Pardubický kraj a Jeseníky - 2. den - Lázně Bohdaneč: NS Bohdanečský rybník a rybník Matka – Musílkova ornitologická pozorovatelna, Opatovický kanál, akvadukt a Pernštejnská alej, centrum města - NS Gočárův okruh

Pátek 8. 9. 2023
Po včerejších problémech jsem spala dobře. Definitivně jsem se vzbudila až v půl desáté, to i Ota byl prý už hodinu vzhůru. Budit mne však nechtěl. Teplo bylo celou noc, i k ránu bylo přes 16 stupňů.

Vstáváme do krásného slunného dn. Cítím se skvěle. Konečně. Raději jsem posnídala jen lehce, ale už bez diety. Radši si dám svačinu. Jen ranní kávu jsem ještě vynechala.

Po snídani odjíždíme na severozápadní okraj Lázně Bohdaneč. Parkujeme u přístřešku na okraji Bohdanečského jezera. Tudy vede jednosměrná naučná stezka Bohdanečský rybník a rybník Matka. Tyto dva rybníky jsou pozůstatkem středověké rybniční soustavy (to bylo asi 250 rybníků) z 16. století, které byly napájeny uměle zbudovaným dodnes zachovaným Opatovickým kanálem. Po krizi v 17. století došlo k ekonomické krizi a rybníky byly postupně rušeny a vysušovány. Stále zde žilo mnoho vzácných druhů ptactva a rostly vzácné rostliny. Proto zde byla r. 1951 vyhlášena národní přírodní rezervace. Jenže ta nezabránila tomu, aby zde na Polákovu poloostrovu Státní rybářství Litomyšl nezaložilo chov vodní drůbeže a intenzivní chov ryb. Slatinné louky, které byly původně sečeny a spásány, byly ponechány bez zásahů. Lokalita začala zarůstat náletovými dřevinami a křovinami. Chov byl sice r. 1974 ukončen, ale až r. 1993 bylo obnoveno kosení rákosí a luk, byly likvidovány náletové dřeviny a pokácena alej nepůvodního topolu kanadského. R. 1999 byla provedena revitalizace rybníka Matka a vytvořeny tůně v severozápadní zátoce. R. 2005 se začalo s revitalizací Bohdanečského rybníka. Byl odbahněn, byla vytvořena soustava ostrůvků a lagun a mělčin, byly rozčleněny rákosinové porosty. Dnes je to nejvýznamnější ornitologická lokalita na Pardubicku, kde se vyskytují běžné, ale také kriticky ohrožené druhy vodních a mokřadních druhů ptáků.

Pravděpodobně r. 2008 tady byla vytyčena naučná stezka Bohdanečský rybník a rybník Matka. Je dlouhá 4,5 km a je na ní 9 zastavení. My si vybíráme jen její část - dřevěnou pozorovatelnu, na kterou to máme zhruba 800 m. Je na Polákově poloostrovu, který vybíhá do Bohdanečského rybníka. Je to tady vlastně už druhá pozorovatelna. Ta první, připomínající myslivecký posed, musela být v létě 2015 z důvodu špatného stavu odstraněna. Hned na jaře 2016 byla nahrazena novou, 9 m vysokou Musílkovou pozorovatelnou. Je z dubového a modřínového dřeva, má rákosovou střechu. Svůj název má podle významného českého ornitologa 20. století Josefa Musílka (1885-1941), který se již ve škole učil poznávat a preparovat ptáky. Celý život se věnoval ornitologickému výzkumu a své znalosti předával dětem jako učitel. Jeho celoživotním dílem je kniha Ptactvo Pardubicka. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 4,5 m vede 18 schodů.

Ota sem došel vybaven pořádným dalekohledem, který běžně nenosí, protože je těžký. Dnes se mu to vyplatilo. Je to tu hezké a pro milovníky ptactva jedinečné. Ota je nadšen. Snad tady vidí všechny zde nakreslené ptáky, nad lesem dokonce zahlédl i orla mořského. A vše mi hlásí. Většinou je z pozorovatelen zklamaný, ale tady je doslova ptačí ráj. Tady si to skutečně užívá.

