Přerov - náměstí Františka Rasche

Fotografie (3)  • Foto: Franta

Jakýchsi informací se nám o „slavné“ vzpouře vzpouře námořníků v Boce Kotorské v hodinách dějepisu sice dostalo, ale ty byly vesměs povrchní a ne zcela pravdivé. Jeden z hlavních vůdců byl přerovský rodák František Rasch, který se narodil do německo-české rodiny. Po dovršení dospělosti se přihlásil k rakousko-uherskému námořnictvu, v němž si odsloužil sedm let. Roku 1913 byl deaktivován a jako záložník odjel do Opavy, kde prý působil jako pojišťovací agent a studoval soukromě gymnázium.

Už 4.srpna 1914 byl nucen narukovat v hodnosti staršího plavčíka do války. Rakousko-uherské loďstvo v té době disponovalo silou v počtu 33 tisíc námořníků, z nichž bylo šest tisíc Čechů.

Foto: Franta

Z osmi námořních velmocí ale byla monarchie tou nejslabší a její loďstvo bylo využíváno jen k ochraně pobřeží. Po celý průběh války bylo v podstatě nečinné, díky čemuž došlo v Boce Kotorské ke vzpouře. Dalšími příčinami byla materiální nouze (námořníci dostávali zkažené potraviny a vázly dodávky nového šatstva) a také fakt, že díky radiodepeším dobře věděli o Wilsonově výzvě i revoluci v bolševickém Rusku. Proto vzbouřenci požadovali právo na sebeurčení a okamžité ukončení první světové války.

 

František Rasch byl výtečný specialista, takže se brzy dočkal několika povýšení a v čase, kdy to v Boce všechno vypuklo, měl hodnost vyššího poddůstojníka. Vzpoura vypukla 1.února 1918, ale František jí nebyl přítomen, neboť zrovna působil v Kumboru jako velitel kulometů. Na epicentrum povstání – křižník Sankt Georg, přibyl až druhý den. Prý proto, aby se pokusil dát chaosu, jež zde panoval, nějaký pevný řád a zároveň zabránil zbytečnému krveprolití. Díky své inteligenci a výmluvnosti se zařadil mezi čtyři hlavní vůdce vzbouřenců.

 

Foto: Franta

Vzpoury se zúčastnilo celkem čtyři tisíce námořníků, ale rakousko-uherskému velení se je podařilo izolovat a za hrozby tří bitevních lodí, německých ponorek a také dělostřelectva vzpouru 3.února zcela zlikvidovat. Na osm stovek povstalců čekaly těžké žaláře a čtyři hlavní účastníci vzpoury (včetně tehdy 29-tiletého Františka Rasche) byli 11.února 1918 popraveni.

 

Jeho pamětní deska, kterou jsem měl tu čest před lety na vlastní oči vidět, je umístěna na budově bývalé kotorské věznice. V rodném Přerově po něm bylo pojmenováno menší trojúhelníkové náměstí s parčíkovou úpravou (nacházející se nedaleko autobusového nádraží), v jehož středu byl roku 1957 vztyčen památník od sochaře Vladimíra Navrátila.

Ke stoletému výročí smrti Františka Rasche byl památník spolu s celým rynkem na sklonku roku 2017 rekonstruován. Práce byly rozvrhnuty tak, aby bylo do 11.února následujícího roku vše zdárně ukončeno a mohl zde proběhnout slavnostní pietní akt.