Zadní mlýn v Lázních Bohdaneč
Velkým příspěvkem ke zřízení mlýnů v Lázních Bohdanči se stalo vybudování Opatovického kanálu, jehož stavba měla být Vilémem z Pernštejna dokončena v roce 1513. Nedlouho poté vznikl na jeho levém břehu tzv. Přední mlýn, dříve nazývaný též jako Sladovní, a na jeho pravobřežní části Zadní mlýn, který zůstával tak trochu ve stínu toho předem jmenovaného, přičemž dříve s ním byl několikrát spojen v jeden celek. Někteří autoři přicházejí i s názorem, že mlýny byly starší než sám Opatovický kanál, což by znamenalo, že před ním tu již nějaký tok musel být, ale nic z toho se nedá průkazně dokázat. Podle urbáře, který byl založen roku 1500 (jinde je uváděn rok 1515), náležely oba mlýny bohdanečské obci, jež ze svých mlýnů odváděla o sv. Jiří 3 1/2 kopy a 15 grošů úroku a tentýž obnos ještě o sv. Havlovi. Kromě obce samé zde musely mlet také vsi: Neratov, Bukovka, Kasalice, Rohovládova Bělá, Habřinka a Pravy.
Na přelomu 15. a 16. století byla tato dvojice mlýnů velkým bohatstvím bohdanečské obce a ta se o jejich stav skutečně zajímala (důkazem údajné obnovy by měla být kamenná deska s letopočty 1563 a 1760 na mlýnském průčelí směrem k Opatovickému kanálu), i když je pronajímala prostřednictvím písemných kontraktů a mlynáři tak byli pouze majiteli požitků s nimi spojenými. Aby se oba blízcí mlynáři nehádali, tak se v mnohém oba mlýny navzájem podobaly. Měly jak 2 složení s přistrkovací jahelkou, tak 4 žlaby pro každé vodní kolo. Abychom si udělali představu o tom, jak náročné bylo jeden z těchto mlýnů udržet, tak se musíme podívat do bohdanečského "Počtu důchodu obecního", v němž nalezneme zápisy o tom, že v letech 1631-1632 odváděl držitel mlýna do obecní pokladny plných 140 kop grošů. Když ještě připočteme náklady spojené s údržbou a dalšími vydáními, tak bylo nesmírně těžké vydělat dostatečné peníze k obživě vlastní rodiny a mlynář se tak měl co ohánět, aby se nedostal do dluhů a s nimi spojených problémů.
Možná i z těchto důvodů se majitelé Zadního mlýna často měnili, roku 1631 zde působil Matěj Uhřínovský, v letech 1640 a 1644 Václav Kosina, v roce 1646 Bartoloměj Cabicar, roku 1647 Jan Pokorný, v roce 1656 Jan Halda, v letech 1676- 1685 Jan Šišan, roku 1696 Dorota Šišanová, v roce 1700 Václav Halda, o 10 let později Matěj Jeremiáš, roku 1727 Jan Pelikán, v roce 1729 Jan Oliva, v letech 1734-1740 František Příbramský, v letech 1743-1747 vdova Košková, z čehož můžeme usuzovat, že předchozím držitelem mlýna byl její zesnulý manžel, v letech 1747-1760 František Náhlík, roku 1761 František Fryč, o 2 roky později Petr Jesenský, v roce 1764 František Langer a M. Vejrovský, roku 1780 Ignác Šinták, v letech 1798-1803 vdova Dorota Šintáková, v roce 1805 Václav Šinták, roku 1811 Jan Šinták, v roce 1812 Petr a Marie Deylovi, roku 1813 František a Terezie Walterovi, v roce 1814 Josef a Terezie Jakobi, v letech 1815-1839 Václav a Kateřina Pourovi, v letech 1839-1882 Jan Pour (psán i jako Paur a Pauer), v letech 1882-1902 Otakar a Johanna Hanělovi, roku 1902 Pavel a Kateřina Rindovi, v letech 1910-1911 Pavel Rind ml., v roce 1911 Josef Baudyš, roku 1916 Františka Baudyšová, v roce 1928 Anna Baudyšová, roku 1928 Vincenc Baudyš a v témže roce ho získali Jan a Zdeňka Novákovi. Exkurzí do dobových listin a zápisů matrik bychom nalezli ještě další držitele tohoto mlýna.
