Po odvrácené straně Zlínska bez turistických značek

Budíme se do překrásného rána a při snídani se nějak s manželkou nemůžeme dohodnout, kam vyrazit na polodenní výlet : já chci někam do "Hostýnek", Jana zase do Vizovických vrchů a tak volíme kompromis a bude to do Mladcovských vrchů a do Žeranovic nebo Lechotic, odkud nám jedou okolo 13.hod busy do Zlína. Tolik teoretická příprava výletu, ani si sebou nebereme svačinu,jen láhev minerálky - vždyť přece budeme na oběd doma, ne ? A teď už rychle na ten prostředek MHD s tykadélky a přesun na křižovatku do Louk, kde končí pásmo A a také platnost našich kartiček.

Přecházíme přes most Dřevnici, která se dál k směrem k Otrokovicím vine už bez regulace a procházíme si městskou část až na náves s hezky upravenou kaplí. Původní dědina se jmenovala "Lúky" - hádejte podle čeho asi - a dnes v ní žije něco přes 1000 obyvatel. Kromě zmíněné kaple je tu k vidění kříž a boží muka před vsí, na návsi pak chráněný dub letní. Toho jsme si ale jaksi nevšimli, protože Jana je blázen do slunečnic a když začala jedny obzvlášť nádherné exempláře fotit, ze solidarity jsem se k ní přidal.

Dále pokračujeme proti toku menšího potoka kol výstavných domů a vilek až na konec obce. Za soukromou hospodou v posledním domu je soustava Chlumských rybníků. Žel - jsou zarostlé travinami a rákosím - určitě si tady založili pobočku Seznamky místní klíšťata a tak raději fotky oželíme a dál. Jdeme lesem po lesní cestě, která je vysypána cihlami a stavební drtí, je to hrozný několikakilometrový úsek cesty a les okolo nás je díky hroznému suchu vyschlý na troud - zdá se nám to anebo se z těch stromů kolem opravdu práší ?!? Nakonec jsme rádi, když vystoupáme na hřeben vpravo a o trochu přívětivějším lesem se dostaneme na kótu Hřeben ( 399 m). Nacházíme zde malé tábořiště a na stromě informaci o tom, že tu za I.republiky stávala 28 m vysoká dřevěná Rozhledna o jejíž zánik se za totality postarala skupinka 4 mladíků z blízké Hostišové. Okolo nás se nacházejí docela hezké exempláře starších Buků, bohužel je jejich kůra přizdobena lidskou rukou. Jakže to říkal pan Abrhám ve filmu Svatební cesta do Jiljí - "Jména hloupých na všech sloupích !!"

Za hřebenem scházíme na lesní asfaltku a po ní k jednomu z nemnoha pískovcových útvarů Mladcovských vrchů. Místo se jmenuje Skála a jedná se o nevysoké skalní výchozy, z nichž ten nejvyšší má výšku asi 5 m. V tom suchém lese a v čase před letním polednem na ni není nijak lákavý pohled. ( Byl jsem tu několikrát v příznivějším letním období a tehdy se mi tu líbilo, ale teď v létě je to děs a běs !) Pak podle mapy scházíme napříč dolů lesem doleva a vycházíme na kukuřičné pole nad obcí Lechotice. Nabízí se nám docela překvapivý pohled nejen na menší vesnici, ale na docela malebnou zvlněnou pahorkatinu, pokrytou lány, políčky a remízky s lesem. Tady v těchto místech už končí Valašsko a začíná Haná. Napravo pak poslední výběžky Hostýnských vrchů s obcí Přílepy. "Hostýnky" nám při pohledu z hanáckých rovin připadají jako velehory !

Scházíme na okraj obce a jdeme se po silnici podívat k nedalekému rybníku v místě zvaném na Močidlech. Svah nad umělou vodní nádrží je pokryt stavbami menší chatové osady. Pak se vracíme do Lechotic a čekáme na bus, který nás odveze do Zlína. Sedíme na zastávce, čekáme a čekáme a najednou kolem projede bez zastavení autobus a pokračuje směrem na Holešov. Po dalších 10 minutách čekání už to psychicky nevydržím a jdu vyhledat nějakého domorodce a od něj se dozvídám dobrou "jobovku" - prý to byl on. Bus jede na Machovou a jakousi další dědinu a pak se přes další obce vrací do Zlína. Je 13.hodina další jede až za 4 hodiny - co včil ?!?

