Poznáváme Slovensko – 8. den - odpoledne: Zvolen - cca 8 km dlouhý výlet: naučný chodník Pustý hrad (Dolní a Horní Pustý hrad, Dončov hrad, rozhledna a vyhlídky); vodní nádrž Môťová

Dopoledne jsme si prohlédli hrad ve Zvolenu. Během lijáku jsme si udělali oběd. Teď se počasí trošku umoudřilo a tak odcházíme na cca 8 km dlouhý výlet na Pusté hrady. Mělo by tam být i občerstvení.

Vyrážíme po půl třetí z parkoviště na jižním okraji města po modře značené trase po silnici Pod Dráhami. Zhruba 1 km na rozcestí Pod Haputkou jdeme po rovině. Tady odbočujeme vlevo. Modré značky se držíme stále, ale také už půjdeme po naučném chodníku Pustý hrad, který tady začíná. Měří cca 6 km a vede přes Dolní i Horní hrad. Na 21 panelech se dočteme řadu informací o historii i přírodě v této oblasti. My si projdeme jen jeho část.

Jdeme lesem a začínáme hodně prudce stoupat. Jak se dostáváme k serpentinám, je to už mírnější. Jenže polední déšť vzduch vůbec neosvěžil, je strašné dusno, je jako v prádelně. Normálně bych to zvládla asi v pohodě, ale dnes mám zase co dělat se dostat nahoru. Ani Otovi se nejde nejlépe.

Cestou odbočujeme na jednu skalní vyhlídku. Nevede tam ani značka, ani naučný chodník, jen úzká cestička mezi skalami. Na vrcholu skály určitě čedičového původu, je zábradlí. Jsme nad místem, kde se do Hronu vlévá Slatina, ale tu nevidíme, ta je přímo pod námi. Vidíme tedy jen Hron, průmyslovou část jižního Zvolenu, mohutnou křižovatku a za ní stolovou horu Velká Stráž a ještě vykukují další hřebeny. Také je vidět, jak je zataženo.

Vracíme se na trasu a pokračujeme ve stoupání – lesem a občas mezi skalami. Konečně vycházíme z lesa na planinu, kde stával Pustý dolní hrad. Současně se nám otevírá výhled na Zvolen. Máme ho před sebou doslova jak na dlani. Vidíme i hrad, kde jsme dopoledne byli. Jen kopce za městem jsou zamlžené. Ani se nezdá, že by se mraky chtěly roztrhat.

Toto návrší bylo podle archeologického průzkumu, který tu probíhá již od r. 1992, opevněno již ve středověku. Dokonce středověká hradba byla postavena na starším pravěkém kamenozemním valu. Našli se tady střepy z pozdní doby kamenné i z doby bronzové.

Ve 12. století se tady začalo s budováním Pustého hradu, dříve Zvolenského hradu. Je to hradní komplex, který se skládal ze dvou pravděpodobně samostatně opevněných hradů: Dolního a Horního, mezi kterými je vzdálenost cca 400 m. Tento areál vznikl asi ve 12. století ve svahu kamenného ostrohu nad soutokem Slatiny a Hronu. Svojí rozlohou patří mezi největší hradní areály ve střední Evropě. Pokud se v úvahu berou hrady postavené na skále, pak to byl prý jeden z největších v celosvětovém měřítku.

Nejstarší stavbou je věž královského komitátního hradu, která byla součástí Horního hradu a stála přímo na nejvyšším bodě - na Pustém vrchu (571 m).

Hlavní vstupní brány byly na jižní straně Horního hradu a na jižní straně Dolního hradu. Kromě toho tu bylo asi 6 branek pro pěší. Některé byly v průběhu věků zazděné. Po mongolském vpádu se hrad ještě více opevňoval. Z té doby pochází i druhá věž na Horním hradě a pravděpodobně i pětipodlažní donjon Dolního hradu, jehož zbytky se dodnes dochovaly.