Zadní mlýn se lišil od toho Předního tím, že v něm bylo vybíráno clo. Roku 1718 došlo k velké rekonstrukci objektu, kdy byla vystavěna nová světnice, komora a vše bylo dáno pod krov. Další obnova proběhla v roce 1740, což můžeme doložit dochovanými účty. Velkou změnou se stal emfyteutický prodej objektu s jeho veškerým příslušenstvím, k němuž došlo 12. ledna 1780. Podle dochovaného zápisu ho získal mlynář Hynek Šinták se svou manželkou, a to za 2 580 zlatých (po skončení licitace 500 zlatých, při obdržení kontraktu 1 080 zlatých a zbytek splácet po 100 zlatých v rámci určeného desetiletého období), přičemž se zavázal za sebe i své nástupce ročním nájmem do obecního důchodu ve výši 400 zlatých ve čtvrtletních splátkách. Dále se přihlásil k odvádění 3 měřic a 3 věrtelů žita městskému zvoníkovi a 1 měřici a 1 věrtel krup a jahel a 2 věrtele žita bohdanečskému kantorovi. Stejně tak se zavázal ke správě i opravám mlýna pouze ze svých finančních prostředků, obdobně se tak stalo s čištěním a údržbou toku kanálu od haltýřských vrat až po dolanský most. Jedinou věcí, co mu musela obec poskytnout, byl 1 dubový kmen z panských lesů na mlýnský hřídel, a to každý šestý rok po sobě, což odpovídalo smlouvě s pardubickou vrchnostenskou direkcí z 11. února 1778.
Ale již roku 1815 oba mlýny vyhořely, a tak musely být opětovně vystavěny, a to díky novým vlastníkům - Václavu a Kateřině Pourovým, kteří ho pořídili ze svých na pětinu znehodnocených úspor. Nový stav, kdy byl celý jeho areál kompletně zděnou stavbou s čp. 147, můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 1. třídy Johanna Rebla a geometra 2. třídy Josepha Grunda (Hintere Mühle, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR036018390). Nový majitel Václav Pour (1789-1851) měl vždy ostrý jazyk, a tak se o něm hovoří, že byl ve věčných sporech s panským fišmistrem. Jednoho jara mělo údajně dojít k protržení hráze a všechny ryby vytekly do Opatovického náhonu a dále do Labe. Z toho vznikla hádka mezi oběma muži, která vygradovala do toho, že mlynář chytil panského porybného a mrštil jím do bahna Opatovického kanálu. Díky tomu byl odsouzen k pokutě 20 zlatých, ale on začal vyplácet soudu její dvojnásobek, protože "až se vrátím, tak toho Němčoura hodím do marastu v tom náhonu ještě jednou". V roce 1857 postavil mlynář Jan Pour stodolu a roku 1875 mu bylo povoleno zřídit nové kůlny a konírny. Tento vlastník však nepřestal ve velkých investicích do mlýna a již v roce 1877 požádal o přestavbu mlýna na zřízení "uměleckých strojů". Následujícího roku naopak obdržel povolení k výstavbě hospodářského stavení a obývání obytných místností. Těžký úraz, který mu uštědřil rozzuřený býk (vedle mlynářského řemesla byl vyhlášeným chovatelem hovězího dobytka, který získal řadu ocenění, např. na krajinské výstavě v Pardubicích v roce 1871 obdržel pochvalný diplom za 15měsíční jalovici), však znamenal konec tohoto mlynáře a ten 14. července 1882 zemřel, přičemž ve své poslední vůli odkázal 160 zlatých ke zřízení nadace pro chudé dělníky. V jeho tradici pak pokračovala dcera Johanna, jež se provdala za Otakara Haněla, neboť její bratr Josef působil jako mlynář v Novém Bydžově. Dodejme ještě, že Václav Pour, bratr Jana Poura (1817-1880), byl poslancem českého zemského sněmu a vůdcem rolnictva i organizátorem vlasteneckého života na Přeloučsku. Další rekonstrukce mlýnského objektu proběhla v letech 1903-1904 a kolem roku 1921, kdy byly rovněž pořízeny nové stroje a ty starší byly prodány. Následně se tu nacházela i pekárna (viz http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/1399-netradicni-historicka-pohlednice-bohdance-okolo-r-1930/).