Vracíme se k autu. Jdeme se podívat na druhou stranu silnice. Za potokem Čertůvka odbočujeme vlevo a procházíme mezi rybníky Nadymače, abychom se dostali na silnici, která vede do Neratova. Po silnici vede smíšená starobylá Pernštejnská alej, tvořená až stoletými stromy, především duby a lípami. I tato alej pamatuje slavné časy východočeského rybníkářství za Pernštejnů. Stoupající intenzitou dopravy je ohrožena a prý se dokonce uvažuje o její odstranění, aby mohla být silnice rozšířena. Zatím tu jsou a vypadají pěkně.

Podél této silnice vede již zmiňovaný Opatovický kanál a v místech, kudy jsme na silnici vyšli, má být na Černské strouze akvadukt. Našli jsme ho, ale trochu nás zklamal. Viděli jsme jich víc, např. v Chropyni a v Havlovicích. Ale to byly asi skutečně unikáty.

Mezi rybníky je hezky, jsou tu i další naučné stezky, ale nechalo by se chodit i po neznačených cestách. My však máme na dnešek ještě jiné plány.

 

Pak už přejíždíme do centra města. Osada byla založena na křižovatce obchodních cest. Pravděpodobně ve 12. století stál uprostřed osady dřevěný kostelík. V polovině 14. století se o ní hovoří již jako o městečku. R. 1491 panství získali na 70 let Pernštejnové. Pravděpodobně v té době byl vytyčen dnešní půdorys města. Byly založeny 4 hlavní ulice, v opevnění byly vybudovány brány, začalo se s renesanční zděnou výstavbou, byla postavena radnice i pivovar. Byli to právě Pernštejnové, kteří zde vybudovali rozsáhlou síť rybníků. R. 1560 byli však již tak zadluženi, že celé panství prodali císaři Ferdinandovi I. Bohdaneč se tak stal královským komorním městem. Tím vývoj města ale skončil. Rybníky byly rušeny, jejich plocha byla zalesněna nebo proměněna na zemědělskou půdu. Renesanční domy shořely. Nejhorší požár byl r. 1772. Důležitým obdobím bylo založení slatinných lázní p. Veselým na konci 90. let 19. století. Zpočátku to sice vypadalo na krach a nechybělo moc a místo lázní zde byla výrobna obuvi. Nakonec se do toho vložilo samotné město, koupilo lázně a další domy, aby se mohl lázeňský areál rozšířit. V té době se zde objevuje Josef Gočár, rodák z nedalekého Semína, který byl r. 1911 vyzván, aby vyprojektoval nový lázeňský pavilon. Stavba v kubistickém slohu byla slavnostně otevřena 1. května 1913 jako první objekt lázní. Od té doby se lázeňství rozvíjelo až do 2. světové války. To byla léčebná činnost přerušena. Na jaře 1941 areál obsadili Němci. Zřídili zde lazaret a ubytovnu pro německou mládež. Po válce se naštěstí lázeňství dál rozvíjelo a také dnes patří mezí významné lázeňské městečko

Zaparkovali jsme zdarma na parkovišti Na Lužci u základní školy a hlavně u restaurace Zababa. Tam jdeme na oběd. Já si dala hovězí vývar s játrovými knedlíčky, Ota samozřejmě pořádný oběd - ražniči a americké brambory a zapil Kozlem. Porce to byla veliká a prý to bylo výborné. I já jsem si na husté polévce s masem a se 4 knedlíčky pochutnala, že jsem měla chuť dát si druhou. Ale pořád mám strach se pořádně nacpat. Jsem ráda, že mi je dobře.

Jdeme na naučnou stezku Gočárův okruh – je to 5,5 km dlouhý nenáročný okruh městem i parkem na okraji města, který vede převážně okolo staveb, které jsou spojeny se jménem významného českého architekta Josefa Gočára. Je na něm 14 informačních tabulí. Začíná na náměstí a vede téměř okolo našeho parkoviště. Vydáváme se po ní. Jak jsme později zjistili, jdeme v protisměru. Ale myslím, že to nevadí.

