Podširákový přechod druhé části Krušných hor

1.den. Nová Ves v Horách-Lesná

Už v loňském cestopisu jsem měl v úvodu uvést, že jméno „Krušné hory“ má původ ve slově Krušec – hrouda rudy, kterou bylo potřeba „krušit“. Tak aspoň dodatečně. Přiznám se, že i já jsem si myslel, že pochází od spojení „krušný život“.

Počasí jsme si vybrat nemohli, ani termín. Začátek září byl stanoven už před pár měsíci jako jediná mimosezonní možnost. Takže první sobotu v měsíci přesedáme odpoledne po čtyřech stovkách kilometrů cestování třemi, já čtyřmi vlaky v Litvínově do autobusu, abychom si hned na začátku prodloužili první pěší etapu o 2km. Z neznalosti totiž vystupujeme o pár zastávek dříve. Na náš dotaz nám v Litvínově řidič autobusu sdělil, že jméno zastávky Mikulovice-rozcestí uslyšíme včas v hlásiči.

Jak to obvykle bývá, z huhlajícího přístroje se toho moc pochytit nedá. Sledujeme tedy cestu. Znenadání míjíme zastávku Mikulovice. To by podle mapy znamenalo, že jsme přejeli Novou Ves, ačkoli jsme před ní měli vystoupit. Na další zastávce, na konci lesa tedy vylézáme. Podle nápisu na zastávce v Nové Vsi jsme. Jenže nikde odbočka doleva na Mikulovice nebyla. Lezeme dál, abychom se zorientovali. Posléze vcházíme mezi domy. Ejhle, překvapení. Zase cedule Nová Ves. Tak, kde jsou k čertu ty Mikulovice, na které se má odbočit a přes které máme jít po červené TZ? Pěkně nám to začíná.

Napravo nás vítá vymoženost doby, větrné elektrárny zkrášlující krušnohorskou přírodu. Odvrátíme-li hlavy trochu více Doprava, je to už příjemnější. Krásný výhled až do Německa z výšky, do níž jsme vystoupali. Někde za kopcem jsou Křižátky, přes které jsme sestupovali do Litvínova po loňské první polovině přechodu Krušných hor. Po dalším kilometru stálého nabývání výšky přicházíme na náves. Chvíli pátrání nás stojí objevení TZ a vydáváme se po ní. Mohli jsme jet busem o čtyři zastávky dál. Takto jsme si udělali hned na startu peprnou rozcvičku s plnými batohy do kopce. Tak nás uvítal Přírodní park Loučenská vrchovina, součást Krušných hor.

Konečně tedy nakonec procházíme Mikulovicemi. V lese za nimi krátce odpočíváme u kamenného přístřešku. Potřebujeme nabrat síly na další stoupání okolo Liščího vrchu. Po překonání 900m vrstevnice se už jde po plochém hřebeni krásnou krušnohorskou krajinou s částečnými výhledy. Před Lesnou ještě trošku stoupáme a ocitáme se na rozcestí Lesná. Vlivem odpoledního tepla, vystoupání o necelých 400m výšky a vynásobeno koeficientem váhy batohů vychází výsledek potřeby doplnit odpařené tekutiny. K čemuž by se mohlo hodit jakési pohostinské zařízení 250 m cestou nalevo, i když mimo trasu. Ale ouha. Zbytečně vystoupané další metry. Zařízení zavřelo už v 17 hod. Místní, vidouce vyprahlé postavy zatížené tlumoky, nás se soucitem směrují dál od naší trasy o dalšího víc jak půl kilometru s kopce do Horského hotelu. Jenže to budeme muset poté zpátky necelý kilometr zase vystoupat nahoru k rozcestí Lesná. Nicméně tekutiny potřebujeme a své v batohu si musíme šetřit pro případ nouze na zítřek.

Ještě před hotelem fotíme po levé straně kapličku-zvonici. Opodál je od cesty viditelný velký dřevěný vyřezávaný Krušnohorský betlém se sochami v životní velikosti. Za ním vyčnívá kompletní Krušnohorský lidový dům chlévového typu s muzeem-skansenem a starou zemědělskou technikou vystavenou před ním. Zvonice i Krušnohorský lidový dům byly vybudovány jako repliky za podpory programu příhraniční spolupráce ČR a Saska. Vyřezávaný betlém s 11 sochami a 5 astrologickými znameními tady zůstal po letošním sochařském symposiu. Na zimu budou uschovány a o adventu vystaveny na několika Místech v Sasku a Krušných horách.

Během prohlídky těchto venkovních expozic a doplňování tekutin se ovšem čas nezastavil a nízko se sklánějící slunce nám připomíná, že je čas k dalšímu pochodu s cílem nalezení Místa pro večerní krmi a ke spánku v přírodní ložnici pod vysokým stropem, s miliony malých poblikávajících žároveček.