Poznáváme Slovensko – 7. den - dopoledne: Banská Štiavnica – památky světového dědictví UNESCO – 1. část: Piargská brána, Nový zámek, 4 kostely, synagoga, pivovar ERB a řada úžasných domů

V noci tady byl klid, v autě teplota neklesla pod 20 stupňů, i když dveře byly pootevřené až do rána. V 7 hodin jsme se vzbudili, hned vstáváme. Chceme se jít podívat do Banské Štiavnice, jejíž historická část je městskou památkovou rezervací, která je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Snad aspoň zpočátku bude ve městě příjemně.

Okolo 8. hodiny – to už jsme skoro po snídani - tady začíná být trochu živo. Přijelo auto s údržbáři, ale zjevně tady nikomu nevadíme.

Dávám ještě svoji ranní kávu a odjíždíme do města. Já doufám, že program dnes budeme mít skutečně volnější. Včera ráno jsme to sice také tvrdili, ale nakonec jsme se z výletu vraceli až v půl osmé.

U hradu by mělo být neplacené parkoviště. Jenže po požáru centra je vjezd přes náměstí uzavřen. Zkoušeli jsme jinou cestu, jenže tady jsou samé jednosměrky a zákazy vjezdu, až jsme skončili na velkém placeném parkovišti pod Nový zámkem, okolo kterého jsme sem přijeli. Nedá se nic dělat, zaplatíme. Občas to jinak nejde.

Zatím všechna velká města této snad ještě jižní části Slovenska, kterými projíždíme, patří mezi města, která byla osídlena již Kelty – ať už to byla Bratislava, Nitra i Levice. I tady si ve 3. století př. n. l. zřídili sezónní sídliště, v létě rýžovali zlato v řece. Trvalé osídlení této oblasti bylo až ve středověku. S těžbou zlata začali r. 1075, r. 1238 získali městská práva jako uherské horní město a r. 1380 se zařadili po bok Banské Bystrice a Kremnice do spolku svobodných horních měst. Začaly se budovat důlní štoly a šachty. Těžba stříbra i zlata se začala ryche rozvíjet. Celé století patřily zdejší doly mezi nejproduktivnější v Evropě. Město bohatlo, na přelomu 15. - 16. století si bohatí občané začali stavět honosné paláce a reprezentační sídla. Z důlního města se stala krásné město.
Ani tomuto městu se však nevyhnuly válečné konflikty, přírodní katastrofy (zemětřesení, mor), povstání. Po r. 1541 vybudovali okolo města dvojité opevnění. Ještě r. 1690 byla zaznamenána rekordní těžba zlata a stříbra. Když r. 1711 začala platit dohoda o ukončení protihabsburského povstání, začalo město vzkvétat ještě víc. Pro zlepšení těžby byla vybudována soustava umělých rybníků a sběrných kanálů, zvaných tajchy. Voda byla zdrojem energie pro pohon vodních sloupcových čerpadel, která odvodňovala zdejší doly. R. 1735 byla založena báňská škola, která byla r. 1770 rozšířena na báňskou akademii.
Město se rozrůstalo až do 19. století, kdy se začala snižovat těžba a obyvatelé se stěhovali jinam. Po válce byly vystěhováni Němci a situace se ještě zhoršovala. V poslední štole byla ukončena těžba r. 1994.

Největší novodobá tragédie město postihla 18. března 2023, kdy rozsáhlý požár zachvátil historické centrum a vážně poškodil sedm historických domů.

V 9 hodin vyrážíme na prohlídku města. Zatím je venku ještě příjemně.

Do města jsme přijeli Piargskou bránou, která nás hned zaujala. Proto se jdeme podívat nejdřív k ní. Byla postavena v letech 1564 – 1571 současně s nedalekým Novým zámkem. Společně měly chránit město proti Turkům. Původně renesanční stavba má od poloviny 18. století barokní podobu. Opevnění s dalšími baštami, které na baštu navazovalo, bylo zbouráno r. 1938, když zesiloval provoz na silnici.

K parkovišti se vracíme okolo kostela Panny Marie Sněžné. Původní kaplička tady stála ještě dřív než zmiňované opevnění. R. 1512 ji nechal postavit bohatý těžař hrabě Erazmus Roessl. R. 1580 ji do současné podoby rozšířilo město.

