Poznáváme Slovensko – 8. den - dopoledne: Zvolen – hrad, park Štefana Višňovského - replika pancéřového vlaku Hurban, památník železničářům a památník Zvolenského manifestu

Večer jezdilo docela dost aut, ale asi to utichlo. Slyšela jsem je zase až po šesté, možná i proto, že asi v půl šesté začalo poprchávat. To jsem přemýšlela, zda mám dveře přivřít, ale zdálo se mi, že do auta neprší. Zavírat dveře se mi nechtělo, v noci se neochladilo, je stále teplo. Tak jsem vystrčila nohu, aby mne případný zesilující déšť probudil. Moc nepršelo, za chvíli přestalo, ale já už stejně spala jen na půl. Po 6. hodině začalo zase pršet a víc. Tak jsem dveře už zavřela a nakonec usnula. A auta nás už zase nerušila.

Vstáváme v 8, v autě teplota neklesla pod 21, venku svítí sluníčko a je vedro. My jsme naštěstí ve stínu.

Lednici na noc i na dobu delších výletů raději vypínáme z autozásuvky, stále se tam držela teplota do +4 stupňů. Dnes už se teplota zvedla na 10. Budeme muset víc chladit. Údajně má mít lednice v sobě ochranu a vypnout se při nízkém napětí baterie. Tak to budeme muset vyzkoušet, až budeme parkovat na nějakém frekventovaném místě. To pro případ, že by se baterka vybila, tak aby nám někdo pomohl nastartovat.

Když jsme se včera vrátili z rozpálené Banské Štiavnice, prohlásila jsem, že mne už nikdo do rozpáleného města nedostane. Dnes jsem názor trochu změnila. Ve Zvolenu se půjdeme podívat k zámku.

Když odjíždíme, je 23 stupňů. Do Zvolenu je to cca 15 minut, ale teplota mezitím stoupla na 28 stupňů. Zjistila jsem si, že by se nám hodilo zaparkovat na parkovišti obchodního centra, kde je Prior a Billa. Nedaleko je totiž kohoutek s pitnou vodou. Její doplnění by se nám hodilo. Jenže jsme ve městě jednosměrek, ne všechny jsou v mapy.cz označeny. Chvilku nám trvalo, než jsme na parkoviště dojeli. Jenže i u obchodního centra je parkoviště placené – neexistuje tady ani 1. hodina zdarma. To by se nám ta voda pěkně prodražila. Ještě tak 2 dny vydržíme, tak snad někde vodu seženeme.

Odjíždíme na jižní okraj města – okolo hradu za trať a za řeku, kde ve slepé Dobronivské cestě zdarma parkujeme. K hradu je to kilometr po rovině, to není tak daleko. Venku se to zatáhlo a najednou je příšerné dusno.

Tento hrad si postavil král Ludvík I. v letech 1360 - 1382 jako náhradu za původní sídlo (nyní známé pod názvem Pustý hrad – tam se ještě dnes chystáme), které bylo od 12. století v lesích na strmém ostrohu na druhém břehu řeky. Vzorem pro stavbu tohoto městského hradu mu byly italské hrady. Tady došlo k zásnubám jeho dcery Marie se Zikmundem Lucemburský.
R. 1548 byl hrad renesančně upraven – bylo přistavěno další patro se střílnami, nárožní věže. Kolem r. 1590 byl přistavěn i dělostřelecký bastion. V této podobě se prakticky zachoval do dnešních dnů. Částečné změny se týkaly jen interiérů – r. 1784 byla přestavěna kaple do barokní podoby, do dvorany byl přenesen dřevěný malovaný strop z r. 1712.

Během SNP se zde usadila II. partyzánská brigáda, tady se formovaly i oddíly maďarských partyzánů.

Dnes se na hradě nachází Slovenská národní galerie. V zámecké kapli se konají bohoslužby, koncerty a svatby. Ty se konají i v rytířské síni. Ještě se pro veřejnost využívá královská sloupová síň, kde se konají různé kulturní a společenské akce. Na nádvoří zámku je kavárna a čajovna.

Do galerie jít nechceme. Prošli jsme se okolo hradeb, dostali jsme se i na dvě nádvoří. To nám stačí.

Opouštíme hrad, začíná drobně pršet. Ještě se jdeme podívat naproti do parku Štefana Višňovského, kde vidíme pancéřový vlak. Štefan Višňovský (1909 – 1944) byl účastníkem protifašistického odboje a SNP. Ukrýval se v horách, na konci roku byl zatčen, předán gestapu a popraven. In memoriam byl vyznamenán čs. válečným křížem - řádem SNP I. třídy.

V parku je vystavena replika pancéřového vlaku Hurban, jednoho ze tří pancéřových vlaků (ty další dva se jmenovaly Štefánik a Masaryk), které byly vyrobeny v době SNP pracovníky zvolenských železničních dílen. Používal se v bojích s německými okupanty během SNP. Po porážce povstání byl úmyslně zničen, aby ho nemohl využívat nepřítel. Vlak má opancéřovanou lokomotivu, bojovou část (tankové vozy, dělový vůz, kulometný vůz a předsunutý vůz s pytli s pískem) a týlní část (ubytovací vozy, kuchyňský a muniční vůz). Před vlakem je Památník železničářům. Zhruba uprostřed parku je od r. 2011 Památník Zvolenského manifestu, kde je znázorněno střetnutí A. Hlinky a M. Rázusa dne 16.10.1932 ve Zvolenu.

Je to kousek, ale než jsme si to prohlédli, už pořádně lije. Já si vzala deštník, ale Ota nevěřil tomu, že by mohlo pršet. Teď spěchá k autu. Já si ještě fotím zbytky hradeb, možná je to zbytek původního hradního mostu. Samozřejmě tady k tomu nic nepíšou. Pak už také jdu k autu. K dešti se přidává vítr a bouřka. Je docela blízko.

Sedíme v autě a čekáme, zda to přejde nebo se to aspoň zmírní. Lije pěkně, proud vody teče po silnici. V autě je však dusno. A to jsme pod stromem, který zpočátku umožnil mít otevřená okénka, příp. dveře. Teď už prší i přes stromy, ale okénka úplně nezavíráme. To bychom se tu udusili. Trochu vody neuškodí. Kdybychom parkovali někde na samotě, to bychom se nechali pěkně osprchovat.

Vytrvale prší a bouří. Ani se nám v tom počasí nechce na cca 3 hodinový výlet. Nakonec popojíždíme o 5 km dál k vodní nádrži Môťová, kde jsem naplánovala nocleh s koupačkou, kde je i hospoda. Možná bude otevřená.

Tady je to ideální po všech stránkách. V hospodě na terase někdo sedí, je tedy asi otevřená. Je tu velké parkoviště, kde se nechá určitě spát a teď uvařit oběd. Ostatní uvidíme po obědě. Snad hospoda večer nezavře. Ota nemá pivo a obchod v blízkosti není. Aspoň jsme ho nikde neviděli.

Pod zadními dveřmi jsem uvařila oběd, mezitím přestalo pršet. Je sice stále zataženo, ale neprší. Dlouho neváháme, vracíme se do Zvolenu na naše parkovací místo a odcházíme na výlet na Pusté hrady. Tam by mělo být i občerstvení. Tak uvidíme.

Poznáváme Slovensko – 8. den - dopoledne: Zvolen – hrad, park Štefana Višňovského - replika pancéřového vlaku Hurban, památník železničářům a památník Zvolenského manifestu na mapě