Pár pohledů z města Kadaně....
Po velké zdravotní přestávce, kdy jsem už nemohla chodit přírodou na delší túry, se u mě zastavil syn a vzal mě na výlet do Kadaně, kde měl služební jednání. Ráda jsem to uvítala, protože mně chození přírodou a za památkami velice chyběly.
Auto jsme zaparkovali poblíž Mírového náměstí a vydali se napřed k náměstí s kostelem Povýšení svatého Kříže a sloupem Nejsvětější Trojice. Ale samozřejmě se tu také nacházela i radnice, na které byla pamětní deska Mikuláše z Kadaně, jenž zhotovil slavný staroměstský orloj v Praze, to aby každý věděl, kde byla jeho kolébka...
V Kadani jsem byla postupně již několikrát, někdy jenom krátce, jen jsem projížděla, a tak nebyl čas na prohlídku. Dnes toho času také tolik nebylo, ale přece jen jsem si náměstí stačila znovu podrobněji prohlédnout.
Radnice vynikala již na první pohled svojí bělobou, oproti Mariánskému sloupu, který byl zase tmavý. A naproti němu se nacházela Katova ulička, významný architektonicko- urbanistický prvek městského opevnění v Kadani. Je chráněna jako kulturní památka. Dlouhá je 50 metrů a široká pozor! Jen 66 cm!!! Tudíž pro korpulentnější osoby se ji nedoporučuje použít, aby se v ní nezasekly.
Katovou uličkou jsme prošli a vyšli jsme na místě před barbakánem, kde kdysi stávala Žatecká brána, jež byla zbořena během asanace městského opevnění v r. 1832. Co je to barbakán jsem dlouho nevěděla, musela jsem si to bohužel vyhledat...Stavěl se nad branami hradů, nebo pevností, aby umožňoval jejich lepší ochranu. Setkala jsem se s tímto slovem již v Banské Bystrici, kdy mě její památkovou zónou provázel tehdy bratranec.
Se synem jsme ještě obešli část městských hradeb s nádhernou vyhlídkou na řeku Ohře, vrátili se poblíž náměstí, zastavili se u vstupní brány ke hradu, nakoukli na nádvoří a pomalu zamířili k vozu.
Byť to byla jen krátká prohlídka města, přece jen mojí dušičce udělala radost.
Nasedli jsme do vozu a namířili si to domů.