Právě přes parkoviště se jde k Novému zámku, který je na kopečku nad městem. Je to zajímavá šestipodlažní věžovitá stavba. Na rozích má bašty. Tvrdí se, že svým tvarem připomíná raketu. Když teď na to koukám, tak jim musím dát za pravdu. Zajímavostí bylo, že už v době svého vzniku zde byly kanóny, které v té době nepatřily mezi běžné obranné systémy. Od zámku jsou nádherné kruhové výhledy na město a jeho dominanty.

Novozámeckou ulicí už směřujeme do centra. Ulička je úzká, ale průhledy jsou hezké. Vidíme spoustu věží vč. té Starého zámku. Vpravo vidíme opravenou budovu synagogy. Budova byla postavena v gotickém slohu, později přestavěna renesančně, ale až po úpravě r. 1893 se začala využívat pro sakrální účely. Ale jen do r. 1941. Od 50. let 20. století tam byla klempířská dílna a později i autoškola. Objekt nyní vlastní místní rodina Radových, která ji r. 2013 zrekonstruovala. Obnovila i původní zlatý hebrejský nápis pod štítem.

Stejná rodina zrekonstruovala i naproti stojící budovu ze 16. století. R. 2010 zde otevřeli pivovar ERB s restaurací a divadlem. Uvnitř budovy jsou reliéfy sv. Barbory, patronky horníků. V sousední zrekonstruované budově ze 17. století otevřeli Hotel ERB.

Je to tady samá úzká ulička a zajímavé domy. K nim patří i rohový dům ve Strieborné ulici. Okolo něho zatáčíme k dalším zajímavostem města. Skutečně nevíme, kam se dřív podívat.

Nejdřív vidíme sochu Andreje Kmeťa. S jeho jménem jsme se setkali včera na vrcholu Sitno, kdo je po něm pojmenována turistická chata. Socha byla vytesaná r. 1938 z jihoslovanského mramoru a zobrazuje s ním současně i vše, co ho proslavilo. Na sobě má kněžské roucho (byl to kněz), v pravé ruce má knihu (byl to vědec), v druhé ruce má růži (byl to botanik) a u nohou má urnu (byl to archeolog).

Vpravo od něj je Kammaerhof - historická budova Banského muzea, kde již od středověku bylo sídlo báňské komory. Muzeum zde vzniklo r. 1964. Osm expozic představuje historii slovenského hornictví i samotného města, jsou zde sbírky minerálů, numismatiky, archeologické, umělecké, historické a pod.

To už také v Akademické ulici vidíme kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou věží v průčelí a dvěma bočními nižšími věžemi. Původně tu ve 30. letech 13. století stála trojlodní románská bazilika sv. Mikuláše. V té době to byla jedna z největších chrámových staveb na Slovensku. Vlastnili ji dominikáni, stejně tak jako klášter za kostelem. Sice po vpádu Tatarů utekli, ale r. 1275 se sem vrátili. Byli tady až do doby reformace r. 1536. V letech 1575 – 1669 ho vlastnili evangelíci, od kterých jej převzali jezuité. R. 1776 se stal hlavním farním kostelem.

I když byl často přestavován, má stále svůj románský půdorys i některé části původního zdiva. Dnešní převážně klasicistní ráz je z přestavby po požáru r. 1806. Kostel má otevřené dveře, tak jsme mohli dovnitř aspoň nakouknout. Zajímavý je klasicistní oltář z r. 1811. Nejstarší je zde pozdně gotická křtitelnice. Za zmínku stojí i tři barokní zpovědnice z 2. pol. 18. století. To jsme však bohužel neviděli.

Za kostelem měli dominikáni svůj klášter. Po vypálení města r. 1442 ho obnovili v gotickém slohu. R. 1669 v něm jezuité zřídili gymnázium. R. 1914 se přestěhovalo do nové budovy a klášter chátral. R. 1933 byl v tak špatném stavu, že ho museli zbourat. Dnes tam mají být ještě vidět pozůstatky tohoto kláštera - část zdí a pár zachovaných gotických ostění. Jenže celá plocha je zarostlá náletovými dřevinami. Není vidět nic. Otevřel se nám však zajímavý pohled na kostelní věž a na hrad.

Za kostelem má být i rozlehlá budova fary, původně měšťanský dům ze 16. století. Je prý se sakristií spojena krytou dřevěnou chodbou. O tom jsme nevěděli a nic takového jsme neviděli. Patrně to bude za kostelem z druhé strany – z ulice Jána Palárika – tam jsme asi nebyli.