Koncem 13. století a v 1. třetině 14. století přibíhaly gotické úpravy. K vstupní bráně Horního hradu byla přistavěna čtyřpodlažní věž, byla vybudována obranná bašta.

Zhruba v té době vznikl v severní části Horního hradu samostatně opevněný areál tzv. Dončov hrad, jehož nádvoří bylo upraveno terasovitě. Hlavní stavbou byl hradní palác 20 x 8 m. V suterénu byly skladovací prostory, ve vyšších podlažích obytné prostory. Byly tady i hospodářské a výrobní budovy, zpracovávaly se zde kovy, kosti a paroží. V areálu měli vlastní cisternu na vodu. Ještě v 1. pol. 15. století byly obytné prostory rozšířeny.

Hrad směřoval k zániku r. 1451, kdy byl vypálen Jánem Huňadym. Ještě v posledním desetiletí 16. století byla postavena vartovka. A tím to končilo. Následně se hrad už jenom rozpadal.

Tolik krátce z historie. Na Dolním hradu jsou vidět poměrně vysoké zdi a zastřešené zbytky zdí donjonu. Na druhém konci jsou nově postavené dřevěné stavby, zvané Kolibka. Tam je za příznivého počasí otevřené občerstvení. Je pravda, že dlouho počasí vypadalo všelijak, ale teď svítí sluníčko. Přesto je zavřeno. A to se Ota těšil na pivo. Má smůlu, musí to vydržet do večera. Naštěstí pití máme s sebou, takže žízní nezemřeme.

Pokračujeme po modré dál - stoupáme k Hornímu hradu. To je snad ještě náročnější, zvlášť v tom dusnu. Stoupáme do prudkého kopce. Konečně kdesi nad námi vidíme hradby, ale také kdesi pod námi Dolní hrad. Daleko od sebe nejsou, ale nechá se to dnes šlapat. Odpočívám zrovna v místě, odkud je pěkně vidět i Zvolen, opět s mraky. Dokonce se zdá, že tam prší.

Ještě poslední schody a jsme u vchodu. Je to pravděpodobně jeden z těch vchodů pro pěší. Vpravo od nás jsou zbytky toho tzv. Dončova hradu. Je tady zastřešená pravděpodobně zmiňovaná hluboká cisterna, ale také spousta zdí, podle kterých je tak trochu vidět, jak to tady vypadalo. Jsme na kopečku, takže tu jsou opět hezké výhledy. Tento areál se vně hradeb nechá obejít. Samozřejmě Ota, který byl nahoře dřív, si to prohlédl a když jsem tam dorazila já, nikde jsem ho neviděla. Myslela jsem, že to obchází vně hradeb, tak jsem se tam vydala. Bylo to zajímavé, ale Otu jsem nenašla, až jsem si myslela, že jsme se už ztratili. Nebylo to prvně, co se takhle hledáme. Ale dopadlo to dobře. Když jsem ho konečně zahlédla, byl o kus výš v Horním hradu a strašně se divil, kde jsem.

Pokračuji taky nahoru. Už to naštěstí není moc prudké. Je vidět, že tu probíhají archeologické průzkumy. Prostě něco se tu stále děje, i když dnes tu nikdo není. Mezi zbytky staveb jsou dřevěné sochy a několik zastavení naučného chodníku s řadou zajímavostí. Jsou vidět obě věže i bašta. R. 2022 byla na nejvyšším místě - na věži královského komitátního hradu slavnostně odhalena vyhlídková plošina, odkud je kruhový výhled a na které jsou panoramatické tabule s popsanými výhledy do vzdálenost cca 50 km. Je vidět Zvolenská kotlina, Štiavnické a Kremnické vrchy, Veľká Fatra, Nízké Tatry i Poľanu.

Už je zase zataženo, spadlo dokonce pár kapek. Vypadá to však, že sem jde pěkná buřina. Docela bych ráda, kdybychom už byli pod kopcem. Hrad opouštíme vstupní branou, samozřejmě si ještě čteme poslední tabuli. Konečně budeme už jen klesat – aspoň v to doufáme.

