Od Retzu oklikou do Znojma kola 2012 part. 3
1.8.2012
Na hřišti zdejšího Eintrachtu nic mimořádného, ráno zajížďka do osady Karlsdorf a pak na hlavní trasu. V Zellerndorfu měníme směr na severozápad, přičemž překonáváme říčku Pulkau nebo česky Pulkavu, která dává jméno oblasti Pulkautal, případně u městu o něco dál na západ. Slovo řeka je ovšem dosti nadnesené, to co vidíme v korytě je potok snad 3-4m široký s několika cm vody, o dravosti proudu není potřeba se zmiňovat. Krajinka se postupně zvlňuje v příslibu větších kopců, ovšem nejdřív nás čeká Retz. Tady to ovšem známe skoro jako staré boty (4. návštěva), nicméně vždycky jsme tu tak na pár hodin, takže zase se něco k návštěvě najde. No a tentokrát jde o pořádnou lahůdku – klášterní kostel. Jelikož se jedná o Dominikánský klášter, kostel nezdobí žádné věže, není tedy nijak z okolí zvlášť patrný, ovšem vše nahrazuje interiér, jedna za nejvýznamnějších gotických staveb Dolního Rakouska, takže je se na co dívat. Vedle kláštera pak najdeme jednu z bašt místního opevnění. Ještě pár fotek na hlavním rynku (radnice momentálně v opravě), ještě do Sparu a pomalu z města. Čeká nás konečně nějaký kopec do vysočiny v Podyjí. Naštěstí cesta po hlavní na Langau není tak drastická, jako třeba cyklotrasa, kterou jsme dělali na podzim 2009 z Retzu do Hardeggu, která vede od větrného mlýna přes vrchol kopce který mi spíše objíždíme. Cca po 5km již přijíždíme k železničnímu přejezdu, kde se napojuje zmíněná cyklotrasa a cesta pokračuje po takové náhorní plošině rakouského Podyjí. Téměř povinná zastávka na křižovatce v Dolní Fládnici. A v Merkersdorfu sjezd ke zřícenině. Tak trošku jsme doufali, že když je tu národní park, mohl by být hrad otevřen, nicméně Kaja je na tom stejně jako Falkenštejn, čili si můžeme prohlížet jen bránu a to co je od ní vidět. Navíc je hrad obklopen hlubokým lesem, není tedy žádná vyhlídka ani z okolí, takže zůstává výzva na nějaký případný víkend. Vracíme se tedy do Merkersdorfu a odtud na na známý Hardegg, ale trošku jižně k Waschbachu a odtud poněkud nezáživnou cestou Riegersburgského potoka do stejnojmenné obce. Zde je ovšem k vidění velkolepý barokní zámek, prý oblíbené místo Marie Terezie, která se tady ráda zastavila na svých cestách na Moravu a do Čech. Protože jsme ušetřili čas na Kaje, odhodláme s k prohlídce. Navíc máme i štěstí s jazykovou bariérou. Kompletní osazenstvo pokladny i průvodkyně jsou Moravačky (2brigádnice + stálejší vedoucí) a na prohlídku můžeme jít klidně ve dvou. Tak nás to nějak těší, že si k tomu dáváme asi nejdražšího lahváče (cca 3,50) a navíc téměř dle libosti si můžeme po zámku i fotit (před zámkem je upozornění na zákaz focení pro komerční účely, proto je vše na Picasa a vynechal jsem Evžu). Při prohlídce se dozvíme pár perliček ze života šlechty, či o tom jak zámek plenila Rudá armáda, naštěstí zámek nevyplenila nijak důkladně. Zůstal zachován i nejstarší psí hřbitov v Rakousku, i když jsme nezjistili, který náhrobek patří ochočenému kanci. Nakonec byl zámek takovou hezkou tečkou za naším letošním brouzdáním se Rakouskem. Přes polní cestu totiž pokračujeme k hranici a Šafovu. Kdysi snad i městečku, dnes spíš polorozbořenou vískou, kde ovšem stojí za vidění židovský hřbitov, ale protože zdejší hospoda otevírá až k večeru a ve Starém Petříně je to podobné spěcháme vyprahlí do Podhradí nad Dyjí. Tam by už snad nějaká restaurace být měla. Skutečně je, kromě hotelu i rekreační zařízení Králinda s penzionem a chatičkami, vlastně i malým kempem. A protože po malém váhání upoutáme pozornost i zdejšího perzonálu. Začíná se nám tu líbit. A protože tady mám v plánu výstup na zříceninu hradu Frejštejna, ponecháváme si otevřený účet. Zřícenina je naštěstí volně přístupná a ač ne nijak plošně rozlehlá velmi zajímavá až fotogenická. Po návratu k restauraci a večeři využíváme nakonec i možnost stanování (za 50,- Kč), takže když už to stojí ty prachy, dáme si sprchu večer i ráno (i s holením). Rovněž besídka s přisednuvšími hochy zajímavá, zjišťujeme téměř krajanskost (jsou od Šternberka a Moravského Berouna).
