Přední mlýn v Lázních Bohdaneč

Pro rozvoj zdejších mlýnů se stalo nejdůležitějším krokem vybudování Opatovického kanálu, který vedl vodu z Labe do mnoha okolních rybníků a pod Semínem ji opět odváděl do téže řeky. V roce 1513, kdy byl Vilémem z Pernštejna dokončen, se na něm nacházela řada mlýnů, podle většiny pramenů jich bylo až 32, z nichž dvojice byla přímo v Bohdanči – na levém břehu tohoto kanálu Přední mlýn (něm. Vordermiihle), jemuž se též říkalo Sladovní, a na pravém břehu Zadní mlýn. Vedle toho se nacházel na Černské struze ještě Černský mlýn.

Všechny tyto mlýny patřily obci a podle urbáře z roku 1500 z nich místní obec odváděla 3 ½ kopy a 15 grošů na sv. Jiří a tentýž obnos i o sv. Havlu. Za mletí sladu platila navíc 2 groše. Od počátku byla dvojice mlýnů na Opatovickém kanálu spojena v jeden a od dávných dob z nich bylo ročně odvozováno 15 kop míšeňských ročního úroku, přičemž k nim byly přiřazeny vsi: Neratov, Bukovka, Kasalice, Rohovládova Bělá, Habřinka a Pravy. Každý z obou mlýnů měl 2 složení s přistrkovací jahelkou. Prvním známým mlynářem na Předním mlýně byl v roce 1618 Bartoň Provazník, po něm následovali jako držitelé Předního mlýna čp. 146/140: roku 1631 Jan Švihnos, v roce 1642 Jan Konírka, roku 1644 Jan Pokorný, v roce 1646 Ondřej Halda, roku 1663 Matěj Kalhous, v roce 1671 Daniel Halda, roku 1676 Jan Veselý, v roce 1685 Matěj Chocenský, v letech 1693-1727 Jiří Košek, který měl roku 1700 přistavět 1 světnici s komorou a šindelovým krovem, v roce 1729 František Příbramský, roku 1731 František Vorel, o 3 roky později Jan Nebeský, v roce 1737 František Nebeský, roku 1743 František Šinták, v roce 1747 Jan Šišan, roku 1751 Vavřinec Šlejfíř, v roce 1760 Petr Jesenský, roku 1764 František Langer, který nechal v roce 1767 vybudovat novou postranní zeď mlýna ke kanálu, protože hrozila již zřícením. Roku 1780 pak získal Přední mlýn Rudolf Roudný, což nám dokládá dochovaná kupní smlouva, jež se v různých přepisech jazykově liší:

„Contract na přední mlýn: čp. 146, též Sladovní

S povolením a osobní přítomnosti Jmti pana Václava Jana Wildta Jmti cís. král. komorního panství Pardubického nejmilostivěji ustanoveného vrchního ředitelě.

Leta Paně 1780 dne 12 january.

My purkmistr a radda JM cís. komorního městečka Bohdanče s vědomím společné obce u přítomnosti ausšlusu sousedstva po veřejném prohlášení, a vypadlém termínu při držené licitaci v kanceláři radním s předestřením vyměřeného a na budoucí časy ustanoveného nájmu, jakož i všech povinností mlynáře v níže psaných výminkách prodali jsme náš přední mlýn obecní, tak jak nyní stojí s dvojim složením a s přistrkující jahelkou, k němu zahrada jak plotem ohraženo jest, a kus role nazvaný pod Smichovem pod dvě měřice, pod ní kus louky až po vodu rybniční, mezi jinýma kollicitanty nejvíc podávajícímu Rudolfu Roudnému, manželce i budoucím jeho k dědicům vládnutí, a míti za sumu v licitaci ustalou tři tisíce pět set zlatých rens. s tím uzavřeným závazkem, že on kupující mlynář i jeho budoucí jménem nájmu každoročně do důchodu obecního tohoto městečka Bohdanče čtyři sta zlatých rens. a sice každého čtvrt léta po jednom stu zlatých – anticipato odváděti jest se dobrovolně uvázal a tak v nestání toho exekuci podrobený a dáleji také podrobený bude všechny nynější i budoucí jakékoliv povstat mohoucí zemské poplatky (buď z osobřemesla neb koll) sám z vlastního niknutí, jakož i také mimo toho převzatého nájmu, za

