Objevování tajemství hory Hradová.

Hradová, hlavní dominanta města Tisovec, už mi za ty roky, co sem jezdím, nějak zevšednila. Řekl jsem si ale, že bych se přeci jenom na ní měl zase po čase jít podívat, mohlo by se tam třeba vyskytnout něco zajímavého a tak. Dne 4.5. 2014 jsem tedy opět vyrazil navštívit tuto Tisoveckou dominantu.

Vyrazil jsem směr náměstí Vladimíra Clementisa a odtud jsem se ,,napojil“ na naučnou stezku Hradová. Zjistil jsem, že cesta na horu na Hradovou se zejména na začátku od mé poslední návštěvy nějak nezměnila, tedy až na to, že minule byla cesta suchá, tentokrát jsem narazil na cestu rozmáčenou po předchozích deštích. Místy jsem tedy bojoval s tím, abych sebou někde ,,neplácnul“, chvílemi jsem k tomu daleko neměl, ale i přesto se mi podařilo tímto dobrodružným způsobem dorazit na první a hlavní vyhlídku na Hradové. Jsou odtud krásné výhledy na město Tisovec a okolí, jedinou vadou na kráse je vápencový lom na vrchu Čremošná.

Po chvilkovém pobytu na vyhlídce jsem razil dále, překonal jsem vrcholový bod a začal překonávat první ze série poměrně složitých skalních úseků. Cesta vede celou dobu lesem, ale zároveň mezi skalními výstupky. Proti tomu, co mě ale čekalo později, byla tohle ještě sranda. Nebudu ale předbíhat.

Po překonání skalních výstupků a různých stoupání jsem dorazil do areálu bývalého hradu, z kterého toho moc, krom vstupní brány, v dnešní době nezbylo. V hlavě mě z minulé návštěvy uvízlo, že by se tu mělo vyskytovat někde posezení s ohništěm- jediné místo, kde si můžete v přísně chráněné rezervaci udělat oheň. Toto místo má pro mě zvláštní význam, když jsem tu byl při jedné z mých předchozích návštěv, nalezl jsem zde zavírací zapalovač Zippo- v tom by možná nebylo zas tak nic divného, ale ten zapalovač byl vyroben v roce, kdy jsem se narodil a jeho cena se podle mého zjištění v dnešní době pohybuje i kolem 700 Kč a to mě také zarazilo, v zapalovačích se nevyznám, takže i to zapříčilo mé překvapení. Ale zpět k mé poslední návštěvě. I tentokrát si pro mě tohle místo přichystalo takové drobné ,,překvapení“, našel jsem tu 25 haléřů Československých z roku 1953- mince celkem bez hodnoty v dnešní době, ale mě stačí najít i takovouto drobnost a mám z toho příjemný pocit.

V mé další části návštěvy Hradové nastalo to největší dobrodružství, které jsem zde na této hoře doposud zažil. Vydal jsem se totiž na cestu označenou jako nebezpečný úsek, minule mě tato informace odradila, jenže tentokrát jsem si všiml, že tudy vede žlutě značená turistická cesta, což mě nedalo spát, usoudil jsem, že by ta cesta tak nebezpečná být nemusela, když tudy vede turistické značení. Neváhal jsem tedy tentokrát ani chvilku a vyrazil do toho nebezpečného úseku.

Na začátku nic moc nenapovídá, že by mělo jít o nebezpečný úsek, ale dále už upozornění nabývá svého významu. Cesta vede po skalním hřebeni, jehož šířka je průměrně asi 2 metry, po obou stranách už je pouze prudký svah, někde spíš už stěna dolů. Ale ty výhledy, o něčem tak úchvatném jsem až do této chvíle neměl ani tušení. Jsou odtud vidět různé kopečky, kopce, údolí a hory Slovenského rudohoria, například Ostrá, Tŕstie, či malé Obadovo očko. Dále odtud při dobré viditelnosti spatříme Nízké Tatry. Hlavní dominantou tohoto úchvatného místa je ale blízká Okrúhla skala- vyrazná dominanta Hradové.

Po pokochání výhledy jsem pokračoval dál dle turistické značky po skalním hřebeni, jinudy to ani stejně nešlo. Cesta se ale začala čím dál víc podobat spíše na cestu pro horolezce, než pro obyčejného turistu. Zkoušel jsem dost dlouho, kam až to zvládnu, ale pak se objevilo místo, nad kterým jsem po hodně dlouhém váhání nakonec usoudil, že je nad mé momentální schopnosti- být s někým druhým, ještě bych to riskl, mohly by jsme se vzájemně jistit, ale takhle jsem se musel spoléhat jen sám na sebe a to v některých situacích není nejlepší řešení. Zavelel jsem tedy ke zpáteční cestě do bezpečných míst a do Tisovce. Cesta dolů byla opět místy docela zajímavá, co se týče vlhkosti, ale nakonec jsem zdárně dorazil zpět dolů do města.

Opět pár slov závěrem. Výlet se podařil, opět jsem se mohl pokochat úžasnými výhledy, které zde ve Slovenském rudohorí nejsou nic neobvyklého. Jenže, před dvěma dny jsem se podíval na internetové stránky Tisovce a tam jsem narazil na čerstvou zprávu, že Hradová je úplně nepřístupná kvůli velkému množství popadaných stromů. Zíral jsem na tu zprávu téměř nechápavě, při mém putování po Hradové jsem sice narazil na asi tři místa s vyvrácenými stromy, ale to mě vůbec nepřipadalo divné, sem tam se přece nějaký ten strom, třeba stářím vyvrátí. Jenže to hromadné vyvrácení stromů zapříčilo větrné počasí, které vládlo jak při mém pobytu v Tisovci, tak i po něm. Při čtení zprávy mě proto i zatrnulo, protože jsem tam byl celkem nedávno, 4.5.2014! Ale co, směrodatné je, že se mi při mé návštěvě na Hradové nic nestalo, žádný strom na mě nespadl, nikde jsem neslítnul. Můžu tedy vesele plánovat další výlety po vlasti České a Slovenské.