Různé přestavby a změny probíhaly též v následujících letech, což je vidět z leteckých měřicích snímků. Ve mlýně, jenž v roce 1939 náležel Janu Novákovi, se s různými přestávkami mlelo až do počátku 50. let 20. století, kdy byl zkonfiskován, uzavřen a jeho vlastníci z něj byli vyhnáni, aby se sem jejich potomci navrátili po sametové revoluci díky restitučnímu zákonu. V současné době je čp. 147 vedeno pouze jako rodinný dům a náleží Ing. Jitce Sitárové z Prahy. Další informace o tomto objektu lze nalézt zde: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/3000-zadni-mlyn.
Na přelomu 15. a 16. století byla tato dvojice mlýnů velkým bohatstvím bohdanečské obce a ta se o jejich stav skutečně zajímala (důkazem údajné obnovy by měla být kamenná deska s letopočty 1563 a 1760 na mlýnském průčelí směrem k Opatovickému kanálu), i když je pronajímala prostřednictvím písemných kontraktů a mlynáři tak byli pouze majiteli požitků s nimi spojenými. Aby se oba blízcí mlynáři nehádali, tak se v mnohém oba mlýny navzájem podobaly. Měly jak 2 složení s přistrkovací jahelkou, tak 4 žlaby pro každé vodní kolo. Abychom si udělali představu o tom, jak náročné bylo jeden z těchto mlýnů udržet, tak se musíme podívat do bohdanečského "Počtu důchodu obecního", v němž nalezneme zápisy o tom, že v letech 1631-1632 odváděl držitel mlýna do obecní pokladny plných 140 kop grošů. Když ještě připočteme náklady spojené s údržbou a dalšími vydáními, tak bylo nesmírně těžké vydělat dostatečné peníze k obživě vlastní rodiny a mlynář se tak měl co ohánět, aby se nedostal do dluhů a s nimi spojených problémů.
Možná i z těchto důvodů se majitelé Zadního mlýna často měnili, roku 1631 zde působil Matěj Uhřínovský, v letech 1640 a 1644 Václav Kosina, v roce 1646 Bartoloměj Cabicar, roku 1647 Jan Pokorný, v roce 1656 Jan Halda, v letech 1676- 1685 Jan Šišan, roku 1696 Dorota Šišanová, v roce 1700 Václav Halda, o 10 let později Matěj Jeremiáš, roku 1727 Jan Pelikán, v roce 1729 Jan Oliva, v letech 1734-1740 František Příbramský, v letech 1743-1747 vdova Košková, z čehož můžeme usuzovat, že předchozím držitelem mlýna byl její zesnulý manžel, v letech 1747-1760 František Náhlík, roku 1761 František Fryč, o 2 roky později Petr Jesenský, v roce 1764 František Langer a M. Vejrovský, roku 1780 Ignác Šinták, v letech 1798-1803 vdova Dorota Šintáková, v roce 1805 Václav Šinták, roku 1811 Jan Šinták, v roce 1812 Petr a Marie Deylovi, roku 1813 František a Terezie Walterovi, v roce 1814 Josef a Terezie Jakobi, v letech 1815-1839 Václav a Kateřina Pourovi, v letech 1839-1882 Jan Pour (psán i jako Paur a Pauer), v letech 1882-1902 Otakar a Johanna Hanělovi, roku 1902 Pavel a Kateřina Rindovi, v letech 1910-1911 Pavel Rind ml., v roce 1911 Josef Baudyš, roku 1916 Františka Baudyšová, v roce 1928 Anna Baudyšová, roku 1928 Vincenc Baudyš a v témže roce ho získali Jan a Zdeňka Novákovi. Exkurzí do dobových listin a zápisů matrik bychom nalezli ještě další držitele tohoto mlýna.