2) Povinnen bude beze vší náhrady obecního důchodu každoročně zvoníku setého žita tři měřice tři věrtýlky a kanthorovy městskému polovic krup a polovic jahel v jednom každoročně jednu měřici jeden věrtýlek, a žita dva věrtýlky vydávati a pak za

3) Všechnu jak vnitřní tak zevnější spolu i na vodě předku i zadku, ano jakou jenom býti mohoucí správu sám mlynář ze svého vlastního měšce vésti (a čehož Bože zachovej) kdyby jakýmkoliv způsobem ten ten mlýn v skázu přijíti měl, on mlynář svým vlastním nákladem zase jej vyzdvihnouti zavázán zůstává, nebo důchod obecní dokona všeho nákladů se zbavuje a osvobozuje, a také nemá mlynář ani v tom příběhu nějaké náhrady k očekávání, dále pak ale – a za

4) struhu od haltýřských vrat až po dolanský most on mlynář nákladem svým a stejnou pomoci druhého mlynáře dle starobylého způsobu každoročně čistiti, trávu vysekávati a k straně městečka ležicích břeh v nadepsané délce v dobrém stavu držeti a svým vlastním nákladem zastupovati musí, tak jako i za

5) za špatné mletí neb jakoukoliv přijít mohoucí příčinu nemletí, toho nejmenšího vynahražení od strany obecního důchodu k očekávání nemá anobrž svoji vlastní pilnost vynaložit musí, aby jak bohatému tak chudému jednostejně věrně a spravedlivě sloužil, a jakožto opravdivý držitel mlýna opatrnou pilnost vynaložil, sám sebe před škodou chránil, tak jako i také obzvláštně zavázán zůstává slad městský (kdyby k němu do mlýna přivezen byl proti obyčejnému od nákladníkův dle pivovarní instrukce) platu a vše společné sousedstvo předevšemi cizími lidmi s melivem fedrovati, z jedny měřice mletého obilí nic více, jedině jednu čtvrtci – neb 1/16 díl a ze šrotu půl čtvrtce měřičného bráti a také stárka svého tak držeti, aby nic více, nežli z jedny a půl měřice jeden krejcar ode mletí vybíral a jakož také za

6) před i po skončení licitaci uzavřeno zůstalo, by ustalý mlynář před ku kase důchodu obecního jménem zavdavku 500 zl složil a při obdržení kontraktu 1500 zl ihned složiti zavázán zůstal ostatních 1500 zl v deseti letech po 150 zl spláceti a možno toho až do vyplacení celé té sumy obyčejné zemské interese každoročně pro rata skládati (pro konto) se tímto váže, jemu však se svobodno činí, dle možnosti dřív těch desiti let, buď najednou aneb jakkoliv restirující summu zaplatiti, což i tak za

7) Od strany obce jemu se pojištění činí, že každých šest let jeden dubový kmen na řídel z JM cís. lesův, který dle vysoce slavné JMil. General directi uzavřeného Transactions Instrumenta dto Pardubitz den 11. Februard 1778 roku obec poobdržuje k použití míti, však sám svým nákladem jej sobě na místo přivézti povinen bude a jakož i taky v čas čistění struh i toho k obci od strany milostivé vrchnosti podosahujícího jednoho sudu piva, půl sudu každoročně dosahovati bude, následovně i také k čištění té struhy potřební nádeníky, k břehům fůry od strany obce nařízeny budou, které však sám mlynář (s pomocí druhého mlynáře) z vlastního měšce zaplatiti, proto že důchod obecní jak extraordinarium – tak i také cís. úrok a jiné Catastrum na obecní usedlost vypadající platy, též transporty, pojížďky magacíny sám jako kdy prve zastupovat bude a taky k tomu, pokudž by lesní hospodářství dopustilo, jemu mlynáři k nevyhnutelné potřebě, však proti hotovému zaplacení a slušný ceně z lesův obecních dříví popřáno býti má, nic však méně než a za

