Muráňská planina – sedlo Zbojská
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Putování (více dnů) • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chtěli jsme si udělat nějakou túru v horách, zastavit se v historicky zajímavých místech a prohlédnout si hrady, zámky i dřevěné kostelíky. To se vše povedlo. Nyní se pomalu vracíme, byli jsme v Brezně a tady jsme zjistili, že je to jen kousek do salaše Zbojská. Vloni byli v Plzni na Dnech slovenské kultury. Jsou moc fajn, mají vynikající halušky, sýry i klobásy. Bylo rozhodnuto – jedeme do salaše.
Za čím jedeme?
Národní park Muráňská planina je součástí Slovenského rudohoří – rozkládá se v jeho západní části. Původně chráněná krajinná oblast Muráňská planina byla vyhlášena 23. září 1997 jako národní park o rozloze 20 318 ha. 86 % území tvoří lesy. Okolní ochranné pásmo má rozlohu 21 698 ha. V centrální části parku jsou jeskyně, propasti, říčky se noří a zase dál vyvěrají. Je zde skutečně bohatá fauna a flora. V parku se vyskytuje asi 1150 druhů rostlin, 1500 druhů bezobratlých živočichů a okolo 200 druhů obratlovců.
Nejvyšším vrcholem národního parku je Fabova hoľa (1439 m n. m.), o něco vyšší je Stolica (1476m n. m.), ta však leží v ochranném pásmu.
Zbojská (725 m n. m.) je turisticky významné horské sedlo v hlavním hřebeni mezi Bánovem (1039 m n. m.) a Fabovou hoľou (1439 m n. m.). Je to vstupní brána do národního parku. Sedlem prochází hranice mezi povodím Hronu a povodím Slané a také hranice mezi okresy Brezno a Rimavská Sobota. Přes sedlo vede silnice č. 72 a železniční trať – oboje spojuje Brezno a Tisovec a dále až do Rimavské Soboty. V úseku Brezno – Tisovec však vede ozubnicová trať. Jsou zde zastávky vlaku i autobusu.
Přímo v sedle jen kousek od hlavní silnice a železniční trati je Salaš Zbojská, kde je i informační středisko a kde můžete ochutnat a koupit si domácí sýry, klobásy, žinčicu, slaninu. Tam také si můžete koupit ručně vyrobené suvenýry od lidových řemeslníků z blízkého okolí. Je možno si zde zajistit ubytování, výborně se najíst v salaši i na terase s krásnými výhledy. Obsluhují tam děvčata v místních krojích. Pasou se zde ovce i berani, oslíci, ale vyřádí se zde i děti. Je tu pro ně připraveno spousta hraček a zábavy. Na salaši mají vlastní vyhlídkový terénní minibus Zbojnickou strelu, kterým se můžete (samozřejmě za mírný poplatek - za 2 Eura) nechat odvést po lesní cestě na Gazdovský dvůr v sedle Chlipavica. I tam můžete ochutnat a nakoupit domácí výrobky. Jízdním řádem se neřídí. Když se sejdou tuším minimálně čtyři lidé, může se vyrazit. Jak se tam dlouho zdržíte, záleží na vás a pak vás zase přivezou zpátky. Informace o tom podá slečna v informačním středisku, které je otevřeno v hlavní sezoně denně od 9.30 do 20.30 hodin. Mimo sezonu podávají informace přímo na salaši.
Jak sami říkají, je to zde jako u zbojníků. Vždyť právě do těchto míst je zasazená legenda o zbojníkovi Jakubovi Surovcovi. Pocházel z hamru v Tisovci, kde se r. 1715 narodil jako druhý syn. Pracoval v okolí na salaších. Za krádež ovcí byl ve vězení v Rimavské Sobotě a odsouzen na 200 ran holí. Po propuštění dál pracoval na salaších na Muráni. Seznámil se se zbojníkem Marinem, ale zakrátko si založil vlastní družinu. Vyžadoval tvrdou disciplínu. Feudální vrchnost si s nimi však nevěděla rady. Nakonec ale páni z Brezna a Zvolena vymysleli plán, který jim vyšel. Jakuba chytili v krčmě na území dnešní Pohronské Polhory. Chytili a odsoudili ho na smrt lámáním v kole. Rozsudek byl vykonán na šibeničním vrchu Viselnice nad Breznom.
Jako vzpomínku na tohoto zbojníka se na salaši rozhodli udělat ve zdejších lesích naučnou stezku zbojníka Jakuba Surovce. Vymysleli trasu, vyznačili ji, osadili tabulemi i žebříky. A jak je to tady zvykem, mysleli si, že dál se o to budou starat správci národního parku. Jenže trasa vede v nejvyšším stupni ochrany, správci příliš nestojí o to, aby se jim v tomto pásmu lidi toulali a tak se o stezku odmítli starat. Ze salaše se v mezích možností o stezku starají sami, ale její návštěvu lidem prý příliš nedoporučují. Její projití je poměrně náročné. Pokud se však sejde víc lidí, rádi tam s nimi vyrazí. Jenže toto jsme zjistili až večer, když jsme se ze stezky vrátili. Prošli jsme ji, zabloudili jsme, ale došli jsme. A byli jsme nadšeni, zvlášť když jsme se dozvěděli historii stezky.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Samozřejmě jsme se stravovali na salaši. Dali jsme si halušky, lepší jsme snad na Slovensku nejedli. Druhý den jsem si dala Tlapkance. Nikdy jsem tento název neslyšela, o to víc mne to lákalo. Malé kousky brambor a těstoviny, k tomu brynza se smetanou, s cibulkou, slaninou. Bylo to vynikající. Mohu jen doporučit. Později jsem to zkusila uvařit sama. Je to jednoduché a výborné. I když originál na salaši byl ještě lepší. V infocentru mi poradili další dobrotu - chléb s máslem, s brynzou, cibulí a paprikou. Fakt to nemá chybu. Jak vidíte, jsou tam skvělí lidé.
Na salaši se nechá i přespat, mají tam několik pokojíků, myslím i noclehárnu. Když viděli, že máme spaní v autě, nebyl problém přespat v autě i u nich na salaši. Možná jsme měli trochu protekci, domluvili jsme se s nimi, že si je pamatujeme z Plzně a chovali se k nám jak staří známí. Prostě děvčata tam jsou moc fajn.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Moc se nám tam líbilo. Prostě všechno, krajina, lidi, salaš. A výborně vařili. Asi se to o nich ví, večer měli pěkně narváno. A to jsou vlastně na samotě, stranou větších měst. Tam bych mohla pár dnů pobýt.
Ostatní informace
Sedlem prochází dálková červená turistická značka, tzv. Rudná magistrála. Nechá se po ní dojít na nejvyšší vrchol Fabovu holu a zpátky se vrátit po žluté. Je to cca 13 km s převýšením skoro 800 m, takže docela náročné. Možností na vycházky je však víc. Stačí si vybrat nebo si nechat poradit. Určitě bych doporučovala projít si naučnou stezku Jakuba Surovce. Pro ubytované je k dispozici sauna, příští rok už asi bude i bazén. Prostě nádherný konec světa.