Poznáváme Slovensko – 26. den - jedeme do Přerova: Rožnov pod Radhoštěm a Rožnovský pivovar; Černotín a pivovar Chorst

V noci se ochladilo na 15 stupňů, takže se spalo krásně i pod tenčí dekou. Jen to chtělo se trochu víc zachumlat. Vstáváme v 8 hodin. Je jasno a vedro. Ota prohlásil, že takové vedro může být jen na Valašsku.

Dnes už máme před sebou jen cestu do Přerova. Konečně si tam trochu odpočineme. I když ten včerejšek už také nebyl náročný.

Cestou se zastavujeme v Rožnově pod Radhoštěm koupit pivo v Rožnovském pivovaru, jehož historie sahá až do r. 1712, kdy ho zde postavil majitel tehdejšího panství Karel Jindřich ze Žerotína. Majitelé se střídali, ale pivo se zde vařilo až do r. 1948, kdy byl pivovar znárodněn a zlikvidován. Budovy 46 let chátraly, až je r. 1994 v rámci restituce získali Vladimír Fassmann s manželkou Jarmilou. Ti zde provoz pivovaru obnovili. A nejen to. V současné době provozují hotel, pivní lázně, solnou jeskyni i čokoládovnu.
Ještě jsme zajeli koupit chleba do Kauflandu. Tam měli v akci i Otovo oblíbeného Zubra Grand. Poslední zastávku jsme udělali v OMV, abychom nakrmili i toho našeho čtyřkolového kamaráda. Při minulém tankování jsem si stáhla jejich aplikaci, ale samozřejmě jsem zapomněla heslo. Celé skoro 3 týdny jsem to neřešila a myslela jsem, že to bude otázka chvíle, než mi pošlou nové. To, že to trvalo dlouho, je jedna věc. Jenže Ota natankoval a odjíždí, aby neblokoval stojan. V ten moment jsem se zděsila, že si musí obsluha myslet, že ujíždí. Honem běžím do prodejny a již od dveří volám, že neodjíždí, že to jdu zaplatit. Bylo vidět, že si děvčata oddechla, že se skutečně lekla, že chce prchnout a ještě natankoval za tolik korun. Trochu je prý uklidnilo, když viděla, že zaparkoval za pumpou. Ale to bylo až po chvilce. Nakonec jsme se tomu společně zasmáli. Nové heslo mi stále nepřišlo, zjistila jsem, že přijdeme o body a tím pádem o kávu nebo bagetu. To přežijeme. Platím kartou a konečně v pohodě odjíždíme.

Pro další pivo se zastavujeme v Novodvorském pivovaře v Lipníku nad Bečvou. Respektive rádi bychom. Doma nikdo není, jedeme dál, nedá se nic dělat.

U Hedy je ještě Otova neteř, akorát se chystá k odjezdu. Jsme rádi, že jsme ji ještě zastihli a samozřejmě jsme ji ještě chvilku zdrželi. Otovi přivezla 5 lahví piva Chorst, které se vaří v Černotíně. Pivovar sídlí v bývalém Jemelkově gruntě, který postavil r. 1901 Ferdinand Humplík. Od r. 1904 tam bydlela jeho dcera s budoucím starostou obce Karel Jemelkou. Bylo to druhé největší stavení v obci. Po smrti majitelů stavení chátralo a v zuboženém stavu ho koupil nynější majitel, který ho postupně rekonstruuje. V přízemí pravého křídla je od r. 2019 zprovozněn pivovar, v části do ulice chystají pivovarskou restauraci s kuchyní. V horní části plánují ubytování. Všechna tady vařená piva se jmenují Chors, což je slovanský bůh. V dávných dobách byl zobrazován jako lidská postava s vlčí hlavou. Proto i vlčí hlavu mají ve svém logu.

Máme tedy co ochutnávat.

Heda dodělala oběd, dali jsme jedno z rožnovských piv. Chvíli si povídáme. Přitom jsme zjistili, že ve městě jsou nyní třídenní Vavřinecké hody a že zítra bude historický průvod. Už tedy víme, co budeme dělat.
Ota je domluven se svým bratrancem, že se sejdou na pivu. My si ještě chvilku povídáme, ale už se venku trošku ochladilo, jdeme zalévat. Heda je na to sama, aspoň jí pomůžu. Manžel na tom zdravotně není dobře, ten jí už moc nepomůže. Ve dvou to je přece jen veselejší, i když mi Heda musí neustále říkat, co se má zalévat a co ne. Nejsem žádná zahradnice. Ale snad je spokojena.

Po večeři si při lahvince vína zase povídáme. Mezitím se i Ota vrátil, ale ten si dal večeři a samozřejmě svého oblíbeného Zubra. Na víno chuť nemá. Jde spát po 10. hodině, my ještě později. Sedíme stále venku, je příjemný teplý večer.
Už odpoledne jsem se rozhodla, že nebudu spát tradičně v podkroví, kde je v létě poměrně horko. Zůstanu spát v autě. Parkujeme na zahradě, takže mohu mít dveře zcela otevřené. Tam se mi bude spát určitě lépe. Navíc nemusím věci z auta stěhovat. I to je výhoda.