Zadní mlýn se lišil od toho Předního tím, že v něm bylo vybíráno clo. Roku 1718 došlo k velké rekonstrukci objektu, kdy byla vystavěna nová světnice, komora a vše bylo dáno pod krov. Další obnova proběhla v roce 1740, což můžeme doložit dochovanými účty. Velkou změnou se stal emfyteutický prodej objektu s jeho veškerým příslušenstvím, k němuž došlo 12. ledna 1780. Podle dochovaného zápisu ho získal mlynář Hynek Šinták se svou manželkou, a to za 2 580 zlatých (po skončení licitace 500 zlatých, při obdržení kontraktu 1 080 zlatých a zbytek splácet po 100 zlatých v rámci určeného desetiletého období), přičemž se zavázal za sebe i své nástupce ročním nájmem do obecního důchodu ve výši 400 zlatých ve čtvrtletních splátkách. Dále se přihlásil k odvádění 3 měřic a 3 věrtelů žita městskému zvoníkovi a 1 měřici a 1 věrtel krup a jahel a 2 věrtele žita bohdanečskému kantorovi. Stejně tak se zavázal ke správě i opravám mlýna pouze ze svých finančních prostředků, obdobně se tak stalo s čištěním a údržbou toku kanálu od haltýřských vrat až po dolanský most. Jedinou věcí, co mu musela obec poskytnout, byl 1 dubový kmen z panských lesů na mlýnský hřídel, a to každý šestý rok po sobě, což odpovídalo smlouvě s pardubickou vrchnostenskou direkcí z 11. února 1778.
Ale již roku 1815 oba mlýny vyhořely, a tak musely být opětovně vystavěny, a to díky novým vlastníkům - Václavu a Kateřině Pourovým, kteří ho pořídili ze svých na pětinu znehodnocených úspor. Nový stav, kdy byl celý jeho areál kompletně zděnou stavbou s čp. 147, můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 1. třídy Johanna Rebla a geometra 2. třídy Josepha Grunda (Hintere Mühle, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR036018390). Nový majitel Václav Pour (1789-1851) měl vždy ostrý jazyk, a tak se o něm hovoří, že byl ve věčných sporech s panským fišmistrem. Jednoho jara mělo údajně dojít k protržení hráze a všechny ryby vytekly do Opatovického náhonu a dále do Labe. Z toho vznikla hádka mezi oběma muži, která vygradovala do toho, že mlynář chytil panského porybného a mrštil jím do bahna Opatovického kanálu. Díky tomu byl odsouzen k pokutě 20 zlatých, ale on začal vyplácet soudu její dvojnásobek, protože "až se vrátím, tak toho Němčoura hodím do marastu v tom náhonu ještě jednou". V roce 1857 postavil mlynář Jan Pour stodolu a roku 1875 mu bylo povoleno zřídit nové kůlny a konírny. Tento vlastník však nepřestal ve velkých investicích do mlýna a již v roce 1877 požádal o přestavbu mlýna na zřízení "uměleckých strojů". Následujícího roku naopak obdržel povolení k výstavbě hospodářského stavení a obývání obytných místností. Těžký úraz, který mu uštědřil rozzuřený býk (vedle mlynářského řemesla byl vyhlášeným chovatelem hovězího dobytka, který získal řadu ocenění, např. na krajinské výstavě v Pardubicích v roce 1871 obdržel pochvalný diplom za 15měsíční jalovici), však znamenal konec tohoto mlynáře a ten 14. července 1882 zemřel, přičemž ve své poslední vůli odkázal 160 zlatých ke zřízení nadace pro chudé dělníky. V jeho tradici pak pokračovala dcera Johanna, jež se provdala za Otakara Haněla, neboť její bratr Josef působil jako mlynář v Novém Bydžově. Dodejme ještě, že Václav Pour, bratr Jana Poura (1817-1880), byl poslancem českého zemského sněmu a vůdcem rolnictva i organizátorem vlasteneckého života na Přeloučsku. Další rekonstrukce mlýnského objektu proběhla v letech 1903-1904 a kolem roku 1921, kdy byly rovněž pořízeny nové stroje a ty starší byly prodány. Následně se tu nacházela i pekárna (viz http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/1399-netradicni-historicka-pohlednice-bohdance-okolo-r-1930/).
