Okolo Bodamského jezera- 3.část- Säntis- nejvyšší vrchol Appenzellských Alp

3.část - Okolo Bodamského jezera– Säntis - nejvyšší vrchol Appenzelských Alp...

V Sankt Gallenu,kde jsme po vydatném nočním spánku,který nás osvěžil po včerejším výletu posnídali, zabalili „saky-paky“ a vydali se na další putování. Naše cesta vedla ze Sankt Gallenu přes různá městečka a když měl řidič možnost,jel pomalým krokem,abychom z cesty měli co nejvíce zážitků.

O městě Sankt Gallenu kde jsme přespávali, jsem vlastně nic nenapsala. Toto město bylo doloženo již od 10.století.Ale původně bylo založeno mnichem Havlem,(Svatý Havel byl původní název města) který tu založil klášter snad okolo r.651. Počátkem 13.století podporovali zdejší opati císařskou stranu proti papežské a tak se stali říšskými knížaty.V polovině tohoto století díky sporu opatů s Habsburky došlo k větší samostatnosti města. V r.1524 – 1532 byla prosazena svoboda vyznání. V r.1795 nastala vzpoura poddaných a po vpádu francouzkých vojsk v r.1798 se zrušilo klášterní panství.

V r.1803 byl pak zřízen kanton Sankt Gallen a v r.1805 byl klášter zrušen úplně.R.1823 se stalo město sídlem biskupství. Od roku 1973 byl obnoven znovu klášter Sv.Havla a je zapsán do Světového dědictví Unesco.

Město má okolo 74 tisíc obyvatel.

A jako jinde jsou tu domy opět zdobeny krásnými malbami, různými malůvkami a nádhernými arkýři všech možných slohů od gotických až po rokokové, prostě nádhera….

Sankt Gallen je také vstupní brána k Appenzellským Alpám, které mají rozlohu 2100 km2 a jsou mezi Bodamským a Wallenským jezerem, kam jsme se také vydali.

Jeli jsme přes město Appenzell a přes další malé vesničky pod tyčícími se majestátními horami,pod nimi horská jezera, věřte mě, že nebylo lepší podívané….. byl tu klid, pohoda, nikde snad ani človíčka, byla tu luka, kde se pásly kravičky z větší části béžovobílé, trochu jinak zbarvené než u nás,ale i pár hnědých, kamarád hledal tu fialovou,kterou proklamovali v televizi že dává dobré mlíčko……ale nikde jsme ji bohužel neviděli……

A zamířili jsme posléze k našemu poslednímu cíli cesty nejvyššího bodu Appenzellských Alp – Säntisu. Zaparkovali jsme autobus na parkovišti ale že bychom se vydali pěšky na vrchol Säntisu, to ani náhodou,netroufali jsme si to zvládnout,už jsme měli nějaký ten kilometřík v nohách a trasa na vrchol byla náročnější a tak jsme si počkali na výtah,který nás zavezl až na vrchol.Bylo by to dost pro nás náročné a ta zima,která nás tam vítala a vítr co se okolo nás honil……nám pěkně zbarvil tvářičky. Však také Säntis je takovýmhle počasím známý….Jsou to velehory! Podívaná z něj ač byla zimomřivá,tak ale byla úchvatná!!!!!!!

Jinak jsou tu ale značené turistické trasy,podle nás dost náročné a to několik a jsou spíš pro zkušené turisty.

A něco z historie - v r.1846 byl na vrcholu zřízen hostinec a později v r.1882 tu byla zřízena meteorologická stanice,kterou obsluhoval pouze jeden muž. Aby tu ale vydržel celou zimu,musel tu mít na celou dobu zásobu. Nyní je samozřejmě situace jiná…..

Takže jsem se dostala na závěr dnešního povídání a tím prozatím končím.