohyblivé figurky. I nám dospělým se to líbí.

Opouštíme náměstí a směřujeme k řece. Dostáváme se na ostrov, kde vlevo v mobilní buňce jsou placené toalety, vpravo po mostu Spitalbrücke odbočujeme ke špitálu sv. Ducha (Heilig Geist Spital). Teď je nám konečně jasné, že onen kostel, který jsme před chvílí viděli, patřil ke špitálu. Dnes je tam Centrum umění. Tehdejší nemocnice byla r. 1339 postavena nad řekou Pegnitz. Zde se uchovávaly říšské klenoty. Po bombardováni zůstaly pouze zbytky vnějších zdí a obloukové konstrukce nad řekou. Dnes budova slouží jako domov důchodců. Z ostrova vede dvouramenné schodiště na prostorné a nádherné nádvoří. Na ostrově se nechá ještě klášter obejít - ze špičky ostrova je pěkný pohled na oblouky pod špitálem.

Ostrov jsme opustili po druhém mostě a pokračovali jsme na jižní stranu starého města. Kličkovali jsme uličkami, až jsme došli opět k hradbám s další kulatou věží Frauentorturm, kde je nyní řemeslný dvůr.

Jen o kousek dál za hradbami se nachází hlavní vlakové nádraží. Tam jsme už nešli. Nejkratší cestou po König Strasse jsme směřovali zpátky do centra. Ještě jsme se zastavili u gotické trojlodní baziliky sv. Vavřince (St. Lorenz). Je to středověký kostel bývalého svobodného císařského města, který byl stavěn prakticky celou 2. pol. 13. století. Stavbu i vybavení kostela podporovala městská rada i bohatí občané. Západní fasáda je i proto bohatě členěná, dominují jí dvě 80 metrů vysoké štíhlé věže. Uvnitř je bohatá výzdoba. Kostel je otevřený, ale uvnitř není nasvícený a protože je venku zataženo, je tam docela šero.

Vracíme se k řece, ale dáváme se vlevo. Líbí se nám kamenný most Karlsbrücke, ale pokračujeme dál na náměstí Unschlitt Platz, kde už z dálky vidíme nádherné velké hrázděné domy. Tady už odbočujeme na krytou dřevěnou Katovu lávku (Henkersteg), která vede na další ostrov na řece Pegnitz - k muzeu Katův dům (Henkerhaus). Lávka byla postavena r.1457. Byla mnohokrát přestavována, naposledy postavena znovu po válce. Vždy vedla k věži, kde bylo obydlí městského kata. Ve věži a dalším domě, který byl postaven nad řekou, je nyní muzeum. Seznamuje s historií kriminality ve městě. Vypráví o práci kata. Z doby kolem r. 1600 se dochoval deník jednoho kata a díky němu je možno sledovat události v císařském městě.

Na druhé straně řeky je vidět další velká krásná hrázděná budova Weinstadel. Tato 48 metrů dlouhá budova byla postavena v letech 1446 - 1448. Je to největší budova v Německu. Její vikýř je považován za nejstarší ve městě. Od svého počátku se používala jako léčebna, také pro ubytování malomocných, později i jako bydlení pro chudinu. V přízemí byl od r. 1571 sklad městského vína a vinotéka. Dnes je zde rezidence pro studenty.

Ostrov jsme opustili po mostě Karlsbrücke. Pohled na lávku a s ní spojené stavby byl moc hezký.

Prošli jsme to zpátky na trh, abychom se zašli konečně podívat do kostela Panny Marie (Frauenkirche). Vstup byl volný, kostel nenasvícený, venku zataženo, takže skutečně hezký interiér fotit nešlo. Za 3,5 Eura se nechalo vystoupat na ochoz nad vchodem a podívat se hlavně shora na vánoční trhy. To nás za tu cenu tedy skutečně nelákalo.

Než jsme si prohlédli kostel, začali hrát na náměstí jazz. Moc příjemná muzika. Jen prostoru pro diváky bylo málo, neustále se někdo davem prodíral. Nakonec nás vyhnal neustále sílící déšť. Když si lidi vytáhli deštníky a s nimi se prodírali, začalo to tam být až nebezpečné. My deštník neměli, do toho povětří se nám ani nezdál nejvhodnější. Rozhodli jsme se pro ústup do pivovárku.

Ještě jsme se v Augustiner Strasse pokochali pohledem na drožky. Tam měly svá stanoviště a byly hodně využívány. Ale pak jsme to už vzali nejkratší cestou do pivovárku St. George Bräu Keller. Dokonce jsme ho hned našli. Má dva vchody. Z kratší strany je vchod do přízemní restaurace - Alte Küch'n & Im Keller (tam je zvenku vidět), z té delší do dřívější pivnice, nyní restaurace Im Keller v suterénu. Tam jsme si posezení vybrali my. Tento rohový dům byl postaven kolem r. 1498 na středověkých základech. Pískovcový klenutý stop v suterénu pochází z 12. století. Obě restaurace mají být otevřeny denně od 17:30 do 01:00. V době vánočních trhů to však asi neplatí. Přišli jsme tam téměř ještě za světla.

Točí zde pivo z jejich pivovaru - světlé a tmavé pivo pšeničné, světlý ležák a kouřové pivo. Poslední dvě točí do kameninových džbánků. Nakonec jsme ochutnali všechna tato piva a moc jsme si pochutnali. Že umí vařit pšeničné, to nám bylo jasné, ale i ta druhá dvě piva byla vynikající, žádná německá klasika. Celá atmosféra se nám moc líbila. Vchod z delší strany měl pro nás ještě jednu praktickou výhodu. Toalety jsou ve vstupní chodbě, takže nám bylo jasné, že je ještě večer cestou k autobusu využijeme.

Nechali jsme si ještě víc jak hodinu času, abychom se mohli vrátit na náměstí a ještě si užít večerní atmosféry. Ta má snad ještě větší kouzlo. Byly vánočně rozsvícené i ulice a hlavně košaté stromy. To byla fakt krása.

Pak jsme pomalu směřovali k hradu, ještě se zašli podívat na vyhlídku na večerní nasvícené město. A pak už jen na parkoviště. Tady jsme si vzpomněli, že jsme měli v záloze ještě jeden pivovar - Hexenhäusle v hostinci v historické pivní zahradě na úpatí norimberského hradu. Ale nyní bychom to už časově nezvládli a ani nás to nemrzelo. Byli jsme maximálně spokojeni s tím, co jsme zvládli a jak nám vše krásně vyšlo. Sice by se toho nechali obejít asi víc - od r. 2000 je v Norimberku vytyčena trasa Historická míle, kde kromě toho, co jsme viděli, je celá řada dalších zajímavostí - viz https://de.m.wikipedia.org/wiki/Historische_Meile_Nürnberg. Ale na to nám počasí nepřálo.

V 19. hodin jsme už všichni čekali na autobus. Tady nastal jediný zádrhel dnešního dne. Přijel o půl hodiny později, proč - to jsme se nedozvěděli. Naštěstí už nepršelo, ale čekání bylo i tak nekonečné. Dál se jelo bez zastavení, takže po 22. hodině jsme už byli docela spokojení doma.

Norimberk - adventní trhy a procházka po historickém centru na mapě