Různé přestavby a změny probíhaly též v následujících letech, což je vidět z leteckých měřicích snímků. Ve mlýně, jenž v roce 1939 náležel Janu Novákovi, se s různými přestávkami mlelo až do počátku 50. let 20. století, kdy byl zkonfiskován, uzavřen a jeho vlastníci z něj byli vyhnáni, aby se sem jejich potomci navrátili po sametové revoluci díky restitučnímu zákonu. V současné době je čp. 147 vedeno pouze jako rodinný dům a náleží Ing. Jitce Sitárové z Prahy. Další informace o tomto objektu lze nalézt zde: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/3000-zadni-mlyn.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.085, 15.669)
Poslední aktualizace: 10.3.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Lázně Bohdaneč
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Zadní mlýn v Lázních Bohdaneč
Lázně Bohdaneč - Bohdanečský rybník naučná stezka
Rybník
K Bohdanečskému rybníku se dostanete z náměstí v Lázních Bohdaneč budete následovat zelenou turistickou značku, kterou za mostkem přes potom opustíte ( značka se stáčí doleva , vy zůstanete na pravé straně) Naučná stezkka má 7 zastavení v jižní a východní části Bohdanečského rybníka ( jednim z nich je i pozorovatelna ptactva)Bohdanečský rybník je národní přírodní rezervací - lo…
0.1km
více »
Malá rozhlednička či ornitologická pozorovatelna na okraji Bohdanečského rybníka u Lázní Bohdaneč
Rozhledna
Na severním okraji příjemného městečka Lázní Bohdaneč se nachází v nadmořské výšce 215 metrů Národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník a rybník Matka o rozloze 247,8 ha. Vyhlášena byla v roce 2005, ale první o…
0.3km
více »
Socha sv. Jana Nepomuckého na okraji Lázní Bohdaneč u Bohdanečského rybníka
Socha
Sv. Jan Nepomucký byl generální vikář pražského arcibiskupa, mučedník katolické církve a také jeden z českých zemských patronů. Datum jeho narození není přesně známo, ale úmrtí ano. Stalo se tak přesně před 623 …
0.5km
více »
Opatovický vodní kanál – zajímavé středověké vodní dílo
Technická památka
Kdysi tady bylo množství slepých ramen řeky Labe, možná i samotná řeka tudy tekla a tudíž byly ve zdejším kraji močály a mokřiny. Koho jako prvního napadlo tady vytvořit rybniční soustavu, se již asi nedozvíme, …
0.5km
více »
cykloturistické rozcestí Lázně Bohdaneč - u sv. Jana Nepomuckého
Rozcestí
Cykloturistický rozcestník, který se nachází u sochy sv. Jana Nepomuckého při výjezdu z Bohdanče na Rohovládovou Bělou, ukazuje cykloturistům cestu po několika značených trasách KČT. Po trase č. 4274 ve směru Láz…
0.5km
více »
Bohdanečský rybník
Rybník
První zmínky o tomto rybníku pocházejí již z 15. století, ale je možné, že rybník byl založen již opatovickými benediktýny, jejichž klášter v Opatovicích nad Labem byl dobyt a vypálen husity roku 1421. V roce 1491…
0.5km
více »
turistické rozcestí Lázně Bohdaneč - Opatovický kanál
Rozcestí
Turistický rozcestník, který se nachází na severním okraji Bohdanče u Opatovického kanálu ukazuje turistům cestu ve směru Přelouč - Lázně Bohdaneč. V tomto případě se nejedná o klasický rozcestník, ale o informač…
0.6km
více »
Přední mlýn v Lázních Bohdaneč
Mlýn
Pro rozvoj zdejších mlýnů se stalo nejdůležitějším krokem vybudování Opatovického kanálu, který vedl vodu z Labe do mnoha okolních rybníků a pod Semínem ji opět odváděl do téže řeky. V roce 1513, kdy byl Vilémem z…
0.6km
více »
Zábranské rybníky
Rybník
Tato trojice bohdanečských lesních rybníků se nachází v místech, kde dříve bývaly pouze zamokřené louky a lužní lesy, ale žádná vodní plocha tu nebyla zřízena. To z toho důvodu, že šlo o úzký pruh země mezi Bohdan…
1.1km
více »
Stavidlo kanálu, napájejícího soustavu Zábranských rybníků a Bohdanečský rybník
Fotogalerie
V letech 1498-1514 (někde je uváděno, že s výstavbou kanálu se začalo krátce po zakoupení pardubického panství Vilémem z Pernštejna, neboť v roce 1498 dosahovala jeho délka již přibližně 15 km; stejně tak se prame…
1.4km
více »
Golf Bohdaneč - trasa 18 jamkového hřiště
Trasa
Nově otevřené 18 jamkové hřiště. Původní devítka je nyní zamíchána do 18. Dost náročné hřiště na vodní překážky a na některých jamkách je potřeba hrát přesně (úzké farewaye). Zázemí je také vylepšeno.
