Okruh Přerovem - 3.část

Po opětovném přejítí Bečvy přes lávku u loděnice jsme prošli pod opravenými městskými hradbami až na jejich konec, za nimi nakoukli do uličky vedoucí k Hornímu rynku, a poté už vkročili na nejvyšší bod svažitého náměstí T.G.Masaryka, které má půdorys čtverce.

Objekt magistrátu mu dodával na monumentálnosti, jenže tato novodobá několikapatrová „laminátová“ radnice je přítom monstrem, které by se dobře vyjímalo někde na sídlišti a ne v historickém jádru města!

Dojem trochu vyvážila horní řada domů, nad jejichž střechami se tyčila věž přerovského zámku. Jednalo se hlavně o krásnou budovu lékárny „U Zlatého orla“, což je rondokubistické stavení s reliéfy a pěkně opravené domy po obou jejích stranách. Z horního konce náměstí vybíhá směrem k Žerotínovu náměstí výstavná Wilsonova ulice. Dalším honosným objektem dotvářejícím charakter náměstí T.G.Masaryka na nároží s Kratochvílovou ulicí je několikapatrový pompézní Městský dům. Rekonstruovanou plochu rynku s lavičkami krášlí od roku 2002 pískovcová kašna od akademického sochaře Alexiuse Appla. Podle fotografií, jež jsme shlédli doma na netu, bývá fontána večer pěkně barevně osvětlená.

 

Pak už nás plně zaujal objekt Městského domu, zdobící nároží Kratochvílovy ulice a náměstí T.G.Masaryka od roku 1897. Byl vystaven v období národního obrození a měl navazovat na „Národní domy“ vzniklé v jiných městech. Původně byl nazýván Záloženským domem – to kvůli spolku Záložna Přerov, který jeho výstavbu realizoval. Stavbě musela ustoupit hospoda U Bílého koníčka a po jejím zbourání byl na staveništi 1.ledna 1896 položen základní kámen. Se stavbou budovy se docela spěchalo a ona byla již v prosinci následujícího roku slavnostně předána donátorům. O její oslnivý a reprezentační vzhled se zasloužili inženýři A.Čenský, K.H.Kepka a stavitelé F.Pivný a V.Žák. Interiéry zabral hotel a restaurace. Hotel disponoval prostorou s galerií a menším sálem.

Nádherné průčelí domu už tehdejší obdivovatele „novostavby“ zaujalo především dynamicky vystupujícími novobarokními sloupy. Z hlediska architektury je v dnes památkově chráněném objektu velmi cenný také interiér, hlavně divadelní sál se štukovou výzdobou.

 

Spolek Záložna Přerov se brzy dostal do dluhů a než by budovu znehodnotil přestavbou na činžovní byty, raději ji pod cenou (za 45 tisíc korun) prodal městu. Stalo se tak v roce 1909 a jeho majetkem je dodnes. Dům byl přejmenován na Městský a v letech 1988 až 1992 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V současnosti se v něm nachází dvě restaurace a jedna větší prostora je využívána ke svatbám, pořádání koncertů, Nedělním párty, hraní divadla a jiným kulturním a společenským akcím.

 

Od Městského domu už jsme pokračovali důležitou spojnicí mezi náměstím T.G.Masaryka a Komenského třídou – Kratochvílovou ulicí, až k jejímu 300 m vzdálenému konci.

Výstavnější horní polovina ulice je zastavěna honosnými a (z estetického i turistického hlediska) velmi zajímavými objekty, jakými jsou kromě Městského domu sídla několika bank, kostel sv.Vavřince a před ním stojící kaple Panny Marie Bolestné.

 

Nejpamátnější stavbou je chrám sv.Vavřince chlubící se průčelím s cennými sochami, vysokou věží… a také faktem, že je po kostelíku sv.Jiří druhou nejstarší přerovskou sakrální památkou.

 

V osmnáctém století dostal po rozsáhlé přestavbě barokní podobu a tu si zachoval dodnes.