Nejblíž máme železobetonový Gočárův vodojem, který byl na kopečku na východním okraji města postaven r. 1910 podle projektu architekta Josefa Gočára. Za vzor si vzal kruhovou kapli sv. Jiří na zdejším hřbitově. Tam se také zastavíme. Ke svému účelu sloužila až do r. 1980. Zajímavý je stále dochovaný nápis na rovné spodní části kupole: VODÁRENSKÁ VĚŽ KRÁLOVSKÉHO KOMORNÍHO MĚSTA BOHDANEČ.

Teď po naučné stezce opouštíme město. Přecházíme hlavní silnici, která vede do Pardubic. Míjíme kamenný kříž. Za chvíli přicházíme k malé stavbě - k Tillerovu sedátku, které nechal ve 40. letech 20. století udělat pro svoji manželku Annu na jejím oblíbeném místě plukovník Karel Tiller. Stále je na opěrátku vidět medailonek se jménem Anna T. I dnes je z něj pěkný výhled na louku.

Další zastavení je u Kuttnerovy kaple. Dříve nedaleko stávala kaplička Nanebevzetí Panny Marie, kterou r. 1794 rozstříleli vojáci. Vrchnost odmítala kapličku opravit. Až poč. 19. století tady postavil na své náklady novou kapličku purkmistr Jan František Kuttner. Na místě původní kaple nechal r. 1819 postavit kamenný kříž. Při rekonstrukci r. 2000 byla dovnitř umístěna sádrová replika původní sošky Panenky Marie jako náhrada za odcizenou památnou sošku Panny Marie Lurdské.

Dostáváme se do udržovaného lázeňského parku, který byl založen při vzniku lázní podle plánů Josefa Thomayera – vrchního pražského zahradníka. Rostlo zde přibližně 100 druhů domácích i cizokrajných dřevin. I dnes je zde vidět celá řada vzácných původních stromů ve stáří kolem 80 let, které jsou označeny cedulkami. Vede tudy celá řada cestiček a je tu skutečně příjemný stín.

Tím se dostáváme do lázeňského areálu, který tvoří komplex 5 pavilonů. Jsou propojeny krytou kolonádou. Nejdřív vidíme pavilon Bílý, který je nejnovějším ze všech pavilonů. Kromě léčebných procedur je zde k dispozici tělocvična, whirlpool, sauna a parní kabina.

Jen o kousek dál je nejznámější a největší kubistický pavilon Gočár od již zmiňovaného architekta Josefa Gočára, který byl postaven v letech 1910 – 1913. R. 1926 bylo přistavěno 2. patro, které bohužel narušilo původní kubistické prvky. V obou patrech jsou pokoje pro lázeňské hosty. V přízemí je předsunutá krytá kolonáda a zařízení určená k léčbě rašelinou.

Vlevo od pavilonu je r. 1929 u artéského pramene vybudován bazén se sochou Venuše.

Jen o kousek dál je elegantní pavilon Veselý, který je hlavní budovou celého areálu a který je pojmenován po zakladateli lázní. Zde jsou dvoulůžkové luxusní pokoje s manželskou postelí a vstup do sauny a whirlpoolu. S ním těsně sousedí krytý bazén.

Lázeňské náměstíčko s parkovou úpravou uzavírá pavilon Jubilejní, jehož stavba byla zahájena r. 1928 na počest 10. výročí vzniku Československé republiky. Tam je lázeňská recepce s rozpisy procedur, ordinace, jídelny pro všechny pavilony a část léčebných procedur. Tady je i oddělení pooperační péče pro klienty, kteří sem přichází z jiných nemocnic např. po operacích totálních endoprotéz. Hlavní vchod je z opačné strany, možná i proto, že je v blízkosti parkoviště.

Tam náhle Ota objeví hezky opravený vodojem. Hned je přesvědčený, že to musí být rozhledna, tak to obchází. Má však smůlu nahoru se nedostane.

Před pavilonem Veselý jsou zajímavé sluneční hodiny. Jsou známé již od antiky, kdy to byl jediný způsob měření času. V současné době jsou nejčastěji používané hodiny, kdy je číselník umístěn na stěně domu. Zde se jedná o tzv. analematické sluneční hodiny - číselník je vodorovný a hodinové značky jsou rozmístěné na elipse. Klasickou tyčku nahrazuje člověk, který si musí stoupnout na aktuální značku daného měsíce. Neukazuje to však pravděpodobně letní čas.