2.8.2012
Po již zmíněné hygieně a ranním občerstvení (2hodiny před oficiálním otevření hospody) vyrážíme k další pouti, ovšem se zastávku u nedalekého uměleckého díla nedaleko lávky přes Dyji a neméně „honosného“ domu naproti. Pak údolím Dyje s obilnými poli na březích a různými skalkami na svazích okolních kopců. To ovšem netrvá věčně, po 3km už odbočíme a stoupání nás vyváží nad údolí. Naštěstí hory tu nejsou nijak strašné. V Uherčicích povinně zastavujeme u místního zámku, podle všeho dosti zajímavá a rozlehlá stavba, ovšem nesoucí značné znaky vybydlenosti. Probíhá sice rekonstrukce, ale i podle sdělení paní pokladní se vyjádřila nějaká návštěvnice, že za 10 let co tu nebyla, nenašla rozdíl. Ale za shlédnutí minimálně exteriéru stavby se nemusíme stydět. A dál na cestě obrat téměř na východ čili zpět k údolí Dyje přes osady Korolupy a Vysočany sjezdem k údolní přehradě, kde nás nejdřív pozdraví majestátný Bítov a za mostem odbočka k Cornštejnu. (číst skutečně C, či případě Z, rozhodně ne K). Takový další vrchol letošní poutě. Vstupné 50,-, za focení se vybírá 20,- (to je trošku neobvyklé, většinou na zříceninách nic nechtějí). Naštěstí je zřícenina dosti dobrá. I díky strhujícímu výkladu průvodkyně Dáši. Pozvánka na večerní vystoupení historických rytířů nás sice neoslní (chtělo by to lepší zápletku, dialogy, nakonec i herecké výkony), ale zbytek hradu to napraví. Naštěstí vylití betonem není na zřícenině zas tak patrné – i díky tomu se ovšem dochovala. A pod krakorcem bývalého prevértu se dozvíme i k čemu se ve středověku užívala koťátka. Velmi příjemné odpoledne.
Po dalším mostě zajíždíme k bítovské pláži, kde Marek shání baterky a pak zpět na cestu do samotného městečka Bítov. A protože máme čas, svolíme i k návštěvě zdejšího muzea Tatra, tomu momentálně dominuje expediční Tatra 805 Hanzelky a Zikmunda v zápujčce a nekonečně dlouhý Buick Riviera s výkonem 320koní. To tedy byla amerika. Pak pomalou jízdou přes Zálesí, se zastávkou ve Štítarech, Šumná, Lesná, Horní Břečkov a konec v našem starém známém Lukově (2x v roce 2009) a abychom tu byli jako doma, v hostinci U Všetečků ke známému litovelskému pivu přibyl i Šerák.
3.8.2012
Obchod v Lukově otevírá už za kuropění, není tedy nouze o snídani, tak ještě pohled na kostel, za tři roky se nic nezměnilo, hodiny jdou stále stejně, tj. cca za 8 minut 7 celý rok. Pak po výpadovce a polní či lesní cestě mrkneme k Novému Hrádku (nehodláme čekat do 10 hodin, ostatně vstupné je 50,- a po včerejším mlsu na Cornštejně se to zdá moc), o to dřív jsme ve Znojmě (o prohlídce Znovínu na Louce píšu jinde ve výletech), ve 2 hodině odpoledne na vlak, přestupy v Břeclavi a Olomouci a před šestou si dáváme uvítání U Švába. Nakonec značně vydařený výlet.
Více foto:
Foto 1
Foto 2
Foto 3
Přidat do oblibených uživatelů
Podhradí nad Dyjí
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Od Retzu oklikou do Znojma kola 2012 part. 3