Cestou z kopce jsme se zastavili u pomníku, který je v místech, kde došlo 17. 6. 1993 k havárii vrtulníku. V důsledku toho neštěstí zemřeli dva mladí příslušníci pohraniční stráže Slovenské republiky. I takové tragédie se bohužel stávají.

Po chvíli jsme došli na cyklistické rozcestí Pod Pustým Hradom. Tady jsme zjistili, že naše modrá značka nečekaně stoupá. To se nám nelíbí. Koukám na mapu, abych zjistila, kam vede cyklotrasa. Stoupat se nám dnes už nechce. Je to dobré, vede na rozcestí Pod Haputkou, kde jsme se napojili na naučný chodník. Jen neuvidíme obranný val, ale to asi přežijeme. Dnešních zážitků bylo dost.

Moc jsme si to nezkrátili, ale šli jsme skutečně už jen z kopce. Jen si musíme zopakovat cestu městem.

Konečně v půl 6 jsme u auta a chystáme se k návratu na parkoviště u vodní nádrže Môťová. Jenže nastává problém. Já si trasy nepamatuji, vytahuji tablet a hledám cestu. Ota si to vše zpravidla pamatuje, odmítá čekat a vyráží - ale špatně. Ještě stačí říct, jedeme přes most, ale už nestačil zareagovat na moji zamítavou, ale velmi nejistou odpověď. A už jedeme ze Znojma pryč, ale úplně jiným směrem. Zajeli jsme si slušně, ani nevím, kudy jsme jeli. Všude to jsou samé jednosměrky a zákazy, i ten most, po kterém jsme jeli, je jednosměrný. Ota na nic nečekal a jel, že se přece zvládne otočit sám. Zvládnul, ale nakonec kousek jel i po dálnici. Teď už můžu říct, že nám žádná pokuta ještě nepřišla, takže asi už to bude v pohodě.

Konečně jedeme požadovaným směrem. Ještě jsme se cestou v Môťové zastavili v obchůdku, který jsme pracně objevili. V 6 hodin parkujeme a jdeme se vykoupat. Překvapivě se tu nekoupe nikdo, voda není úplně tyrkysová, ale nezdá se zase úplně špatná. Rychle se koupeme a vracíme se k autu na večeři. V 7 má přijet Otovo kamarád ze studijních let. Dřív se občas scházeli, teď si už jen píší, osobně se už hodně dlouho nesetkali. Je to přece jen kus cesty.

Rychle se u auta převlékám a mažu chleba. Ještě není 7, Peter přijíždí. Musím říct, že jsem ho nikdy neviděla, ale skamarádili jsme hodně rychle. Nejvíc jsem se musela smát, když k nám přišel. Bylo na něm vidět, jak je šťastný, že Otu vidí a nejraději by se k němu vrhnul, ale slušnost mu velela představit se nejdřív mně. Byla to bleskovka, za chvíli si už padli do náruče. Nakonec jsme se tomu zasmáli všichni. Rychle jsme dojedli a přesunuli se do zdejšího bistra. Zavírali v devět, ale trochu to přetáhli. Já ještě vyškemrala petku vody, snad se nám podaří zítra někde zásoby doplnit. Zatím jen vím, že zítra na trase máme dva pivovary.

Byl to moc příjemný večer. Ještě jsme si chvíli povídali u auta. Pak Peter odjíždí a my jdeme v 10 spát.

Dnes se docela ochladilo, v autě už klesla teplota pod 20 stupňů. To tu už dlouho nebylo. V noci asi horko nebude. Dveře vyjímečně zavíráme.

Poznáváme Slovensko – 8. den - odpoledne: Zvolen - cca 8 km dlouhý výlet: naučný chodník Pustý hrad (Dolní a Horní Pustý hrad, Dončov hrad, rozhledna a vyhlídky); vodní nádrž Môťová na mapě