Tím opouštíme lázeňský areál. V Langrově ulici je infocentrum. Tam se samozřejmě musíme podívat. Zjišťujeme, že je hezké i vlastní město. Vpravo od infocentra je hezký penzion Tillerova vila. Nechal si ji postavit v letech 1921 – 1922 pro svou rodinu Karel Tiller, velitel místních jezdeckých kasáren. Pořádali zde různá společenská setkání, u nich bydleli známé pražské osobnosti, které sem přijely na lázeňskou léčbu. Vila získala r. 2004 nového majitele, který po dvouleté rekonstrukci otevřel penzion s 11 moderně vybavenými pokoji. Vnější historický ráz budovy zůstal zachován, uvnitř je k dispozici výtah a wellness.

Trošku jsme odbočili z naučné stezky, teď se na ní vracíme. Jsme na Masarykově náměstí, v nejstarší části města. Vše nasvědčuje tomu, že to bývalo hezké centrum města. Dnes je uprostřed náměstí kruhová křižovatka, která celkový dojem narušuje. Trošku to vylepšuje fontána, která je uprostřed, a další menší fontány, které v západní části náměstí byly umístěny při rekonstrukci v letech 2002 až 2004.

My jdeme ke zdejší radnici. Jenže to není vůbec jednoduché. Je tady moc zajímavých staveb.

Na náměstí na rohu Langrovy ulice je hezky opravený dům s renesančními štíty – je to 1. lázeňská budova, kterou pan Veselý koupil r. 1893. Pamětní deska na zdi směrem do náměstí mu byla odhalena r. 1921. Snad ve stejné době byla odhalena i vedlejší deska básníku Jaroslavu Langrovi (1806-1846), který se zde narodil a také zemřel. Dnes je v domě lázeňské bistro, v patrech pak kanceláře lázní.

S ním na náměstí do tvaru písmene "L" sousedí již ne tak nápadný dům zvaný Kuttnerovský, pojmenovaný po majiteli Janu Františku Kuttnerovi, který byl v letech 1798 - 1846 ve městě purkmistrem. Tato původně barokní budova z r. 1772 byla upravena v klasicistním a secesním slohu. Dnes je součástí pavilonu Veselý.

Už jsme konečně u zdejšího nejhonosnějšího domu – u radnice. Byla postavena r. 1530 přestavbou tří domů. Několikrát byla přestavována. Po renesanční přestavbě, kdy bylo dostavěno podloubí a věžičky, byly po r. 1772 doplněny barokními prvky, přibyl další oblouk podloubí, průčelí zakončené atikou a městský znak. Na sloupech podloubí bývaly umístěny trdlice, kláda a pranýř. Na radničním dvoře stávalo vězení, v přízemí byla tržnice. R. 1786 udělil Josef II. městu právo výročního trhu. Proto byl při vstupu do radnice zazděn úřední vídeňský loket (78 cm) pro zajištění správné délkové míry. Ten jsme nějak přehlédli. Kanceláře městského úřadu tu jsou stále. V patře je velká zasedací Langrova síň, kde byla konšelská – dnes obřadní síň. V přízemí je restaurace.

Naproti je další dominanta náměstí - kostel sv. Maří Magdalény. Byl postaven v letech 1728 – 37. Při požáru města r. 1772 byla věž pobořena, pravděpodobně v té době zanikl malovaný orloj. Gotická spodní část byla zachována, r. 1860 bylo zvýšena. Vnitřní výzdoba je barokní. Z období výstavby je uvnitř vzácný soubor soch od řezbáře Ignáce Rohrbacha. V kostele jsou varhany, které jsou jednou třetinou varhan ze zrušeného kostela v Sedleci u Kutné Hory.

Za parčíkem vedle kostela je barokní dům čp. 46 z pol. 18. století s empírově upraveným štítem a s bohatou štukovou výzdobou v 1. patře. Mezi okny je reliéf s medailonem se zlacenou kotvou. Za první republiky byl v přízemí obchod s potravinami.