Pokud se …
1.5km
více »
Opatovický kanál z kánoe a řemenové motocykly v Lázních Bohdaneč.
Cestopisy
Chtěl bych se podělit o právě uskutečněný výlet kánoí po Opatovickém kanále. Vyjíždíme s dětmi od Jičína přes Hradec Králové do Lázní Bohdaneč. V místním golfovém klubu, kde jsem zaparkoval auto na nás již čeká re…
1.6km
více »
Tillerova vila v Lázních Bohdaneč
Dům, budova
Na místě současného objektu stávala již od dávných dob stará zástavba čp. 38, která roku 1839 náležela Janu Steinmannovi a v roce 1921 Františce Steinmannové. Původně šlo o roubené stavení, které již v 18. století…
1.7km
více »
Turistické rozcestí Lázně Bohdaneč, Masarykovo náměstí
Rozcestí
Rozcestníkje umístěn na sloupu na Masarykově náměstí u kostela sv. Máří Magdaleny v Lázních Bohdaneč. Modrá značka odtud vychází přes Horecké písníky (se žlutě značenou odbočkou do Rybitví - viz https://www.turistika.cz/trasy/k-ruchadlu-bratrancu-veverkovych ) do Stéblové. Zelená značka vede lesy do místa zvaného V Rozkoši, kde se napojuje na zmiňovanou modrou značku a tvoří s ní okruh (https://www.turistika.cz/trasy/ok…
1.7km
více »
Okolím Lázní Bohdaneč
Trasa
Trasa by se dala nazvat spíš odpolední procházkou. Pohodlným tempem vám zabere maximálně 2 hodiny a to se ještě budete kochat přírodou. Převýšení téměř žádné, po opuštění města se střídají lesy a louky.…
1.7km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
K ruchadlu bratranců Veverkových
Trasa
Krátký a pohodlný okruh pro lázeňské hosty a jejich návštěvy. Dovede vás příjemnou cestou k domku bratranců Veverkových. Trasa se dá výhodně kombinovat s trasou popsanou na https://www.turis…
1.7km
více »
Krásné městečko Lázně Bohdaneč a významný architekt Josef Gočár
Zajímavost
První písemná zmínka o Bohdanči je z roku 1343. Zaznamenává spor mezi občanem Křížem a bohdanečským farářem, který vyvrcholil rvačkou, při níž byla rozbita oltářní deska. Je však pravděpodobné, že osada vznikla …
1.7km
více »
Pardubický kraj a Jeseníky - 2. den - Lázně Bohdaneč: NS Bohdanečský rybník a rybník Matka – Musílkova ornitologická pozorovatelna, Opatovický kanál, akvadukt a Pernštejnská alej, centrum města - NS Gočárův okruh
Cestopisy
Pátek 8. 9. 2023Po včerejších problémech jsem spala dobře. Definitivně jsem se vzbudila až v půl desáté, to i Ota byl prý už hodinu vzhůru. Budit mne však nechtěl. Teplo bylo celou noc, i k ránu b…
1.7km
více »
Lázně Bohdaneč a barokní kostel sv. Maří Magdalény s komínem na střeše
Kostel
První písemná zmínka o Bohdanči je z roku 1343. Architektura města Lázní Bohdanče je sice významně ovlivněna činností významného architekta Josefa Gočára, ale první, co většinou padne člověku do oka, je místní k…
1.7km
více »
Výlet do Lázní Bohdaneč
Tipy na výlet
Vyjíždíme vlakem, cíl vláčku je v Pardubicích na hlavním nádraží,
kde si v trafice koupíme lístek na trolejbus
a hned před nádražím máme před sebou stanoviště trolejbusů.