My jsme tento prostor opustili úzkou uličkou do kopečka, abychom v Dolné růžové ulici zase z kopečka sešli.

Vyšli jsme u mohutné budovy Slovenského banského archívu, která zaujímá téměř celou stranu bloku. Nás však zajímá naproti stojící pozdně gotický kostel sv. Kateřiny na protější straně. Ten je bohužel zavřený a tak se musíme spokojit jen s jeho vnější prohlídkou. Byl postaven v letech 1488 – 1491, ale k jeho vysvěcení došlo až r. 1500. Některé prameny dokonce uvádí, že stavba byla zahájena r. 1444 – tedy v době, kdy se do těchto míst stěhovalo obyvatelstvo po zničení starého města. Kostel byl postaven ve středu města na křižovatce dvou nejvýznamnějších středověkých městských komunikací – dnešního náměstí sv. Trojice a ulice Andreje Kmeťa. I nyní stojí na křižovatce rušných ulic. Jeho zajímavostí je, že nemá věž. R. 1658 se v něm začalo kázat slovensky – začalo se mu tedy říkat Slovenský kostel.

V interiéru je pozdně gotická hvězdicová klenba. Z původního gotického inventáře se zachovala cenná, bohatě zdobená kamenná křtitelnice ze 16. století, kříž z 15. století a pozdně gotická dřevěná socha panny Marie ze 16. století, která byla původně součástí hlavního oltáře.

Pod kostelem je krypta. Tam se pohřbívali starostové a významní měšťané.

To už jsme v jižní části Náměstie sv. Trojice, které vznikalo pravděpodobně již ve 14. století. Má netypický tvar – s výjimkou přibližně střední trochu rozšířené části je to spíš širší a dlouhá ulice. Zde jsou snad ty nejcennější domy města. Právě v jedné budově této jižní části – v Bance lásky vypukl 18. 3. 2023 v dopoledních hodinách obrovský požár. Hasiči zde hasili téměř 24 hodin. Nejen hasili, ale ochlazovali i okolní budovy, aby na ně oheň nepřeskočil. Když nyní vidím, jak je to zde vše úzké a blízko sebe, tak si říkám, že je snad zázrak, že to neshořelo všechno nebo daleko víc. Je pravda, že i tak jsou škody obrovské. Poničeno bylo 7 historických objektů, protože jiné než historické tu nejsou. Shořely i unikátní dřevěné stropy. Nejen zdejším hasičů, ale všem zúčastněným jednotkám hasičů i vojáků se musí děkovat za to, co tady zvládli, že zabránili ještě větším škodám. Pomáhaly i desítky místních obyvatel s vynášením vzácných předmětů z muzea a galerie. Naštěstí se nikomu nic nestalo. 

My jsme zde zhruba 3 měsíce po požáru. Domy jsou provizorně zastřešeny. Všude probíhají záchranné práce. Prostor je ohrazen – je zde zdokumentováno toto neštěstí i s číslem účtu, kam je nožno přispět na obnovení této památky. Samozřejmě jsem si to vyfotila a něco jsme také poslali. Pro ně je to jak kapka v moři, ale když těch kapek bude hodně, bude to znát. Byla jsem smutná tam a i teď, když to vidím a vzpomínám na to, je mi z toho smutno – moc. Ale věřím, že to dají dohromady a zase to bude krásné. Ale to už asi neuvidíme.

Jak píšou, vše to začalo v domě známém jako Banka lásky. Je v historickém Pischlově domě, ve kterém žila Marína Pischlová (1820 – 1899), které Andrej Sládkovič věnoval nejdelší milostnou báseň na světě. U tohoto domu byla lavička a kovové zábradlí, kam si milenci zamykali zámky – svoji lásku již od r. 2004. Uvnitř domu – v suterénu byly a věřím, že stále jsou schránky, kde si lidé z celého světa mohli ukládat kousek své lásky. Ale jinak to byl zážitkový dům pro děti i dospělé. 

Okolo tohoto domu se však na náměstí nedostaneme. Jen vidíme tu spoušť, ale také připravený materiál a záchranné práce.