Jeho předchůdce tu stával již roku 1256. Začátkem 16.století byl kostel přestavěn, ve třicetileté válce spolu s farou Švédy vypálen a posléze opraven. Zásadní přestavba v duchu baroka do podoby, jakou známe i dnes, se začala odvíjet od roku 1716 a protáhla se díky zařizování interiérů a úpravám věže zvonice až do konce století. Průčelí chrámu krášlí hodnotné barokní skulptury a velmi pěkný je prý i vnitřní mobiliář. Ten je bohužel přístupný jen v době, kdy se tady slouží mše anebo když se v interiéru koná nějaká kulturní akce jako např.varhanní koncert. Probíhá zde sice i komentovaná prohlídka, ale ta je zřejmě jen na objednání a protože vstup do chrámu není (tak jako jinde) opatřen ochrannou mříží, bývají většinou jeho dveře zamčeny.

Chrám měl velkou smůlu na své zvony, neboť o ně v minulosti hned třikrát přišel: poprvé ho o ně připravili Švédové, když ho zapálili a žár ohně zvony roztavil. Roku 1916 pak byly byly rekvírovány pro válečné účely I.světové války.

Léta Páně 1924 přibylo pět nových zvonů, ale o ty kostel přišel ve druhé světové válce (důvod zabavení totožný) a zůstal tu jen malý zvon Vavřinec zavěšený v malé vížce. Dnes ve věži sice visí jen jediný velký zvon, ale ten má velkou historickou hodnotu, neboť jej už roku 1485 ulil Mistr Václav z Olomouce pro kostel sv.Petra a Pavla na Předhradí. Zvon ale nakonec skončil na Libavé – v kostele ve Staré Vodě. Po zrušení kostela byl zvon převezen do přerovského chrámu sv.Vavřince.

 

Před chrámem stojí přímo na ulici menší barokní kaple zasvěcená Panně Marii Bolestné. V časech, kdy se okolo sousedního farního kostela ještě rozprostíral hřbitov, sloužila jako márnice. Po zrušení žalova byla přestavěna na hezkou kapličku a do jejího interiéru byla umístěna socha Piety.

 

Před kaplí stojí vysoký kamenný kříž s novogotickou vizáží z roku 1878.

 

Kratochvílova ulice na svém konci vyústila na jednu z nejdůležitějších městských komunikací – Komenského třídu a její průsečík s Palackého ulicí nabídl našim zrakům téměř snový výjev.

Hlavní dopravní tepnu tady totiž lemuje blok krásných načinčaných stavení vystavěných ve stylu secesním anebo historizujícím. Tato velmi působivá připomínka „starých časů“ se táhne i po jedné straně Palackého ulice do délky asi sedmdesáti metrů a v jednom z historických domů se nachází Restaurace a pivnice U Třech. Za poslední patrovou budovou s malou věžičkou se už vypínalo osmiposchoďové obytné panelové monstrum vystavěné za minulého režimu a opatřené novou žlutou fasádou. Ačkoliv to zní skoro neuvěřitelně, přesto se tady toto staré s novým v našich očích vůbec „nebilo“… a ony ocenily zejména ten málokde viděný kontrast.

 

Po přechodu jsme zamířili naproti do Havlíčkovy ulice, jehož nároží krášlí objekt Gymnázia Jakuba Škody. Bylo vystavěno roku 1878 a profesor Jakub Škoda byl jeho prvním ředitelem.

Po „vítězném Únoru“ bylo gymnázium po vzoru sovětského bratra přeměněno na jedenáctiletou střední školu a pak na dvanáctiletku. Rok 1966 přinesl návrat ke čtyřletému gymnáziu, LP 1978 přístavbu nad tělocvičnou s jazykovými učebnami a o deset let později se školní dvůr změnil na hřiště s umělým povrchem.

Od „sametu“ gymnázium nabízí vedle čtyřletého i studium osmileté. Roku 1996 vzniklo nad přístavbou gymnázia v Havlíčkově ulici několik dalších kabinetů a učeben. Zato následující rok byl ve znamení hrůz: Moravu tehdy postihly katastrofální povodně a zaplaveno a zničeno bylo celé přízemí gymnázia i hřiště s umělým povrchem. Vše se ale podařilo opravit a v dalších letech se škola hodně rekonstruovala i modernizovala. Roku 2020 se ke 150.výročí vzniku gymnázia chystala velká sláva a množství akcí, jenže ty byly všechny kvůli „neviditelnému vetřelci“ – covidu 19, nakonec zrušeny.

 

Na konci Havlíčkovy ulice jsme zabočili na Čechovu a Nádražní a po příchodu na busové nádraží nám před odjezdem spoje do Tršic vybyl čas ještě na „žejdlík“ kafé z automatu...