Dívám se do mapy - do Holešova je to nějakých 9 km, ale otevřeným terénem, na opačnou stranu je to k nejbližší zastávce trolejbusu asi také tak daleko, ale tato cesta vede přes 3 vesnice, kde snad budou hospůdky s občerstvením a nakonec přesvědčím manželku, že cestou určitě chytneme stopa !

( Nakonec to dopadne tak, že jdeme v odpoledním úmorném vedru a proti slunci celou cestu až na tu zastávku MHD do Malenovic, ještě že má Jana aspoň sluneční brýle a já čepku s kšiltem. Nikdo nám samozřejmě nezastaví, protože ty bombastické vozy prostých vesničanů okolo nás neprojíždějí, ale "prolétají" při nadzvukové rychlosti ...)

Jdeme tedy na jih. Všechny obce jsou naštěstí od sebe vzdáleny od 1.5 do 2 km a tak cesta přece jen ubíhá. Před námi tu kráčely dějiny : ačkoliv ani přes 1 obec nevede žádné turistické značení, přesto narážíme na zajímavá místa i drobné památky. Tak třeba 1. obec Mysločovice patřila už r.1397 Količínskému panství a když pak přešla do majetku pána města Holešova, sám František Rottal položil základní kámen zdejšího kostela Nejsvětější Trojice. Polovina kostela se v současnosti opravuje, v přední části na zdi krásné sluneční hodiny a kupodivu je možno nakouknout i do otevřeného - (je neděle) - interiéru. V obci se stavujeme v hospodě, kde se nesmí kouřit na kafé a kofolku a jdeme dál do další osady. Před ní vpravo na kopci s lánem obilí je vidět nějaká kaple.

Sazovice jsou velmi zajímavou obcí : po celé její délce procházejí chodníky oddělené od silnice živým plotem, v obci je k vidění hezká zvonička a chaloupka s minimuzeem, které nabízí prohlídku jakési selské jizby. Vprostřed Sazovic pak neskutečně hezký areál s tenisovými kurty,dalšími hřišti, skoro snovým modroučkým koupalištěm a restaurací ! Máme strašlivý hlad, ale správně usoudíme, že po jídle by nám ztěžkly nohy a že to musíme vydržet ještě kousek dál. Jinak ještě k Sazovicím - je vidět, že tady mají asi dobrého starostu - rozhodně tato obec stojí za vidění a za podrobnější prohlídku.

Za obcí se silnice zdvihá do návrší s "tekutým" asfaltem. Na horizontu stojí zajímavá jabloň, na jejíž kmen kdosi připevnil povříslo a hned vedle malá barokní kaple s velmi prostým interiérem. Z návrší se nám zároveň otevírá pohled nejen na okolní krajinu, ale také na větší obec Tečovice pod námi a její dominantu - kostel sv.Jakuba většího. Ten byl jako románský založen už dokonce v roce 1260 a tak patří k nejstarším zachovalým historickým památkám ve zlínském kraji. Kostel obklopuje hřbitov s okružní zdí, interiér je - světe div se - otevřen a tak můžu nafotit vzácné fresky z r.1350 a prohlédnout si jeho nádherné vnitřní prostory, kde jsou k vidění jejich gotické a barokní úpravy.

Pokračujeme na konec Tečovic, kde od jedné domorodky dostáváme tip na restauraci na blízkém hřišti. Je to jen 400 m daleko, tož proč ne. Jdeme tam zbytečně : o víkendech se tady nevaří a tak, aby mi manželka neuhynula hladem, kupuju jí aspoň tatranku. ( V dnešní době bych těžko sháněl tak kvalitní náhradu - a kdo by mi pak doma vařil, pral a žehlil a uklízel po mně ?!? )

Po kratičké přestávce na žejdlík limonády už je to jen kousek do Malenovic na křižovatku. Vzápětí nám jede trolejbus do centra Zlína, kde nás od smrti hladem zachraňují naši spoluobčané až z dalekého Vietnamu, kteří tu mají v podchodu dennodenně otevřenou restauraci. S plnými bříšky lahodného papání a po 20 km (!) pěšího pochodu pak přesun na další spoj MHD k domovu ...