Ve stejné řadě o několik domů dál je penzion Škroup, který zde nechal v letech 1915 - 1916 postavit zakladatel lázní Jan Veselý podle návrhu Josefa Gočára pro luxusnější ubytování lázeňských hostů. Za války tady mělo své sídlo velitelství německé armády. Po roce 1948 byl dům ve vlastnictví lázní. Od 90. let 20. století je v soukromém vlastnictví.

Procházíme okolo fontánek. Vedle obchodního domu mezi slunečníky a za vysazenými stromy téměř zanikají dva domy – resp. renesanční dvojdům s čp. 112, který je nejstarší stavbou ve městě – byl postaven r. 1520. Kolem oken se v 1. patře dochovalo typické pernštýnské terakotové ostění. V domě dnes bydlí původní vlastníci.

Náměstí opouštíme po okruhu Pernštýnskou ulicí. Na rohu Dukelské a Štefánikovy ulice je funkcionalistická vila Anny a Františka Gastgebových, kterou navrhl architekt Josef Gočár r. 1930 pro svoji sestru Annu Gastgebovou, když zůstala po smrti manžela sama se třemi dětmi.

Jižní část okruhu městem vynecháváme. Po včerejších problémech, kdy jsem skoro nic nejedla, jsem docela unavená. Ulicí Pod Břízami procházíme do ulice Pod Kasárny. Prohlídku hřbitova však vynechat nechceme. K němu se blížíme březovou alejí, která byla založena r. 1902. Na podzim r. 1995 byla kompletně obnovena, byla upravena přístupová cesta, zavedeno veřejné osvětlení. Uprostřed aleje je kaple sv. Jana Nepomuckého, zvaná Koutníkova. Nechal ji postavit r. 1829 kupec a purkmistr Václav Romedius Koutník. Dříve tam byla dřevěná soška sv. Jana Nepomuckého, kterou sem přinesl zdejší farář z vybavení fary. Dnes je kaplička prázdná.

Alej končí u Bohdanečských hřbitovů. Do areálu starého hřbitova, který vznikl na přelomu 17. a 18. století, se vchází věžovou bránou se zvonicí v patře. Tam je dochovaný zajímavý soubor náhrobků z 19. a 20. století a asi 10 různě provedených litinových křížů z 19. století. Tam je pohřbena řada významných osobností kulturního a společenského života – např. básník J. Langr, spisovatel K. Šípek, zakladatel lázní J. Veselý i dlouholetý starosta města F. Veselý. Jsou zde pohřbeni i rodiče architekta J. Gočára. Hrobku podle návrhu J. Gočára jsme hledali poměrně dlouho, protože nápisy jsou již hodně špatně čitelné.

Dominantou tohoto hřbitova je barokní kruhová kaple sv. Jiří. Po požáru r. 1780 nahradila původní dřevěnou kapli. V zadní části je malý klasicistní domek, pravděpodobně márnice

Z důvodu rozdílné víry občanů byl před ním, ale v těsném sousedství vybudován r. 1930 nový hřbitov. R. 1960 na něj navázal urnový háj.

Tím jsme ukončili prohlídku města. K autu to máme kousek. Je 18. hodin. Zítra bychom si chtěli prohlédnou zámek v Cholticích a tvrz ve Svojšicích.

Odjíždíme na naše dnešní nocležiště. Otovi se moc nechtělo opět spát v lese, ale ani jemu se nechce hledat nic dalšího. Jsem docela unavená, ale spokojená. Bylo to prima.

Nejdřív se myjeme, jen voda nám už zase ubývá. Zajímavé je, že dnes tady létají komáři. Nikde není žádný pramen, ani potůček, v lese je sucho. Je to divné. Kupodivu docela rychle zmizeli. Aspoň mohu v klidu připravit večeři. Jíme venku, dokonce si dávám i trochu piva. Pak už jen odpočíváme. Nakonec jsme rádi, že jsme sem zajeli. Je tu nádherný klid a mně je konečně skvěle.

Jdeme spát až v 10, v autě je 19 stupňů, zase to vypadá na teplou noc.

Pardubický kraj a Jeseníky - 2. den - Lázně Bohdaneč: NS Bohdanečský rybník a rybník Matka – Musílkova ornitologická pozorovatelna, Opatovický kanál, akvadukt a Pernštejnská alej, centrum města - NS Gočárův okruh na mapě