Dobrodružná výprava na horu Ostrá
Jak jsem slíbil v mém článku o přírodě kolem Tisovce, že se vypravím na horu Ostrá (1011 m.n.m.) nad Rimavskou Pílou, tak jsem při mém dalším pobytu na Slovensku na konci září výpravu na tuto horu uskutečnil. O dobrodružství jsem při tom ale neměl nouzi. To ale předbíhám.
Většinu dosavadních výletů po Slovensku jsem až dosud začínal ráno. Tentokrát jsem ale vyrazil až po obědě. Důvod byl takový, že už začal podzim a pro toto roční období jsou typické ranní mlhy a přes ty samozřejmě nebývá nic moc vidět, hlavně co se týče krajiny. Nechtěl jsem tedy spoléhat na to, jestli zrovna ráno v den, kdy jsem výlet uskutečnil, budou a raději jsem vyrazil až odpoledne. Z hlediska toho, že při mém pobytu na Slovensku přebývám u svých příbuzných, kteří bydlí úplně na opačné straně Tisovce, přibližně 4 kilometry od Rimavské Píly, jsem se na Pílu svezl vlakem, protože se mi nechtělo po tvrdém chodníku a asfaltu procházet celé město. Tedy až teprve na železniční zastávce na Píle jsem započal svůj výlet na Ostrou. Cestou mě pár kilometrů (nevím kolik přesně, to si při svých výletech nehlídám) společnost dělala zelená turistická značka, podle ní jsem prošel nejdřív Rimavskou Pílu a dál s ní už pokračoval k samotné Ostré.
Z počátku cesta vedla do mírného kopečka, chvílemi i rovinkami, pak se ale začala cesta více zvedat, až to skončilo u pěkně prudkého stoupání. Ale problém to pro mě nebyl, bylo to docela náročné, vydrápat se nahoru, ale jsem přece z Českého středohoří a to zrovna rovinaté není, tak jsem se nenechal tímto stoupáním zničit. Po delším stoupání jsem dorazil na louku, kde se ještě na stožárech nacházelo seno a po chvíli chůze po ní i velké množství menších bedel. Podle tohoto místa jsem usoudil, že se tu lidská noha moc často nevyskytuje, dospěl jsem tedy k rozhodnutí, že bedly prozatím zde nechám a až při zpáteční cestě je seberu. Pokračoval jsem tedy dále podle značky po další prudší cestě, i když kratší a po jejím zdolání jsem dorazil na rozcestí v sedle Prieslopky, nacházející se dle rozcestníku ve výšce 750 m.n.m. Podle rozcestníku jsem také poznal, že se budu muset prozatím rozloučit se zelenou turistickou značkou a vydat se dle žluté turistické značky, která mě měla, ještě jednou, zdůrazňuji, měla dovést k poľovnícké chatě na Ostré. Ovšem v tom mém zdůraznění je to mé slíbené dobrodružství.
Z počátku cesty ze sedla Prieslopky k Ostré nebyl žádný problém, žlutá turistická značka mě vedla krásným bukovým lesem, ty velikáni mě úplně fascinovali, buky jsou úžasné stromy. Ještě, co jsem zapomněl zmínit, tak mi od již zmíněné louky dělalo společnost z dálky troubení jelenů. Je přeci jenom jejich čas, aby ukázali, co v nich je. Ale zpět k cestě na Ostrou. Po chvíli stoupání bukovým lesem jsem ale musel začít dobře hlídat značení, to totiž pokračovalo vlevo od hlavní cesty mezi stromy. Málokoho by asi napadlo tudy cestu vést. To mě právě zmátlo, takže jsem kousek pokračoval dále po hlavní cestě, ale divné mi bylo, že najednou nevidím vůbec žádné značení. Tak jsem se raději vrátil zpět a až teprve potom jsem si všiml, že značení pokračuje vlevo od hlavní cesty směrem od sedla Prieslopky. Řeknu vám, nebýt značení, nevěřil bych, že vůbec nějaká cesta mezi stromy vede. To je doslova jen les a tráva. Úspěšně jsem to tedy prošel a pokračoval dále už po opět zřetelné cestě. Po chvíli jsem dorazil na rozsáhlou louku. Rozprostřely se přede mnou krásné výhledy. Přes tyto krásné výhledy ale teprve teď začalo to opravdové dobrodružství. Poslední žlutá turistická značka, s kterou jsem se setkal, byla na stromě na konci lesa u louky a dál už nic. Sebevíc jsem se mohl snažit, ale další značku už sem neviděl. Chvíli jsem musel v sobě nacházet rovnováhu a to z důvodu, abych se nevytočil. Ale rozčilováním si člověk nepomůže, kazit si výlet sem si nemínil. Tak sem opět musel ,,zapnout“ svůj orientační smysl.