Odtud se…
1.7km
více »
Lázně Bohdaneč - Kostel sv. Maří Magdalény
Kostel
Barokní jednoloďový kostel sv. Maří Magdalény postavil v první třetině 18. století heřmanoměstecký stavitel František Jedlička podle návrhu pražského architekta Tomáše Haffeneckera. Roku 1860 zvýšil věž František Schmoranz ze Slatiňan. Vnitřní výzdoba je barokní, autorem velkého malovaného oltáře je Josef Kramolín. Součástí výzdoby je také vzácný soubor soch od řezbáře Ignáce Rohrbacha z období, kdy byl kostel stavěn…
1.7km
více »
Lázně Bohdaneč - Masarykovo náměstí
Náměstí
Rozlehlé náměstí ležící v průsečíku dvou významných dopravních tahů je přirozeným centrem lázeňského města. Právě zde, tedy na křižovatce cest Pardubice-Chlumec nad Cidlinou a Přelouč-Hradec…
1.7km
více »
Lázně Bohdaneč
Město
Lázně Bohdaneč leží ve Východních Čechách, severozápadně od města Pardubice. Město se rozkládá v Pardubické kotlině a je obklopeno soustavou rybníků. Bohdaněčský rybník severním směrem od města patří k nejstarším …
1.7km
více »
Příjemné městečko Lázně Bohdaneč a úžasná cukrárna Nella
Zajímavost
První písemná zmínka o Bohdanči je z roku 1343. Tu já si ale nepamatuji. Na co však ze své návštěvy Lázní Bohdaneč budu dlouho vzpomínat, je posezení v místní úžasné cukrárně Nella na Masarykově náměstí.
Měl…
1.7km
více »
Renesanční radnice čp. 1 v Lázních Bohdaneč
Radnice
Stejně jako v dalších obcích měla Bohdaneč nejprve pouze dědičnou rychtu, která se nacházela na místě dnešního čp. 102. První zmínka o její existenci se objevuje v urbáři pardubického panství z roku 1500, kdy na n…
1.8km
více »
Lázně Bohdaneč - Radnice
Dům, budova
Budova vznikla v roce 1530 přestavbou tří domů. Svou renesanční podobu získala dostavbou podloubí a věžičky se zvonkem. V roce 1772 byla renesanční podoba potlačena barokními prvky, kdy přibyl jeden oblouk podloubí a průčelí bylo zako…
1.8km
více »
Lázně Bohdaneč - Sluneční hodiny
Zajímavost
Sluneční hodiny jsou známé již od antiky a až do dnešních dnů se jedná o velice zajímavý nástroj měření času. Udávají pravý místní čas dle délky a směru stínu, který během dne vrhají ukazate…
1.8km
více »
Lázně Bohdaneč - Pavilon Gočár
Dům, budova
Pavilon Gočár je chráněnou architektonickou památkou, postavenou v kubistickém slohu. Pavilon byl otevřen 1. května roku 1913 a nese jméno svého autora, zná…
1.9km
více »
Opatovický kanál
Technická památka
Opatovický kanál je technickou památkou dokazující um našich předků. Byl vybudován Pernštejny v letech 1498 až 1514 k pohonu mlýnů, hamrů a valch v rámci pardubicko-bohdanečské rybniční soustavy. Sítí pohonných ka…
2.5km
více »