Okolo Bodamského jezera - 4.část - ze Sankt Gallenu - Vaduz(Liechtenstein) - Bregenz

Okolo Bodamského jezera – 4.část – Ze Sankt Gallenu – Vaduz( Liechtenstein) – Bregenz

Další část naší cesty za poznáváním nepoznaného….. byla návštěva Liechtensteina – městečka Vaduzu.Jak známo rod Liechtensteinský vlastnil mnoho majetků jak u nás v naší zemi,zmíním se jen letmo třeba na Moravě Bučovice,Plumlov,Úsov a to není vše…,jmenuji jen namátkově,bylo toho daleko více, v Čechách pak mezi jinými třeba Lanškroun,Kounice,Uhříněves a také i Rumburk, kde jsem většinu života žila a kde je klášter s překrásnou Loretou,která je věrnou kopií Lorety z italského Loreta,která je z mramoru, v Rumburku zase z pískovce. Ale musím dodat že je to unikát a stojí za to,kdo město Rumburk navštíví, prohlédnout si nejen tento skvost,který se nachází uprostřed mezi Ochozy v areálu kláštera, k němuž navazuje kostel sv.Vavřince a podotknu jen že tento světec byl upečen na rožni…takové byly dříve tresty ale i další památky,jako kostel sv.Bartoloměje,který byl zas stahován za živa z kůže….bylo to hrozné,co? Tak radši dál ….zkrátka toto město může návštěvníkovi nabídnout spoustu památek,které ho zaujmou.Vždyť Rumburk se proslavil významnou Rumburskou vzpourou,jejíž 3 vůdci byli zastřelení vzadu za hřbitovem,kde mají svůj památník (pochovaní jsou v N.Boru) a jež také připomíná socha „Nepokořený“ v městském parku ve středu města. Zkrátka je toho tady opravdu dost k vidění….a stojí za to toto město navštívit a nejen toto město,ale i jeho široké okolí,neboť byste se nacházeli již v kraji Lužických hor….,takže už přestanu ale omlouvám se,neboť jsem tohoto kraje patriot,proto jsem se o něm trochu více rozepsala.

Ale abych pokračovala dál – Liechtensteinové vlastnili nejen rozsáhlé majetky u nás,ale i v Dolním Rakousku.A také jeden z jejich majetků je městečko Vaduz v Liechtensteinsku, což je miniaturní pozemek ve Švýcarsku kterou v r.1712 koupil Jan Adam I.z Liechtensteina – jeho majetek sice nebyl velký,měl jen 189 ha,ale dosud patří tomuto rodu.My jsme udělali jen malou zastávku a z malého náměstíčka jsme vzhlíželi vzhůru na jejich rezidenci, kde žili. Zakoupila jsem si aspoň pohled zámku Vaduzu s vyznačením hlav manželského páru Liechtensteinů,zřejmě aby každý věděl z cizích návštěvníků ,kdo je pánem Vaduzu…..Nebylo kam jít a tak jsme zas nasedli do autobusu a jeli dál…..

Naším dalším místem byla návštěva rakouského města Bregenz,které leží u východního břehu Bodamského jezera.Má zhruba 28.tisíc obyvatel a je hlavním městem rakouské spolkové země Vorarlberska – člověk by si překousnul jazyk nad těmihle různými cizími názvy, kdepak naše krásná jadrná čeština – na tu nikdo nemá….

Toto město leží poblíž hranic s Německem,Liechtensteinskem a Švýcarskem.Město je dalo by se říci rozděleno na dvě části,ta část u Bodamského jezera je spíše moderního rázu, ta druhá zas má historické jádro.My jsme si prohlíželi dolní část,protože nás lákalo již samotné Bodamské jezero,které bylo zas pro nás úchvatné na pohled,ruch přístavu,lodě,modravá nedohledná dálka jezera, kde můžete stát a stát a dívat se do nekonečna na vodní pláň…..

Ale abych neopoměla připomenout,nachází se tu také největší plovoucí jeviště na světě,které bylo vystavěno přímo na hladině Bodamského jezera. Pořádají se tu operní,koncertní,divadelní ale i muzikálové scény.My jsme se staly svědky výměny kulis na jezerním jevišti.....řekla bych naházená auta na hromadu a do vody, pak kus zdiva....jaký kus se tu měl hrát,to jsme se nedozvěděli...

Ale abychom jen nezírali na jezero,prohlédli jsme si i pár budov,jako Zemské muzeum,do jeho útrob jsme se nevydali,to by nám nestačil den,pak budovu divadla,která stojí od r.1838 na náměstí, dále pak Radnici z r.1685- jen podotknu-na focení nebylo mnoho času a pak bylo focení omezeno i množstvím filmů které jsem sebou měla,digitální fotoaparát jsem tehdy ještě nevlastnila, což mě dnes moc mrzí,ale podle deníčku,který jsem si vedla si svoje vzpomínky mohu znovu oživit.

Vedle Radnice je kaple sv.Jiří,která je spíše známá jako Jezerní kaple,neboť až k ní dříve sahalo jezero. Je tu ještě jeden kostel se dvěma věžemi, je neogotický, název si již moc nepamatuji,jen vím,že měl souvislost s jménem Kristus.

Na kopci,kam jsme se již nedostali byl další kostel St.Gallus, který měl tu zajímavost že byl vysvěcen již v 7.století misionářem Havlem,od něhož nese jméno město Sankt.Gallen,jak jsem již v některém mém dílu mého vyprávění podotkla,že to byl původní název tohoto města. K historickému jádru města,kam se dalo jít po schodech jsme se již nedostali. Nemá cenu všechno navštívit v letu a pak si nic z toho nepamatovat.

A tím jsem skončila moje čtvrté vyprávění……