Nejdříve jsem chodil okrajem louky, jestli někde značení neuvidím, ale nikde nic. Alespoň ale ty výhledy stály za to. To mě ponouklo k tomu, že než začnu hledat dále cestu k chatě a k vrcholu, že zkusím zapátrat po dalších výhledech. Už párkrát se mi stalo, to, že když jsem si zašel, narazil jsem na něco zajímavého, tedy hlavně na výhledy a i v tomto případě se žádná výjimka nekonala. Sešel jsem z louky po jedné cestě a po chvilce se přede mnou rozprostřely další úžasné výhledy, zejména na Nízké Tatry a na blízkou horu Tŕstie. Musím ale podotknout, že tyto výhledy jsem mohl zažít jen díky tomu, že tu byly vytěžené stromy. Tedy, chvíli jsem se pokochal výhledy, udělal pár snímků a vyrazil hledat dále cestu s turistickým značením. Ovšem hledání nemělo zatím žádné úspěšné výsledky. dorazil jsem k nějaké cestě, která stoupala pořád na horu, tak jsem usoudil, že by mě ona mohla dovést k samotnému vrcholu Ostré, to se také potvrdilo. Na samotný vrchol značená cesta ani podle map nevede, ale když se rozhodnu, že vrchol nějakého kopce zdolám, tak mě téměř nic nezastaví, tedy až na zákazy, ty se musí uposlechnout, že. Zde ale žádný zákaz nikde nebyl, tak mě tedy tato cesta až na samotný vrchol Ostré dovedla. Byla zde jasně zřetelná práce dřevorubců, některé stromy byly vytěžené a díky nim jsem se mohl, i když omezeně, rozhlédnout po krajině.
Po chvilkovém pobytu na vrcholu Ostré jsem opět začal hledat turisticky značenou cestu, odvážně, předem bez známého výsledku, jsem se vydal uměle vytvořenou cestou (alespoň to tak vypadalo) z druhé strany Ostré. Klesal jsem stále dolů z nadějí, že někde vlevo najdu spojovací cestu lesem, která by mě dovedla opět na louku. Kdyby se náhodou nedařilo, tak bych se vrátil po cestě, kterou jsem předtím přišel. Ale díky poznání práce lesníků jsem tušenou spojovací cestu našel. S čím už jsem se několikrát setkal, je to, že když někde lesní dělníci těží dřevo, tak si dělají různé spojovací cesty, hlavně pro stahování dřeva. Tak jsem se tou spojkou vydal a dle mého tušení jsem dorazil na tu louku, ale z druhé strany. Zde jsem byl už v klidu, protože, i kdybych chatu a turistické značení nenašel, tak by se jednoduše vrátil k lesu, odkud jsem na louku na začátku přišel a vrátil bych se dle už opět se nacházejícího turistického značení. Ale při mém průchodu loukou se mezi stromy něco zalesklo, tak jsem se za tím leskem vydal a to jsem udělal dobře. Ona se totiž v paprscích sluníčka odrážela střecha hledané poľovnícké chaty. A při ní jsem konečně narazil i na žlutou turistickou značku a co bylo také hlavní, i na rozcestník. Takže tohle dobrodružství nakonec dopadlo dobře. Hlavně se mi ale také potvrdilo, to co jsem tušil už dřív. Díky tomu, že louka byla posekaná, se ztratila i cesta, která vedla od lesa přímo k poľovnícké chatě. Chtělo by to pro příště lépe vyznačit, alespoň třeba napsat informaci, že se máme vydat příčně pře louku a že na její druhé straně se už nachází náš hledaný cíl.
U chaty a v jejím okolí jsem tedy nějaký čas pobyl a potom už jsem se vydal známým směrem přes louku zpět k lesu, kde už mi pak turistické značení až na Rimavskou Pílu opět dělalo společnost. Ještě chvíli si ale značení musel velmi dobře hlídat a to právě mezi stromy, kde už jak jsem psal, by cestu jen málokdo hledal. Pak už jsem dorazil na hlavní cestu a to už pak vše bylo v pohodě. Dorazil jsem také opět do sedla Prieslopky, zde jsem se rozloučil se žlutou turistickou značkou a dále opět pokračoval dle zelené. Na louce, kde jsem při cestě nahoru narazil na bedly, jsem tyto houby sebral, bylo jich, jestli si to době pamatuji, jedenáct. Nacházelo se jich tu i víc, ale ty už jsem nechal, jinak by se mi snad ani do batohu nevešly. Opatrně s batohem v ruce, na zádech by to nešlo, jinak by ty bedly v něm nedopadly asi moc dobře, jsem pokračoval dolů do Rimavské Píly a na zdejší železniční zastávku, odkud jsem se opět vrátil večerním vlakem zpět do samotného Tisovce.
Bedly se mi podařilo v pořádku dovézt a druhý den z nich byly dobré řízky. Výlet, i když dobrodružný, se také vydařil, tak co si více přát. Další zdolaná tisícovka na mém turistickém kontě.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Dobrodružná výprava na horu Ostrá