Musíme obejít kostel sv. Kateřiny z druhé strany. Tím jsme nevynechali barokně klasicistní evangelický kostel, který byl postaven v letech 1794 – 1796 na místě starého dřevěného kostela z r. 1688. Podle tehdejšího nařízení evangelické kostely nemohly stát samostatně, proto stojí v řadově zástavbě na Radničním náměstí. Uvnitř jsou varhany z r. 1797.

 

Cestou na Náměstí sv. Trojice míjíme budovu městského úřadu s radniční hodinovou věží a s vyhlídkovým ochozem. Ani jsme se nesnažili zjistit, zda je možno tam vystoupat. Nechtěla jsem tu spoušť vidět shora.

Přicházíme do té širší části náměstí, kde je morový sloup se sousoším Svaté Trojice, nejvyšší morový sloup na Slovensku Zajímavá je historie jeho vzniku. Tehdejší rychtář dne 4. 9. 1710 – v době, kdy ve městě řádil mor – slíbil, že až tato morová epidemie tady skončí, nechá postavit sochu Svaté Trojice. Ještě toho roku mor ustoupil a již r. 1711 byla dokončena slíbená socha. V letech 1755 – 1765 byla nahrazena současným barokním sloupem. Je vyroben z růžového ryolitu z Hliníka nad Hronom. Sochy byly původně vyrobeny z tufu – snadno opracovatelné horniny ze sopečného popelu. Postupně byly nahrazeny - nové sochy byly vyrobeny z umělého kamene, který je podobný tufu – je však pevnější. Protože je to sloup Svaté trojice, je třístranný. Na vrcholu jsou sochy Víry, Naděje a Lásky, pod nimi Svatá trojice. Na spojnici sloupů jsou tři erby: Habsburských zemí, Bratrské pokladny a města Banská Štiavnica. Mezi sloupy je Panna Maria Neposkvrněná. Na podstavci jsou plastiky sedmi světců. Před sloupem je v truhle ležící socha sv. Rozálie, která sloužila i jako oltář.

Poslední pohled věnujeme poničeným památkám, mezi které patří i Hellenbachův dům z konce 16. století, který vznikl spojením dvou starších budov z 15. století. Od poslední třetiny 17. století palác patřil významné rodině barona Jana Gottfrieda Hellenbacha, nejbohatšímu muži Slovenska. V letech 1792 - 1854 tu byl distriktuální důlní soud, od konce 19. století Hornická akademie. Dnes je zde Slovenské báňské muzeum Berggericht, kde je expozice minerálů a geobadatelna. Na nádvoří domu lze sestoupit do štoly Michal, která je se svými 75 m nejkratší veřejně přístupnou štolou. Zajímavostí města je to, že v minulosti měl téměř každý měšťanský dům vlastní štolu.

Trochu posmutněle dál stoupáme náměstím vzhůru. Vlevo i vpravo jsou 2 – 3 podlažní měšťanské domy. Zpravidla mají gotické základy, sklepy s původními klenbami, při přestavbách v 16. a 17. století získali často renesanční podobu. Nad průčelím se často zachoval erb rodiny, která ho vlastnila. Jsou to nádherné domy.

 

Jedním z nich je vpravo renesanční měšťanský Szajbelyovský dom, který byl postaven v 1. pol. 16. století. Dnešní podoba je z pol. 19. století. Dnes je tam galerie Josefa Kollára. Jen by mu neškodila oprava té zajímavé fasády. Jenže to určitě hned tak nebude. Teď má město zcela jiné starosti.

Hned vedle je hezky opravený renesanční Joergesov dom, který byl postaven také v 1. pol. 16. století. Arkáda okolo dvora a vnitřní úpravy jsou z 18. století. Na poč. 19. století ho vlastnil význačný lékař. Své jméno má dům podle významné Joergesovy tiskárny, která tady byla od poč. 20. století. Po rekonstrukci r. 2012 je v něm penzion a kavárna Gavalier s vlastní cukrářskou výrobou.

Téměř poslední dům na náměstí vpravo je Baumgautnerov dom. I nyní je vidět, že se jedná o dva domy, původně gotické, které si nechal v pol. 16. století Ambróz Baumgartner uvnitř propojit. Má zachovalou sgrafitovou výzdobu, arkýř a zajímavé vstupní portály. Místnosti mají zachované klenby.

Poznáváme Slovensko – 7. den - dopoledne: Banská Štiavnica – památky světového dědictví UNESCO – 1. část: Piargská brána, Nový zámek, 4 kostely, synagoga, pivovar ERB a řada úžasných domů na mapě