8) jakož obzvláštně čest a chvála Panu Bohu všemohoucímu vydávati povinni jsme, tak tehdy taky přistupující držitel mlýna zavázán zůstává sám na příklad jeho domácím ctný a bohabojný křesťansko-katolický život vésti, chasu věrnou – a spravedlivou samospasitelný katolický víry chovati, žádný podezřelí lidi u sebe nepřechovávati v lásce a svornosti s druhým mlynářem býti a pokudž by ve mlýně k své potřebě stroje zlepšovati chtěl, jemu žádné překážky nečiniti, a aniž kdy na skázu jeho jíti, tak taky kdyby se jemu od kohokoliv nějaká zkrácení činila, má použít ve všech jemu na škodu vstupujících příhodách úřední zastání, čehož všeho na potvrzení – jak od strany magistrátu a starších obecních na místě celé obce, tak i od přistupujícího mlynáře dva stejně znějící exempláře vlastnoručně podepsaný a pečeť naší menší městskou jsme vědomě přitisknout nechali. Jenž se stalo v JMcís. komorním městečku Bohdanči roku a dne s předu psaného.

L.S. Franz Syruček purkmistr
Josef Šinták primas
Josef Komárek
František Fiola, písař městský, Jiří Vorel starší obecní, František Langer, starší obecní, jmenem a na místě společné obce sousedstva strany prodávající.
Rudolf Roudný, mlynář kupující

A jsouce tento kontrakt dle předchozejícího prohlášení a držené veřejné licitaci u přítomnosti mé, magistrátu a obce jak protokol dto 12. Januari toho roku zní, uřízený, tak se také tímto ratificiruje.

Actum v JMcís. král. zámku Pardubického dne 20. April 1780.

Jejich římské cís. král. apošt. Milosti komorního panství Pardubického nejmilostivěji zřízený vrchní ředitel: Václav Jan Wild. L.S.

Ex originali: Josef Šintak, purkmistr.“

Tímto se tedy mlýn dostal do soukromých rukou a jeho vlastníci či pachtýři se opět často měnili, např. v roce 1788 byl jeho majitelem Jan Oliva, roku 1798 František Dostál, v roce 1811 jeho vdova, roku 1815 Jan Cabicar (tehdy rovněž oba mlýny vyhořely), v roce 1820 Václav Macháček, o 3 roky později Ignác Pilař, který přišel 20. prosince 1834 o syna Ignáce, 5. května 1835 o dceru Marii a 18. května 1836 o manželku Annu a syna Josefa, roku 1836 Anna, vdova po mlynáři Josefu Duškovi ( † 27. června 1836), v roce 1838 Josef Dušek ( † 9. srpna 1847 jako výminkář), v letech 1838-1852 Václav Dušek (doložen např. indikační skicou stabilního katastru z roku 1839, v níž rovněž můžeme vidět, že všechny budovy mlýnů byly již zděné, a to v rámci obnovy po výše zmíněném požáru), roku 1858 Marie Dušková, v roce 1882 Jan Pour († 14. července 1882), roku 1885 Václav Pilař (mlýn však de facto později spravoval stárek Čeněk Štěpánek, o rok později je mlýn čp. 146 zmíněn jako nemovitost Filipa Dopity, jež se dostala do veřejné dražby) a v roce 1909 František Hadrabal.

Téhož roku získal mlýn František Štěpanovský, který zde vedle pořízení nového strojního zařízení též převzal a nově zřídil pekárnu, v roce 1919 byli jeho vlastníky Josef Štěpanovský a Aloisie, roz. Jičinská, kteří ho roku 1934 nechali zcela přebudovat, v roce 1949 Josef a Marie Štěpanovští a v rukou tohoto rodu je též dnes, kdy náleží Evě Štěpanovské a Ing. Josefu Štěpanovskému, i když s přestávkou během komunistického režimu, kdy se zde rovněž přestalo mlet a objekt byl využíván k různým účelům, a to zejména ke skladování. Od roku 1992 má v objektu prodejnu chovatelských potřeb a krmiv již zmíněný Ing. Josef Štěpanovský. Rovněž tu opět funguje MVE s 1 Francisovou turbínou, která dosahuje instalovaného výkonu 11 kW. Turbínový domek také spojuje Přední mlýn čp. 146 se Zadním mlýnem čp. 147.